B27. Slogany

Tady úplně dole jsou některé otázky a komentáře mých nevěřících přátel a možné odpovědi na ně.

Zde je možnost poslechu.

B27. Slogany

Chci, aby dominantou
našich rozhovorů
byl živý Ježíš.Kromě biblických podobenství, kromě svých současných obrazů a příběhů, případně reálných příhod ze života, hledám taky krátké úderné výroky nebo dokonce jen pojmy, které dobře vystihnou podstatu určitého jevu nebo duchovní pravdy a které si moji Jirkové dobře zapamatují. Většinou jsou to pojmy a výroky, pro něž zatím ve své hlavě nemají krabičku. Těmhle krátkým slovním spojením říkám SLOGANY.
Nejmíň jeden svůj docela častý slogan jsem Ti tady v Mostech k lidem už zmínil. Když se se svým Jirkou dostanu k tématu Ježíš a pozoruji, že si mě chce strčit do krabičky „náboženství“, řeknu prostě: „Já to mám tak, že jezdím autem a povídám si s Ježíšem…“ Tento výrok většinou vyvodí nějakou Jirkovu otázku a tím pádem i návazný rozhovor: „To ti ten Ježíš odpovídá, jo?“ Jiný mi řekl: „Ještě ses kvůli svému povídání s Ježíšem při řízení nenaboural?“
Tyhle slogany nejsou nutně „vítěznými výroky“, že by moje Jirky na místě obracely. Nicméně…
Moji Jirkové
pro Ježíše, se kterým žiji,
žádnou vhodnou krabičku nemají!
a) upoutají pozornost!
A co hlavně, jsou to celkem jednoduché formulace, které

b) si zapamatují
a které v nich aspoň pár hodin nebo většinou i několik dnů vegetují. Moje slogany se jim obvykle nevejdou do žádné „krabičky“. Natolik se liší od všeho, co zatím mají v hlavě, že si kvůli mě musejí tvořit krabičky nové. Když moje slogany slyší víckrát, někdy mi je pak sami vracejí. „Já vím, že jezdíš autem a povídáš si s Ježíšem, ale…“ a k tomu přihodí třeba nějaký vtípek. Tím mi ovšem prozradí, že moje netradiční spojení s Ježíšem vzal na vědomí a že o něm přemýšlí…Síla dobrého podobenství
tkví v tom, že daný obraz v Jirkovi
žije a pracuje,
i když u toho už nejsem.

c) Souhlasím s jeho předsudky
Když vyslechnu, co někomu vadí na náboženství nebo na církvi, většinou musím souhlasit! Nic nekoriguji, nevysvětluji, prostě souhlasím, s čím souhlasit mohu. „Mě do žádné církve nedostaneš…“ řekl mi jeden nevěřící kamarád. „Mě taky ne!“ reagoval jsem bezprostředně, „ale s tím Ježíšem je to fakt paráda…“ „Počkej, jak to myslíš?“ „Mým cílem není dostat tě do nějaké instituce! Chci tě seznámit se svým velkým a živým Přítelem Ježíšem…“
Tahle příhoda mě inspirovala ke sloganu, jímž občas své nevěřící Jirky poněkud šokuji: „Hm, náboženství je nuda, to není pro mě, ale s tím Ježíšem mě to fakt šíleně baví!“

Téma církve a kněze
se pro věřícího Roberta
stalo pastí,
do níž se chytil.Na otázku reaguji otázkou
„Ty jsi nějaký věřící?“ zeptá se občas nový člověk, když s ním zapředu první rozhovor o Ježíši. „Záleží, co si představuješ pod pojmem ‚věřící‘.“ „No schválně, co si pod tím představuješ?“ A slyším obvyklé věci, kdy na jednu po druhé s úsměvem odpovídám: „To nedělám, to nejsem, to taky ne…“ Pak přichází otázka: „A jak to teda máš?“ čímž se mi otevírá příležitost sdílet živého Ježíše…

d) Říkám opačné věci, než očekává
Jindy v rámci svých sloganů říkám opačné věci, než co si lidé myslí o mě nebo o mém „křesťanství“. Snažím se je formulovat dost silně. Jeden borec špekuloval, jestli věří nebo nevěří, a zjevně nevěděl, co by tak měl udělat, kdyby chtěl „uvěřit“… „Kašli na víru, prostě Ježíše požádej, ať vstoupí do tvého života a ať ti odpustí: Řekni Mu: ‚Ježíši, prosím přijď do mého života. Odpusť mi všechno špatné, co jsem kdy udělal. Veď mě, buď mým šéfem.‘ Jirko, řekni mu to teď!“
Když SMSku nepošle
do druhého dne,
pošli mu ji Ty:
„Moc mě zajímá, jak dopadlo
Tvoje povídání s Ježíšem.“
e) Nezvykle komentuji
Občas v rámci Discovery s nevěřícími přáteli uchopím Bibli, zadívám se do ní a řeknu: „Zase mi to tady někdo přepsal!“ Případně to dovysvětlím: „Tolikrát jsem tenhle úsek četl a znovu v tom vidím nové věci. Ta Bible je prostě úžasná, když si o ní povídám s Ježíšem.“

Rád pozoruji, že moje slogany dále nesou i moji noví, třeba zatím nevěřící přátelé, i noví učedníci…
Některé své slogany vyslovuji při pohlédnutí do stropu − tedy v neformální modlitbičce: „Ježíši, děkuji Ti, že jsi tady a teď s námi. Vlastně všude a vždycky…“

Pár otázek a komentářů mých nevěřících přátel a moje odpovědi na ně

      „Ten tvůj Ježíš je jen berlička…“
Na všechny Jirkovy otázky
nemusím mít odpověď!Jasně takových berliček mám celou řadu a jsem za ně moc vděčný! Každý hluboký vztah je pro mě skvělou životní oporou, která činí můj život šťastným, krásným a bezpečným. Na příklad hned po Ježíši je pro mě nejpevnější berličkou moje Danka a moji přátelé…
      „Co když Ti na to čtení Bible přijde někdo, kdo nesouhlasí?“
Naslouchám, s čím nesouhlasí, a když jde o náboženství nebo o církev, většinou taky nesouhlasím. Takže v pohodě.
      „Ty tomu fakt věříš?“
Předpokládejme na chvíli, že se to stalo přesně, jak je to tady napsáno – co nám to v tom případě říká o Ježíši?
      „Proč je tolik různých církví?“
Jde o poznání
ve smyslu intelektuálním
i ve smyslu zkušenosti.Víš, pro osobní kontakt s živým Ježíšem je úplně jedno, jestli jsem katolík nebo evangelík nebo baptista nebo nic z toho. Podstatné je, jestli mám odpuštěno nebo nemám − jestli jsem živého Ježíše pozval do svého života nebo nepozval.
      „Jak se díváš na evoluci?“
Pan Darwin pozoroval pěnkavy na Galapágách a bylo to moc zajímavé! V určitém prostředí měly pevnější zobák, v jiném prostředí měly trochu jinou délku křídel, jiné zbarvení a tak. Kdyby tyto skupiny vyměnil a přesadil je do jiného prostředí, v několika generacích by se jejich klíčové znaky pravděpodobně vyměnily a přizpůsobily by se tomu novému prostředí. Takže tohle přizpůsobování (evoluce) je jasná věc, kterou může kdokoli znovu a znovu pozorovat a být nadšený, jak krásně je to celé vymyšlené. Buď si ale jistý, že zatím nikdo nepozoroval, jak se ryba snaží vylézt na břeh a jak se v dalších generacích stává obojživelníkem. „Velká evoluce“ přes hranice čeledi zůstává prostě hypotézou (DOMNĚNKOU), a domněnkou i  zůstane…