Inspirace pro život a službu

Podívej se na lekci D13. (B) Přijetí pravdy (rozhodnutí a poslušnost) (5:28).

Poslušností k růstu

Povídal jsem si s vynikající učitelkou zpěvu, která jednu svoji studentku dostala na prestižní zahraniční hudební školu.Někteří lidé potřebovali
slyšet evangelium sedmkrát,
než o něm začali vážně přemýšlet.
„Talent má kde kdo,“ povídá mistryně, „ale když se je snažíš něco naučit, vidíš ten odpor – nechce se jim překračovat jejich vlastní představy, návyky a pohodlí. ‚Petra‘ ale zkouší přesně, co jí navrhnu! Jak Ti to mám říct: je prostě poslušná. Proto dosáhla až na tuhle nejvyšší příčku,“ vypráví mistryně.

Myslím, že podobný princip platí i pro další obory lidské činnosti. Úroda znamená,
že přinesou stejné zrno,
z jakého sami vyrostli.
Tedy že se stanou rozsévači!Když křesťany na tréninku učíme základní „nástroje“, u některých vnímáme odpor. (A když se jich zeptáš, jak to s těmi nevěřícími dělají oni sami, zjistíš, že nedělají vůbec nic…) Stále častěji ale potkáváme ty, kdo se jednoduché nástroje naučí a hned je venku zkoušejí; a jsou v tom i vytrvalí! Jaká je to radost, když pak referují, že přinesli ovoce!

„Petra je prostě poslušná! To ji dotáhlo až sem,“ říká mi pěvkyně.

Zdá se, že POSLUŠNOST JE CESTOU RŮSTU!

—021—