Inspirace pro život a službu

Jen pro obdarované

Příliš často a opakovaně od různých věřících slýchám, že oni na tu službu nevěřícím nemají obdarování. Sdílení Dobré zprávy
si nastav jako každodenní
předmět svých modliteb.Někdy to zaznívá tak nějak s lítostí, jindy je to prostá výmluva i velmi schopných komunikátorů a jindy to zní až ve formě výčitky: „Tobě se to říká, ty máš na to dar!“
Stále si nemyslím, že bych na to měl dar. Přestože jsem se naučil mnoha důležitým komunikačním dovednostem, nevěřící lidi stále neoslovuji s lehkostí. Zvláště neznámé lidi venku. A navíc – počet mých neúspěchů je stále dost vysoký! Ale především… Kdyby pro svědectví (jak se tomu pokřesťansku říkává) bylo potřebné mít nějaký „dar“, nevím, kolik lidí by se mohlo vyjádřit třeba u jakékoli dopravní nehody nebo soudu! „Poddávám se Ti
a toužím vidět tvoji slávu
v životech lidí, které oslovím.“Jako svědek žádný dar nepotřebuješ! Podstatou svědectví je Tvoje vlastní zkušenost!
Pochopitelně, aby tvoje „svědectví“ dávalo smysl, bylo by dobré si ho předem trochu promyslet. Hlavně zvážit, s čím chceš, aby odešli, co ze Tvého příběhu je opravdu důležité. Ke svědectví u soudu ani ke svědectví o vlastní zkušenosti s Ježíšem žádné zvláštní obdarování nepotřebuješ! Jen si s modlitbou formuluj hlavní myšlenku. A pak už to jen v reálu hojně zkoušej a průběžně vylepšuj.