C19. Jirka se ztratil

Zde je možnost poslechu.

C19. Jirka se ztratil

Velmi se radujeme z pozorování, jak někdo přijme Pána Ježíše, dále v Něm roste, oddaně Ho následuje a v brzké době slouží k poznání Ježíše svým kamarádům. Životy proměněné Ježíšem jsou prostě nádhera! Tu a tam se ovšem stává, že některý Jirka se po pár týdnech nebo i měsících od svého uvěření začne vymlouvat, případně úplně přestane komunikovat. Modlím se, přemýšlím, a pokud je to možné, vyhledám ho a ptám se: „Moc bych si přál porozumět, co se v tobě odehrává…“ Odpověď bývá spíš nejasná nebo zjevně vyhýbavá. Jeden mi na příklad řekl, že se potřebuje soustředit na školu, kterou dělal při zaměstnání. Nicméně po roce a půl školu dokončil a stejně na opakované pozvání nereagoval.Nepřijetí nebo odmítnutí
nás nesmí zastavit
ve sdílení Dobré zprávy dalším.

Když se některý Jirka vytratí, na prvním místě přemýšlím, co jsme mohli udělat jinak, v čem jsme mohli být laskavější, účinnější, odvážnější, citlivější. Modlili jsme se za něj dostatečně? Komunikovali jsme jeho jazykem, jazykem jeho srdce? Získali jsme ho pro jasnou a přitažlivou vizi, pro naději dalšího rozvoje jeho vlastního života a vztahu s Pánem Ježíšem? Poskytovali jsme dostatek podnětů a příležitostí nebo jsme naopak očekávali víc, než pro něho bylo motivující? Byli jsme vnímaví na jeho temperament a osobnost? Často v tom bývá vztah (partner nebo partnerka), případně jiné − svým způsobem přirozené − oblasti života, které zahltí jeho pozornost.
Určitě se z každého takového příběhu můžeme poučit. Starat se o nového učedníka totiž znamená nejen přivést ho k Pánu Ježíši a pak ho nechat chodit do shromáždění nebo do mládeže nebo na skupinku. Osobní péče o učedníka je z naší strany investice. Přitom to nemusí být až tak náročné − ani časově ani jinak. Učednictví je téma na celou sérii dalších videí.Jirkové přicházející „zvenku“
obvykle nemluví
naším křesťanským jazykem.

Za těch pár desetiletí máme těchhle posmutnělých zkušeností povícero. Vždycky znovu se modlím a kladu Pánu Ježíši otázky. Trápím se ale jen s mírou. Příhody tohoto druhu se totiž staly i samotnému Pánu Ježíši a mnoha dalším. Jan píše: „Mnozí z jeho učedníků odešli a už s Ním nechodili.“ (Jan 6,66) Apoštol Pavel vzpomíná: „Démas mě opustil, protože více miloval tento svět.“ (2. Timoteovi 4,10)
Určité vysvětlení, proč se někteří Jirkové vytratí, nám poskytuje Ježíšovo podobenství o rozsévači. (Marek 4,2) Ve druhém a třetím prostředí, kam padá zrno, je sice hezké, že zaseté vzešlo, nicméně úroda se tam nedostaví. To je kamenitá půda − čili člověk, který s Pánem Ježíšem nejde do hloubky, a tak je nestálý a snadno podlehne vnějšímu odrazení nebo posměchu; a trnitá půda − tedy dominující „starosti, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech“. Kdybychom zůstali u představy, že zrno Božího slova je do všech čtyř prostředí rozeseto rovnoměrně, pak ve třech sice vzejde, avšak dvě třetiny toho, co vzešlo, nepřinesou další generaci zrn! Až ta poslední část dozraje a přinese opravdovou úrodu. Samotné vzklíčení zrna, ještě není zárukou úrody! Tak se to prostě stává…!Pane Ježíši, děkuji Ti,
že Tvoje panství osvobozuje,
zmocňuje…
Pán Ježíš nás vede, abychom vyhlíželi a podporovali reprodukci! Tedy, že z jednoho zrna je mnoho dalších zrn. Tam má směřovat naše hlavní naší pozornost.

Přemýšlím o příbězích ztrát, které se nám přihodily. Kromě těch, kde další osud daného Jirky je pro nás utajený, máme i takové, že někdo se sice od nás ztratil, ale po roce a půl slyším, že je někde úplně jinde v „CéBéčku“. Prima…! Důležité ale je, že se neztratil Pánu Ježíši. Jan Marek taky od Pavla odešel. Dokonce kvůli němu vznikl mezi Pavlem a Barnabášem závažný spor. (Skutky 15,36−40) Ale na konci Pavel píše: „Marka přiveď s sebou, neboť je mi užitečný ke službě.“ (2. Timoteovi 4,11)
Leckterý Jirka se z naší scény i ztratí. Některý se po čase znovu objeví. Občas sice se šrámy, ale tak už to bývá. Nic z toho nás nesmí zbrzdit v hojném rozsévání a pilné péči o učedníky, které nám Pán Ježíš už svěřil. Cílem naší péče totiž je, aby zdravě žili pro Pána a nesli úrodu. Tedy aby oni sami brzy měli další učedníky, kterým pomohou k získávání jejich učedníků…Radši to udělej špatně než vůbec.
Boží milost je totiž veliká…

Fascinuje mě, Pane Ježíši, − když Ti odešlo „mnoho učedníků“ a už s Tebou nechodili − že ses svých zbylých dvanácti zeptal: I vy chcete odejít? Ztotožňuji se s jejich odpovědí: „Ke komu bychom šli, Ty máš slova věčného života…!“