Inspirace pro život a službu

Pejsci vnímají, co my nevnímáme

„Netahej mě,“ remcal chlápek na nevelkého pejska, který ho s čenichem u země vlekl za čímsi v trávě. „To je hrozné,“ dodal páníček na moji adresu, když jsem se na něho i na pejska usmíval.Náš strach ze sdílení s nevěřícími
vyplývá ze zaměření naší mysli
na sebe: na moje divné pocity,
na moji nejistotu…
„No jo, pejsci v našem světě vnímají věci, které my nevnímáme.“ „Ale někdy je to s ním otrava,“ zastavil se borec a povolil svinovací vodítko.
„Pro něho je to moc zajímavý svět pachů a zvuků, o jakém my vůbec nemáme tušení! Když ho ale necháme hledat zloděje nebo vraha, tak se nám jeho podivné vnímání našeho světa strašně hodí! A jsou i další sféry, které my nevnímáme, ale ony jsou a fungují,“ usmíval jsem se vytrvale.
„Co máte na mysli?“ „Jezdím autem a povídám si s Ježíšem! To není akustický zvuk pro moje uši – ani pro ty psí, ale naučil jsem se vnímat Jeho blízkost hluboko uvnitř. A ve výsledku Ježíš radikálně změnil můj život!“Když si povídáme
s lidmi „tam venku“ o Pánu Ježíši,
není to jen tak
běžná výměna informací!
Chlápek si překvapeně přitáhl pejska blíž: „A jak vám to teda funguje?“
„Víte, na začátku si člověk a Bůh spolu normálně povídali, jako si teď povídáme my dva. Pak se ale člověk na Boha vykašlal a tím mezi nimi vznikla obrovská propast…“
A dál to už znáš, nebo si to připomeň v lekci nazvané Most přes propast (C06, 4:07).
Chodíš občas na procházky s pejskem? Nebo potkáváš pejskaře? Zapředeš s někým z nich občas rozhovor?

Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.

—144—