D09. Pekelné vzpomínání
Zde je možnost poslechu.
D09. Pekelné vzpomínání
Lukáš (16) zachycuje vyprávění Pána Ježíše, jak krátce po sobě zemřeli dva lidé. Jeden, jmenoval se Lazar, se ihned po své smrti ocitl v náruči úžasného Božího muže, Abrahama, tedy v nebi. Jméno druhého zesnulého neznáme. Jen víme, že taky zemřel a že „v podsvětí (tedy v pekle) v mukách pozdvihl oči“ a pokouší se toho Abrahama ukecat: Lidé u nás netuší,
jak radikálně odlišný je
život s Ježíšem.„Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.“ (Lukáš 16,24) Abraham mu vysvětluje, že to nejde, protože mezi těmi dvěma místy je obrovská propast, kterou teď už nikdo nepřekoná. V tu chvíli ten bezejmenný člověk tam hluboko začíná vzpomínat: „Prosím tě tedy, Abrahame, pošli Lazara do domu mého otce. Mám pět bratrů, ať jim přinese tu důležitou zprávu, aby oni taky nepřišli do tohoto místa muk.“ A Abraham mu na to říká: „Když neposlouchají Bibli (Mojžíše a Proroky), nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo zemřelý vstal z mrtvých…“
Naše identita v Kristu
nám dává oprávnění,
abychom s tím něco
udělali…Víš, Ježíšova sláva se ukáže nejen na nás, kdo jsme pro věčnost zachráněni. Ježíšova sláva se ukáže i na těch, kdo zůstanou v odsouzení, do kterého sami vstoupili svými životy tady a hlavně odmítnutím Ježíše. Ano, Ježíšova sláva se ukáže i ve věčném trápení! To nebude sláva Boží záchrany, ale sláva Boží spravedlnosti!
Všimni si, že ten člověk v pekle vůbec neprotestuje, kde že se to nachází! Tam „hluboko dole“ totiž každý pochopí, co udělal nebo neudělal a co dobře nebo špatně. Tam bude každý perfektně rozumět, proč tam je a kde je…
Satan je Žalobce. (Zjevení 12,10) Myslím si, že v pekle budou nekonečně dlouho stále dokola znít žaloby – výčitky. Představuji si, jak tam někdo zkroucený zmíněnou bolestí bude rozjímat:
a) „Ano, jsem tady spravedlivě, já sem patřím… Tu malou Bibli nám dali kdysi ve škole. Já pyšný hlupák jsem ji hned hodil do koše… To budou výčitky sobě samému.“
Díky Pane Ježíši,
že takto mocné Slovo
máme ve svých rukou. b) Nepochybně budou v pekle znít výčitky i vůči druhým: „Naše učitelka se všemu křesťanskému jen vysmívala. Šéf mě shazoval před ostatními, že se o takové věci vůbec zajímám, tak jsem se na toho Ježíše vykašlal. Já slaboch…“
c) Když je satan žalobce, obávám se, že tam budou výčitky i vůči křesťanům, kteří mlčeli: „Ano, jsem tady právem – jsem tu za své špatné činy a za své odmítnutí Ježíše. Ale oni věděli, že sem směřuji! Oni znali cestu Záchrany a nic mi neřekli! Sobci, pokrytci, nafučenci… Oni mě nevarovali! Natož aby mi ukázali cestu, jak se tomuto místu vyhnout. Občas mezi zuby něco utrousili tím svým trapným křesťanským jazykem, až se mi to úplně hnusilo. A současně byli primitivně zakomplexovaní. Pořád se tam kdesi zavírali v těch svých modlitebnách a na svých akcích, a nás obyčejné mezi sebe ani nechtěli! Normálně se o tom svém Ježíši styděli mluvit. Kdyby aspoň teď mohl někdo z nich přijít, omočit špičku prstu ve vodě a svlažit mi jazyk…“
To snad stačí… Je to strašení, můj milý, moje milá? Je to něco jako vyhrožování? Všiml sis, že každý den chodíme kolem varovných tabulek „Vysoké napětí – životu nebezpečno“? Většinou tyhle tabulky za vyhrožování nepokládáme. Jsme za ně vděční a uctivě respektujeme. Vezmi prosím na vědomí, že biblická zpráva o pekle je taková výstražná tabulka!
Už každé Tvoje sdílení
Dobré zprávy o Pánu Ježíši
je úspěchemHm, budou v nebi lidé, kteří za tebou přiběhnou a celí šťastní ti skočí kolem krku, že jsi jim ukázal cestu, jak se spojit s Ježíšem? A budou v pekle lidé, kteří na Tebe budou vzpomínat s výčitkou a zlobou, že jsi jim nic neřekl? Já můžu na obojí otázku říct: „ANO, budou na mě vzpomínat tam i tam!“ Modlím se, aby těch prvních (v nebi) bylo co nejvíce, a těch druhých (v tom pekle) aby bylo co nejméně… Moc ti přeji, aby jednou v nebi za tebou přiběhlo dvacet, třicet nebo i padesát tvých kamarádů a známých poděkovat Ti, že jsi je přivedl k Ježíši! Ujišťuji Tě, že je to možné!
Nejraději bych řekl, Pane Ježíši: ‚Smiluj se prosím nad lidmi kolem nás…‘ Jenže ty ses už smiloval! Teď je řada na nás, abychom se Ti dali k dispozici a přinesli jim Tebe…