Kromě mnoha nadšených projevů přízně a radosti, že děláme takové záslužné tréninky, mi jeden přítel pastor napsal: „Zarazili jsme se nad oslovováním neznámých lidí na ulici. Představy s tím spojené ve staršovstvu evidentně způsobily rozpaky.“
Tady je odpověď, která snad pomůže k porozumění i Tobě.
…Trénink Mosty k lidem je cílený na kontakt s lidmi v našich běžných okruzích (nejde v něm o akce na ulici).
Na řadě míst jsme ale často pozorovali, že věřící jednotlivé nástroje velmi vysoce hodnotí, ale jen málokdo je dlouhodobě používá v reálném kontaktu se svými nevěřícími známými.
Naši mladí spolupracovníci, kteří sami celkem běžně chodí ven mluvit s náhodnými cizími lidmi o Ježíši, mě „přitlačili“, abychom zkusili s účastníky tréninku vyjít ven, protože když uvidí, že cizí lidé reagují dobře, bude pro ně o něco snazší oslovit pak i vlastní kamarády a známé. A MĚLI PRAVDU!! Pro řadu věřících bývá tato zkušenost průlomová.
V každém případě je to úplně DOBROVOLNÉ! Kdo chce, může jít s trenérem a jenom naslouchat a pozorovat. Odvážlivci si to po chvíli pozorování rádi sami zkusí; zjistí totiž, že to vlastně není těžké… Výsledná odezva věřících VŽDYCKY bývá pozitivně překvapivá!
A ještě malý dodatek, který nás v tom povzbuzuje. Když jsme před pár lety sami venku začínali, bývalo méně než 10 % lidí, s nimiž jsme se na ulici dostali k evangeliu. Dneska je běžné, že z celkového počtu oslovených míváme 40‑60 % těch, kdo naslouchají do té míry, že jim můžeme přirozeně přinést kratičký vlastní příběh i stručnou prezentaci evangelia! Trénink nám výrazně pomáhá, abychom lidi oslovovali přirozeně a přijatelným způsobem.
Tolik výběr z mého dopisu milému bratrovi, kterého si vážím.
Na doplnění dovol zkušenost přímo z tréninku: Vracíme se z krátkého rozmlouvání s lidmi venku v parcích nebo na ulici a bratr v letech, který šel se mnou, mi s pohnutím říká: „Vidím, že jsem ty nevěřící dosud hrozně odsuzoval. Teď jsem na vlastní oči viděl, že mnozí z nich jsou opravdu jiní, než jsem si celý život myslel…“
Za devadesát minut, které máme v tréninku vyhrazeny pro tuto aktivitu, jsem totiž v jeho přítomnosti oslovil osm lidí a šest z nich nám v zajímavém rozhovoru dovolilo dojít až k Dobré zprávě a k výzvě, aby taky pozvali Pána Ježíše do svého života. (Nikdo z nich to v tu chvíli neudělal, ale slyšeli a přemýšleli!)
Na dalším tréninku mě jiný bratr doprovázel jen jako pozorovatel. Cestou zpátky mi povídá: „Kdybychom tam byli o půlhodinku déle, asi bych si to zkusil i sám. Fakt to vypadá jednoduše. A lidé reagovali výborně…“
S ohledem na představy a obavy některých věřících znovu zdůrazňuji, že NEJDE o hlasitou evangelizaci na náměstí s kytarou nebo s tlampačem, ani o zvučné čtení biblického textu v parku či mezi domy. Rozhodně nejde o jakékoli vnucování čehokoli.
Je to výzva, která nás proměňuje, učí nás důvěřovat přítomnému Ježíši a rozvíjet naši vlastní úplně obyčejnou laskavost a komunikační dovednosti. A v neposlední řadě je to přece způsob, v němž sám Pán Ježíš trénoval své učedníky.
Těšíme se, že se taky připojíš!