C16. Dobrá zpráva a vztahy
Připomíná Ti tahle lekce některé situace ve Tvé službě nevěřícím?
Komu z Tvých křesťanských přátel by mohla být taky užitečná?
Pošli jim odkaz a povídejte si o tom.
Zde je možnost poslechu.
C16. Dobrá zpráva a vztahy
Dovol krátký příběh, který popisuje náš přítel a mentor Steve Smith ve své knize nazvané „T4T“ − Training for trainers − česky „Trénink pro trenéry“.
Náš dlouholetý spolupracovník na určitém místě se svým týmem po sedmi letech pilné služby neviděl žádné duchovní ovoce. Žádní noví věřící, žádné nové skupiny. Bylo to pro ně zdrcující! Při jednom setkání s námi sdíleli, že teprve v osmém roce se začaly objevovat lepší výsledky: Několik lidí přijalo Ježíše!
„Co se změnilo?“ ptal jsem se, − vypráví Steve Smith.Hodnota těch lidí
je pro mě dneska větší
než můj strach,
že mě odmítnou.
Kolega s rozpaky odpověděl: „Začali jsme sdílet Dobrou zprávu o Ježíši.“
„Promiň, co jsi říkal?“
„Začali jsme sdílet Evangelium!“
„A co jste dělali těch předchozích sedm let?“
„Steve, sedm let jsme věřili lži, že musíme nejdřív budovat vztahy a teprve pak můžeme lidem pomalu odkrývat svoji křesťanskou identitu, sdílet Dobrou zprávu a k něčemu je i osobně vyzvat. Pomalu jsme odklízeli kamínky a „připravovali pole pro Dobrou zprávu“. Sdíleli jsme kousky Boží pravdy, ale nikdy evangelium jako takové. Když jsme si s těmi lidmi vytvořili blízké vztahy, měli jsme ještě větší strach sdílet Ježíše: Co když nás odmítnou?
Zbytečné odkládání
bývá zabijákem
dobrých rozhodnutí.Po sedmi letech bez sebemenšího viditelného duchovního ovoce jsme byli natolik zoufalí, že jsme těm přátelům na rovinu řekli evangelium. Téměř všichni naše poselství odmítli. To byl moment, kdy jsme si uvědomili, že samotné budování vztahů nás nikam nepřivedlo. Jako celý tým jsme se shodli, že od následujícího dne budeme nejdřív sdílet Ježíše a až potom − podle odezvy − se rozhodneme, s kým chceme budovat vztahy. Začali jsme Ježíše sdílet všude. Učili jsme se přecházet na témata s Dobrou zprávou s co největším počtem lidí. Spousta jich nereagovala a mnozí nás i tvrdě odmítli. Nicméně postupně jsme slyšeli občasná ‚ano‘. To jsou noví věřící, skrze které Bůh začíná rozvíjet své království.“
V první fázi
jsem ty duchovní doteky
nepřinášel kvůli nim,
ale kvůli sobě,
abych se to naučil.K tomuto autentickému vyprávění Steve Smith ještě dodává: „Tihle pilní a Pánu oddaní lidé se po sedm let snažili dělat práci, kterou může vykonat jen Boží Duch. Říkali tomu ‚vybírání kamenů z pole‘. Domnívali se, že budováním vztahů bez evangelia, připraví prostředí v srdcích svých lidí, aby pak mohli Boží slovo zasévat do lepší půdy. I přes dobře vybudované vztahy byli ovšem s Dobrou zprávou odmítnuti. Dnes jsou tito lidé přesvědčenými obhájci sice laskavých a citlivých nicméně velmi rychlých přechodů do duchovních rozhovorů o Ježíši. Koho naše duchovní háčky nezaujmou, toho nezaujmou. Když ale někoho zaujmou, aspoň víme, komu se pak máme naplno věnovat.
Jiný tým pracoval v cílové skupině silně nepřátelské vůči čemukoli křesťanskému. Opozice byla tak silná, že by bylo velice logické nemluvit o Ježíši vůbec; nikdy. Jenže, jak chceš najít připravené lidi bez použití duchovních prostředků? V týmu si proto nastavili „pravidlo pěti minut“: „V každém rozhovoru s nevěřícím člověkem do pěti minut odhalíme, že následujeme Ježíše. Když to někdo odmítne, máme jasno a jsme v pohodě. Když to přijme, nabídneme mu další kroky. Možná jsme našli člověka pokoje, který Božímu slovu otevře i svůj dům − svůj oikos!“
Pane Ježíši, děkuji Ti,
že nás provázíš
při proměně našeho nitra
i našich činů.
Tolik krátké převyprávění zkušeností našeho skvělého rádce Steva Smithe. Tyhle příběhy totiž přesně popisují i naši opakovanou českou zkušenost! Maminky v jednom z našich dřívějších společenství rozjely otevřený klub pro další maminky s malými dětmi. Všechno bylo prima, rozvíjely vztahy, pořádaly zajímavé programy a nevěřící maminky rády přicházely… Když tam organizátorky postupně přidávaly více křesťanských prvků, více zamyšlení a „svědectví“, zvedla se překvapivě silná vlna odporu, proč tam pořád tlačí tu „víru“. Některé se cítily podvedené! A postupně se celá tato aktivita rozpadla…
Rozuměj prosím správně, že to není proti budování vztahů jako takových. Naopak! Vztahy budujeme velmi pilně a oddaně! Ale co nejdřív se snažíme dát najevo čí jsme a kam jdeme. Tím brzy poznáme, kdo s námi půjde dál cestou za Ježíšem a kdo nepůjde…
Pane Ježíši, prosím tě za správné zaměření naší pozornosti na to, co je v našich kontaktech s lidmi to nejdůležitější…