G07. Církev – obrazy
Pododdíl "Biblický základ"
Zde je možnost poslechu.
G07. Církev – obrazy
Když chceme popsat nějaké těleso, aby bylo možné je vyrobit nebo sestavit, potřebujeme k tomu obvykle několik důležitých výkresů. Třeba pro rodinný dům jsou zásadní půdorysy základů a jednotlivých podlaží. Ke konstrukci schodiště a střechy se hodí tak zvané řezy. A budoucí obyvatele hodně zajímají taky pohledy z různých stran.
Podobně je tomu, když nám Duch svatý ukazuje to, čemu se u nás říká zvláštním slovem „církev“. V Božím slově nenajdeme výslovnou definici ve smyslu „církev je – dvojtečka – a něco dál“. Emoce podporují
přemýšlení, hledání, otázky!Ale vidíme tam několik pozoruhodných obrazů. Některé jsou přímo ve spojení se slovem „církev“, a některé zjevně charakterizují Ježíšovy následovníky a společenství, které vytvářejí. (V těchto pěti minutách určitě nezmiňuji všechny.) I když jsme si nějakou představu už vytvořili, pojďme se na ty „stavební výkresy církve“ kratičce podívat přímo do Bible. Odkazy najdeš zase v textu pod videem.
Adresátům v Korintu Pavel píše: Vy jste Boží POLE, Boží STAVBA. (1. Korintským 3,9) A myšlenku Boží stavby chvíli rozvádí: Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. (1. Korintským 3,10‑11)
Stavební náměty píše Pavel taky Timoteovi: …abys věděl, jak je třeba se chovat v domě Božím, jímž je církev Boha živého, sloup a opora pravdy. (1. Timoteovi 3,15)
Pro církev je v Novém Zákoně docela častá RODINNÁ terminologie. Párkrát nacházíme přímo pojem „Boží rodina“ (Efezským 2,19) nebo „rodina víry“ (Galatským 6,10).Pane Ježíši, děkuji Ti,
že jsi církev nezamýšlel
jako břemeno,
které unesou jen ti nejsilnější.
Jasné je, že Bůh je v Kristu naším Otcem, a ti kdo přijali Ježíše jako svého Zachránce a Pána jsou Boží děti (Jan 1,12). Jsou označováni bratři, sestry a taky dítky, synové nebo mládenci, což ukazuje, že máme směřovat k dospělosti. Proto apoštol Jan ve stejném kontextu používá i pojem „otcové“, tedy ti, kdo někoho přivedli na svět a starají se. (1. Janův 2,13‑14)
Do sféry rodiny náleží taky zajímavý rozměr, že jsme Boží dědicové a spoludědicové Kristovi (Římanům 8,17). A jako velmi významné se tu opakovaně ukazuje úzké propojení s Duchem svatým: Ti, kdo jsou vedeni Božím Duchem, jsou Boží synové. Přijali jsme Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme Boží děti. (Římanům 8,14‑16)
Nádherným intimním obrazem – vlastně taky z rodinné kategorie – je církev jako NEVĚSTA. (Efezským 5,21-32) Vystupuje tu blízkost mezi Kristem a Jeho Milovanou, nejhlubší láska, totální oddanost, naprostá důvěrnost a taky výlučnost, jedinečnost. Možná i tajemnost, jak to apoštol Pavel zmiňuje.
Obrazem, který zdůrazňuje funkčnost, je Ježíš jako Hlava a církev jako Jeho TĚLO (Efezským 5,23), Vždyť jsme údy Jeho těla, z Jeho masa a z Jeho kostí. (Efezským 5,30) Apoštol Pavel klade velký důraz, že jsme sice součástí jednoho Těla pod vedením jedné Hlavy, ale přitom každý osobně máme odlišná obdarování, jiné dovednosti a tím i různé úlohy. (1. Korintským 12,12‑30)
„Někteří rádi přišli na další Alfu
a ještě vzali někoho s sebou!
Ale do sboru?! Ani náhodou…“Pán Ježíš sám sebe popisuje jako dobrého Pastýře. (Jan 10) Apoštol Petr píše o STÁDU a o pastýřích v množném čísle. (1. Petrova 5) Vedoucím v Efezu apoštol Pavel při osobním rozloučení říká: „Duch Svatý vás ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví. (Skutky 20,28 1. Petrův 5,2‑4) Pak rozvíjí i různá nebezpečí a úskalí. Moc zajímavé je, v čem Pavel vidí ochranu nebo řešení těch ohrožení pro Ježíšovo stádo! Svěřuji vás Bohu a Slovu jeho milosti. (Skutky 20,32)
Apoštol Petr jde některými obrazy do hloubky naší identity. Silnými slovy říká, kým jsme a současně jaké je naše poslání: Jste ROD vyvolený, královské KNĚŽSTVO, NÁROD svatý, LID určený k Božímu vlastnictví. (1. Petrův 2,9) Tím vším jsme, abychom naplnili poslání, které s tou naší identitou souvisí: abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Něco z téhle naší totožnosti zachycuje taky kniha Zjevení: a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci. (Zjevení 1,6)Ve starém sboru bývá vyzrálost,
kotva věrouky, morálky
a dalších hodnot
nasbíraných v historii.
Poznamenávám, že jsem tu nevyjmenoval všechny novozákonní obrazy církve! S modlitbou si prosím projdi aspoň tyhle. A přemýšlej, jak se asi mají promítat do praktického života současných společenství Ježíšových následovníků. Pak se podívej na další lekce k tomuto tématu.
Pane Ježíši, děkuji Ti za tu spoustu velmi názorných vyjádření, abychom mohli rozumět, jak má tvoje milovaná církev vypadat a fungovat.