Inspirace pro život a službu
Usměj se na nás trochu
Byl jsem spoluorganizátorem jedné veřejné akce. Začíná to úsměvem,
pozdravem
a opravdovým zájmem.Svůj díl programu připravovali taky naši mladí, kteří mě požádali o závěrečná režijní doporučení. Krásně jim to šlo, ale snažil jsem se z nich vymáčknout dostupné maximum, aby to měli ještě o trochu lepší… O přestávce za mnou přišla jedna holčina a povídá: „Pavle, usměj se na nás trochu!“ Co to má znamenat? Pozvali mě, abych jim pomohl k ještě skvělejšímu výkonu, a ona mi řekne „usměj se na nás trochu!“ O co tu vlastně jde? O kvalitní výsledek nebo o tvoje pocity? říkal jsem si sám pro sebe…
Ta výzva se mi ale nevyžádaně vracela v mysli ještě několik dnů: „Usměj se na nás trochu!“ Připouštím, že tehdy jsem se neusmíval tolik jako v současnosti. Nepochybně by to v některých situacích bylo pomohlo. Nejen tamtěm mladým, ale lidem kolem mě všeobecně. Když jsem se postupně učil trochu víc se usmívat, postřehl jsem, že lidem se se mnou najednou líp a svobodněji komunikuje, pozorněji mi naslouchají. Uvědomil jsem si, že výraz naší tváře je prvním a vlastně hlavním bodem pozornosti lidí!Přemýšlím,
kolik lidí u nás v Ostravě
dnes uslyší
Dobrou zprávu o Ježíši.
Nevím, možná deset.
Možná ale nikdo…!
ale její výraz můžeme ovlivnit opravdu hodně!
„To se mám přetvařovat?“ řekne mi občas někdo na tyto myšlenky. Rozhodně se nepřetvařuj! Změň svůj vnitřní postoj! Postoj k sobě samému, postoj k lidem kolem sebe. Ale možná nejdřív postoj k Ježíši a k jeho povolání, které Ti dal!
Když pozoruji některé křesťany, jak o nevěřících mluví a jak k nim pak přistupují, nejraději bych řekl: „Usměj se na ně trochu!“ Primárně by to znamenalo: změň svůj postoj k nim a navenek ho pak taky vyjádři. Odhalení moci úsměvu bylo dalším průlomem v mojí komunikaci s lidmi všeobecně; a samozřejmě i s nevěřícími…
—148—