C24. Hlavně netlačit!
Zde je možnost poslechu.
C24. Hlavně netlačit!
Jedna naše věřící dívka – tady jí dám jméno Andrea – byla jako pomocník na týdenním English Campu progresivního sboru. Kromě účasti ve všelijakých hrách i v organizačních věcech, dostala za úkol připravit krátké slovo na jeden večer. Při ranním setkání týmu toho dne jeden věřící vedoucí mimo jiné prohlásil:Pane Ježíši,
děkuji Ti za Tvůj návod
na zakládání nových společenství
a na celé hnutí…
„Hlavně to těm nevěřícím nesmíme tlačit!“
Andrea mi pak volala, jestli má tu svoji připravenou večerní promluvu nějak předělat. Třeba ubrat ježíšovské prvky, které měla v plánu sdílet z vlastního života. Nejdřív jsem se vyptával: „Jaký je smysl toho English Campu? Co se má ideálně stát, než budou děcka odjíždět?“ Po vyslechnutí rozvahy o cílech povídám: „Nikomu nic netlač! Jen jim se vší pokorou a laskavostí z vlastní zkušenosti pověz, jaké to je žít v osobním spojení se živým Ježíšem, a jak toho živého Ježíše můžou taky pozvat.“
Po večerním programu pak za Andreou přišlo několik těch mladých neobrácených s poznámkou, jak úžasné bylo, co říkala a co s tím Ježíšem prožívá. „Moje babička mi vyprávěla příběhy,“ sdílela se nevěřící dívka, „ale určitě nemá s Ježíšem takový kontakt, jako ty…“ Jiní mladí neobrácení i v dalších dnech přicházeli s docela konkrétními otázkami. A taky za Andreou přišli někteří věřící z křesťanských rodin: „Moje křesťanství vždycky byla spíš poslušnost rodičů. Ale z tebe to úplně září…“Parťák se může přidat
pohlédnutím do stropu:
„Ježíši…“
„Hlavně to těm nevěřícím nesmíme tlačit!“
Určitě, nikomu nic nemůžeme tlačit. To by totiž stejně nefungovalo.
Za ten týden Andrea v osobních rozhovorech řekla Dobrou zprávu jedenácti mladým lidem! A dvě holky s ní přijaly Ježíše. To vše bez jakéhokoli tlačení. Jen na základě osobní přízně, jednoduchých otázek, usměvavého vyzařování vnitřní radosti a sdílení prožitků s živým Ježíšem. Když Andrea viděla zájem, přesně věděla, co říct dál, aby daného človíčka přímou cestou vedla k Pánu Ježíši. Rozumíš, fakt žádné tlačení. Jen vděčná radost v srdci a mnohokrát vyzkoušená cestička k Dobré zprávě.
Ukázalo se, že
největší „tlak“ v sobě prožívalo těch pár věřících v týmu!
Většinou jen proto, že nevěděli, co by tak měli někomu z těch nevěřících říct – aby to znělo „přirozeně“…
Úplně jim rozumím. Taky jsem tam kdysi byl. A taky jsem se kdysi nechtěl nic učit, protože mi to připadalo „nepřirozené“…
Po mnoha pozorováních podobného typu nabízíme věřícím na trénincích – i tady na webu Mosty k lidem.cz – konkrétní SLOVA A VĚTY, jak se takový rozhovor dá začít a krok za krokem provázet. Jde o koncentráty ověřené ve stovkách reálných rozhovorů s českými nevěřícími – od teenagerů až po staré lidi. Běžně je používají desítky křesťanů.Červené světlo
vůbec nemusí znamenat
konec duchovních témat!
Tyhle základní kroky stojí za to zmáknout ZPAMĚTI. Pak můžeme začít s kýmkoli, kdykoli a kdekoli. Úplně normálně, přirozeně a hlavně bez jakéhokoli tlaku. Protože máme nacvičenou sadu nástrojů, můžeme naslouchat přítomnému Ježíši a rozeznávat, jestli naši nevěřící jsou připraveni nebo nejsou. Jestliže nejsou, i tak jsme pro ně požehnáním. A když připraveni jsou – a překvapivě mnozí opravdu jsou – krok za krokem jdeme k Dobré zprávě, k výzvě i k okamžitému utvrzení v případě jejich nové víře. Ano, tady v Česku kolem nás (i na Slovensku!) žijí duchovně připravení lidé. Jen čekají, až jim konečně někdo srozumitelně a s laskavostí předá jasnou zprávu o Ježíši včetně praktického návodu, jak se tomu Ježíši odevzdat. A to bez náboženského filosofování i bez odpudivého křesťanského jazyka.
Pane Ježíši, život s Tebou je báječný, hluboký, barvitý, silný… I když ne vždycky snadný. Proč se někteří křesťané nechávají oklamat, že pokorné sdílení radosti s Tebou je pro nevěřící „tlak“?