F05. Třetí pole – Růst

Zkušeným praktikem hnutí je taky Nathan Shank, který sepsal důležité principy hnutí (pouze anglicky).

Zde je možnost poslechu.

F05. Třetí pole – Růst

Byl jsi někdy u toho, když Tvůj nevěřící Jirka pozval Pána Ježíše do svého života? Moc Ti přeji, abys takových zážitků míval/a kolem sebe mnoho a aby byly časté. Co pak dál…?

Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28:18−20)

Jirka uvěřil a Boží život v něm začal působit. Ve třetím z našich čtyř polí se má Jirka rozvinout do zralosti, která přinese úrodu. (Nejde o čtyři půdy, kam padá zrno podle Marka 4!) Podle jasných pokynů Pána Ježíše máme nové učedníky po jejich „získání“ pokřtít a následně je máme učit zachovávat všechno, co nám Pán Ježíš přikázal.
Nový Jirka potřebuje
ujištění a vizi.V evangelikálních kruzích jsme si z tohoto úkolu vypreparovali především slovo „učte“. Pokud se někde praktikuje „učednictví“, vídám je ve formě předávání informací. Tedy hlavně jako učednické „lekce“. Pán Ježíš svým učedníkům říká: ty získané učedníky „učte zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ Naprosto souhlasím, že informace jsou pro našeho nového Jirku nesmírně důležité. Vždyť on o Pánu Ježíši ví zatím pramálo. Natož aby znal BSo v širším pohledu; i když při Discovery s námi už něco z Bible četl a přemýšlel o tom. Omezení pouze na informace ovšem mnohokrát přineslo překvapivé deformace a taky řadu smutných odchodů…
Všiml sis, že jako „ovoce Ducha svatého“ jsou jmenovány: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota…? (Galatským 5,22) Protestuji, když lásku někdo vydává za pouhý „ušlechtilý cit“ − skutečná láska je mnohem víc než jen cit. Nicméně ovoce Ducha jako láska, radost, pokoj a všechny ostatní v každém případě emoce v sobě nesou!
Podle Jana 14,23 Pán Ježíš říká:
Vezmi si papír a tužku
a nahlas to říkej nejdřív sám sobě.
A opravdu si to kresli.

Kdo mě MILUJE, bude ZACHOVÁVAT mé SLOVO.

Tenhle koncept v naší kultuře vůbec nemáme rádi − jde o poslušnost. Pro Pána Ježíše je to ale jeden integrální celek: Jako jeho učedníci samozřejmě potřebujme poznávat jeho Slovo, řekněme tedy (a) INFORMACE. Správné poznávání Pána Ježíše a Božího slova ale přispívá k tomu, že Ho víc a víc (b) MILUJEME, v důsledku čehož nově prožíváme i lásku, radost, pokoj atd. Průběžně se pak kvůli Jeho slovu a kvůli rostoucí oddanosti Jemu nově i (c) ROZHODUJEME. Myslím tím, že poznané Slovo pro samou lásku k Pánu Ježíši i rádi zachováváme. Pán Ježíš to podává jako vzájemně neoddělitelné součásti učednictví: (a) informace − (b) emoce − (c) rozhodování (=poslušnost). Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.
Poznáním Otcova srdce
se v nás otevírá ochota
zaplatit jakoukoli cenu.
(viz Jan 12,24−25Jedna velmi šikovná a zkušená sestra se věnovala dvěma novým učednicím, které fakt krásně „táhly na branku“, jak se říká. Četly Boží slovo, modlily se (i po skypu a všelijak jinak), učily se nové věci a moc hezky se rozvíjely! Taky pilně pracovaly, sloužily; byly ochotně zapojené do všech možných aktivit. Po nějakém čase − hlavně když ovoce jejich pilné a ochotné služby jaksi nepřicházelo v očekávané hojnosti − se ukázalo, že jsou tak trochu vyprahlé… Že vlastně docela ztrácejí motivaci k výkonům, které dosud rády podávaly. Rozvoj jejich poznání Božího slova a Pána Ježíše pokračoval skvěle! Udělaly významná rozhodnutí a nádherně usilovaly zachovávat Ježíšovo slovo. V zápalu boje se z toho ale trochu vytratila intimita s Pánem Ježíšem, ta přirozená radost z oddané − docela emocionální − lásky vůči Pánu Ježíši. Bylo tedy třeba trochu zpomalit a do jejich života vnést zase rovnováhu…

Kdyby tohle bylo
Slovo živého Boha,
co z toho bychom měli uvést
do svého vlastního života?O učednictví občas míváme představu, že to pro nás jako „učedníkovatele“ musí být náročná dřina při přípravě a potom každý týden dvě tři hodiny individuálních sezení. Což takhle dvacetiminutový telefonát? Novému Jirkovi řekneš, z čeho v Božím slově jsi ty sám nadšený, zeptáš se ho, co objevil v textu, který jsi mu zmínil posledně, necháš si popovídat, co se v tom učí o Ježíši a co si bere pro sebe samého, spolu se po telefonu pomodlíte a příští schůzku si domluvíte zase v osobní formě… S některými Jirky je možné takhle krátká telefonická setkání mít i dvakrát třikrát týdně!

Pane Ježíši, ty jsi do svých učedníků investoval svoji lásku, energii, čas, vyučování, vysvětlování, vytrvalost. A znamenalo to počátek masivního hnutí… Díky, že se to od Tebe můžeme učit.