Jeden učedník vyšel z formálního katolického prostředí, a tak měl k lecčemu náboženskému docela vyhraněný postoj. Řekněme, že se jmenoval Robert. Při nějaké příležitosti jsem byl chvíli přítomen Robertovu rozhovoru s neobráceným Jirkou, který se tak nějak hlásil ke svým katolickým kořenům, i když už pár let nebyl ani v kostele. Aby chtěli být s námi,
musí jim naše blízkost
něco přinášet.V hovoru došlo na Bibli a dokonce i na Dobrou zprávu o Ježíši! To bylo skvělé! Nicméně neobrácený Jirka s katolickými kořeny na základě předestřeného mostu přes propast našich špatností odbočil k církvi, k úloze kněze při odpuštění našich hříchů a tak. Věřící učedník Robert si tím vybavil všechnu formálnost a pokrytectví své výchozí rodiny a hlavně manipulaci ze strany kněze, kterého si pamatoval z mládí. A tak se hovor mezi nevěřícím Jirkou a věřícím Robertem hodnou chvíli točil spíš kolem slabých stránek katolicismu a která církev je ta pravá, než kolem Ježíše a kolem našeho praktického spojení s Ním.
Řeknu to na rovinu: téma církve a kněze se pro věřícího Roberta stalo pastí, do níž se chytil. Hlavním předmětem jejich hovoru pak už vůbec nebyl živý Ježíš, ale dohadování o balastu náboženství…
Pamatuješ si zkratku „SEJ“?
Spojení
Evangelium a
Ježíšův dotek
Z tohoto pozorování jsem si vyvodil poučení:

MLUV, O ČEM MLUVIT CHCEŠ!

Čeho bys v rozhovoru s neobráceným Jirkou rád dosáhl? Chceš ho přesvědčit, že nějaká náboženská skupina se mýlí a že její funkcionáři jsou pokrytci a hříšníci? Nebo si více přeješ ukázat mu, že život s Pánem Ježíšem je nádherný a osvobozující? Chceš mu se vší pokorou otevřít „Písmo svaté“ a ukázat mu jednu klíčovou pasáž, která mluví o odpuštění skrze Ježíšovu oběť a nechat ho o ní přemýšlet?

Jasně, náboženští nebo i úplně nevěřící lidé se mě občas zeptají, co si myslím o papeži, panence Marii, očistci, případně o nějakém aktuálním církevním skandálu. (To jsou témata, která znamenitě povzbuzují jejich krevní oběh!) Moje odpověď na tyhle otázky?
Někdy jsem vymýšlel tak dlouho,
až se parta začala rozcházet.„Jirko, chápu, že tě to štve. Popravdě ti řeknu, že se mi o tom ani přemýšlet nechce. Ježíš je úžasný a dělá skvělé dílo v mém životě i ve spoustě dalších. Třeba minulý týden jsem si v Bibli četl, jak přišel k jednomu chlápkovi, který byl obrovský podvodník. Ježíš mu svojí laskavou službou změnil život až do té míry, že tenhle zloděj svým obětem vracel, o co je okradl… Chápeš?! Tohle dokáže živý Ježíš!“ (Nebo mu předlož kratičkou podobu jiného příběhu…)

Tedy: Mluvím, o čem mluvit chci! Nemluvím, o čem mluvit nechci.
Rozumím, naši přátelé bez Ježíše nás příležitostně i provokují, občas i urážejí a napadají. Musíme na to odpovídat?
Nemusíme! Ale někdy přicházejí i s upřímnými otázkami, které opravdu řeší. Na některé jejich dotazy mám promyšlenou odpověď a rád jim ji v krátké formě nabídnu.
Zeptej se těch nevěřících,
jak to máš nejlépe udělat.To pro ně někdy může být velkým požehnáním, ujasněním. I tak ale citlivě usiluji, aby v mé přítomnosti především zahlédli živého Ježíše (nejen odpovědi na interesantní náboženské otázky). Chci, aby se mnou prožili Ježíšův osobní dotek. V konečném důsledku chci, aby živého Ježíše sami oslovili. Prostě, moc si přeji, aby jasnou dominantou našeho rozhovoru byl pro ně živý Ježíš, který funguje i dneska, když Ho k sobě pozvou a nechají Ho v sobě působit! Chápeš to správně: Mluvím, o čem mluvit chci! A nemluvím, o čem mluvit nechci…

Pane Ježíši, ve Tvých rozhovorech tak silně vystupují jasné cíle, které jsi s lidmi měl, že mě to fascinuje. Díky Ti za to.

Okultní praktiky, reinkarnace, návštěvy u kartářky, andělská terapie, Reiki, horoskopy a k tomu různé pomluvy, sprosté mluvení, neférovosti, podvody, shazování druhého pohlaví, život na hromádce, nevěra, rozchody, rozvody a tak dále, a tak dále. Chceme−li s lidmi
sdílet živého Ježíše,
musíme s nimi být.To jsou jen některá témata, kterých se věřící tu a tam buď štítí, nebo kvůli nim se svými známými militantně bojují jakožto s jejich hříšným způsobem života. Někteří se snaží svoje nevěřící okolí za jejich hříšné jednání napomínat a ideálně je napravovat nebo aspoň varovat. Taky jsem kdysi bojoval a varoval. U některých jsem dosáhl toho, že přede mnou mluvili malinko slušněji! Nebo dokonce i toho, že napomenuli kolegu, který v mé přítomnosti řekl něco škaredého: „Je tady Pavel, mluv slušně…“ Tehdy mi to občas i lichotilo! Vysvětloval jsem si to, že podle slov Pána Ježíše jsem „solí země“ (Matouš 5:13), která brání rozkladu společnosti (nebo aspoň pracovní skupiny bezprostředně kolem mě).
Z dlouhodobého ohlédnutí jsem ale zjistil, že jakékoli moje pokusy o morální korekce životů nevěřících lidí kolem mě nikdy nepřinesly žádné reálné ovoce! Tedy žádnou skutečnou změnu v jejich životech. Jediný výsledek, který moje snaha o jejich mravnostní nápravu přinesla, bylo jejich „vzdálení“. Někteří sice přede mnou mluvili a jednali o poznání slušněji, ale ve skutečnosti to byl způsob, jak se přede mnou skrýt. Jiní se mi i zjevně vyhýbali. Tehdy mi vůbec nedocházelo, že tímto mým přístupem se většinou vzdalují taky od Ježíše! Mým jednáním se jen utvrdili, že cestou takového moralistického křesťanství se určitě nikdy nevydají.Moje otázky a naslouchání
mého Jirku obohacují.
Trvalo mi, než jsem porozuměl, že mě můj Ježíš mezi ně nepostavil, abych byl jejich mravokárcem, či korektorem jejich názorů nebo chování. Můj úkol není kohokoli napravovat nebo jim ukazovat jejich hřích! To je úkol Ducha Svatého. Moje poslání je ukázat jim nádheru živého Ježíše a úzkého kontaktu s Ním. A taky jim zprostředkovat sílu Božího slova. Když někteří přijdou na Discovery, poznají i krásu malého společenství Ježíšových následovníků. Tam jsou zpravidla celí užaslí, že Ježíšova Dobrá zpráva je něco úplně jiného, než co kdykoli dosud ve svém životě zakusili.

Abychom si rozuměli! Tohle moje povídání neznamená, že všem toleruji všechno zlé, co dělají. Byly situace, které jsem jasně a přímo konfrontoval. Daného člověka jsem požádal, aby něco neříkal nebo nedělal; ať už ve vztahu ke mně nebo ve vztahu k někomu jinému. Bylo−li třeba vyslovil jsem k tomu i příslušnou hrozbu. Když na to přijde, viditelně a hlasitě se postavím proti zjevnému zlu. V některých případech jsem angažoval nadřízené, úřad nebo dokonce policii. Nedělal jsem to ale ve jménu „křesťanství“! Pouze jako slušný „občan České republiky“, který se staví proti špatnosti nebo bezpráví.Radikální změna tématu
je běžná.

Dokud lidé neznají Ježíše, mají zatemnělé rozeznání, co je objektivně dobré a co není. A koneckonců i když mnozí vědí nebo tak nějak „cítí“, že to či ono asi není správné, pokud zrovna nejsou v odpovídající krizi, schází jim motivace cokoli ve vlastním životě měnit!
Oni totiž na prvním místě potřebují vnitřní proměnu! A k tomu potřebují osobně poznat Ježíše; přijmout a prožít Jeho lásku, Jeho oběť a Jeho odpuštění. Potřebují se Mu odevzdat!
Když tohle nastane, začínají vnímat Jeho provázení v životě! A taky zažívají Ježíšovo zmocnění k proměně. Pak s radostí sleduji, jak se přirozeně mění jejich postoje a krok za krokem i jejich slova a jednání. Jasně, v některých oblastech jim to třeba dá hodně práce, ale Ježíš na jejich transformaci pilně pracuje.
Vzpomínáš na krásné a velmi přirozené Ježíšovo: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.“ Rád jsem v té proměně jejich smýšlení a života jejich průvodcem.I špatná odpověď při Discovery
bývá dobře míněna.

Jestliže nad mým kontaktem s nevěřícími přáteli září živý Ježíš, všechno je úplně jiné, než v dobách, kdy jsem se snažil jim ukazovat, jak žijí hříšně a jak by měli žít správně. A tak i když moji Jirkové žijí v hříchu, nejsem jejich korektorem a mravokárcem. Naopak, žehnám jim a co nejkratší cestou je vedu k Ježíši. Živý Ježíš je v jejich životech mnohem mocnější, než jakékoli naše křesťanské napomínání!

Pane Ježíši, proměňuj prosím naše srdce, a naplňuj je svojí láskou, abychom svým nevěřícím lidem nekladli překážky k poznání Tebe.

Teď se možná podivíš, ale poslouchej prosím velmi pozorně! Se svými nevěřícími kamarády většinou vůbec nemluvím o Bohu! Za to s nimi hojně mluvím o Ježíši!
Pod pojmem „Bůh“ si totiž lidé u nás představují všechno možné. „Ty tomu říkáš Bůh, já tomu říkám vesmír,“ sdělilo mi svůj názor už několik desítek českých přátel. Potkávám řadu lidí, kteří nějakým způsobem „věří v něco nad námi“, případně i „v nějakého boha“, ale zatím cíleně nebo jen nevědomě míjejí Pána Ježíše, čímž míjejí i Jeho oběť, samozřejmě Jeho odpuštění a tím i nový život s Ním…
Někteří ustrašení křesťané
od svého tématu
sami ihned utečou.
Škoda…Zpočátku má spousta lidí tendenci můj vztah Ježíšem ztotožňovat se všemi ostatními náboženstvími! Na to reaguji celkem prostě: „Víš, Ježíš je jiný hned v několika věcech.
1) Za prvé tou svojí obětí na kříži ze svého zaplatil okno, které jsem rozbil já. (To je moje podobenství, jaké rád používám; sdělím Ti je v některé z dalších lekcí.) V žádném jiném náboženství nevidím, že by se velký bůh nebo jeho prorok obětoval pro ztracené lidi.
2) Za druhé Ježíš je osoba, osobnost, nejen nějaká síla, energie, vesmír, nebo jsoucno. Rozdíl je v tom, že s Ním osobně komunikuji: On mluví ke mně a já mluvím k Němu. Ježíš je můj velký Přítel!
3) Navíc, vnímám jeho přímé intervence do svého života, jak ve formě moudrých praktických rad, které jsem nevyčetl nikde jinde, tak často i úplně prakticky. Je to s Ním prostě nádherné, osobní, reálné…“

Početná zkušenost mě učí, že Ježíšovo jméno jako takové pro české nevěřící lidi nepředstavuje problém ve srozumitelnosti. Jen jejich pojetí Ježíše je hodně daleko od reality. Abych odlišil svoji zkušenost a postupně budoval jejich novou představu, většinou říkávám „živý Ježíš“. Nejčastěji používám větičku „povídám si s Ježíšem.“ Případně slovní vazby ve stylu „Ježíš, který je teď tady s námi.“
Já jsem pro něho
zprostředkovatelem
Ježíšovy přítomnosti.Jinak řečeno: snažím se svého Ježíše vyhrabat z balastu všelijakých jejich falešných představ a ukázat jim Ho jako někoho přítomného v této chvíli a podle možností ho jim pak ukazuji taky v biblickém světle.
To všechno snaživě dělám velmi neformálním způsobem, ku příkladu větami typu: „Mně ten Ježíš v životě tolikrát viditelně a prakticky pomohl, že o Něm už nejsem schopen ani pochybovat.“ Když se tu a tam někdo zeptá, v čem konkrétně mi ten Ježíš tak pomohl, mám po ruce hned několik osobní příběhů. Případně si vypomáhám i krátkými příhodami ze životů věřících přátel, které osobně znám.
Chci totiž, aby dominantou toho, co si moji Jirkové z kontaktu se mnou odnášejí, byl prostě živý Ježíš, nikoli filosofické nebo pseudovědecké rozpravy o možné existenci Boha, natož pak moralistické diskuse nebo názorové přetlačování.

Ano připouštím, že pro některé z nich jsem kvůli svému kontaktu s Ježíšem tak trochu „exot“; ale spíš takový zajímavý exot, který má cosi zvláštního, cenného, co je hluboké a svým způsobem přitažlivé.
Všiml sis, že nevěřící člověk obvykle celkem bez problémů polemizuje o „Bohu“, ale jakoby se vnitřně kroutil a zpěčoval, když má s úctou vyslovit jméno „Ježíš“? Když nevím, co opravdu řeší,
bývá z toho jen
konfrontace rozdílných názorů,
nic víc.Moc zajímavé je, že po nedlouhé chvíli přirozeného hovoru můj Jirka vyslovuje jméno Ježíš jinak, než jen jako citoslovce nebo nadávku! Zpočátku ho to zjevně stojí nějakou námahu; Ježíšovo jméno vyslovuje téměř jako by měl v puse horký brambor! A to je můj záměr! Chci aby se hluboko sám v sobě popral se silou Ježíšova jména. Chci mu pomoci, aby rekonstruoval svůj pohled na Ježíše a svoji představu o Něm.
Když to Ježíšovo jméno začne vyslovovat jinak, než byl zvyklý, většinou to pak má pozoruhodný zpětný vliv na něho samého! Zjevně tím narůstá jeho uctivost při vyslovování Ježíšova jména a v další fázi ho povzbudím, aby toho Ježíše oslovil a začal komunikovat přímo s Ním.

Se svými nevěřícími přáteli sice nemluvím o Bohu, ale hodně často s nimi mluvím o Ježíši! Mé rozhovory to nečiní nutně snadnějšími. Rozhodně je to ale účinnější, pokud jde o sdílení dobré zprávy − evangelia.

Pane Ježíši, Ty jsi jasně řekl, kdo vidí mne, vidí Otce. Moc si přeji, aby moji nevěřící přátelé, zahlédli Tvoji tvář a byli uchváceni Tvojí láskou…

„Jirko, připravuju malinkou brožurku, která by měla shrnovat podstatu vztahu člověka s Ježíšem. Potřeboval bych Tvoji pomoc.“ „Ode mě pomoc s brožurkou o Ježíši?“ podivoval se můj nevěřící kamarád. „Jasně, potřebuji, aby ses mi na to podíval svýma očima a udělal mi korektury, jestli je to dobře srozumitelné.“ Možná se budeš divit, ale milý Jirka vzal úlohu konzultanta velmi vážně! Lidé z křesťanských rodin
mívají pocit, že jejich příběh
se pro nevěřící nehodí.
NEMUSÍ TO TAK ZŮSTAT!Celou „evangelizační“ brožurku velmi podrobně prostudoval a probral to ještě s dalšími dvěma svými nevěřícími přáteli! Pak jsem s ním měl dvouhodinovou schůzku, na kterou přišel se dvěma papíry plnými poznámek. Shrnul mi svoje vlastní pozorování a taky co slyšel od těch dalších dvou, kterým to ukázal. Podrobně stránečku po stránečce mi řekl nejen, co v něm naše pomůcka vyvolává, ale taky: „Pokud chceš vyjádřit tohle, měl bys to tam raději napsat takhle.“ A já jsem seděl a překotně si dělal poznámky, protože to bylo fakt velmi velmi přínosné! Občas pochopitelně rýpnul do některých teologických věcí, které se mu nelíbily; jako třeba, proč to tam je zase o tom Ježíši na kříži − vždyť dobrý život se Bohu přece musí líbit. To pro mě byla skvělá příležitost vysvětlit mu, jak to s tím odpuštěním opravdu funguje. Můj Jirka to vysvětlení sice nepřijal pro sebe osobně, nicméně uchopil, co chci říct, a pomohl mi s lepší formulací, která je srozumitelná a přijatelná pro něho i pro jeho další nevěřící kamarády.

Jsem přesvědčen, že kdyby se různé „evangelizační“ akce a pomůcky a brožurky konzultovaly přímo s nevěřícími lidmi, kterým jsou určeny, slovník těch pomůcek a formulace by vypadaly hodně jinak, možná i grafika by byla velmi odlišná a hlavně jejich účinnost by byla nesrovnatelná! Ručím ti za to, že i hrdost věřících, kteří tyhle věci pak šíří dál, by se taky náramně lišila.Neboj se jít
za svými nevěřícími přáteli
do jejich prostředí.

Přemýšlíš, „jak na to“ v oblasti služby lidem, kteří zatím neznají Pána Ježíše? Mám pro tebe jasnou a mnohokrát vyzkoušenou odpověď: Zeptej se jich! Tedy přímo svých nevěřících přátel! Prober to s nimi a otevřeně je požádej o radu! Řekni svému Jirkovi, na čem pracuješ, a že by tě zajímalo, co to v něm vyvolává. Pokud jsi mu známý svým nasloucháním, leckterý Jirka ti rád a upřímně řekne, co ho na tvém materiálu nebo plánu určité akce zajímá, a taky ti s uctivostí řekne, co mu tam vadí, co mu připadá neohrabané nebo trapné. A poradí ti, jak to udělat co nejlépe, tedy dá Ti pár praktických návrhů. To vše je pro tebe extrémně důležité! I to, co Ti pochválí, i to zhodnotí nepříjemně, i to, co Ti dá jako radu.
Kdyby řekl něco negativního, ne aby tě napadlo něco obhajovat nebo vysvětlovat! Právě naopak, srdečně mu poděkuj. Nejvýš se doptávej, abys porozuměl opravdové podstatě, co mu tam vadí. A vyžádej si alternativní návrhy, jak to tedy říct lépe, aby se přitom zachoval obsah. Je−li to člověk, se kterým sis nasloucháním vybudoval přátelský vztah, pak Ti pravděpodobně případnou negaci některých prvků neříká jako odmítnutí, ale naopak jako službu − aby ti pomohl!
Zvláště ho zajímají
moje osobní prožitky,
které nezapadají
do žádné z krabiček v jeho hlavě.
Velmi hojná zkušenost mě učí, že pokud mám se svým nevěřícím Jirkou nebo s celou skupinou nevěřících přátel vybudovaný zdravý vztah vzájemné úcty, a pokud se pak na duchovní věci ptám citlivě, tedy s opravdovým zájmem o jeho názor, mým přátelům to vůbec není divné ani nepříjemné.
Je to obráceně! Moje otázky a podněty vnímají jako velmi zajímavé: „Z takového úhlu jsem o tom ještě neslyšel…“ Jestliže jsem Jirkovi dostatečně naslouchal, mohu mluvit „jeho jazykem“, a tím vyvolávám stupňující se zvědavost a opravdový zájem o to, čím to žiji.
Otázka by spíš měla znít:
Jak odstranit bariéry
přirozeného vzniku
nových společenství.
Chystáš nějakou křesťanskou akci nebo pomůcku? Třeba své Discovery? Chceš si být jistý, že to pro Tvoji cílovou skupinu bude zajímavé a užitečné? Mám pro Tebe několikrát vyzkoušenou radu: Zeptej se těch nevěřících! Zkusíš to?

Pane Ježíši, nauč, prosím, nás současné evangelikální křesťany žít mezi nevěřícími lidmi normálně a taky s nimi normálně i mluvit. Otevři, prosím, srdce svých lidí vůči těm, kteří hynou a potřebují Tě.

Pozoroval jsem, jak v naší hospůdce fungují hovory s přáteli z mého klubu, a zjistil jsem velmi užitečný princip, který mě v komunikaci s mými nevěřícími přáteli nesmírně osvobozuje. Říkám tomu „střihy“, aneb i radikální změna tématu je běžná.
V hovorech surfuji
po různých tématech
a hledám body spojení.Když občas tiše poslouchám rozhovory kolem stolu, někdy sleduji neuvěřitelné tematické skoky, které nemají naprosto žádnou logiku! Nemám na mysli opilce, kteří blábolí hlouposti. Tohle jsou střízliví inteligentní lidé a jejich témata jsou i velmi zajímavá! „Jen tak“ ho napadlo něco nového, tak se ptá. A ten vedle „jen tak“ sám začne vyprávět, co mu právě přišlo na mysl. A všechno je to obsahově pozoruhodné! Nicméně jejich témata se při těchto příležitostech docela nepředvídatelně střídají − od práce k rodině, potom ke sportu, k autu, k chuti nakládaného hermelínu, až po počasí, přečtenou knihu nebo vztahové záležitosti…

Byla doba, kdy jsem v rozhovorech s přáteli vymýšlel „oslí můstky“ se snahou „přirozeně“ se dostat k Bibli a k Ježíši. Musím Ti říct, že moje pokusy o „přirozené přechody“ se většinou ukázaly jako dosti nepřirozené. A někdy jsem vymýšlel tak dlouho, až se parta začala rozcházet a nebylo z toho vůbec nic. Po řadě prohraných zkušeností jsem se jednou vykašlal na „přirozené můstky“ a přesně podle předlohy svých nevěřících přátel jsem se naučil vplout přímo do věci; stejně jako oni prostě přejdou k tomu, co je právě napadlo: „Poslyš Jirko, chtěl jsem se tě zeptat, zkoušel jsi někdy číst Bibli? Nemyslím náboženství ani církev, prostě Bibli…?“
Naslouchám, ptám se
a vyjadřuji pozornost a zájem.Ukázalo se, že pokud jsem v předchozích minutách hovoru dosáhl „spojení“ − skrze své naslouchání a skrze otázky a vlastní příspěvky k tématům, která nastolil sám můj Jirka − pak moje téma o Bibli vůbec není problém! Jirka mi sděluje, o čem přemýšlí a co ho zajímá; tak i já teď sděluji jemu, o čem přemýšlím a co mě zajímá. Samozřejmě, pokud můžu najít napojení na téma, které právě běží, je to prima, ale lidé rádi začínají úplně nová témata! To jsou střihy v jejich hovorech.
Když v textu není odpověď
řekneme, že tam není.
Necháme to otevřené
a jdeme dál.
Když začnu třeba téma čtení Bible Discovery, často mi můj Jirka bez zábran odběhne k něčemu úplně jinému. Co pak? Kdysi jsem býval natolik nejistý, že jsem se ke svému tématu už nevrátil. Buď jsem to bral jako Jirkův nezájem nebo jsem prostě nevěděl, jak se své téma nastolit znovu. „Možná někdy příště,“ říkával jsem si.
A dneska? Chvíli Jirku nechám jít jeho odbočkou a kousek jdu s ním. Jinými slovy, zůstávám s ním ve spojení. Po chvíli ale − zase úplně bez zábran − střihnu zpátky ke svému tématu. Jen to třeba trochu jinak formuluji, nebo mám další point, který jsem k tomu ještě chtěl dodat, nebo přidám novou otázku, případně zopakuji tu předchozí, na kterou mi ještě neodpověděl. „Jo, Jirko, ještě jsem ti k tomu Discovery chtěl říct, že tam míváme i úplně nevěřící lidi! Ti jsou pak celí překvapení, jak je to zajímavé a praktické.“

Vracím se k jeho tématům.U některých ustrašených křesťanů občas sleduji, že řeknou pár rychlých nesrozumitelných vět o něčem křesťanském − třeba o plánované křesťanské akci − a od svého tématu sami ihned utečou k něčemu docela jinému. Aby tím svého Jirku náhodou neobtěžovali. Udělej to naopak; předpokládej, že to Jirku zajímá! Ty sám dávej najevo, že Tebe to moc zajímá a obohacuje, a že znáš celou řadu dalších lidí, kterým to v životě moc pomohlo.

Vyzkoušíš citlivé a přitom smělé „tematické střihy“ se svými nevěřícími přáteli? Zítra? Nebo příští týden? Ujišťuji tě, že je to snazší, než si myslíš.

Pane Ježíši, pozorování Tvých rozhovorů s lidmi mě velmi inspiruje! Vidím v nich Tvoje jasné cíle a taky Tvoje tematické střihy. Díky za úžasný příklad.

Vynálezce lékařského stetoskopu svým žákům prý říkával: „Naslouchej tělu svého pacienta; ono ti říká, co mu schází a jak ho léčit.“ (René Théophile Hyacinthe Laënnec, žák Napoleonova osobního lékaře Jeana−Nicolase Corvisarta, nejspíš někdy po roce 1816)
Dívej se, co říkají,
o čem přemýšlejí
a co z nich vyzařuje.Myslím, že to velmi pravdivě platí i pro náš kontakt s našimi nevěřícími přáteli. Ano, mám perfektně promyšleno a nacvičeno, jak svého Jirku přivést k Pánu Ježíši. Než se k tomu ovšem dostanu, potřebuji mu nejdřív naslouchat, opravdu naslouchat!
a) Naslouchám, abych porozuměl, kde se nachází, jak přemýšlí, jakým jazykem mluví a tak.
b) Kladu otázky a naslouchám, abych samotnému Jirkovi umožnil promyslet důležité věci; aby ty důležité věci skrze moje otázky dokonce tak nějak prožil a udělal hodnotná rozhodnutí.

Biblické vysvětlení podstaty evangelia je ve svůj čas velmi důležité, nicméně zejména pro začátek duchovních rozhovorů bývá naše naslouchání mocným nástrojem vytvoření atmosféry vzájemné otevřenosti. Když nevím, co můj Jirka opravdu řeší, bývá z toho jen neúčinná konfrontace rozdílných názorů, nic víc.

Napadlo tě někdy, že dobrá otázka může být silnější než kázání?

A teď si prostě počkám
na Jirkovu odpověď…
A to i otázka, která otázkou zůstane − tedy bez odpovědi.

K naslouchání a k otázkám dovol pár velmi praktických námětů.

1. Moje otázky a naslouchání mého Jirku obohacují. Zvláště když se ho citlivě ptám na hlubší věci, na jaké se ho obvykle neptá nikdo jiný. Tážu se nejen na jeho názory, ale taky na jeho pocity, postoje, zkušenosti, alternativy. „Co děláš když…“ nebo „Jak bys to viděl, kdyby…“
Schválně si projdi novozákonní evangelia a sleduj, kolik otázek kladl svým posluchačům Pán Ježíš. Někdy i na jejich otázky odpovídal svými otázkami.

2. Docela zajímavou možností, jak oslovit přátele, kteří ještě neznají Ježíše, jsou otázky a naslouchání ohledně jejich duchovních zážitků. „Jirko, prožil jsi někdy neočekávanou ochranu? Něco, co bys označil jako nadpřirozené? Nebo slyšel jsi o něčem takovém od lidí, kterým důvěřuješ?“ Nebo otázka: „Na co by ses zeptal Ježíše, kdybys měl tu možnost?“
Zdravá Boží rodina
má ve svém centru
jako nejvyšší autoritu
Boží slovo a živého Ježíše.
3. Když budeš opravdu naslouchat srdcem − čili bez argumentace − lidé Ti většinou sami řeknou, jaká je jejich potřeba! Ukážou ti bolest svého srdce a dají ti i náměty, jak jim můžeš účinně žehnat. Když vyslechnu nějaký problém, řeknu na příklad: „Víš, někdy si pro tento život nepřipadám dost chytrý. A tak podobné věci průběžně řeším s Ježíšem! On vždycky něco vymyslí, nějak mi poradí, něco udělá.“ A pro případ potřeby mám v záloze pár příběhů, kdy mi ten Ježíš dal moudrou radu nebo mi nějak pomohl prakticky. Často bez varování pohlédnu do stropu a svěřené trápení jednou větou předám živému Ježíši, který je tam právě s námi.

4. Pokud jste spolu byli párkrát na Discovery, můžeš otázkami a nasloucháním inspirovat svého Jirku, aby některé klíčové věci sám objevil přímo v Božím Slově. V osobním rozhovoru mu v Bibli otevři krátký text k jeho otázce, požádej ho, ať to nahlas přečte a pak mu k tomu klaď cílené otázky: „Co by ti podle toho asi Ježíš poradil?“ Vlastní objev má obrovskou sílu! To vlastnoručně objevené pak Jirka taky s větší pravděpodobností bude i dělat.
Dobře míněnými korekcemi
můžeme nabourat
aktivitu některých
nebo i jejich příští účast.
5. Svému Jirkovi naslouchám a uvažuji, proč mi to asi říká. Někdy se přímo zeptám: „Jirko, přemýšlím, co se v tobě odehrává, povídej…“

6. Když Jirka povídá, navazuji na to, co říká, vracím se k jeho tématům. „Před chvilkou ses mě ptal, jak jsem k tomu došel…“ „Posledně jsi mluvil o své vzpomínce na dědečka…“ A když od mé otázky odbočí, citlivě se k ní vrátím. Pro většinu lidí je to znakem opravdového zájmu! Když se vidíme příště, ptám se jak dopadlo to, co mi sdílel posledně. „Jak ta zkouška? Co tvoje Petra…?“

7. Ještě jeden podnět v této lekci o otázkách a hlavně o naslouchání: Při rozhovoru se svým Jirkou naslouchám ve dvou rovinách. Pozorně naslouchám (a) Jirkovi, s nímž mluvím. A současně naslouchám (b) živému Ježíši, který je tam stále s námi. Očekávám Jeho vedení, Jeho radu a taky Jeho přímé působení na Jirku i na mě samotného.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že do každého srdce nejen vidíš, ale do každého srdce umíš taky s láskou promluvit.

Po setkání klubu jsme se nahrnuli do své oblíbené hospůdky k většímu stolu, kde už seděl nějaký osamělý člověk. Před sebou měl pivo a knihu. „Můžeme si přisednout?“ povídám. „Jasně.“ Když jsem po hodině a půl z hospůdky odešel, jeden kamarád se mě zeptal: „Prosím tě, jak ses s cizím člověkem tak rychle dostal k takovým tématům?“ (ke vztahu mezi ním a jeho tátou, a potom i k Ježíši, k odpuštění, k pozvání Ježíše do života a tak). Inspirován otázkou kamaráda jsem se pokusil o malou rekonstrukci vývoje našeho rozhovoru. Vystoupil mi z toho jeden princip, který může být hodně užitečný i Tobě.
Na začátku
jsem významnou součástí
Jirkovy komunikace s Ježíšem.Během prvních dvou vět po zavěšení kabátu jsem celkem snadno zjistil, že tenhle nový, mně dosud zcela neznámý „Jirka“, je v Ostravě na čtyřdenní služební cestě. „Co vy tady tak sám jen s knížkou?“ zeptal jsem se ho s bodrým úsměvem, když jsem dosedl na židli vedle něho. „To máte něco pracovního?“ „Ne, to je taková jakoby psychologie.“ „Aha…“ „Pracovní to určitě není. Jsem tu jako programátor, řešíme nějaké zákaznické požadavky.“ Během následujících pár desítek minut jsme se snadno dotkli témat jako: Práce, cestování, jazyky, osobní zájmy, rodina a co já vím, co ještě. Prostě normálka…
A princip, který jsem v tom objevil?V čem byl Tvůj zlomový bod
který Tě přivedl k Ježíši?

V rámci rozhovoru surfuji po různých tématech a hledám spojení.

Když nějakou shodu najdu, (a) dávám najevo radost a ztotožnění. „To je super, můj brácha taky programuje a můj nejstarší syn taky. Je to moc zajímavý obor…“
Ideální je, když některý z těch náhodných a pro mě dosud neznámých Jirků po chvíli začne klást otázky mně. To se pak můžu snáze a rychleji dostat k osobním věcem. Většinou se cizí čeští Jirkové ale moc neptají; jsem rád, že aspoň sami povídají. A v naprosté většině si se mnou povídají rádi! Našli někoho, kdo jim s opravdovým zájmem naslouchá a zajímá se.

Když se mě takový Jirka sám neptá, jsem dále trpělivě tázavý. Nicméně do hovoru (b) průběžně vkládám drobné prvky vlastní zkušenosti nebo náznaky svého pohledu. „Říkal jste, že to je knížka o psychologii? To mě už od mládí vždycky moc zajímalo, dokonce i psychiatrii jsem si tak sám pro sebe kdysi studoval…“ Tyhle moje drobné dodatky většinou nějaké otázky z Jirkovy strany vyprodukují.
Ano, „můj příběh“
se nějak musí týkat mě,
ale proč ho vlastně vyprávím?
Celkově (c) jsem ale velmi pozorný, abych nenarušil jeho pohodlí. Tedy jeho ochotu povídat si se mnou. „Vy jste si sem přišel číst a já vás vyrušuju svýma otázkama, že?!“ „To je v pohodě,“ ujistil mě neznámý Jirka a knihu před sebou pro jistotu zavřel!

V rozhovoru tedy surfuji po tématech a hledám „rezonanci“. Cokoli se ukáže jako společné téma, to dále použiji; upřímně, se zájmem a současně s vlastní otevřeností. Tím se přirozeně (d) dostávám k určitému spektru témat, která mám promyšlená, promodlená a z mnoha rozhovorů o nich vím, že jsou celkem univerzálně zajímavá pro každého. A umím z nich brzy a přirozeně přejít k Ježíši. Na příklad témata jako: tátové, děti, vztahy, komunikace, ale i téma smrt, reinkarnace a tak. Občas někdo sám otevře i nějaký „duchovní“ předmět, byť ne tak úplně křesťanský.

Setkání nad Biblí
v domácnosti nevěřících
je zvláštní a docela silná věc!Takže v první fázi surfuji po tématech a hledám spojení, podobnost. Kdekoli můžu, průběžně vyjadřuji zájem a empatii. A v další fázi (e) jdu po hlubších věcech: „Jaké to pro vás je?“ „Jak se v tom cítíte?“ „Co to pro vás znamená?“ „Co vám to přináší?“ „Hm, to musí být náročné…“ „Hm, můj táta pro mě vůbec nebyl na scéně, protože už jako mladý tragicky zemřel“ I když jsem sám třeba neprožil, co mi nový Jirka vypráví, i tak mohu vyjádřit pochopení nebo i soucit.

A ještě jedno malé tajemství zdaru takových rozhovorů: Iniciativa ze strany běžných Jirků přichází spíš výjimečně! Proto aspoň zpočátku (f) podněty citlivě vysílám já. Když se dostaví odezva, je to nádherné. A prozradím Ti, že odezva se dostaví − v naprosté většině případů! Lidé jsou totiž hladoví po projevech zájmu, úcty, či přízně. Já toho všeho mám dost a dost. A velmi upřímně!

Pane Ježíši, děkuji Ti, že i tohle surfování pro tématech, vyjadřování empatie a zájmu o hlubší věci můžu pozorovat i ve Tvojí službě lidem, kteří Tě obklopovali!

Abychom se svými nevěřícími přáteli mohli účinně sdílet živého Ježíše, musíme s nimi být! To je nevyhnutelné! Pozoruji docela hodně křesťanů, že sice jaksi touží, aby lidé kolem nich „uvěřili“, nicméně než aby se svými nevěřícími lidmi tváří v tvář rozmlouvali o Ježíši, raději jim hodí do schránky letáček nebo jim dají do ruky pozvánku na křesťanskou akci a rychle odejdou. Jasně, i to si Pán Bůh někdy může svrchovaně použít…

Emocionální stránka našich hovorů
často rozhoduje
o míře přijetí naší Zprávy
na straně posluchače.Nicméně zkus si prosím vštípit princip: Chceme−li s lidmi sdílet živého Ježíše, musíme s nimi být! A aby i oni chtěli být s námi, musí jim naše blízkost něco přinášet. Řeknu to „po našem“: Musíme pro ně být „požehnáním“. To ale není problém! Z hojnosti požehnání, která dostáváme, můžeme hojně žehnat i druhým. Požehnání nutně neznamená, že se nám vždycky skvěle daří a všechno je super. Někdy se spojení s lidmi více daří právě, když nás vidí v nesnadných okolnostech života; když přitom sledují, že svoji posilu čerpáme od živého Ježíše.
Jestliže sdílením Ježíšova požehnání sloužíme i lidem kolem, časem se nám to předané žehnání vrací znásobené! Lidé jsou většinou jako zrcadla: Můj postoj vůči nim se významně podílí na jejich postoji ke mně. A tak iniciuji postoj, jaký u nich chci vidět. Výsledkem je, že jim je se mnou dobře, a z toho pak úplně přirozeně vyplývá, že i mně je dobře s nimi!

Znamená to, že jim nějak podlézám, abych se jim zalíbil? Vůbec ne! Právě naopak, laskavost a požehnání, které s nimi sdílím, mi umožňuje, abych svůj (nebo biblický) pohled na různé věci řekl velmi jasně, ale řeknu jim ho s úctou k jejich osobě!
Pán Ježíš vstupoval do prostředí těch lidí
a to jejich prostředí aktivně
proměňoval.A tady se dostávám k veledůležitému prvku našich konverzací s nevěřícími: Můj Jirka se pak mnou cítí natolik bezpečně, že mi prozradí i svůj zájem, své hledání, dokonce svoji nejistotu a pochybnost o svých vlastních názorech! Leckterý Jirka z ateistického prostředí je navyklý nepřipouštět, že ho něco duchovního vůbec zajímá; nepřipouští to ani sám sobě, natož před druhými. Ale ono ho to zajímá! Zvláště ho zajímají moje osobní prožitky, které nezapadají do žádné z krabiček v jeho hlavě. Chudák Jirka teď musí lámat svoje dlouhodobě nastavené bariéry, aby si svůj zájem přiznal a aby se mě na něco zeptal.
V našem kontaktu se tedy snažím vytvořit pro svého Jirku bezpečný prostor, aby v mé přítomnosti mohl pochybovat, hledat a tvořit; aby to, co řekne, vlastně nebylo až tak závazné. To je podstatou hledání − že může svobodně vyjádřit, co ho napadá, a pak to úplně změnit, když dojde k jinému pohledu na věc.

Moje vyprávění vychází
z mého spojení s Ježíšem
v danou chvíli.Jak Ti to mám říct? Většině mých nevěřících Jirků je se mnou dobře! A to i tehdy, když dojdeme do fáze, že poznávají svoji „hříšnost“, a vyzývám je, aby pozvali Pána Ježíše do svého života a, jak to pokřesťansku říkáváme, aby Mu „vyznali svoje hříchy“. Spolu s laskavými výzvami jim totiž stále projevuji úctu a otevírám jim svobodný prostor udělat rozhodnutí.

To neznamená, že jsem vždycky úspěšný a že mě všichni mají strašně rádi!
Nicméně, ze své strany je zahrnuji takovou přízní, zájmem a úctou, jakou často neznají ani od svých blízkých! A přitom je to ode mě a) pravdivé; pravdivé to musí být hlavně z jejich vlastního pohledu! Říkám b) konkrétní věci, kterých si na nich vážím. Konkrétnost je totiž základem věrohodnosti. Je to ode mě c) osobní − říkám, čeho si já na nich vážím a čím jsou pro mě inspirující. Když je to dlouhodobý vztah, dělám to d) často. A snažím se v tom být e) tvořivý. Své žehnání vyjadřuji rozmanitými způsoby, aby nic z toho nezkyslo jako otřelé klišé, jakému se pak už nevěří. (Na mém webu Rozměr navíc.cz se prosím podívej na příspěvek nazvaný „Parametry efektivní pochvaly“.)

Vztahy budujeme velmi pilně,
ale co nejdřív se snažíme dát najevo,
čí jsme a kam jdeme.Princip této dnešní lekce? Většině mých nevěřících Jirků je se mnou dobře! Být se mnou je pro ně podnětné, povzbuzující, budující, inspirativní. A současně vědí, že být se mnou pro ně vždycky bude výzvou, která je nenechá úplně v klidu.
Jak se Tvoji nevěřící známí cítí ve tvé blízkosti? Vnímají, že jsou přijímáni, že pro tebe mají hodnotu? Je jim s tebou dobře? Co ve svém přístupu k nim můžeš změnit zítra a co do týdne?

Pane Ježíši, děkuji Ti, že i když jsme pro Tebe ve skutečnosti byli odpornými hříšníky, Ty jsi za námi přišel, spojil ses s námi a ten odporný hřích jsi z nás za extrémně vysokou cenu sňal.

Teď mám pro Tebe moc důležitý princip platný pro všechny vztahy, ve kterých se vyskytujeme; pro vztahy partnerské a rodinné, pracovní a obchodní, rozhodně taky pro naše vztahy s nevěřícími a nepochybně i pro vztah s Pánem Ježíšem − ať už náš vlastní nebo i pro vztah našich nevěřících přátel s Pánem Ježíšem.

Ten důležitý vztahový princip zobrazuji spirálou!
1. Když s někým začnu komunikovat, je to první krok. Už dávněji jsme si tady v Mostech k lidem řekli, že komunikace je spojení. To znamená, že nejen mluvím, ale taky (nebo zpočátku hlavně) naslouchám.
2. Skrze vzájemnou komunikaci se navzájem postupně poznáváme. Naslouchám, doptávám se, pozoruji a dozvídám se zajímavé a důležité věci. Mezitím taky sděluji zajímavé a důležité věci o sobě.
3. Naše komunikace a vzájemné poznávání odkrývá oblasti, které máme společné a ve kterých si rozumíme, a tak vzniká mezi námi důvěra. Zpočátku ta důvěra může být spíš taková opatrná. Nicméně jak dále komunikujeme a víc se poznáváme − pokud je tam soulad − dále roste i naše vzájemná důvěra a s ní ještě větší ochota otevřeněji komunikovat a tak dále.

..komunikace…poznávání…důvěra…komunikace…poznávání…důvěra…

Tak to funguje na příklad s nějakým novým kolegou. (1) Naslouchám mu, ptám se ho, vyjadřuji svoji pozornost a zájem. (2) Skrze naši komunikaci ho postupně poznávám a taky mu dávám poznat sám se sebe. Přes dobře vybudované vztahy
byli s Dobrou zprávou
nakonec odmítnuti.Sdílím své myšlenky, postoje, zkušenosti, případně vděčnosti, starosti a tak podobně. Najednou vím něco o jeho bydlišti a rodině, o jeho zájmech a následně i o postojích k různým věcem, lidem nebo událostem. I on teď víc a víc zná moje postoje a hodnoty a velmi brzy zachytí i moje napojení na živého Ježíše. Jestliže v tom sdílení a poznávání nacházíme něco přitažlivého nebo přímo vzájemnou shodu, (3) Buduje to mezi námi důvěru, porozumění a zájem komunikovat dále − ještě víc. Mimochodem, náš společný pohyb po téhle pomyslné spirále nemusí trvat dlouhé týdny, někdy je to záležitost několika minut, abychom zjistili, že máme mnoho společného a abychom vůči sobě začali cítit důvěru!

Úplně stejně to funguje i ve vztahu mého nevěřícího Jirky s Ježíšem:

..komunikace…poznávání…důvěra…komunikace…poznávání…důvěra…

Na začátku jsem významnou součástí Jirkovy komunikace s Ježíšem já! Já jsem pro něho zprostředkovatelem Ježíšovy přítomnosti. A proč by průměrný věřící
nemohl do roka přivést k Ježíši
jednoho dalšího člověka?Nejen tím, co Jirkovi říkám, ale na prvním místě svým zájmem, pozorností, nasloucháním, laskavostí, přízní, povzbuzováním… Když Jirka komunikuje se mnou a já od samého začátku do našich rozhovorů přirozeně vkládám drobné prvky svého kontaktu s Ježíšem, Jirka se tak s Ježíšem postupně seznamuje. Pokud v tom poznávání Ježíše prožije kousíček nějakého „požehnání“ nebo zahlédne naději pro některou oblast svého života, probouzí to jeho důvěru vůči Ježíši!

Ideální je, když se součástí Jirkova duchovního rozvoje brzy stane série Discovery (tedy několik setkání s tvořivým čtením Bible ve skupině). Tam Jirku skrze Boží slovo oslovuje sám živý Ježíš! A v rámci Discovery přece docela často pozvedáme oči vzhůru s jednovětým díkem nebo prosbou. Noví Jirkové se někdy rychle naučí úplně stejně pohlédnout do stropu a s úctou taky říct: „Ježíši děkuji ti za…“ Nebo: „Ježíši prosím tě, aby…“ A já spolu se svými parťáky mezitím naléhavě prosím Ježíše, aby se mého Jirky dotýkal. Jak Božím slovem při Discovery i při jeho vlastním čtení samostatně, tak i dalšími zážitky, Prvotním cílem Discovery
není ty naše nevěřící přátele
hned na místě „obrátit“.u nichž jasně rozezná, že to není jen tak samo sebou.
Spolu s touhle novou komunikací a poznáváním přirozeně roste Jirkova důvěra vůči Ježíši. V první fázi to bývá jen poznání, že ten Ježíš asi existuje, protože nějak působí na naše životy. Z toho se ale rozvíjí další fáze důvěry a naděje.
Brzy se snažím přidat citlivou výzvu: „Tak zkus toho Ježíše sám oslovit. Nejlépe teď hned. Řekni mu třeba: Ježíši, prosím, přijď do mého života, odpusť mi všechno špatné, co jsem kdy udělal, veď mě, buď stále se mnou…“
Některým Jirkům jsem tenhle princip přímo vyzradil: „Komunikace − poznávání − důvěra. Naslouchej Ježíšovi skrze Discovery a taky s Ním mluv. Čím víc Ho takhle budeš poznávat, tím víc Ti to všechno bude dávat smysl, tím víc mu budeš přirozeně důvěřovat. To prohloubí vaši komunikaci, další poznávání a důvěru…“

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že tuhle spirálu růstu vztahu můžeme využívat i s Tebou: Komunikace − poznávání − důvěra…

Když Pán Ježíš mluví se samařskou ženou u studny (Jan 4) působí to zpočátku dojmem „osobní evangelizace“. Ve skutečnosti Ježíšův záměr je mnohem větší. Při nejbližší příležitosti té Samařance totiž říká: „Jdi, zavolej svého muže.“ Pán Ježíš chce vstoupit do vztahového okruhu této ženy. Výsledkem je, že žena k němu přivádí celé městečko a místní lidé na Ježíše naléhají, aby u nich zůstal. (Jan 4:28−30; Jan 4:39−42)
I ve Tvém okolí jsou lidé,
na kterých živý Ježíš
už pracuje.Když Zacheus slyšel o Pánu Ježíši, chtěl ho „aspoň spatřit“. (Lukáš 19:1−11) Co udělá Mistr, když tohoto chlápka malé postavy zahlédne na stromě a pozná jeho přání? Neříká mu: „Hej kamaráde, uvidíme se v neděli na evangelizačním shromáždění.“ Zastaví se a prohlásí: „Slez rychle dolů, dnes musím zůstat ve tvém domě.“ (Lukáš 19:5) Všimni si, Ježíš se chce dostat i do Zacheova domu. Chce proměnit celou jeho domácnost; dokonce i širší okruh jeho známých, protože kolem Zachea byli samí vyhlášení hříšníci!

Pán Ježíš vstupoval do prostředí těch lidí
a to jejich prostředí aktivně proměňoval!

Na základě vlastního příkladu Pán Ježíš své učedníky učil, aby navazovali kontakt s nevěřícími takovým způsobem, že přímo vstoupí do jejich domácností (Lukáš 10,5−9; Matouš 10:1−16; Lukáš 9:1−6). Vstup do domácností nevěřících je princip, který Pán Ježíš mnohokrát sám předvedl (Lukáš 5:27−32; Jan 11:1−46; 12:9−11), kterému učil své učedníky (Lukáš 10,5−9; Matouš 10:1−16; Lukáš 9:1−6) a který pak uskutečňovaly i generace pozdějších učedníků (Skutky 10:1−11.18; 16:12−15; 16:26−34; 18:7, 18:8; 1. Korintským 1:14−17, 16:15.18).
Začít je třeba
tam venku!
Setkání v domácnosti nevěřících je zvláštní a docela silná věc! Jednoho Jirky, který se mnou přijal Pána Ježíše, jsem se hned vyptával na jeho rodinu a kamarády. Povzbuzoval jsem ho, aby jim popovídal o své nové zkušenosti s Ježíšem a taky o své zkušenosti se čtením Bible − tedy s Discovery − a aby takové Discovery s nimi sám uspořádal − že mu rád přijdu pomoct. Nejdřív se náramně bránil, že by je to nezajímalo, že by s ním vyběhli a tak. Po pár týdnech ale ke mně domů přišel na schůzku a bez varování s sebou přivedl kolegu z práce. To byl první krok! Odhodlal se někoho nevěřícího pozvat na Discovery ke mně. O nějaký čas později mě docela překvapil, že mě pozval k nim domů na večeři; že on bude vařit! Tak jsem šel. Byl u toho i táta tohoto mého Jirky a mladší brácha, které jsem do té doby nikdy neviděl. Když jsem se po hodině a půl nadechl, že je mi s nimi dobře, ale nechci déle obtěžovat, táta Vašek pravil: „Ty dneska ještě něco máš, že už musíš jít?“ „Nemám.“ „Tak poseď…“ A celkový čas mé návštěvy v družném hovoru dosáhl skoro tří hodin. Kromě práce a stavby jejich domu jsme mluvili hodně taky o Ježíši, o mém příběhu, o mých dalších zkušenostech s Ježíšem, o Bibli, ústně jsem jim odvyprávěl příběh Saula z Tarsu a vyzval jsem je, aby toho Ježíše taky zkusili oslovit.
Stačí modlitební zázemí,
dostatečný nácvik
a citlivé použití jednotlivých kroků
s lidmi tam venku.
Chci říct: Neboj se jít za svými nevěřícími přáteli do jejich prostředí! To může být jejich oblíbená hospůdka, kde se cítí dobře, nebo i jejich vlastní domácnost. (Hm, některé křesťany by asi bylo dobré předem poučit o základním bontonu − tedy o slušném chování v cizí domácnosti. Z hlediska Ježíšova povolání je ale pořád lepší jít a udělat nějakou chybu a z ní se poučit, než nikam nejít!)
Když mě přátelé z klubu poprvé pozvali do hospůdky, kam po setkání klubu běžně chodívají, nechtělo se mi. Měl jsem pocit, že se tam neumím chovat! Ano, mnohokrát jsem byl v restauraci na jídlo nebo tak, ale nikdy jen tak na popovídání. Zpočátku jsem si tam připadal trochu „prkenný“ a pozoroval jsem, jak to tam chodí! Taky jsem uvažoval, v čem se chci přizpůsobit a být jedním z nich, a v čem nechci. A Pán Ježíš to všechno mocně požehnal! Tam, v tom jejich prostředí, s nimi dneska vedu hluboké rozhovory. Když na to přijde, tam, v tomhle jejich prostředí, jim kreslím most přes propast našich špatností a dávám jim výzvu, aby pozvali Pána Ježíše do svého života nebo aby Ho aspoň hned na místě oslovili a svěřili Mu problém, o kterém mi právě řekli.
(V některé z budoucích lekcí chystám zmínku o prostředích, která by nás mohla pokoušet nebo svádět. Tam je lepší opravdu nejít! Případně výhradně s věřícím parťákem.
Všichni obyvatelé provincie Asie
uslyšeli Pánovo slovo.
Skutky 19,9−10
Pane Ježíši, jsem úplně užaslý, když se dívám, do jakých prostředí jsi aktivně vstupoval a s jakými lidmi jsi tam mluvil a sloužil jim. Ty jsi to jejich prostředí proměňoval, posvěcoval. Provázej v tom a chraň i moje přátele, kteří se dívají na tato videa. Aby aktivně vyšli a byli světlem, kamkoli přijdou.

Neřekl jsem, co jsem říct měl… Vyznělo to trapně… Proč jsem tam vlastně celou dobu seděl, když jsem se k ničemu nedostal? Vysmál se mi. Řekl o mně, že jsem náboženský fanatik… Ach, kolik bylo všelijakých promarněných, pokažených a prohraných příležitostí… Odpusť Pane…
Boží milost je veliká,
proto jsi tady
a proto jsem tu i já.
Jak vidíš, spolu s Tebou jsem na cestě hledání. Pozoruji, zkoumám, přemýšlím, ptám se Ježíše, poslouchám zkušenosti druhých − dobré i špatné, studuji příběhy z oblastí světa, kde to hnutí opravdu jede, zkouším nově věci a tím pádem samozřejmě spoustu věcí i kazím.

Pokud dneska něco působí dojmem, že to umím,
pravděpodobně jsem toho v té oblasti dostatek pokazil.

Dělal jsem věci hloupě, neúčinně, odpudivě, marně… Nicméně každý povedený i nepovedený rozhovor s nevěřícími přáteli se učím brát jako příležitost. Když se mi něco v některém kontaktu nepodaří, sednu si pak v klidu doma a představuji si, že stejná situace právě začíná znovu. Co teď řeknu jinak? Jak jinak zareaguji? Promýšlím i více alternativ. A tyhle svoje rekonstrukce průběžně konzultuji s Ježíšem: Co bys na mém místě udělal Ty, Pane Ježíši? Co mi doporučuješ pro příště? Můžu já něco udělat, abych byl efektivnější? Je to něco z toho jenom na Tobě?Ručím Ti za to,
že tvůj vlastní život
bude pak nesrovnatelně
bohatší, radostnější a plodnější.
Já vím, že přesně stejná situace nikdy znovu nenastane; přesto mi tahle imaginární rekonstrukce pomáhá zvládnout pocit neúspěchu. Mimochodem, bývá to jen pocit, zpravidla to není skutečný neúspěch! A především z toho těžím principiální poučení pro podobné příští situace. Máš−li občas dojem, že jsi něco pokazil, že v kontaktu s nevěřícími něco neumíš, nebo dokonce že na to prostě nejsi stavěný, věz, že jsi ve správné partě. Takový pocit někdy měli všichni,
kdo pak vyšli ven a nevěřícím lidem účinně sloužili k poznání Pána Ježíše.

Kromě hojných vlastních nezdarů se učím i  z toho, co druzí udělali špatně. nekritizuji, jen se dívám. Někdy se i vyptávám. A hledám cestu, jak to dělat lépe. Slyšel jsi někoho „evangelizovat“? Líbilo se Ti to? Nebo ses styděl, že s tím máš něco společného? Občas mám dojem, že bychom si svoje rozhovory s lidmi, měli snad nahrávat a pak si po pár týdnech poslechnout sami sebe. Možná bychom pak mnohem jasněji vnímali svoji vlastní útočnost nebo ukřivděnost, zahořklost, manipulativnost, případně naopak nevýraznost, slabost, křeč nebo zjistíme, že nebylo jasné, co jsme vlastně chtěli říct.
Nácvik „nanečisto“ Ti pomůže
k vnitřní svobodě a k odlehčení.Neohlášeně nahrávat rozhovory by se nemělo, nicméně mít u sebe parťáka bývá výbornou autentickou zpětnou vazbou. A nácvik nanečisto velkou měrou přispěje, aby to příště bylo lepší a pak ještě lepší.
A tak vidím mnoho svých selhání, zklamání a neúspěchů. Vidím formy bezradnosti, nesmyslnost i zoufalství. Pokud něco kolem mě dneska vypadá jako snadný produkt duchovního obdarování či přirozeného talentu, věz, že to tak není! Stojí za tím mnoho chyb, nezdarů, propadů a taky mnoho houževnatých zápasů a hlavně dalších a dalších pokusů a s tím spojených dalších pádů a nových pokusů. Současně s tím vším je za tím i hodně pozorování, napodobování, učení a zkoušení.
Dovol ještě jedno velmi důležité sdělení:

Pán Ježíš nehledá učedníky mimořádně obdarované,
ale oddaně poslušné.

Hledá ty, kdo budou zachovávat všechno, co nám On sám přikázal. (Matouš 28,18−20) A jedno z jeho jasných přikázání je, abychom šli a získávali Mu učedníky. Díky, že se díváš na tato videa a jdeš do toho se mnou.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že naše slabosti a selhání nejsou překážkou, abys skrze nás konal své dílo, které sahá až do věčnosti.

(Turn on the English subtitles in the video! AT THIS LINK there is full English script of this lesson.)

Dnes mám pro Tebe jeden velmi podivný princip, jak to se svými Jirky dělám, abych je „dostal“ na to svoje čtení Bible: MÁM JE RÁD! Významnou součástí
mého spojení s lidmi
je NASLOUCHÁNÍ.Rozumíš správně, mám je rád! S tímto postojem za nimi přicházím, těším se na ně, rád je vidím a vážím si jich. Opravdu! A oni vědí, že je mám rád! To všechno jim totiž průběžně a nepokrytě dávám najevo. Svými slovy i svými činy. Někdy si s těmi mými projevy moc nevědí rady. Kolem nich totiž není mnoho lidí, kteří by si cíleně všímali, co dělají dobře nebo aspoň v čem je jejich potenciál. A už vůbec kolem nich není mnoho lidí, kteří by je povzbuzovali a inspirovali.
Pán Ježíš byl tak blízko lidem své doby, že byl označen za „Přítele hříšníků“. (Matouš 11,19; Lukáš 7:34) I když zcela jasně odmítal hřích jako takový, Jeho „svatost“ vůbec nebyla povýšená, nebyla odsuzující. Naopak byla prodchnuta mimořádně přitažlivým soucitem a zájmem.
Když jsem do setkání vnesl
nějakou formu „požehnání“,
je čas pro duchovní doteky.
Za koho nás pokládají naši známí, kteří ještě osobně neznají Ježíše? Za divné moralisty? Za náboženské povýšence a pokrytce? Nebo za inspirující přátele?
Nutno říct, že ne vždycky jsem měl k nevěřícím lidem tenhle vztah. I tohle jsem se musel učit! A dost těžce! Zvláště v mládí jsem se totiž pohyboval v prostředí, které nevěřící lidi odsuzovalo, tak jsem se od toho kritického nastavení musel pak vědomě odtrhnout. Ježíš v mém srdci odvedl úžasnou práci. Ukazoval mi, že On je má rád! Že On jim slouží bez ohledu na to, jestli Ho přijmou nebo nepřijmou.

Hodnota těch lidí je pro mě dneska větší
než můj strach, že mě odmítnou.

Když mě odmítnou, já nic neztratím. Když je ale získám pro Ježíše, oni získají život jiné kvality sahající do nekonečné věčnosti. Ano, hodnota těch lidí je pro mě dneska větší než můj strach, že mě odmítnou. A oni to cítí…
„Už dlouho jsem nebyl s někým, kdo by mi tak pozorně a s opravdovým zájmem naslouchal!“ řekl mi jeden Jirka, který o měsíc později pozval Ježíše do svého života.
Emocionální stránka našich hovorů
často rozhoduje,
jestli a jak bude naše zpráva přijata.Ježíš se podívá na zatím ještě ztraceného Šimona a řekne mu: „Ty budeš Skála − Petr!“ Ježíš vidí víc než jen momentální skutečnost trapného kecálka. A s tímto pohledem perspektivy zve Petra, aby Ho následoval. Tohle se od svého Přítele Ježíše učím. Přicházím do svého klubu a dívám se na ty lidi − se zalíbením! Jsou pro mě nádherní a s obrovským potenciálem.
Rozuměj, prosím, že primární tu nejsou slova, která jim říkám, ale postoj, jaký mám uvnitř coby své přesvědčení o nich. To je postoj, který jim vyjadřuji svým zájmem, nasloucháním, otázkami, příležitostně svými slovy, pozváním na Discovery, sdílením svého příběhu, jak jsem pozval Ježíše do svého života, a taky sdělením, jak Ho do svého života mohou pozvat oni sami. Postoj, jaký k nim mám a jaký jim nepokrytě ukazuji, někteří nezažili ani od svých rodičů, ani ve škole, ani v partě kamarádů. Navíc, pro většinu z nich jsem pravděpodobně prvním a zatím jediným Ježíšovým dotekem.
Kdo je Tvým parťákem?Když jsem chvíli s nimi, odcházím od nich inspirován. Pozoruji je, naslouchám, ptám se a pak o nich ještě dva dny přemýšlím, hledám cesty k jejich srdci a taky se za ně jmenovitě modlím, za konkrétní věci, které mi řekli, a především, aby Ježíš otevřel jejich nitro pro sebe samého. (Rozhovory s nimi jsou pro mě zdrojem podnětů, které pak dávám na svůj web Rozměr navíc.cz. Podívej se tam…)

Pane Ježíši, Tvůj příklad je pro mě fascinující. Ty máš moje kamarády mnohem víc rád, než jsem schopen Tě napodobit… Děkuji, že jsi měl rád i mě, dávno předtím, než jsem Tě začal hledat.

(Turn on the English subtitles in the video! AT THIS LINK there is full English script of this lesson.)

V každém sportu se stále znovu procvičují určité základní dovednosti. Při hře na hudební nástroj pořád něco opakuješ. Tím udržuješ a zlepšuješ svoji schopnost nástroj ovládat. I v dalších oborech se ví, že ‑ zvláště když mi něco nejde ‑ potřebuji víc tréninku nebo lepší trénink!
Prvním předpokladem naší efektivní služby je samozřejmě náš vnitřek. Trvalý, čistý a intenzivní kontakt s Ježíšem. Jasné vědomí mojí hodnoty a identity, kterou mi Ježíš dal. Z toho pak vyplývá zdravý postoj k lidem, které mám oslovit.
Představ si,
že jsem Tvůj kamarád Robert.
Co mu řekneš?Hned za tím vnitřním jde ale dovednost! A tu se můžeme do značné míry naučit! Pamatuješ? „Co jsem se dobře naučil, to je pro mě přirozené.“ „Co jsem se dobře naučil, to i můj Jirka vnímá jako přirozené…“ A tak po mnoha zkušenostech klademe velký důraz na procvičování. Zvládnutí standardních situací je prostě základ.
Například Tě v rámci svojí přípravy budu „zvát“ na svoje plánované Discovery, jako bys byl můj Jirka. Třikrát, pětkrát, klidně i desetkrát… Až to budu mít dobře zvládnuté. A až to i Tobě bude připadat takové fajn − věrohodné…
Pokud jsi něco podobného dosud nevyzkoušel, nejspíš nemáš představu, jak je takový nácvik určitého kvalitního nástroje mocný. Pomůže Ti k Tvojí vnitřní svobodě a odlehčení. A jestliže v něm pár týdnů vytrváš, dovede Tě v té dané dovednosti přímo k mistrovství.
Při praktickém použití s reálným Jirkou to neříkám nutně slovo od slova. Ale to promyšlené, promodlené a nacvičené mě jasnou cestou vede. A abych to měl ve svém srdci stále k mání, potřebuji to často používat; průběžně si to opakovat!
Účinnost své komunikace posuzuji
nikoli podle toho, co sám říkám,
ale podle toho, jestli došlo ke spojení.

Ty možná umíš improvizovat. Když jsem ale viděl úplně nově uvěřivšího Jirku při sdílení evangelia „improvizovat“, polekal jsem se. Z jeho „improvizace“ by se jeho kamarád těžko dozvěděl, jak to s tím Ježíšem vlastně funguje a co má udělat. Chyběly tomu základní biblické principy i praktické podněty. Jakmile si můj nově uvěřivší Jirka se mnou párkrát nanečisto vyzkoušel jednoduchý „nástroj“ pro vysvětlení evangelia, za pár týdnů přivedl k Ježíši kamarádku…
Tak jsem si uvědomil, že předpokladem hnutí je nejen moje vlastní dovednost, ale především dovednost učedníků, které jsem to naučil. A ještě víc schopnost mých nových učedníků tu dovednost předat jejich novým učedníkům!

Představ si jednoho ze svých nevěřících kamarádů, kterého bys chtěl pozvat na své nové Discovery, popiš ho svému věřícímu parťákovi a pak − jakoby to byl Tvůj Jirka − svého parťáka na své Discovery pozvi. Klidně své pozvání svému parťákovi nejdřív nahlas čti v jedné z prvních lekcí Mostů k lidem. Pak to zkus znovu − už jen s letmým pohledem do textu. A znovu a znovu… Až to budeš říkat zpaměti, přirozeně a s jistotou. A teď si navzájem řekněte jaké to bylo: „Jak ses cítil ty v roli mého Jirky, kterého zvu? Co potřebuji ještě víc propracovat, odlehčit? Jak jsem se cítil já, když jsem Jirku zval?“
Ty máš vliv!
Tvůj úsměv má vliv,
Tvůj zájem a otázka má vliv,
ve Tvém Jirkovi to něco vyvolá.
Některé pomůcky je dobré zkoušet tak nějak po logických kouscích. Začnu první menší částí. Až si ji zopakuji natolik, že v ní získám klid, můžu přidat druhou část. Následně zkouším první a druhou dohromady. Pak přidám třetí část a tak dále. Rozumíš správně, i ve svém věku se užitečné prvky učím zpaměti. Pak prostě vím, jak svého Jirku účinně pozvat na Discovery, vím, jak Discovery provázet, jak přivést Jirku k Ježíši a řadu dalších naprosto základních dovedností. A vůbec to není nějaké strojené! Jen to mám stokrát nacvičené, tak jsem prostě v pohodě.
Apoštol Petr říká „buďte připraveni.“ (1. Petr 3,15) Tak jsem připraven! Tohle jsou standardní situace, na které by měl být připravený každý křesťan. Myslím, že pak by se duchovní scéna v naší zemi docela rychle a radikálně změnila…

Je zajímavé pozorovat, Pane Ježíši, jak jsi svým učedníkům vložil do úst první slova, která mají říkat, když někam přijdou. Díky, že i tohle se od Tebe můžeme učit… (Lukáš 10,5 a 9)

Křesťané mívají představu, že evangelium je informace. Jasně, Dobrá zpráva je ze své podstaty informací…
Když se své milované Danielce − to je moje manželka − zadívám do očí a řeknu: „Lásko, jsi pro mě nejvzácnější lidskou bytostí ve vesmíru,“ je to informace! Ale má obrovský dosah! Jednak sděluje moje emoce a současně vyvolává emoce její. Dovol jeden kardinální postulát z oblasti mezilidské komunikace:

Informace nejsme schopni sdělovat bez emocí!

Každá informace, kterou jsme vyslovili, emoce vyjadřuje (naše emoce) a současně v našem příjemci emoce i vyvolává! I nuda je emoce; radost, nejistota, klid, pochybnost, nadšení, hněv, strach, přijetí… To všechno zahrnuje silné emoce, které neoddělitelně doprovázejí sdílení našich informací.Poslouchej, co říkají,
o čem přemýšlejí
a co z nich vyzařuje.
Všiml sis, že příběhy, které vyprávěl Ježíš, obsahovaly množství emocí? Lukáš 15: žena našla peníz a raduje se tak, že svolává sousedky; pastýř našel ztracenou ovci a udělá to samé. Dokonce i v nebi je veliká radost! Ježíš prožívá a sdílí své emoce: raduje se, je mu něco líto, hněvá se, v někom má zalíbení, dokonce pláče…

Kdyby v našem sdílení šlo jen o emoce, bylo by to chabé. Nicméně sdělit pouhé poselství bez emocí není možné! Nechci, aby ses teď snažil v lidech kolem sebe nějaké emoce uměle vyvolávat. Jen Ti sděluji, že jejich emoce už vyvoláváš! Způsob, jak jim říkáš svoje vzácné duchovní pravdy, slova, která používáš, a další prvky Tvoje emoce odrážejí a současně v nich taky emoce vyvolávají! Odhaduji, že Tvoje poselství nikoho moc nebude zajímat, dokud se nespojíš s jejich životem, s jejich potřebami a sny; s jejich emocemi i s jejich rozhodováním.
Některým křesťanům říkávám: Jdi tam, kde jsou oni, a jen s nimi buď. Když svoje pozorování a taky svoje pocity budeš pak probírat s Ježíšem, možná v tobě vyroste lítost, možná hněv. A možná i rozhodnutí něco s tím udělat! Dovol sám sobě, aby tě z osudu Tvých přátel přepadla úzkost. Když v kontaktu s nimi prožiješ nějakou emoci, možná se to stane cestou k Tvému spojení s nimi!Lidé tam venku
hynou…
Emocionální stránka našich rozhovorů často rozhoduje o míře přijetí zprávy, kterou se jim snažíme předat. Nejde o to mluvit nasládlým tónem, ale, jak to říká Pán Ježíš: „Ústa říkají to, čím přetéká srdce.“ (Matouš 12,34)
Věřícím přátelům, kteří se chtějí naučit pozvání na Discovery, občas říkávám: „Zkus mě pozvat na svoje Discovery, jako kdybych byl Tvůj Jirka.“ Předtím si toho Jirku nechám trochu popsat. Jakmile si to zkusí, ptám se: „Jak ses u toho cítil, když jsi mi to říkal coby svému Jirkovi?“ Odpověď jen zřídka bývá jasně pozitivní. „A co myslíš, že jsem ze tvého pozvání cítil já, jakožto tvůj Jirka?“ Rozumíš, Tvoje vnitřní emoce se do Tvého pozvání prostě promítnou! Něco z tebe vyzařuje, to přenášíš i na svého Jirku.
A tak možná potřebujeme před Pánem udělat revizi svých postojů a myšlenek a asi i pocitů (tedy emocí). Z těchto našich emocí totiž vyplývá i naše jednání. A samozřejmě i úsudky a jednání kamarádů, které zveme!

V duchovním boji
se těžko stojí samotnému,
proto si najmi
armádu modlitebníků.Na maličkou zkratku tohoto velikého a nezvyklého tématu tady opět mám pouze pět minut. Dodám ještě jednu klíčovou výzvu. Radši to celé udělej špatně než vůbec. Raději svého Jirku pozvi rozklepaně, než abys otálel a nepozval ho. Jednak: Boží milost je veliká − proto jsi tady a proto jsem tu i já − Ježíše jsme pozvali do života na základě prostého sdělení obyčejných rozklepaných lidí. A za druhé: Když se Ti teď třeba něco nepovede a poučíš se z toho, bude to Tvůj vzácný poklad pro příště. Jednou budeš vzpomínat na svoje nesmělé začátky a sčítat ovoce, které tomu Ježíš i tak daroval. Hlavně s modlitbou začni.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že nás provázíš při proměně našeho nitra i našich činů.

Vím, že tato videa sledují i velmi zaměstnaní lidé. Mají rodiny, práci a většinou jsou zapojeni v křesťanské službě… Snažím se odhadnout, kolik videí jsi Ty osobně tady v Mostech k lidem dosud shlédl/a. Velice si vážím každých pěti minut, které těmto lekcím věnuješ!
Moc mě zajímá Tvoje vztahová mapa. Kolik známých se Ti podařilo v různých okruzích sepsat? Dvacet, šedesát nebo sto dvacet? Mimochodem, oikosovou mapu je třeba průběžně aktualizovat. Když mě někdo odmítne, je to v pohodě, mám řadu dalších, které oslovím. Hledám lidi, kteří jsou Ježíšem připravení.Co jsem se dobře naučil,
to je pro mě přirozené.
Na vztahovou mapu se ptám proto, že

KDE NENÍ SETBA, TAM NENÍ SKLIZEŇ.

A často vídám, že největší překážkou zdaru dobrých úmyslů je prostě odkládání. Nepochybuji, že − stejně jako já − žiješ velmi intenzivní život. Pokud máš práci, rodinu a k tomu ještě službu, tak máš úplně plno. Ale lidé tam venku hynou! Hynou už teď a tady − nejen až jednou po své fyzické smrti. Jasně, někteří se tváří, že jsou v pohodě a Ježíše prostě odmítají. Ale mnozí žijí život, který se jim samotným nelíbí. I řada Tvých lidí cítí, že jejich život postrádá hlubší smysl. Přitom ani netuší, že nějaký hlubší smysl vůbec existuje! Pokud jsi ty osobně už pozval Ježíše do svého života, pak pro ně máš odpověď! A v jejich okolí jsi pravděpodobně jediný, kdo jim může živého Ježíše ukázat!

Naše služba nevěřícím nemusí znamenat mnoho času navíc. Jasně, přibudou Ti dvě hodiny týdně pro samotné čtení Discovery, nicméně na prvním místě jde o využívání příležitostí, které už kolem nás jsou!Jdi tam,
kde jsou oni,
a jen s nimi „buď“.
Studenti toho někdy mají hodně… Když ale mají motivaci, pustí se do čehokoli. Rád vidím studenty, kteří cílevědomě sdílejí Ježíšovu dobrou zprávu, a někteří nejen svým spolužákům, dokonce i úplně cizím lidem!
Jsi naplno v práci nebo podnikáš? Co obědy, služební cesty, různé mezičasy, prostoje a všelijaké volnější aktivity?
Naše kamarádka − maminka tří malých dětí, která toho fakt má nepředstavitelně moc − prohlašuje: „Mateřství je úžasná příležitost k získávání lidí pro Ježíše“!
Jeden starší věřící v důchodu říkával: „Od doktora mám úkol každý den chodit na procházky. Tak si s lidmi venku povídám o Ježíši…“
Vycházej z domu s modlitbou, aby Ti Ježíš poslal do cesty správné lidi. Kudy chodíš, tudy žehnej těm, které potkáváš − v těch různých úrovních, jak jsme o tom mluvili nedávno. Ručím ti za to, že tvůj vlastní život pak bude nesrovnatelně bohatší, radostnější a plodnější; s ovocem, které s Tebou překročí i práh tvé vlastní smrti.Proste Pána žně,
ať vypudí dělníky na svou žeň.
(Lukáš 10,2b)
U nás jsme měli malé děti, pracoval jsem na více než plný úvazek a přitom jsme sloužili desítkám lidí. Bylo to velmi náročné! Ale právě přitom jsme poznávali milovaného Ježíše jako nikdy do té doby! Viděli jsme Ho dělat mnohem větší věci než kdykoli předtím. A naše děti byly svým způsobem součástí proměny celé řady životů. Viděly ty lidičky „předtím“ a „potom“. Dneska jsou naše děti nositeli této proměny pro spoustu dalších ve své generaci i mimo ni.

Chci tím říct, že zbytečné odkládání bývá zabijákem dobrých rozhodnutí. Pokud Tě v Mostech k lidem něco inspiruje, jsem rád! Špatná zpráva je, že samotný poslech těchto videí ve Tvém životě žádnou změnu nevyvolá! Ideální je s aplikací začít hned. A pokud nemůžeš teď hned, tak si své rozhodnutí začít dej aspoň do kalendáře, ať máš konkrétní datum. Velkou pomocí bývá sdělit své rozhodnutí nebo i to datum vhodnému parťákovi. Skupinka tří čtyř stejně nažhavených lidí má ještě větší sílu…Pak pravděpodobně ubereme
i aktivity křesťanské povahy,
které neslouží lidem tam venku!
Stanov si termín svého prvního Discovery a je to! Klidně si to datum dej až někdy za měsíc. První týden věnuj intenzivním modlitbám, tvorbě oikosové mapy, zapojení dalších modlitebníků, znovu si projdi tahle videa, vytiskni si do Bible taháček k provázení Discovery a v mezičase mluv s přáteli a známými, jak je máš ve své mapě. Kdekoli se ukážou otevřené dveře, pozvi je přímo na konkrétní datum svého prvního Discovery. Svému Jirkovi řekni třeba: „Jeden můj kamarád dělá takové hodně zajímavé neformální čtení Bible. Chodí mu tam i úplně nevěřící lidé a diví se, co jev v té Bibli a co tam sami objevili. Chci to taky vyzkoušet. Ty jsi takový vnímavý a pozorný − Tvoje zpětná vazba mi zvlášť pomůže. Možná budeme dva, tři, pět. Můžeš, za týden v úterý?“

Pane Ježíši, děkuji Ti za lidi, kteří našli tu odvahu a oslovili mě, aby mi ukázali cestu k Tobě a pak i cestu s Tebou.

Řekl bys, že je pro Tebe snadné začít s nevěřícími lidmi mluvit o Ježíši? Pokud ano, máš můj obdiv! Pro většinu křesťanů je to téměř nepředstavitelné a ani to nezkoušejí. Vzali na vědomí, že „to nejde“ nebo dokonce, že „se to nehodí“. Je−li to pro Tebe trochu nebo hodně problém (jako i pro mě!), umíš si představit menší úkol, než přímo mluvit s někým o Ježíši?
Hojná zkušenost mě učí,
že křesťanština
bývá pro spojení s Jirkou
obrovskou a úplně zbytečnou
překážkou.
1) Úsměv a pozdrav
Třeba jen úsměv a pozdrav. Nejlépe vůči člověku stejného pohlaví; prostě úsměv a „ahoj“ nebo „dobrý den“.

2) Jednu větu?
Když Ti na pozdrav odpoví a taky se usměje, mohl bys prohodit jednu větu? „Hezké počasí“, „krásné okolí“, „máte pěkného pejska…“?

3) Pár dalších vět
Někdy se brzy na to dozvím rasu a věk toho pejska − tedy společně proneseme pár dalších vět. Pořád jen o obyčejných věcech. Nic „duchovního“! Tím se ale trénuje moje odvaha, tvořivost, nápaditost a taky přirozenost. Víš, mluvení s lidmi o Ježíši a o Bibli není moje přirozené obdarování. Pro mě je to věc, kterou jsem se musel těžce naučit!Vyber si jednu svoji bariéru,
předlož ji Ježíši,
ptej se Ho na konkrétní kroky
pro její odstranění
a pak ty kroky prostě udělej.
K tomu Ti sdělím jeden ze svých velkých životních objevů:

Co jsem se dobře naučil, to je pro mě přirozené!
Co jsem se dobře naučil, to je pak přirozené i pro lidi kolem mě!

Když to zkouším znovu a přemýšlím nad tím, prolamuji bariéry, které jsem v sobě dosud měl. A ta nová dovednost se postupně stává přirozenou součástí mého myšlení a kontaktu s lidmi.
Možná už teď jsi pro lidi fajn člověkem, kterého stálo za to potkat. Jestli jím zatím nejsi, můžeš se jím stát. Už jen tím, že se usměješ a prohodíš s nimi větu, nebo dvě, tři…

4) Něco hlubšího, „hodnotového“
Když se podaří tenhle obyčejný lidský kontakt, přijde chvíle pro něco hlubšího, „hodnotového“. Já mám na příklad spadeno na mladé tatínky. Když nějakého potkám, jak si sám hraje s malým dítětem, zeptám se: „To je tvoje první? Je super, že se mu věnuješ! Tatínci jsou pro děti moc důležití. Já mám tři velké děti a dodnes je to fantastické…“ Někteří tatínkové moc nevědí, co mají s mojí poznámkou udělat, ale s některými se pak rozvine zajímavý rozhovor. Mimochodem, nesmí to být poučování; jen vyjadřuji potěšení, že vás dva takhle vidím spolu…

5) Změň jeho náladu
Další úroveň kontaktu nebo sdílení bych nazval „změň jeho náladu“. Nevím, jestli Ti to už někdo řekl: ty máš vliv! Tvůj úsměv má vliv, Tvůj zájem a otázka má vliv, v tom člověku to něco vyvolá!Komunikace
je
SPOJENÍ!
Na jedné víkendové akci jsem mluvil o tomhle vlivu a odpoledne jsme šli na procházku. Došli jsme ke stánku s občerstvením, kde děsně naštvaná prodavačka právě ošklivě okřikovala mladou pomocnici. Koukám na to a Ondrovi z naší skupiny povídám: „Ondro, udělej něco, aby se ta paní usmívala, než budeme odcházet…“ Odcházeli jsme, paní se usmívala a prohlásila: „Takové zákazníky jsem tu ještě neměla!“ A mávala nám na rozloučenou…
Co ten Ondra udělal, že se takhle změnila nálada nazlobené paní? Přemýšlení nechám na tobě…

6) Duchovní doteky
Když jsem do setkání s nějakým člověkem vnesl jakousi formu „požehnání“, že je mu se mnou dobře a že je to pro něho užitečné, je čas pro duchovní doteky. Prozradím Ti, že v první fázi jsem ty duchovní doteky nepřinášel kvůli nim, ale kvůli sobě. Abych se uvolnil, abych se to naučil!
A lidé nám často sami nahrávají. „Teď se musíte modlit, aby nepršelo,“ řekl mi pracovník, který nám něco dělal zvenku na domku, předpověď počasí totiž vůbec nebyla příznivá. Pozvedl jsem oči a povídám: „Ježíši, prosím tě, aby tady do zítřka pršelo.“ Na druhý den pracovník povídá: „Vás ten Pán Bůh nějak poslouchá…“

7) Ježíš, Bible
„Přijď se podívat jednou
a pak se rozhodneš,
jestli budeš chtít přijít i příště.“A následoval dlouhý rozhovor, který vedl už přímo k Ježíši a k Bibli. Zjistil jsem, že když jsem s někým prošel předchozími úrovněmi spojení − nebo někdy se dá skočit přímo do třetí, čtvrté, páté − je to pak snadné; pro mě i pro toho člověka. Někdy potřebuji dva hodinové rozhovory, ale někdy mi stačí pět minut. A když to k ničemu duchovnímu nevede, nevadí. I tak se tím rozvíjím! Stává se to pro mě snadnějším, přirozenějším.

Předložil jsem Ti sedm úrovní, které mi pomohly ke sdílení Ježíše. Která z nich je pro Tebe ještě snadná? Modli se za to a aktivně se pusť do zkoušení další úrovně…

Pane Ježíši, děkuji Ti za shovívavost, jakou s námi máš, a za to, že nám stále dáváš nové a nové příležitosti.

Moc by mě zajímalo, co Ti přijde na mysl, když se řekne „komunikace“. Někdo si představí mluvení, výměnu informací, prezentaci. Někomu jinému se vybaví „pozemní komunikace“. Ano, mluvení i silnice jsou uchopením latinského „communicare“ − „spojovat“, „sdílet“, dokonce „svěřovat“. KOMUNIKACE JE SPOJENÍ!

Když se řekne „evangelizovat“, většinou máme představu, že máme lidem něco „říkat“. Jistě, evangelium je dobrá zpráva. Nicméně naše slova ani zdaleka nejsou jediným sdělením, které svým lidem přinášíme a které od nás vnímají. Naše slova rozhodně nejsou ani tím nejvýznamnějším, co si od nás zapamatují!Naše křesťanština bývá
obrovskou a úplně zbytečnou
PŘEKÁŽKOU.
V rámci evangelizačních tréninků se často poskytují rady, co říct. Na příklad, co říkat na obvyklé otázky nevěřících. V lepším případě se taky probírá, jak to říct. To může být velmi užitečné! Nicméně, jaká je Tvoje vlastní zkušenost v kontaktu s přáteli, kteří ještě osobně nepoznali Ježíše? Spočívá zdar v našich chytrých odpovědích? I když říkáme sofistikovaně promyšlené pravdy, často vůbec nedochází ke spojení. Řekl bych, že pokud moje řeč Jirku naštvala, byl by to zřetelnější znak, že došlo ke spojení, než když odejde a neudělá to s ním vůbec nic. A naopak, máš zkušenost, že jsi nejistě něco naznačil o své spirituální zkušenosti a u Tvého kamaráda to vyvolalo spoustu zvědavých otázek a jeho zájem trval, i když jsi na jeho otázky neměl odpovědi? Pravděpodobně došlo ke spojení!Český člověk potřebuje,
abychom mu pozvání
opakovali.

Obsah mého sdělení je extrémně důležitý! Promýšlím, co řeknu, a některé důležité věci jsem se naučil zpaměti. Nicméně účinnost své komunikace posuzuji nikoli podle toho, co a jak sám říkám, ale podle toho, jestli došlo ke spojení. Nejraději dokonce podle toho, co se v mém Jirkovi odehraje. Efektivní duchovní služba totiž není něco lidem „říkat“, ale nejdřív navázat „spojení“. Teprve spojení s Jirkou mi umožní, abych mu ve vhodnou chvíli srozumitelně představil živého Ježíše a pozval ho do osobního vztahu s Ním.
Jasně, mám nacvičeno, co chci Jirkovi sdělit! Přesně vím, jak ho provázet na jeho cestě k Ježíši. Kdybych ho ale jednostranně kropil informacemi, utekl by mi a ještě by varoval druhé! Nejdřív se s ním musím spojit. Občas mám dojem, že − hlavně na začátku nových vztahů − je skoro jedno, co konkrétně jsem řekl! Rozhodující je, co to v něm vyvolává.Pomalost čtení je velmi důležitá!
Naši přátelé vidí tento text
úplně poprvé!

Jak se se svými Jirky můžeš spojit? Za prvé jdi tam, kde jsou oni, a jen s nimi „buď“. Dívej se, co říkají, o čem přemýšlejí a co z nich vyzařuje. Významnou součástí mého spojení s lidmi je totiž moje naslouchání. Začínám opravdovým zájmem, jaký většinou nikdy předtím nezažili. Někdy to naslouchání může být i docela dlouhé. Plody trpělivosti se mi s některými vrátily až po pár týdnech. Nicméně tohle naslouchání mi umožnilo najít klíč k jejich srdci. Věděl jsem, co řeší, čím se zabývají, na jakých hodnotách stavějí svůj život, a přesně do jejich kontextu jsem jim pak citlivě mohl přinést živého Ježíše…

Oni znali Cestu záchrany
a nic mi neřekli!
Sobci, pokrytci, nafučenci…Hm, spojil jsem se s Tebou v tomto videu? Vyvolal jsem v Tobě přemýšlení, zájem, zvědavost, dokonce rozhodnutí něco udělat nebo dělat něco jinak? Nebo zatím aspoň jinak přemýšlet o lidech, kteří jsou kolem Tebe? Moc si přeji, aby ovocem mého spojení s Tebou v těchto videích bylo Tvoje proměněné přemýšlení a taky Tvoje činy. Modlím se za to! Připojíš se k mým modlitbám? A pustíš se taky do díla ve svém okolí? Odkaz na tento web můžeš předat i svým dalším věřícím přátelům?

Pane Ježíši, děkuji Ti, že ses s námi spojil až do té míry, že jsi na sebe vzal všechny naše špatné věci, abychom před Boží tváří byli dokonale čistí a měli s Tebou bezprostřední kontakt. Jsi hoden, abychom se Ti naprosto oddali a následovali Tvoje kroky…

Psané Boží slovo (to je Bible) a pozdější historie ukazují, že Boží působení na této zemi bývá „nějak“ spojeno s naléháním Ježíšových učedníků na Boha, aby „něco“ způsobil! Každé hnutí nebo probuzení v dějinách bylo modlitbami Božího lidu připravováno, naléhavými přímluvami se rozjelo a na modlitbách i žilo, než pak začalo odeznívat. Když se vytratila naléhavost toho duchovního zápasu, vytratila se i účinnost získávání dalších lidí pro Pána Ježíše.Pane Ježíši, Ty jsi zárukou,
že to pro ně bude
zajímavé a objevné.

Kromě bariér, které odstraníme v sobě, a překážek, které přestaneme stavět mezi sebe a své kamarády, je důležité mít na paměti, že když sdílíme živého Ježíše, vstupujeme tím do sféry duchovního boje! Není důvod k obavám! Pouze k větší péči o naše vlastní přímluvy u Ježíše a o širší „modlitební zázemí“, jak se tomu pokřesťansku říkává. V duchovním boji se těžko stojí samotnému. Proto těm, kdo se chtějí pustit do Discovery a hlavně do jeho dalšího rozšiřování, říkávám: „najmi si armádu modlitebníků.“ Pro začátek to můžou být dva tři lidé, kteří se budou přimlouvat za Tebe a za Tvoje lidičky. Dej jim jasné cíle a „náboje“, jak a o co mají všemohoucího nebeského Otce žádat.
Příklady:Zmocni nás prosím,
abychom ve Tvém jménu
překonali zbytečné bariéry,
které jsou v nás.
     −−Tvoje rozhodnutí vyjít za lidmi do nějakého klubu
     −−Navazovat tam spojení a sdílet Ježíše
     −−Konkrétní jména, s kým se máš setkat
     −−Koho jsi potkal a co jsi s nimi sdílel
     −−Co se učíš nebo potřebuješ naučit
     −−A tak podobně…
Nejlepší je to vzájemně. Dva tři lidé se domluví a každý dá do placu dvě tři jména, komu se snaží přinést Ježíše. Za týden ať se Tě Tvoji spolubojovníci zeptají, jestli jsi s těmi svými lidmi byl, co jsi jim řekl, jak reagovali, a co máš v plánu dál…

Jak mohou uvěřit v toho,
o kom neslyšeli?
A jak mohou slyšet bez toho,
kdo hlásá?
(Římanům 10,14)Pán Ježíš svým učedníkům říká: „Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“ (Lukáš 10,2b, „b“ znamená druhou polovinu toho druhého odstavečku). Přátelé John a Kenny se rozhodli pro experiment. S týmem přátel, kteří znají Ježíše, se spojili ve dvojicích (muž s mužem a žena s ženou), každý den se oslovili telefonem nebo přes internet a krátce volali k Ježíši podle pokynu z „Lukáše 10,2b“, čili: „ať On − jakožto Pán žně − vypudí dělníky na svou žeň.“ Po pár týdnech se naučili několik věcí: Jeden měl moc práce nebo jiné překážky, tak si domluvili vhodnější dobu spojení. Někdy zanechali kratičkou modlitbu v hlasové schránce nebo si napsali mikro−modlitbu SMSkou nebo přes internet. Postupně přidávali aktuální věci ze sklizně, kde každý den normálně při práci působili. Na příklad jména přátel, které se chystali oslovit nebo které už oslovili, a plánované aktivity s lidmi, kteří neznají Ježíše. Při rozmluvách s Ježíšem citovali Boží sliby − biblické texty, které mluví o té žni; učili se být velmi konkrétní. Po čase svůj experiment vyhodnotili a zjistili, že za osm měsíců naléhání na Ježíše v jejich širší službě vzniklo přes sto nových společenství různého typu. ROZHODNUTÍ – RYTMUS – OVOCEJá vím, to bylo ve Spojených státech, ale v menším rozsahu jsme něco podobného viděli i tady, v České republice; za posledních 30 let hned několikrát!
Kdo bude tvým parťákem v zázemí, který se za Tebe bude naléhavě přimlouvat u Ježíše? A co uděláš pro vlastní větší soustředění a věrnost ve sféře modliteb?

Děkujeme Ti, Pane Ježíši, za obrovský příklad Tvého vlastního vytrvalého a naléhavého spojení s Tvým nebeským Otcem…

Vytiskni si tuto prázdnou tabulku a s několika nevěřícími přáteli ji vyplň.
Probírej s nimi, co v nich jednolivá slova vyvolávají a jak by se dala vyjádřit přijatelně pro ně.
Budeš překvapen jejich ochotou a taky výsledkem, jak našim důležitým slovům rozumějí a jak by je nahradili.

Kromě úplně zbytečných bariér, které míváme sami v sobě, často stavíme ještě zbytečnější bariéry i pro své kamarády, s nimiž bychom mohli radostně sdílet Ježíše. Jednou z takových bariér překvapivě často bývá náš slovník. Co si tvůj „Jirka“ vybaví, když mu sdělíš, že jsi „křesťan“? Co pro něho znamená „křesťanství“? Nebo „modlitba, pomodlit se“? A co když dojdeš k pojmu „hřích, hřešit, vyznat hříchy“ nebo dokonce „pokání“ či „spasení“? Jak Tvůj Jirka zareaguje, když mu řekneš „uvěř!“ Za vysoce pravděpodobné pokládám, že si pod každým z těchto výroků představí něco podstatně odlišného, než co máš na mysli Ty nebo než co k tomu říká Bible.I čeští křesťané
mají ve svých hlavách „krabičky“.

Když jsem si sestavil tabulku, jak mým důležitým slovům rozumí můj Jirka, bylo mi jasné, že tenhle odtažitý jazyk je jedním z prvních a největších důvodů, proč o mé poselství nejeví zájem. Můj Jirka totiž každé z těchto slov má ve své hlavě v krabičce „náboženství“, a tudíž „nuda“ nebo „nezájem“. Kdysi jsem si myslel, že mu přece ty termíny ze své křesťanštiny musím dobře „vysvětlit“. A právě to vysvětlování bývalo dalším zabijákem mých pokusů o duchovní rozhovory! Postupně jsem zkoušel ta slova nahrazovat obyčejnými českými výroky. A najednou se ukázalo, že nic z toho není problém.
Podstatou úspěchu je „dvojí spojení“:
a) intenzivní a radostné
spojení s živým Ježíšem
b) a současně účinné spojení s Jirkou.Na příklad namísto „křesťanství“, které můj Jirka chápe jako „jedno z mnoha náboženství“, říkám „přátelství s Ježíšem„. „Hříchy“, které můj Jirka vnímá jako „to, co se nelíbí církvi“, nebo „něco proti Bibli“, zaměňuji prostě za „špatné věci“ nebo jen „špatnosti„. Slovo „uvěř“, které můj Jirka bral ve smyslu: „Staň se členem církve,“ jsem vyměnil za: „začni si povídat s Ježíšem.“ Namísto slovesa „modlím se“, které by pro mého Jirku znamenalo, že někde něco „odříkávám“, raději pohlédnu ke stropu a řeknu: „Ježíši, děkuji ti, že jsi tady s námi, a prosím, abys Jirkovi pomohl v situaci, kterou právě řeší…“ Tahle prostá autentická věta (bez slova „amen“ na závěr!) představuje pro mého Jirku mnohem víc než vysvětlování, co znamená „modlitba“, nebo než výzva, aby se sám „pomodlil“…
Ze všech křesťanských „odborných termínů“ mi zůstala jen dvě slova, kterých se fakt zbavit nemůžu: Ježíš a Bible. I ta ale zasazuji do kontextu, pro jaký můj Jirka nemá v hlavě „krabičku“. Na příklad výrok „Jezdím autem a povídám si s Ježíšem,“ u mých Jirků většinou budí pozornost a otázky. A to je přesně to, co chci! Bibli podávám v kontextu: „Ty jsi ještě nečetl Bibli? To musíš vyzkoušet, zaručuji ti, že tě to bude zajímat…“ A pak přirozeně navazuje pozvání na skupinové čtení Bible „Discovery“.

Předpokládej,
že to Jirku zajímá!Hojná zkušenost mě učí, že křesťanština bývá pro spojení s mým Jirkou obrovskou a úplně zbytečnou překážkou. Všiml jsem si, že křesťanština bývá obrovskou překážkou nejen pro ty nevěřící, ale většinou na prvním místě pro samotné „věřící“? Je jim totiž hloupé takový jazyk v kontaktu s lidmi tam venku používat, a proto nic neříkají…!

Můžu mít pro tebe malý domácí úkol? Pro jednotlivá ta podivná slova, jaká běžné lidi odpuzují, si najdi svoje jednoduché české (nebo slovenské) náhrady, které při setkání se svým Jirkou použiješ s radostí a s hrdostí.
Doporučuji: opravdu si udělej TABULKU:
      −První sloupec: klasický křesťanský termín.Zařazování do krabiček
je naprosto impulzivní
podle obrazu, jaký do něj otisknu
svými „křesťanským“ podněty.
      −Vedle toho: jak mu rozumí tvůj Jirka (přímo se ho zeptej, jak tomu rozumí!).
      −A třetí sloupec: Tvoje nová formulace, aby ses tomu křesťanskému termínu vyhnul a stručně vyjádřil jeho základní význam.
Prosím, dej si tu práci! Ujišťuji Tě, že pak budeš ve svém sdílení Ježíše mnohem svobodnější a především účinnější…

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi tady na zemi mluvil naším obyčejným jazykem a používal jsi obrazy běžného života, kterým až dodnes můžeme dobře rozumět.

Křesťansko-český slovníček – příklad

Určitě si stáhni prázdnou tabulku a s několika nevěřícími přáteli ji vyplň! Rádi to pro Tebe udělají!
Tady si stáhni příklad slovníčku. Nejčastější pojmy z křesťanštiny se nauč říkat „normálně“.

(Podívej se taky, jak své bariéry odstraňovali jiní věřící!)

Když lidé prožijí něco krásného, příjemného, silného, velmi přirozeně se o tom sdílejí. Někdo se vrátí z dobré dovolené a je na něm vidět, že je třeba sice unavený z cestování, ale současně nabitý zážitky a energií. A co když se někdo zamiluje? Pozorným očím lze něco takového utajit jen velmi těžko.Za kterou jednu věc
z uplynulého týdne
jsme vděční?
Dovol otázku. Je pro Tebe něčím takovým krásným, radostným, cenným a silným Ježíš? − Vztah s Ním? Život s Ním? Nebo aspoň některé zážitky s Ním, tu a tam? Přemýšlím, proč o svém životě s Ježíšem nemluvíme aspoň tak přirozeně a nadšeně jako třeba o dobré dovolené nebo o svých koníčcích. Shledávám, že nám v přirozeném a nadšeném sdílení Ježíše většinou brání hned několik našich vnitřních BARIÉR. Chci tě velmi povzbudit, aby sis z následujících alternativ vybral jednu, která se Ti pro Tebe samého zdá nejsilnější. Předlož ji Ježíši a ptej se Ho, jaké konkrétní kroky můžeš udělat pro její odstranění.

Sdílení s nevěřícími
mě povzbuzuje
k hlubšímu spojení s Ježíšem!1. Pochybnosti o JEŽÍŠI − Ono to jaksi není „vidět“, že ten Ježíš je stále se mnou. A už vůbec se nezdá, že má veškerou moc na nebi i na zemi…
2. Pochybnosti o mém POSELSTVÍ − Proč by jakési povídání o Ježíši na kříži mělo někomu změnit život…?
3. Pochybnosti o mé vlastní HODNOTĚ − Vypadal bych trapně…
4. Pochybnosti o mých DOVEDNOSTECH − Nevím, jak začít, jak přepnout z obyčejných věcí na ty duchovní, nebudu mít odpovědi na jejich otázky…
5. Pochybnosti o LIDECH, které oslovuji − O moji dobrou zprávu tady nikdo nemá zájem…

Když mi křesťan řekne,
že lidé u nás nechtějí
slyšet evangelium,
snažím se
mu tuhle „krabičku“ předělat.
To je prostě lež!To je jen velmi stručný výběr nejčastějších pochybností, které vídám a slýchám. Sám jsem několik těchto bariér měl. První úkol byl si je připustit, identifikovat je a pak jsem potřeboval s Ježíšem popracovat na jejich odstranění. Nebylo to snadné, ale stálo to za to! Na některých ještě pracuji. Ale v blízkém spojení s Ním to jde kupředu! Satan je podvodník. Namlouvá nám nejrůznější hlouposti, my jimi říkáme pochybnosti, ale jsou to přímo lži! Proti těm lžím se potřebujeme postavit. Ježíš říká: „Když zůstaneš ve mně, poneseš hojné ovoce! A to ovoce zůstane!“ (Jan 15,5)

Vyber si tedy jednu svoji bariéru, předlož ji Ježíši, ptej se Ho na konkrétní kroky pro její odstranění a ty kroky prostě udělej. Jsou Tvojí bariérou pochybnosti o Ježíši? Nebo pochybnosti o Tvém poselství? Mnozí křesťané mají úplně zbytečné pochybnosti o své vlastní hodnotě nebo o svých dovednostech a samozřejmě o lidech, které oslovují. Potřebuješ si něco prostudovat, něco se naučit, či spíš se něco odnaučit, připojit se k někomu, koho provází zdar a požehnání, vyprosit si na Ježíši pár otevřených lidí, kteří po Něm touží…?Jedním z cílů Discovery je
vnímat Ježíšovu blízkost.

Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi prolomil své pohodlí, sestoupil jsi ze své slávy a překonal jsi tu největší bariéru, jaká kdy existovala − naše špatnosti. Zmocni nás, prosím, abychom ve Tvém jménu překonali zbytečné bariéry, které jsou v nás.

Každý z nás máme v hlavě pomyslné krabičky, do nichž si průběžně třídíme různé informace. Pozorováním jsem zjistil, že když někdo z mých kamarádů, kteří ještě neznají Ježíše, slyší některé z našich vzácných křesťanských slov, nic nezkoumá − to už řešil a má to za sebou. Celého si mě ve své hlavě hodí do krabičky s obecným nápisem „náboženství“ nebo spíš do kategorie „nuda“, případně „nezájem“ nebo dokonce „otrava − vyhýbat se“.Důležitou součástí
efektivního pozvání na Discovery
je na první místě
moje vlastní nadšení!
Tohle zařazování neprobíhá na základě nějaké komplexní rozvahy. Je naprosto impulzivní, podle obrazu, jaký do něj otisknu svými prvními „křesťanskými“ podněty. To jsou prostě stereotypy, které naši lidé mají o tom, čemu se tady všeobecně říká „křesťanství“. I když pak říkám věci, které jsou velmi důležité, a já jsem přesvědčen, že jsou i zajímavé, můj kamarád se na mě − a na cokoli, co říkám − dívá přes nápis na své krabičce: „náboženství“, „nuda“ nebo přímo „otrava“.
Jestliže ale navážeme trochu hlubší spojení a naše konverzace přece jen ještě chvíli pokračuje, zařazení mé osoby a mého sdílení do různých krabiček v jeho hlavě se může průběžně zpřesňovat, může si mě mírně přemisťovat. Na příklad pokud jsem se objevil pod nápisem „nějaký věřící, ale dobré“, můžu se při přílišném naléhání dostat do třídy „bacha, sekta!“ Už jsem byl i ve vysloveném chlívečku „náboženský fanatik“; přesto jsem byl po pár týdnech kontaktu přemístěn do krabičky „docela chytrý člověk“.Mluvíme o Discovery,
jaké pořádáme s přáteli,
kteří zatím neznají Ježíše.

Můj „Jirka“, který ještě osobně nezná Ježíše a nežije s Ním, si mě strčil do své krabičky. Je to můj konec? Jsem tím odsouzen k nezdaru dalších rozhovorů? Kdepak! Kdybych své umístění v téhle krabičce přijal, jen bych mu tím ty jeho stereotypy potvrdil. A to by byla velká škoda! Především pro něho samotného.
Moji Jirkové pro mě a pro skutečného Ježíše, se kterým žiji, ve své hlavě žádnou vhodnou krabičku prostě nemají! A tak se učím své kamarády hned při prvním setkání přimět, aby si kvůli mě a kvůli mému Ježíši ve svých hlavách vytvářeli krabičky úplně nové! Ty jim pak průběžně zásobuji dalšími a dalšími podněty, takže si zakrátko − dneska už většinou hned v prvním nebo druhém rozhovoru − vytvoří úplně novou orientační představu.

Když se dívám na Ježíšovy učedníky,
jak občas hloupě mluvili,
říkám si, že snad mám taky šanci,
aby si mě použil.Možná se budeš divit, ale nejen čeští nevěřící mají ve svých hlavách krabičky; mají je i čeští křesťané! Když mi někdo řekne, že lidé u nás dneska nechtějí slyšet evangelium, snažím se jim tuhle krabičku rozrušit, předělat. Protože je to prostě lež…!
V dalších videích Ti v postupných krůčcích rád předám náměty a zkušenosti s vytvářením nových krabiček v hlavách našich kamarádů.

Pane Ježíši, děkuji ti, že sis nás nenechal v krabičce „hříšník“, kam jsme právem patřili. Přišel jsi za námi, abys nás z té krabičky vyndal a přemístil do svobody nadepsané „vzácné dítě živého Boha“. Děkuji ti, že ani sám sebe nenecháváš v naší hlavě v krabičce „vzdálený Bůh“, ale vytahuješ se a ukazuješ nám, jak jsi nám blízký, jak jsi mocný a dobrý…

„Jak to děláš, že Ti na to tvoje čtení Bible přicházejí i úplně nevěřící lidé?“ zněla iniciační otázka pro tato videa. Jeden z nejdůležitějších principů bych nazval „dvojí spojení“. Podstata účinné služby lidem, kteří Ježíše zatím osobně neznají, spočívá na jedné straně v mém těsném spojení s Ježíšem, a současně v mém efektivním spojení s člověkem (případně se skupinou), s níž si povídám.Odstraňuji
zbytečné překážky.
Potkávám křesťany, kteří žijí s Ježíšem a zdá se, že je to pro ně intenzivní a krásné. Nicméně pokud jejich spojení s lidmi, je buď povrchní, rezervované nebo sice aktivní, ale jaksi neohrabané, brání jim to přirozeně a účinně sdílet Ježíše, i když Ho osobně mají moc rádi a třeba se i pilně snaží něco spirituálního přinášet lidem kolem sebe.
Občas je to i naopak. Jsou věřící, kteří mají velmi dobré spojení s různými přáteli, ale jejich život s Ježíšem pokulhává, takže vlastně nemají nic hlubšího, z čeho by mohli čerpat a co by mohli předávat. Když nemají průběžný vlastní živý kontakt s Ježíšem, tak nemají co nabídnout. Možná se naučili něco „říkat“, ale nemá to potřebnou duchovní sílu, která by vedla ke změně.
Znamená to, že můžu sdílet Ježíše, až budu dokonalý ve vztahu s Ním? Naopak, začni hned. Sdílení s nevěřícími kamarády mě osobně k hlubšímu spojení s Ježíšem vede, povzbuzuje. V kontaktu s různými lidmi Ježíše moc potřebuji! O svých lidech s Ježíšem mluvím, v průběhu svých rozhovorů Mu v duchu tiše naslouchám a taky Ho prosím, aby se jich sám přímo dotýkal, což je mimořádné důležité a On to rád dělá…

Hodnota těch lidí
je pro mě dneska větší
než můj strach, že mě odmítnou.Měj tedy na paměti, že podstatou úspěchu jakékoli duchovní služby je dvojí spojení. Tvoje intenzivní a radostné spojení s živým Ježíšem a současně Tvoje účinné spojení s konkrétním člověkem (nebo s malou skupinou). Obojí potřebujeme rozvíjet a průběžně praktikovat.

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že jsi za tak velkou cenu navázal spojení s námi a teď nás posíláš, abychom se my spojili s dalšími lidmi, kteří jsou kolem nás, a abychom jim tu Tvoji blízkost přinesli. Díky, že jsi v tom na každém kroku s námi…

Když je řeč o sdílení dobré zprávy s nevěřícími lidmi, pozoruji na některých věřících, že se poddávají představám, jaké nám vnucuje naše kultura. Někteří možná mají špatné zkušenosti. Většinou ale o špatných zkušenostech slyšeli pouze z vyprávění. A nejčastěji ze všeho mají jen očekávání špatných zkušeností… Utkvělé negativní představy nás pak vnitřně blokují v naší otevřenosti a hlavně v přirozeném kontaktu s našimi kamarády. Nastavujeme se do jakési obranné pozice, která na naše lidi působí velmi odpudivě nebo přinejmenším nedůvěryhodně. Tyhle klamné představy potřebujeme odložit a cílevědomě je zaměnit podle reality. Někdy je to jen otázka, kam zaměřujeme svoji pozornost nebo přímo čemu věříme.Cíle Discovery
je třeba mít
tak nějak pod kůží.

Když jdu za svými nevěřícími přáteli, počítám s několika důležitými věcmi.

1) Každý člověk touží po Bohu
Počítám s tím, že každý člověk svým způsobem touží po Bohu. Ano podle třetí kapitoly listu Římanům „není, kdo by hledal Boha“ (Římanům 3,11). Nehledají Ho − což je škoda − a přesto po Něm mnozí jaksi touží. Jsme totiž „stvořeni k Božímu obrazu“ (Genesis 1,26). A kazatel píše, že „Bůh dal lidem do srdce touhu po věčnosti“ nebo přímo „věčnost“ (Kazatel 3:11). Když lidé neznají živého Ježíše, jejich touha po věčnosti se projevuje na příklad tím, že si někteří „povídají s vesmírem“, jiní se zabývají esoterikou, jógou a vším možným.Každý se přirozeně pohybujeme
v několika sférách,
kde jsou lidé.

2) Bůh k lidem mluví a pracuje s nimi.
Počítám s tím, že Bůh k lidem mluví a pracuje s nimi. Hospodin oslovil Adama a Evu − dokonce i po té, co Mu všechno pokazili (Genesis 3,9). Podobně mluví k jejich synu Kainovi (Genesis 4,9) a k mnoha dalším později. V Novém zákoně Ježíš vstupuje do života Saula z Tarsu (Skutky 9,1−23), který zatýkal jeho následovníky a byl si jistý, že s tím Ježíšem je už dávno konec. A seznam lidí, do jejichž životů živý Ježíš vstoupil a dodnes vstupuje, může pokračovat. Počítám s tím, že „Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno…“ (Lukáš 19:10)

3) Boží slovo je Boží moc k záchraně
Když jdu za nevěřícími přáteli, počítám s tím, že Boží slovo je Boží moc k záchraně. Píše to Apoštol Pavel: „Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří.“ (Římanům 1:16) Dobrá zpráva o Ježíši je totiž víc než jen slova! Je to Boží moc! Stojí za tím sám živý Ježíš! Ježíšova Dobrá zpráva i dneska proměňuje životy. Věříš tomu? Vím to z desítek vlastních zkušeností.První série biblických pasáží
a naše osobní příběhy o přijetí Ježíše
bývají předehrou pro citlivou výzvu.

4) Lidé hledají dobré zprávy
Počítám s tím, že lidé hledají dobré zprávy. Když nemají tu pravou Dobrou zprávu − tedy zprávu o Ježíši, o Jeho odpuštění a blízkosti − hledají si všelijaké „pseudo−dobré zprávy“. Chytají se falešných nadějí, protože neznají tu pravou, kterou máš Ty − pokud jsi přijal/a Ježíše. Apoštol Pavel nad tím rozjímá a píše: „‚Každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebyli−li posláni?“ (Římanům 10:13−15) My jsme posláni!

5) Ježíš je stále se mnou
Myslíš, že by to potřeboval
i někdo z tvých kamarádů?Počítám s tím, že Ježíš je stále se mnou. Tak to říká svým učedníkům v tak zvaném Velkém poslání. Přečtu Ti to už od té šestnáctky: „Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali.“ (Matouš 28,16−17) Všimni si, že někteří pochybovali! A Ježíš jim přesto svěřuje toto své Velké poslání! „Přistoupil a promluvil k nim: ‚byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.‘“ (Matouš 28,18−20)

Když se podívám na Ježíšovy učedníky, jak občas hloupě mluvili a nevyzpytatelně jednali, říkám si, že snad mám taky šanci… Taky se můžu naučit dovednostem potřebným pro kontakt s lidmi, abych to Ježíšovo velké poslání mohl v Jeho moci účinně naplňovat…

1) Počítám s tím, že každý člověk svým způsobem touží po Bohu.Uprostřed nevěřících kamarádů
se podívám vzhůru
a nahlas řeknu jednu větu:
„Ježíši, díky za úžasný příběh.“
2) Počítám s tím, že Bůh k lidem mluví a pracuje s nimi.
3) Počítám s tím, že Boží slovo je moc k záchraně.
4) Počítám s tím, že lidé hledají dobré zprávy.
5) Počítám s tím, že Ježíš je stále se mnou.

Hm, počítám i s dalšími věcmi. Ty si nechám do některého z dalších videí…

Pane Ježíši, děkuji Ti, že když nás posíláš, v každé chvíli jsi při tom s námi…

Účast na čtyřech nebo pěti zajímavých setkáních Discovery některé lidi v pohledu na Ježíše hodně posune. Pro běžného Čecha to ale obvykle nestačí, aby se rozhodl Ho osobně přijmout a následovat. Když jeden kamarád udělal rozhodnutí pro Ježíše po třetím setkání, byli jsme velmi povzbuzeni. Máme naději, že když lidé u nás všeobecně více uslyší z Božího slova o Pánu Ježíši, a když taky více uslyší o životech proměněných Božím slovem, bude se průměrný počet setkání Discovery nezbytných k obrácení rychle zmenšovat. Samozřejmě, někteří se pro Pána Ježíše nerozhodnou…
Kdybys na provázení Discovery
měl parťáka,
vaše zvaní kamarádů
by možná bylo účinnější.Byla doba, kdy jsme Discovery dělávali jako dlouhodobé „průchoďáky“. Tedy jako neohraničené pokračování po řadu měsíců. Někteří přátelé přicházeli velmi rádi, jiní se jen občas přišli povzbudit a někteří se dříve či později vytráceli. Při naprosté většině setkání s námi býval někdo, kdo ještě nepřijal Ježíše; takže jsme v tom stále viděli naději. Nicméně u některých jsme ani po roce a půl nepozorovali sebemenší duchovní posun! Ani rostoucí zájem o Ježíše, natož pokus Ježíše osobně oslovit a pozvat do života. Byli jsme pro ně jen příjemnou komunitou, jakých tam venku mnoho není.
Tím, že jsme rozvíjeli kontakt i s dalšími lidmi bez Ježíše, jsme si uvědomili, že se nám nedostává časová a mentální kapacita pro ty, kdo by možná chtěli jít k Ježíši cíleněji. Doslova čekají, až jim ukážeme cestu. A my jsme na ně neměli rezervy kvůli těm, kdo byli na scéně, ale nešli dál.
Každý povedený
i nepovedený rozhovor
s nevěřícími přáteli
se učím brát jako příležitost.Dodnes občas zápasíme s dilematem: Na jedné straně chceme lidem sloužit bez ohledu na jejich bezprostřední reakci na naši výzvu, a na druhé straně potřebujeme jít hlavně za těmi, kdo hledají a mají v srdci „připravenou půdu“. Ujišťuji tě, že takových je celá řada. Odhaduji, že je máš i ve své oikosové mapě. A mnohé zatím ještě neznáme − potřebujeme je najít a spojit se s nimi tam, kde jsou.

Zkušeňáči, kteří v současné době vidí na různých místech světa skutečné hnutí, nám připomínají, že Pán Ježíš, poslal své učedníky, aby našli tak zvané „lidi pokoje“. Tedy ty, kdo je přijmou, otevřou se jejich poselství a dokonce se sami stanou nositeli Ježíše k dalším. Biblickým příkladem „člověka pokoje“ může být samařská žena, která po setkání s Ježíšem svolá k Němu celou vesnici (Jan 4), nebo Filipský žalářník, u něhož Ježíše přijímá celá jeho domácnost (Skutky 16), taky Lydia, která otevřela svůj dům (Skutky 16), rozhodně Kornélius (Skutky 10) a další…Moc mě zajímá
Tvoje oikosová mapa!

To je důvod, proč dneska své přátele zveme spíše na kratší uzavřené série.
Když jsem v předposledním setkání první série krátce vyprávěl svůj osobní příběh, jak jsem pozval Ježíše do svého života, můj parťák na to řekne: „Díky Pavle, mně k podobnému rozhodnutí pozvat Ježíše do života pomohla malá ilustrace.“ (Uchopí papír a tužku.) „Na začátku si Bůh a člověk spolu normálně povídali…“ A následuje ilustrace mostu přes propast našich špatných věcí, jakou Ti předložím v některé z následujících lekcí.
Pokud u někoho vidíme duchovní posun, rádi své přátele pozveme i na druhou sérii Discovery. Jasně přitom říkáme, že „dozvědět se“ je sice důležitá, ale přece jen nedostatečně malá část toho, co nám Ježíš nabízí. On nás volá, abychom se pro Něho „rozhodli“, následovali Ho.
I když říkáme
sofistikovaně promyšlené pravdy,
často vůbec nedochází ke spojení.Jestliže se někdo ani po druhé sérii nerozhodne, je tu otázka: Chybí mu další informace? Většinou ani ne. Možná k rozhodnutí pro Ježíše prostě zatím nedozrál a my momentálně nevíme, jak mu v takovém zrání více pomoci. Proto jsme některé chvíli „nechali“. Příležitostně jsme je pozvali na širší setkání nebo na grilovačku.
Tvoje oikosová mapa obsahuje řadu lidí, kteří ještě nemají sebemenší tušení, jaké to je žít s tím Ježíšem. A někteří to rádi zjistí! Na svoji příští první sérii tedy pozvi další.

Otevírej prosím naše oči, Pane Ježíši, abychom rozeznávali lidi, které už připravuješ, kteří Tě už hledají.

Jeden náš spolupracovník na své nové Discovery pozval deset lidí. Poslední tři dny před setkáním se mu ale všichni postupně omluvili. Nakonec nepřišel vůbec nikdo! Bylo to pro něho velké zklamání. Přemýšlel, co udělal špatně. Nevím, jestli něco udělal špatně. Možná ani ne. V tomto období vývoje duchovního hnutí v naší zemi to není překvapivá odezva. Lidé u nás zatím netuší, jaké bohatství se skrývá v Božím slově, a nedokážou ani pomyslet, jak radikálně odlišný je život v zádech s Ježíšem jakožto osobním Přítelem a Pánem.
Budiž Ti povzbuzením, že náš jiný spolupracovník − tehdy jako úplně nový věřící − pozval na své Discovery tři kamarády a všichni tři přišli. Většinou když pozveme deset lidí, přijdou tak tři nebo čtyři.
Obrovský vliv na to, jestli pozvaní přátelé přijdou, mívají elementy jako:Pocit neúspěchu
někdy měli všichni,
kdo dnes účinně slouží druhým.
      −Moje vlastní modlitební zázemí a
      −Modlitební armáda,
      −Vztahy a rozhovory, jaké s pozvanými mívám běžně,
      −Samotné pozvání − tedy co jim řeknu a jak jim to řeknu,
      −Počet pozvání, čili jestli jsem se přijatelně připomínal.
      −Roli taky hraje, jestli jsem jediný, kdo v okruhu mého Jirky mluví o čtení Bible nebo Discovery už absolvovalo více lidí a říkají, že to bylo zajímavé.

Když lidi nepozvu, zaručeně nepřijdou!

To je prostinké. I když je pozvu, často ani inteligentní nebo vzdělaní lidé bez omluvy neplní své slovo. Tak se učíme zvát raději více lidí. A zvláště těm, kdo přislíbili, pozvání citlivě opakujeme. Nikoho netlačím. Pokud vidím zájem, prostě sdílím svoji zkušenost s Discovery a s živým Ježíšem. Když zájem nevidím, stejně se s nimi bavím − o normálních věcech. Jen tu a tam znovu zkusím zmínit Ježíše nebo čtení Bible − pro ověření, jestli se na jejich straně něco změnilo − což se tu a tam i stává! To když si mě nebo mého Ježíše ve své hlavě přemístí do jiné krabičky…Vycházej z domu s modlitbou,
aby Ti Ježíš poslal do cesty
správné lidi.

Co dělat, KDYŽ NIKDO NEPŘIJDE?

1. Modli se za své lidi
Najednou máš čas modlit se za všechny, které jsi pozval. Hodinu a půl teď nedělej nic jiného! Naléhej na Ježíše, aby se Tvých přátel dotýkal a přitahoval je k sobě samému…

2. Modli se za spolupracovníky
Za další dělníky na žeň. (Lukáš 10,2b) Kdybys na provázení Discovery měl parťáka, vaše zvaní kamarádů by možná bylo účinnější.
Předem se nastav
do pohody…
3. Znovu pozvi tytéž lidi
Někteří Tvoji pozvaní opravdu nemohli přijít − kvůli něčemu důležitému. Proto jednotlivě a osobně zkouším znovu pozvat tytéž lidi. Když se při příštím pozvání znovu vymlouvá, nechám ho. Pamatuješ, jak Pán Ježíš popisuje toho rozsévače, jehož zrno spadne na čtyři místa? Někdo možná zatím pro zasévání Božího slova není dobrou půdou! (Matouš 13,3−8; 18−23)

4. Pozvi další lidi
Vrať se ke své oikosové mapě a na modlitbách přemýšlej, koho dalšího můžeš pozvat! Připomeň si lekci o pozvání tady v Mostech k lidem a jdi do toho. Nově pozvaným den před setkáním pošli SMSku, že se na ně těšíš.
Pane Ježíši,
Ty máš ty moje kamarády
mnohem víc rád,
než jsem schopen Tě napodobit.
5. Nedej se odradit!
Ježíšovi učedníci říkají, že žeň přijde za čtyři měsíce, ale mistr říká, že pole jsou bílá ke žni už teď. „Žnec JIŽ shromažďuje úrodu k věčnému životu.“ (Jan 4,36) Říká to sám Pán žně, tak to prostě je!

Když se něco nepodaří − na příklad když občas nikdo nepřijde − pozorujeme mezi věřícími tři standardní výmluvy nebo spíš sebeklamy:
      a) Jó, to fungovalo ve Skutcích apoštolů nebo možná i později, ale rozhodně ne teď ve 21. století.
      b) Něco takového možná funguje v Číně a v Indii, ale rozhodně ne v České republice nebo na Slovensku.
      c) Možná to funguje obdarovaným evangelistům, třeba Pavlovi, jak to popisuje v těch svých Mostech k lidem. Ale rozhodně ne mně.
Víš, v čem jsou ty tři sebeklamy, které často pozorujeme u věřících? Oni nevěří, že nové Discovery, ba dokonce celé hnutí se může odehrávat:

TEĎ, TADY a skrze TEBE!

Nemají zájem o náboženství
nebo o nějakou instituci,
ale jsou zvědaví na Boží slovo!Když na Tvé Discovery nikdo nepřijde, žádný problém! Některá Discovery začnou napotřetí. Někdo se snažil půl roku, než se mu to rozjelo… Modli se o to naléhavěji, přizvi si parťáka, znovu pozvi lidi, které jsi už pozval, projdi si oikosovou mapu a pozvi další lidi a hlavně se nenechej odradit! Konáš dílo, za kterým stojí sám Ježíš!

Ve Tvé blízkosti je síla pro překonávání všech zklamání i proher, Pane Ježíši. Děkuji Ti, že skrze Tvoje zmocnění se začínají dít velké věci pro Tvoji slávu TADY, TEĎ a skrze MĚ.

Podívej se na kratičká videa od dalších průvodců Discovery!
Stalo se Ti někdy, že nikdo nepřišel? (1:27)
Co děláš, když nikdo nepřijde? (0:57)

Když je náš zatím neobrácený Jirka i po čtyřech pěti setkáních Discovery stále jen „přátelským účastníkem“, někteří věřící správně uvažují, kam to půjde dál. Na nikoho netlačíme, ale naší touhou přece je, aby Jirka začal s tím Ježíšem sám komunikovat! Chceme, aby Ho přijal jako svého Zachránce a Pána a aby pak v Ježíši dále rostl a hned sloužil i dalším…!

Za prvé předpokládám, že někdo z nás věřících má s Jirkou průběžně osobní kontakt; že se s ním někdo vídáme i mimo samotné Discovery. To je dost důležité!Pokud jde o tempo
sdílení Dobré zprávy
z naší strany,
chci vidět mnohonásobně víc.

A za druhé: v objevných schůzkách nad Božím slovem se určitě držíme struktury tří třetin a do této struktury přirozeně vkládáme svůj osobní rozměr kontaktu s přítomným živým Ježíšem!
Na příklad když trochu propereme Zachea (Lukáš 19), spolu s ostatními přemýšlím, co nám to říká o lidech: „Zaráží mě, proč Zacheova odezva na Ježíšovu výzvu byla tak silná? Ježíš ho nežádal, aby rozdal půlku svého majetku… Zdá se, že setkání s živým Ježíšem člověka docela hluboce promění.“
Nejvíc se mi hodí otázka, co z toho můžeme uvést do vlastního života: „Trochu mi to připadá, jako bychom tady spolu se Zacheem všichni seděli na stromě. Taky chceme poznávat živého Ježíše…! :-)“
Jednou z odpovědí na otázku „co nám to říká o lidech“ může být patnáctisekundový bleskový příběh: „Myslím, že jsem prožil něco podobného jako Zacheus: Byla doba, kdy jsem se cítil strašně osamělý a byl jsem v depresích. Později jsem řekl: Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné, co jsem kdy udělal, VEĎ mě. Ježíš přišel a od té doby si s Ním povídám a prožívám Jeho blízkost. Takhle to tu vidím i u Zachea…
A parťák se může přidat pohlédnutím do stropu: „Ježíši, obdivuji tě, jak jsi takového Zachea přijal a odpustil jsi mu. Díky, že jsi přijal i mě a taky jsi mi odpustil!“Ponechej to jednoduché,
co nejstručnější.

Jinými slovy, stále znovu našim Jirkům přirozeným způsobem ukazujeme z Božího slova i z vlastní zkušenosti, že živý Ježíš je přítomen tady s námi a že fakt stojí za to ho pozvat do svého života.
Základním východiskem by stále měla zůstat pouze naše dnešní pasáž nebo nejvýš, co jsme spolu četli někdy nedávno! Nikoli kázání, ani naše monologické sdílení spirituálních zkušeností…

Na druhé nebo třetí setkání mívám připravenou podložku s papírem a výraznou fixku: „Takhle to setkání s Ježíšem prožil Zacheus. Mně k pozvání Ježíše do života moc pomohla jedna ilustrace: Na začátku si Bůh a člověk spolu normálně povídali. Pak se člověk na Boha vykašlal a dělal věci, které se Bohu nelíbí. Tím mezi nimi vznikla obrovská propast způsobená lidskými špatnostmi. Bez kontaktu s Bohem ale lidé žijí prázdný život. A tak se odjakživa snaží tu propast nějak překonat. Někdo zkouší dobré skutky, někdo náboženství, někdo duchovní zážitky. Ovšem nic z toho k Bohu nedosáhne. To je přesně Zacheova situace! Vyzkoušel všechno a nic ho nenaplňovalo. Tak do toho vstoupil Ježíš!“ A pokračoval bych dál až k modlitbě odevzdání a k výzvě!Tomu se dneska říká
networking.
Pokud jsem most přes propast už někdy předtím Jirkovi ukázal, vůbec to nepovažuji za překážku, jako že jsem si vystřílel náboje. Kdepak: „Moc mi v tom pomohla jedna ilustrace – Jirkovi jsem to už ukázal – Můžeš mi napovídat…! 🙂

V Discovery chceme tedy nejen probírat další a další biblické příběhy, ale současně přirozeně zveme k živému Ježíši, který je tam s námi, a přidáváme i osobní prvky, jak jsme se Ježíši odevzdali my sami, a co nám to přineslo…

Moc toužím, Pane Ježíši, aby ještě mnoho a mnoho Jirků začalo život s Tebou – skrze naše čtení Božího slova a skrze naše společenství…

Discovery se dá dělat online!
I ve skupině – vyzkoušej to.Představuji si, že právě začíná Tvoje setkání Discovery… Vzájemné přivítání a nabídka nápojů je jasná věc. Stejně tak představení jmény.

1. Pouze dnešní pasáž
Přichází−li můj Jirka na Discovery poprvé, nezná z Bible vůbec nic! Má před sebou pouze ten jeden jediný kousíček, který právě spolu čteme!
Pamatuj, že podstatou Discovery je Jirkovo vlastní objevování!
Musíme tedy zůstat výhradně u dnešního textu. Tohle pravidlo je třeba zdůrazňovat hlavně případným věřícím účastníkům! Je−li s námi Jirka popáté, můžeme se odvolat na biblické příběhy, které už s námi absolvoval. Ale neotevíráme nic nového, co Jirka dosud nezná!

2. Taháček
Otázky kladu jako partner,
který danou pasáž sám zkoumá
a zajímá se o objevy druhých.Pokud si objevující otázky ještě nepamatuješ, můžeš je klidně číst z taháčku. Otázky se snažím neparafrázovat, nerozvíjím je, „neokecávám“. Když odpověděli dva tři lidé, otázku prostě zopakuji. Po chvilce povídání se totiž ztrácí soustředění, co tam vlastně hledáme: „Díky za odpověď, Jirko. Ještě něco nám tento příběh říká o Ježíši?“

3. Odpovědi mimo text
Co udělat, když někdo řekne sice moudrý úsudek, ale mimo náš text? Důležitý princip: I špatná odpověď bývá dobře míněna! I když to není špatná odpověď, jenom jde mimo náš text, reaguji: „Hm, to je zajímavá myšlenka! Kde to vidíš v našem dnešním textu?“ Sympatické je, že po krátkém čase tuhle klíčovou otázku kladou pak moji nevěřící kamarádi i mně! Já řeknu něco hlubokého a zazní: „Hm, zajímavá myšlenka! Kde to vidíš v našem textu?“
Občas někteří průvodci měli tendenci některé odpovědi účastníků vylepšovat. Například Jirku opravovali, když namísto „Ježíš“ řekl „Bůh“. Svými dobře míněnými korekcemi můžeme nabourat aktivitu některých nebo i jejich příští účast.Primární nejsou slova,
jaká jim říkám,
ale postoj, který mám hluboko uvnitř
jako své přesvědčení o nich.

4. Nic neříkají
Co dělat, když na moji otázku nic neříkají? Pravděpodobně nejdřív potřebují očima znovu procházet náš text. Chvilku tedy tiše čekám. Případně pokojně s úsměvem otázku zopakuji.
Pokud jde o mlčení po otázce, neboj se ticha. Je to hutný text! Lidé potřebují přemýšlet.

5. Otázky účastníků k textu
První otázky jsi zatím podle taháčku kladl Ty sám. Co uděláš, když teď docela dobrou otázku k našemu textu položí někdo z účastníků? „Kdo to byl ten správce hostiny, když ani nevěděl, že dochází víno?“ Klasika v různých skupinkách bývala, že jako vedoucí odpovídám já! Tohle v Discovery velmi omezujeme. Preferovaná průvodcova reakce bude zahledění do Bible. „Hm, a co nám k tomu říká náš text?“ A když v samotném textu odpověď není, řekneme, že tam odpověď není. Necháme to otevřené a jdeme dál.I když na některé otázky svých přátel
mám odpovědi dobře promyšlené,
často je vůbec nevyslovím.

6. Otázky / komentáře mimo text
„Jak se vy díváte na Ježíšovu matku?“ prohlásí občas některý Jirka inspirován příběhem ze svatby v Káně Galilejské. Mohu−li, odpovím jednou větou. Hned na to ale zopakuji svoji poslední otázku k textu nebo vyslovím otázku novou. Když Jirkův zájem žádá víc než jednovětou odpověď, řeknu: „To je zajímavý dotaz, Jirko. Potřebovali bychom trochu víc času a pohled do dalších pasáží. Pojďme dokončit tohle a jestli budeš chtít, koukneme na to potom.“

7. Jednotlivec nemluví
Lidé mají různé temperamenty a zkušenosti. Občas některý účastník neříká vůbec nic. Zkusím se tedy zeptat adresně: „Jirko, co v tom příběhu vidíš o lidech?“ Když ani po této výzvě víckrát nechce mluvit, nechám ho.

8. Jednotlivec dominuje
Co dělat, když některý jednotlivec dominuje? Má první odpověď a hned několik odpovědí… Řeknu prostě: „Díky, Jirko, a jak to vidí ostatní?“ Pokud mluví opravdu moc, s úsměvem zkusím jemnou konfrontaci: „Díky, Jirko. Moc mě zajímá i pozorování ostatních.“ Měj na paměti, že někteří lidé vůbec nemají úmysl dominovat. Jen jaksi hlouběji přemýšlejí a mají těch myšlenek víc.Radši to udělej špatně, než vůbec.
Boží milost je veliká!
U nebezpečí dominance přemýšlej, abys jako průvodce nedominoval ty sám!

Discovery přispívá, abychom získávali nové učedníky! Nicméně naším dlouhodobým cílem je vytvářet neformální komunity, které se budou mnohonásobně reprodukovat.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že chceš každého člověka přitáhnout k sobě, aby byl zachráněn, a pak ho chceš provázet cestou růstu jako svého učedníka. Dej nám odvahu vytvářet nová malá společenství, která to budou účinně podporovat.

Rád bych kratičce vyjasnil, že prvotním cílem Discovery není ty naše nevěřící přátele hned na místě „obrátit“. Výzva k přijetí Ježíše je ve vhodný čas moc důležitá! Nicméně pro moje Ostraváky prvně příchozí na Discovery slovní vazba „přijmout Ježíše“ většinou vůbec nic neznamená. Oni totiž o Ježíši zatím vůbec nic nevědí. To nevylučuje radostné příběhy, že někdo při třetím setkání přede všemi přítomnými krásně pozval Ježíše do svého života…! Takové situace díky Pánu nastaly! Jsme na ně připraveni a modlíme se, aby brzy byly mnohem častější…

Mám pro Tebe několik doporučení nebo přímo pravidel, jaká jsme posbírali provázením mnoha různých skupin. Pamatuj, že naším cílem při Discovery je:Podstatou Discovery je
vlastní objevování
každého účastníka!
            a) Poznávat živého Ježíše
            b) Poznávat Bibli a
            c) Tvořit komunitu, která se bude reprodukovat.

1. Účast věřících
Jestli se Tvého Discovery s nevěřícími chce účastnit i někdo věřící, může to být prima. Nechť je Ti tam decentní modlitební podporou a citlivým parťákem. Předem ho požádej, ať se podívá aspoň na vybraná videa tady v Mostech k lidem. Hlavně mu před setkáním připomeň, že v Discovery s nevěřícími není prostor pro křesťanštinu, ani pro poučování, výklady nebo pro odkazy na kázání. Discovery je totiž objevování. Kouzlo Discovery spočívá v tom, že každý účastník − včetně našich nevěřících − z dnešní biblické pasáže odchází se svými vlastními objevy.
Bolestná zkušenost neblahého vlivu klasických křesťanů nás v této oblasti poučila. Počet věřících na Discovery s nevěřícími se proto snažíme naprosto minimalizovat. Vezmi si nejlépe jen jednoho (nebo nejvýš dva) a dobře je pouč.Namísto „křesťanství“,
které můj Jirka chápe jako
„jedno z mnoha náboženství“,
říkám „přátelství s Ježíšem“.

2. Průvodce
Tomu, kdo má setkání na starosti, říkáme „průvodce“. Nikoli „vedoucí“. Jdu do toho s vnitřním nastavením, že účastníky provázím společným přemýšlením. Nejsem chytrý vedoucí nebo pan učitel, který vyučuje nevzdělané žáčky. Otázky kladu jako partner, který danou pasáž sám opravdu zkoumá a zajímá se o objevy a pohledy druhých. Někdy při vlastním objevu přímo řeknu: „Tohle si musím napsat!“ Živý Ježíš totiž skrze Boží slovo přímo osobně oslovuje každého z účastníků! Tedy i mě!

3. Tři třetiny
Doporučené struktuře setkání říkáme tři třetiny. K provázení Discovery si předem vytiskni malý taháček. Posílí to tvůj pocit jistoty. Dlouhodobým používáním Discovery jsme zjistili, že taháček se základními otázkami a pokyny pro naše nevěřící kamarády není problém. Vůbec ho nemusíš tajit. Prostě řekneme: „Tady mám pár otázek, které se nám při tomhle společném čtení osvědčily…“ Když zanedlouho někoho z našich kamarádů požádáme, aby společné čtení provázel, dáme mu do ruky svůj taháček! On se do něho průběžně dívá, čte jednotlivé položky a setkání snadno provází ještě jako nevěřící!
Informace
nejsme schopni sdělovat
bez emocí!
4. Předem se nastav do pohody
Před setkáním se pomodli, podívej se do zrcadla, jestli se dostatečně usmíváš, a počítej s tím, že Ježíš je tam po celou dobu s vámi!

5. Bezpečná atmosféra
Přemýšlej, co je třeba, aby se účastníci rádi a aktivně zapojili do objevování Božího slova? Velmi usilujeme o bezpečnou atmosféru svobody, upřímnosti a přátelství. Aby nikdo neměl obavu, že něco řekne špatně nebo že vyjádří jiný názor, než má většina.

6. Reaguji pozitivně
Na odpovědi účastníků reaguji pozitivně. Pohledem, „hm“, „díky“, pokývání hlavou, „prima“… I když se mi odpověď nelíbí, můžu říct: „Díky za názor.“ Podle možnosti s vyslovenými odpověďmi dále pracuji − cituji je. Pro ty, kdo je vyslovili, je to potvrzením, že naslouchám a že jejich pozorování má hodnotu.Zadívám se do Bible a řeknu:
„Zajímavá myšlenka,
kde to vidíš v našem textu?

Připomínám, že i když každé jednotlivé setkání je moc důležité a zajímavé, naším cílem při Discovery jsou komunity kolem Božího Slova a kolem živého Ježíše. Nejen příležitostné schůzky nad Biblí.

Prosím Tě, Pane Ježíši, za všechny přátele, kteří se rozhodují začít Discovery se svými nevěřícími kamarády. Pro každého prosím za Tvoji zvláštní posilu, pokoj a jasné vědomí Tvojí blízkosti.

Mluvíme tady o „Discovery“, jaké pořádáme s přáteli, kteří zatím neznají Ježíše. Většinou jsou úplně nevěřící. Někteří jsou tak nějak nábožní, ale o Bibli mají jen velmi mlhavou představu. Vybíráme tedy pasáže, které pro ně budou zajímavé a které jim poskytnou důležité informace nebo přímo zážitky!Mě to moc zajímá!
Živý Ježíš tam mluví ke mně!
A samozřejmě i k mým kamarádům.
Pokud jde o konkrétní biblické odkazy, na prvním místě Ti doporučím krátkou sérii, kterou chápeme jako zkoušku, co takové čtení a celá komunita s našimi přáteli udělá. Jde o texty, v nichž se nový člověk může ve zkratce seznámit s Ježíšem, aby po Něm zatoužil a chtěl víc, případně aby usoudil, že to zatím není cesta pro něho.
První setkání otevřeně − už při domlouvání konkrétního data − označujeme za „ochutnávku“: „Jirko, přijď se podívat jednou a pak se rozhodneš, jestli budeš chtít přijít i příště.“
S velmi dobrou zkušeností začínáme příběhem, kdy Ježíš proměnil vodu ve víno − podle Jana 2,1−12. Největším překvapením nevěřících kamarádů tu bývá, že tam Ježíš vyrobil zhruba 600 litrů vína. Ano, vína! :‑)
Na konci prvního „ochutnávkového“ setkání nabídneme další tři nebo čtyři díly této krátké úvodní série: „V Bibli máme ještě spoustu dalších velmi zajímavých příběhů, které nám ukazují, jaký je Ježíš. Dáme spolu další tři kousky? Bylo by super, kdybychom je každý z nás mohli absolvovat všechny! A pak se domluvíme, co dál. Příští týden v úterý?“
Někteří účastníci se ihned vyjádří, že rádi přijdou. Jiní nám po první zkušenosti řekli: „Bylo to zajímavé, ale pro mě to asi není.“ Na to reagujeme s laskavostí: „Díky, Jirko, že jsi přišel a přispěl k naší společné rozmluvě.“
Doporučené biblické příběhy pro tuto krátkou úvodní sérii a odkazy na ně najdeš v textu pod videem.Modli se za ně a ptej se Ježíše,
komu máš v tomto období
věnovat zvláštní pozornost.

K té první sérii mám ještě pár důležitých poznámek.
Do posledních dvou tří setkání v dané sérii citlivě vkládáme kratičký osobní příběh někoho z nás věřících (pokřesťansku: „svědectví o obrácení“). V přímé návaznosti na pasáž, která se právě probírala − řeknu: „Hm, já jsem s Ježíšem prožil něco podobného…“ A následuje můj dvouminutový příběh.
Ten svůj příběh si ale potřebujeme předem promyslet a promodlit. Když se Tě doptávají na něco víc a mají zájem, můžete to pak rozvíjet, ale samotný monolog nesmí překročit dvě minuty; a neměla by v něm být křesťanština! (Osobnímu příběhu věnuji několik samostatných videí zanedlouho.)
První série biblických textů a naše osobní příběhy bývají předehrou pro citlivou výzvu, aby i naši přátelé zkusili oslovit Ježíše; aby Ho pozvali do života jako svého Zachránce a „Šéfa“. Ideální je kratičký vlastní příklad a k tomu otázka typu: „Jirko, dokážeš si představit, že bys Ježíši taky řekl něco podobného?“ Tenhle podnět může zaznít na fóru skupiny nebo pak navíc i jednotlivě v osobním rozhovoru. (Stručná ilustrace Dobré zprávy a výzva bude taky v jedné z dalších lekcí.)
Někteří Jirkové potřebují po první sérii ještě pár týdnů zkoumat, přemýšlet a rozmlouvat. Pokud vidíme duchovní posun, rádi vyjádříme pozvání na druhou sérii: „Dáme dalších pět pasáží, které nám pomůžou osobně poznávat Ježíše? Kdo z nás může příští týden v úterý?“„Kdyby tohle bylo
slovo od živého Boha,
co z toho bychom měli uvést
do svého praktického života?“
Naším cílem při Discovery je ukázat Jirkovi Ježíše a taky cestu, jak Ho pozvat do života. Když Ho přijme, vést ho pak i dále v následování. Jestliže ovšem Jirka ani po dvou sériích není zralý pro rozhodnutí, modlíme se a přemýšlíme, jestli mu případná třetí série nějak pomůže. Měli jsme totiž kamarády, kterým s námi bylo dobře, líbila se jim naše fajn komunita, ale v jejich duchovním životě se za celé měsíce zjevně nic nedělo. Ty jsme na nějakou dobu z dalších pozvání uvolnili. Vytváříme tím prostor pro jiné, kteří na biblické podněty skrze Discovery čekají.
Určitě, když půjde o příbuzného nebo o jinak blízkého člověka, stále budeme hledat cesty, jak mu posloužit k poznání Ježíše. Někoho můžeme znovu pozvat na první sérii, až ji budeme rozjíždět s dalšími lidmi ze své oikosové mapy.

Pane Ježíši, děkujeme Ti, že Boží slovo je Boží moc k záchraně pro každého, kdo Ti důvěřuje. Prosíme posílej nám připravené lidi, kteří se Ti na základě slyšení Tvého Slova s radostí otevřou a budou Tě následovat.

Doporučená úvodní série

• Jan 2,1−12 − Proměna vody ve víno (Ježíš má velkou moc; Ježíš nezkazí dobrou zábavu.)Z naší identity vyplývají
  naše pravomoci
  a zodpovědnosti.
• Lukáš 19,1‑10 ‑ Zacheus (Ježíš proměňuje lidi, kteří udělali špatné věci a které druzí odmítají.)
• Lukáš 5,1‑11 − Nečekaný úlovek (Ježíš pomáhá prakticky; Petr poznává svoji špatnost; naučím tě „lovit lidi“.)
• Lukáš 15,1‑7 − Ztracená ovce (Ježíš se stará; hledá ztracené; v nebi je radost nad tím, kdo přijde k Ježíši.)

Ježíšovy zázraky podle Jana

• Jan 2,1‑12 − Proměna vody ve víno (Ježíš má velkou moc; Ježíš nezkazí dobrou zábavu.)
• Jan 4,46‑54 − Uzdravení na dálku (Důvěra Ježíši je předpokladem, aby něco udělal.)
• Jan 5,1‑17 − Uzdravení ochrnutého u rybníka (Ježíš má soucit a moc pomáhat.)
• Jan 6,1‑14 − Nasycení pěti tisíc (Ježíš si všímá potřeb a má moc pomáhat.)
  Jan 6,15‑25 − Ježíš chodí po vodě (Ježíš má moc nad přírodou.)
• Jan 9,1‑41 − Uzdravení slepého od narozeníPříběhy svých křesťanských přátel
  příležitostně využívám
  v kontaktu s nevěřícími lidmi.
• Jan 11,1‑46 − Vzkříšení Lazara

Ježíšovy výroky „Já jsem“ podle Jana

• Jan 6,1‑15; 33−37 − Já jsem chléb života
• Jan 8,1‑12 − Já jsem světlo světa
• Jan 10,1‑14 − Já jsem dveře / Já jsem dobrý pastýř
• Jan 11,1‑27; 33−44 − Já jsem vzkříšení i život
• Jan 14,1‑14 − Já jsem ta cesta, pravda a život
• Jan 15,1‑9 − Já jsem vinná réva

Příběhy naděje

• Marek 4:35‑41 − Naděje, když se svět hroutí   (Utišení bouře)Image je obraz,
  jaký o sobě utváříme v lidech,
  kteří nás obklopují.
• Lukáš 12:22‑34 − Naděje ve starostech života   (O trávě a liliích)
• Lukáš 18:35‑43 − Naděje v nemoci   (Slepec u Jericha)
• Lukáš 19:1‑10 − Naděje, když tě okolí nepřijímá   (Zacheus)
• Lukáš 15:11‑32 − Naděje bezpodmínečné lásky   (Dva synové)
• Lukáš 7,11#8209;17 − Naděje v beznaději   (Vzkříšení syna vdovy)
• Lukáš 18,9‑14 − Naděje úlevy   (O farizeovi a celníkovi)

Discovery se dá velmi dobře dělat taky přes internet. – Vyzkoušej to!

Ve tří třetinovém přístupu k Discovery máme pohled zpátky, který představuje tři kroky: tak zvanou vzájemnou péči, oslavu Ježíše a návrat k minulému textu včetně aplikací.
Pohled nahoru, tedy druhá třetina, zahrnuje hlavně tak zvané posílení vize a jednoduchý rozbor biblické pasáže. Zatím k přečtenému textu zazněly jen dvě otázky: „Co nám tento text říká o Ježíši (případně o Bohu)?“ A „co nám tento text říká o lidech?“
SMS: „Ahoj,
těším se na Discovery
zítra v sedm.“

POHLED DOPŘEDU
Třetí třetina je pohledem dopředu. Velmi důležitému kroku tady říkáme „AKCE“; opět s důrazem „nikdy nevynechej“ − jinak by se vytratila šťáva celého Discovery, zůstalo by jen v intelektuální rovině, zatímco nás Ježíš povolává, abychom činili, co nás učí.
Po přečtení biblického textu a po skupinovém zpracování otázek, co nám to říká o Ježíši a o lidech, znějí další klíčové otázky, které mívají obrovský vliv na život jednotlivých účastníků a svým způsobem pak i na celé následné hnutí: Kdyby tohle bylo Slovo od živého Boha, co z tohoto příběhu bychom měli každý sám za sebe uvést do svého vlastního života? Všechny přítomné laskavě povzbuzujeme, aby znovu přehlédli celou pasáž i zajímavé věci, které už zazněly, a aby si z nich vybrali něco, co je pro ně osobním oslovením nebo výzvou, kterou by měli uskutečnit. Pro každého ve skupině může být odpověď trochu jiná.
Následující dotaz už převádí pozornost účastníků mimo naši skupinu: Kdo kolem nás by potřeboval slyšet něco z toho, co jsme tady objevili? Třeba z našich blízkých nebo z kamarádů. Pro věřící účastníky máme skoro podmínku, že mohou říct pouze někoho nevěřícího, nikoli manželku nebo věřícího bráchu. Mimochodem, když se jako věřící naučíme své objevy z Discovery sdílet s nevěřícím přáteli, bude to znamenat radikální průlom v celé naší službě!
I když jsme se už domluvili na pravidelných setkáních, rádi opakujeme otázku: Kdy se setkáme příště? Pro nové účastníky je to nepřímo vyjádřené potvrzení, že se s nimi chceme zase vidět, a současně tím zjišťujeme jejich zájem.

My věřící musíme být příkladem,
že své objevy z Discovery
vždycky řekneme
někomu nevěřícímu.Další krok rovněž řadíme do kategorie „nikdy nevynechej“! Říkáme mu PROCVIČOVÁNÍ. Pokud někdo plánuje, že svoje dnešní objevy sdělí třeba Robertovi, řeknu: „Představ si, že jsem tvůj kamarád Robert, co mu řekneš? Jak konkrétně mu přiblížíš svůj výstup z dnešního Discovery?“ Naučili jsme se ve dvojicích si navzájem vyzkoušet, co řekneme svým lidem, které se chystáme oslovit! Může to být kratičké převyprávění dnešního příběhu nebo aspoň sdělení nějaké klíčové myšlenky.

Poslednímu kroku v Discovery říkáme ROZHOVOR S JEŽÍŠEM. Začni jednou krátkou větou díku, za dnešní setkání; třeba za konkrétní myšlenku, kterou si Ty osobně odnášíš jako svůj objev: „Děkuji Ti, Ježíši, že jsi zachránil krásnou svatbu. A že Ti záleží na našich praktických životech. Prosím pomoz nám uskutečnit v praxi věci, které jsme tady dneska viděli. Třeba abychom lidem, kteří mají problém, ukázali na Tebe, jak to udělala Marie.“
Počítej s tím, že i Tvoji kamarádi, kteří Ježíše zatím neznají, se k těmto neformálním modlitbám přirozeně postupně připojí a budou očekávat, co jim to pak přinese v životě. Jejich krátká věta je pro začátek úžasný pokrok!

Při provázení setkání průběžně SLEDUJ ČAS! Celé setkání plánuj nejvýš na 90 minut, tedy na hodinu a půl. Když si pak přítomní budou dále povídat, je to prima. Ale snaž se nepřekračovat čas vyhrazený pro samotné studium.

Když se nás sejde víc než šest,
raději kladu limitovanou otázku:
„Za kterou jednu věc
z uplynulého týdne jsme vděční?“Pohled zpátky, pohled nahoru a pohled dopředu. To je PRINCIP TŘÍ TŘETIN, který se nám velmi osvědčil v různých setkáních. Jde nám totiž nejen o intelektuální povídání o nějakém textu, ale především o praktické uplatnění v životě. Proto máme ve třetí třetině krok akce a krok procvičování a v první třetině příštího setkání krok návrat.

Díky, Pane Ježíši, že Tvoje Slovo má přímý a praktický dopad do našich životů. Dej nám odvahu a citlivost, abychom k této proměně cíleně směřovali i při každém čtení Discovery s našimi kamarády, kteří Tě ještě osobně neznají.

Discovery se dá velmi dobře dělat taky online!

Setkání Discovery dělíme na pomyslné třetiny. První třetina zvaná pohled zpět byla v předchozím videu. Šlo tam o vzájemnou péči, o tak zvanou oslavu Ježíše a třetím velmi důležitým krokem, který bychom nikdy neměli vynechat, byl návrat k příběhu, který jsme četli při předchozím setkání a hlavně k jeho aplikacím a k otázce, komu jsme ho sdíleli…Bez „návratu“
se čtení Bible stává
jen intelektuální diskusí
bez vlivu na život.

POHLED NAHORU
Druhé třetině říkáme pohled nahoru. Tady přichází na řadu další hodně důležitý krok, a to POSÍLENÍ VIZE, u kterého taky říkáme „nikdy nevynechej!“ Bez jasné vize se totiž vytratí šťáva těch našich Discovery. Mohou se stát jen prázdnou rutinou. Třeba jen jednou větou, ale při každém setkání skupině připomínej, co je cílem Discovery: „Na Discovery společně poznáváme živého Ježíše, zkoumáme Bibli a moc si přejeme, aby vznikaly další podobné neformální komunity. Discovery je natolik jednoduché, že ho může začít kdokoli z nás se svými dalšími kamarády.“
Možná se budeš divit, ale něco takového bez ostychu říkáme i nevěřícím přátelům, kteří přijdou; pro ně to není žádné překvapení. Někdy to uvedeme příběhem z vlastního života, nebo ze života někoho jiného: „Takové Discovery − a hlavně osobní setkání s Ježíšem − mi v životě osobně hrozně moc pomohlo. Má doslova transformační vliv na životy spousty dalších lidí, na jejich vztahy a tak. Proto to chceme dopřát i mnoha dalším…“Nedělám to pro ty nevěřící!
Na prvním místě
z toho mám užitek já.

V pohledu nahoru je pak prostor na BIBLICKÝ PŘÍBĚH. Pro studium s nevěřícími lidmi velmi doporučujeme všem dát do rukou stejný překlad. Jinak se totiž zbytečně odbočuje; třeba až k otázkám, jestli je ta Bible věrohodná, když se v jednotlivých překladech liší různé nuance.
Údaj „Jan 2,13“ bude pro naše přátele nesrozumitelný. Proto říkám: „Stránka 1126. V naší knihovně zvané Bible je to spis, který napsal Jan, velká dvojka je druhá kapitola a v textu pod tím je malá třináctka − třináctý odstaveček.“
Když si to všichni spolehlivě našli, jeden z nás zvolený úsek pomaloučku nahlas přečte, zatímco ostatní jej sledují očima v textu. Mimochodem, tohle hlasité čtení rád svěřuji někomu z nevěřících.
Pomalost čtení se tady ukazuje jako velmi, velmi důležitá! Naši přátelé totiž vidí tento text úplně poprvé! Když někdo začne číst moc rychle, s laskavým úsměvem ho přeruším: „Promiň, Petro, je to docela náročný text, který někteří z nás vidíme poprvé. Čti to, prosím, hodně pomalu − abychom stíhali vnímat…“Když tréninkem Mosty k lidem
společně prochází skupinka
nebo tým nebo celé staršovstvo,
je to ideální.

Po prvním přečtení všechny poprosím, aby text zavřeli, a někdo jiný znovu nahlas a pomalu čte stejnou pasáž. Ostatní jen naslouchají a snaží se obsah si zapamatovat. Nikdo se nedívá do textu.
Přichází část, u které občas bývá docela legrace. Už se nedívá ani ten, kdo četl před tím: „Zkusme si teď zpaměti rekonstruovat, co jsme si z toho zapamatovali. Čím ten příběh začíná? Prima… A co je tam dál? Zapomněli jsme ještě na něco? Moc díky! Teď se pojďme podívat, jestli jsme to řekli opravdu všechno…“ Uchopím Bibli a prstem si shora dolů přejíždím přečtený úsek.

Pane Ježíši, Ty jsi byl
svým nebeským Otcem nadšený,
mluvil jsi o Něm nesmírně autenticky,
živě, silně a pořád…Když jsme případné chybějící detaily doplnili nebo korigovali podle textu, přichází čas na klíčové otázky: „Co nám tento text říká o Ježíši (nebo Bohu)?“ Když odpovědí ubývá, přidám druhou otázku: „Co nám tento text říká o lidech?“ V první řadě se zajímáme o postavy v textu. Ale přirozeně přecházíme i k obecnějšímu zamyšlení.
Občas se stane, že někdo řekne úplnou hloupost. Co s tím? I tak poděkuji a jsem upřímně rád, že se zapojil! Zadívám se do své Bible a řeknu: „To je zajímavá myšlenka, kde to vidíš v našem textu?“ Někdy můj Jirka řekne: „Já si to tak myslím.“ „Aha, díky. Tak se pojďme zase vrátit k naší pasáži.“ (Přehled celé řady obvyklých situací při provázení Discovery si nechávám na některé z dalších videí.)

Tohle byl pohled nahoru. POHLED DOPŘEDU, tedy TŘETÍ TŘETINA, Tě čeká v dalším videu.

Díky, Pane Ježíši, že Tvoje slovo máme k dispozici ve srozumitelném jazyce…

Discovery se dá dělat online!
I ve skupině – vyzkoušej to.Čtení Bible zvané „Discovery“ v desítkách skupin po České republice děláme s přáteli, kteří zatím neznají Ježíše! Za poslední roky jsme vyzkoušeli kde co. Forma Discovery, kterou Ti tady předkládám, je to „nejúčinnější“, co jsme zatím vypozorovali. A stále se samozřejmě učíme…
Setkání pomyslně dělíme na TŘI TŘETINY. Je to hodně důležité! Velmi stručné shrnutí následujících bodů si můžeš stáhnout na této stránce v podobě kartičky formátu A6. Tu si vytiskni a pro začátek vlož do své Bible jako malý „taháček“.
První třetina je pohled ZPĚT. Druhá třetina našeho setkání je pohled NAHORU. A pak přichází pohled DOPŘEDU. Jednotlivé třetiny mají své dílčí kroky, z nichž každý má svůj jasný a důležitý cíl.Buduji mosty k lidem.
To mi umožňuje
setkat se s jejich srdcem.

POHLED ZPĚT

Po té, co jsme se navzájem přivítali, usadili a dali si nějaký nápoj, prvním krokem obvykle bývá tak zvaná VZÁJEMNÁ PÉČE.
„Za co jsme tento týden vděční?“ Buď odpovídá kdokoli volně nebo jedeme dokolečka. (Všimni si, že se ptám „za co jsme vděční“, nikoli „jak se máme“. V tom je podstatný rozdíl. A přednostně se ptám: „za co jsme vděční?“ Nikoli „za co jste vděční?“ To znamená, že se stavím naroveň všem ostatním, i když setkání provázím…)
Další otázka v kroku vzájemná péče: „Co nám dělá starosti?“ A hned za tím: „Jak si v tom můžeme navzájem pomoci?“ Pokud někomu můžeme v jeho starosti prakticky posloužit nebo aspoň někoho doporučit, je to skvělé! Buduje se tím komunita!V rámci Discovery
se kromě samotného čtení
zajímáme o sebe navzájem.
V některých skupinách u vzájemné péče musíme trochu hlídat čas. Když se vás sejde víc než pět šest, raději polož limitovanou otázku: „Za kterou jednu věc z uplynulého týdne jsme vděční?“ V případě počtu většího než osm lidí se nám osvědčilo se spojit ve čtveřicích a chvilku sdílet vděčnosti a starosti v těchto podskupinách.

Druhý krok nazýváme OSLAVA JEŽÍŠE. Prostě pozvednu oči ke stropu a nahlas řeknu pár krátkých vět z těch „vděčností“, které jsme právě vyslechli: Ježíši, díky, že Maruščina dcerka je už zdravější. A že Jirku povýšili v práci. A že Pepa udělal tu zkoušku. Ještě něco jsme říkali? Často se jednou větou připojí i někdo z mých nevěřících Jirků…!
Do kroku „oslava Ježíše“ vkládám i další věty s tím, že pozvednu oči vzhůru: „Ježíši, prosím, za sílu a moudrost pro Ondru, když teď žije uprostřed konfliktu svých rodičů. Prosím za zdraví Petrovy mámy. A taky prosím, abys k nám zase mluvil, když budeme číst další příběh o Tobě. Ještě něco?“ (V dalších stadiích vývoje dané skupiny vkládáme do kroku „oslava Ježíše“ i další prvky…)Pane Ježíši,
uvědomujeme si,
že cíle Discovery
nemůžeme naplnit sami.

Následující krok v první třetině − tedy v pohledu zpátky − je NÁVRAT. Návrat k minulé pasáži je tak důležitý, že i kdybys kvůli nedostatku času musel vynechat jiné věci, tohle nikdy nevynechej! Bez „návratu“ se totiž čtení Bible stává jen intelektuální diskusí bez vlivu na život účastníků! Uvažuj, jaký dopad asi mají následující otázky, když je celá skupina pravidelně řeší a prostě si na ně zvykne. „O čem byl náš minulý text?“ (Stačí nadpis, není třeba znovu převyprávět celý příběh.) „Jak se nám podařilo v praxi uplatnit, co jsme každý minule objevili?“ „S kým jsme to sdíleli?“
Nevěřící účastníci na tyhle otázky zpravidla reagují lépe, než věřící! Pro jednoho Jirku bylo úplně přirozené na druhý den říct asistentce v práci: „Ahoj Terezo, včera jsme s kamarádama četli Bibli! Ježíš tam zázračně vyrobil z vody asi 600 litrů vína. Tak takhle jsem si Ježíše opravdu nepředstavoval…“ A asistentka Tereza se vyptávala, kde to ten Jirka byl a co že to tam dělají. Pro Jirku takové sdílení bývá celkem snadné. Nicméně i my věřící musíme dbát, abychom byli příkladem, že své objevy z Discovery vždycky někomu řekneme.
Především říkám,
co to přináší mně!
Tohle byla velmi stručně první třetina setkání Discovery: pohled ZPĚT. Jestli Ti něco uniklo, níže pod videem je text toho, co tu povídám.
Pohled NAHORU a pohled DOPŘEDU nás čekají v dalších videích.

Pane Ježíši, Tvoje přítomnost mezi námi na každém čtení Bible je moc důležitá. Znovu Tě prosím, aby ji každý z účastníků vždycky vnitřně prožil, pocítil. A aby zatoužil být Ti blíž…

Teď mám pro Tebe moc důležité principy pro rozhovor s pozváním na Discovery.Jsem si jistý,
že to pro tebe bude zajímavé!

    1. Stručný a přitažlivý POPIS
Jirka potřebuje reálnou a přitažlivou představu, co se na takovém čtení Bible odehrává. (Jinak si představí třeba něco náboženského, co ho určitě nezajímá!) Setkání Discovery svému Jirkovi popisuji na příklad takto:
„Když se sejdeme, nejdřív bývá takový prima úvodní pokec, jak se máme, čím žijeme a tak. Samotné Discovery probíhá tak, že někdo z Bible přečte krátký příběh. Ten se pak snažíme rekonstruovat, jak jsme si ho zapamatovali, což je někdy dobrá legrace. A potom řešíme pár jednoduchých otázek; co nám ta pasáž říká o Ježíši, co nám říká o lidech, co nám to říká pro náš praktický život (v tom bývají hodně zajímavé myšlenky!) a nakonec se ptáme, kdo kolem nás by něco z toho potřeboval slyšet − třeba z našich blízkých nebo z kamarádů. A to je vlastně celé jádro. Někdy jsem sám překvapený, jaké tam vznikají osobní objevy inspirované tím krátkým příběhem z Bible…“Nemyslím
náboženství ani církev,
prostě Bibli…

    2. Co mu to PŘINESE
Především říkám, co to přináší MNĚ: „Pro mě je to vždycky velké osobní obohacení, přináší mi to praktické nápady pro život, zajímavé objevy o Ježíši − a jak s Ním komunikovat. Někdy tam vidím vyloženě vztahy kolem sebe…“
Zvláště pokud se Jirka zeptá, buď připraven uvést i další konkrétní příklady. A nemusejí to být velké duchovní věci: „Četli jsme zajímavý příběh, jak Ježíš mluvil k několikatisícovému zástupu u velkého jezera. Aby Ho všichni dobře slyšeli, Ježíš požádal jednoho učedníka, ať ho na loďce odveze kousek od břehu. Takže pak mluvil jakoby do amfiteátru, kde lidé seděli na tom břehu. Koukal jsem, jak má Ježíš vymakané i tyhle praktické věci…!“
Pro některého Jirku je důležité slyšet, že je to neformální: „Někdy se sejdeme čtyři, někdy je nás šest. A většinou je tam pár nevěřících.“
Pokud jsi nevěřící kamarády na svém Discovery zatím neměl, můžeš říct: „Mám jednoho známého v Ostravě, který takové čtení Bible dělá s nevěřícími kamarády. Ti jsou vždycky celí překvapení, jak zajímavé věci v tom úseku najdou.“ (Tím známým v Ostravě jsem pro tebe já…)

    3. Moje VYZAŘOVÁNÍZ křesťanštiny mi zůstala
jen dvě slova,
kterých se fakt zbavit nemůžu:
„JEŽÍŠ“ a „BIBLE“.
Podstatou efektivního pozvání je na prvním místě moje vlastní nadšení! Až někdy mnohem později jsou důležité informace. Při rozhovoru o Discovery používám docela výrazná slova. Pokládám to za další hodně důležitý princip! Já sám jsem tím Discovery nadšený, pro mě je to nádhera, hloubka, je to zajímavé, inspirující, silné atd.

    4. Praktické ÚDAJE o setkání
Jirkovi samozřejmě musím sdělit praktické údaje o setkání. Tedy čas a místo. Případně, že to trvá tak hoďku a půl nebo nejvýš dvě. Pokud by Jirka nevěděl, kde je naše čajovna, nabídnu mu, že ho někde na známém místě počkám o 10 minut dřív…

    5. Pozvání je třeba OPAKOVAT
Přemýšlím, kolik lidí nám přišlo na pouhé první pozvání. Český člověk potřebuje, abychom mu pozvání opakovali; osobně, SMSkou, mailíkem, na Facebooku… „Těším se Discovery zítra v sedm.“
A když některý Jirka nepřijde, přestože slíbil, můžeš mu pak poslat zprávičku s klíčovou myšlenkou, co jste četli: „Ježíš na jedné svatbě zázračně vyrobil z vody 600 litrů vína! Fakt Borec! Na viděnou příští úterý v sedm…“

Dovol tedy ještě jednou základní principy důležité pro rozhovor o Discovery:
    1. Stručný a přitažlivý POPIS průběhuPro běžného člověka není problém
na posezení
sepsat padesát známých.
    2. Co mu to PŘINESE. (Především říkám, co to přináší mně…)
    3. Moje VYZAŘOVÁNÍ (nadšení a tak)
    4. Praktické ÚDAJE
    5. Pozvání je třeba OPAKOVAT.

Pane Ježíši, Ty jsi byl velmi nadšený svým nebeským Otcem. Mluvil jsi o Něm nesmírně autenticky, živě, silně a opakovaně. Tak i nás uč pozvání k Božímu slovu formulovat s nadšením a výrazně. Vždyť tam jsi přítomen Ty sám!

Každý z nás se pohybujeme v několika sférách, kde jsou lidé! Ať chceme nebo nechceme, všude máme určitý vliv, který můžeme využít pro Boží království! Abychom se za své lidi mohli lépe modlit a vůči konkrétním lidem vyvinout konkrétní iniciativu, kreslíme si tak zvanou vztahovou mapu. Někde se můžeš setkat s pojmem „oikos“ „oikosová mapa“. Řecké slovo „oikos“ v Novém zákoně znamená „dům“, „domácnost“ nebo „lidi v domě“.

Ve své vztahové mapě jsem uprostřed JÁ. Hlavní sféry, kde se pohybuji, obvykle bývají:

• příbuzenstvo
• práce / škola
• bydliště a
• ostatní: obchody, zdravotníci, všelijaké služby, posilovna, jazykovka a tak různě.

Občas zajdeme do restaurace na „meníčko“. Postupně jsem zjistil, že číšník Jirka řešil vztah, ve kterém má tříletého chlapečka. Později mi řekl, že se rozhodli udělat svatbu! Tak jsem se radoval s ním! Jednou tenhle Jirka přišel k našemu stolu a povídá: „Pokud vypadám divně, je to tím, že jsem včera byl na pohřbu svého kamaráda…“ Po jídle jsem šel za ním, lehce jsem ho objal a s pohledem do stropu povídám: „Ježíši, prosím tě, povzbuď tady Jirku, ať se brzy vyrovná se ztrátou svého kamaráda…“ „Díky, moc díky…“ řekl mi Jirka a odkráčel do kuchyně..
U některých lidí ani nevím, jak se jmenují, ale občas si i docela osobně popovídáme: paní ve večerce, chlápek v autoservisu. Ujišťuji tě, že otázka „jak se vám dneska daří,“ otevře jejich srdce!Postupně jsem zjistil,
že vymýšlet „oslí můstky“
k duchovním tématům
vůbec není nutné.

Píšu si taky blízké lidi a přátele svých známých a modlím se i za ně. V rozhovorech se sousedem Petrem jsem zjistil, že má bráchu Ondru. Když na svoje objevné čtení Bible budu zvát Petra, určitě mu řeknu: „A vezmi s sebou Ondru!“ Já můžu pozvat jen Petra. Petr je první GENERACÍ mého pozvání. Ale Petr může přivést svého bráchu Ondru jako druhou GENERACI mého pozvání. A kdyby Ondra (jakožto druhá generace) přišel se svojí dívkou Terezou, Terka by byla třetí GENERACÍ, která přijala moje pozvání! Druhá generace pozvaných se nám na čtení Bible objevuje celkem běžně! Jen k tomu tu první generaci svých známých potřebujeme hned při pozvání výslovně vybídnout: „Vezmi s sebou bráchu – jsem si jistý, že to pro něho taky bude zajímavé…!“

V následujících dnech a týdnech si svoji vztahovou mapu rozšiřuj. Připisuj si další a další lidi, na které si vzpomeneš nebo které potkáš. Pomůže Ti taky seznam ve tvém telefonu a „přátelé“ na sítích. Pro běžného sociálně zdravého člověka není problém, aby na posezení napsal padesát lidí nebo i mnohem víc.
Dej dohromady dva tři kamarády
a pojď to se mnou vyzkoušet!Pak je taky důležité si tu svoji vztahovou mapu průběžně aktualizovat. Každý den se s modlitbou po své mapě rozhlížej: „Pane Ježíši, s kým se můžu spojit dneska nebo zítra?“ Možná Ti Pán Ježíš ukáže dva tři lidi, o které máš zápasit více a pokusit se o kontakt. Na druhé straně když mě někdo odmítl nebo se mi po nějakou dobu nepodařilo ho kontaktovat, v aktuální části mé mapy ho předběhnou jiní. Jeho čas třeba ještě přijde. Vyber si tři, za které se budeš modlit každý den! A usiluj o kontakt s nimi. Pozdrav je, zeptej se, jak se jim daří. Naslouchej, jednou větou se pomodli za jejich potřebu, o které Ti řekli, a vysílej další signály přízně. Čas k rozhovoru o Ježíši a k pozvání na tvé Discovery na sebe nenechá dlouho čekat.

Pane Ježíši, ve svých okruzích jsem pravděpodobně jediný, kdo tam může přinést Tebe! Otevírej, prosím srdce mých lidí. A otevírej i moje nitro, abych s nimi komunikoval s opravdovým zájmem, který mi umožní přirozeně jim ukázat na Tebe…

1. Připravuji se s Ježíšem.
Mojí hlavní přípravou na Discovery je, že si s Ježíšem povídám o lidech, které jsem na své čtení Bible pozval nebo které bych ještě pozvat mohl. Prosím Ho, aby opravdu přišli! A aby je vnitřně připravil, takže tam z Bible uslyší Jeho hlas.Chce to mít cíle Discovery
tak nějak „pod kůží“.
Součástí toho, že se připravuji s Ježíšem, taky je, že nastavuji své nitro! Na každé setkání jdu s očekáváním, co mi osobně Ježíš z toho příběhu dneska ukáže! To je extrémně důležitý výchozí postoj. Nejdu to dělat „pro ty nevěřící“! Ale na prvním místě mám z toho užitek já! Mě to moc zajímá. Živý Ježíš tam bude mluvit ke mně! A samozřejmě i k mým kamarádům…
Důležitá poznámka: Podstatou mé přípravy na Discovery rozhodně není mnohahodinové studium zvolené biblické pasáže!
Jsem−li průvodcem daného setkání Discovery, patří do tohoto principu, že se připravuji s Ježíšem, i to, že Ježíše přirozeně oslovuji v průběhu našeho setkání. Krátce, obyčejně, s otevřenýma očima. Uprostřed svých kamarádů se podívám vzhůru a nahlas řeknu jednu větu: „Ježíši, díky za úžasný příběh. Těším se, co v něm pro nás dneska máš…“ Mimochodem, za pár týdnů pak většinou s radostí sleduji, jak na základě této mé prostinké předlohy Ježíše nahlas a velmi snadno oslovují i lidé, kteří Ho zatím osobně neznali…„Ty brďo,
to je jako v Bibli, jo?!“

2. Bibli objevujeme společně.
Přemýšlím, jak to vyjádřit dostatečně silně a účinně: Na Discovery nikdo nekáže. Nikdo nic nepřednáší! Občas musím velmi krátce nahradit některé pojmy použité v současných překladech Bible. Pokud je to jen trochu možné, snažím se použít jedno náhradní slovo. Nebo nejvýš jednu větu. Ale úzkostlivě se zdržuji dlouhých monologů!
Moje vysvětlování se některým účastníkům našeho setkání může i velmi líbit! Nicméně stalo by se překážkou jejich vlastního objevování! Oni se rádi naučí víc spoléhat na moje vysvětlení, než aby sami koukali do textu a svoje objevy hledali tam.
Řeknu to docela natvrdo: „Kázání“ a dlouhé vysvětlování při Discovery u spousty skupin znemožnilo jejich reprodukci do dalších generací! Tím neříkám, že se při jiných příležitostech nesmí nic vysvětlovat či vyučovat. Vůbec ne! Nicméně podstatou Discovery je, že objevujeme všichni společně.Podstatou Discovery
je vlastní objevování
každého účastníka.

3. Odstraňuji překážky.
Jako příklad jedné z obrovských překážek efektivního kontaktu s přáteli, kteří neznají Ježíše, zmíním tak zvanou křesťanštinu. Na příklad slova: amen, modlitba, křesťanství, spasení, hřích, pokání, víra a mnoho dalších pojmů, které moji přátelé buď vůbec neznají nebo je chápou úplně jinak, než jak nám je předkládá Bible! Namísto vysvětlování jsem tyto termíny prostě přestal používat. A bylo po problému! Zůstala mi jen dvě slova, kterých se fakt zbavit nemůžu: Ježíš a Bible. S dalšími užitečnými principy se Ti ozvu příště…

Pane Ježíši, ty nejlépe víš, jak stavět mosty do srdcí našich kamarádů, kteří tě ještě neznají. Ukazuj nám je, prosím…

Podívej se i na další důležité lekce:
A13. Dobrá zpráva při Discovery (4:25), C10. Sada nástrojů (4:43)

Když jsem si kdysi občas povídal se svými přáteli, kteří neznali Ježíše, obvykle jsem v průběhu těch hovorů dlouze promýšlel různé spojky, jak se dostat k něčemu duchovnímu. Discovery děláme
hlavně s lidmi,
kteří zatím neznají Ježíše;
a potom i se všemi učedníky.Postupně jsem ale zjistil, že tvořit nějaké „oslí můstky“ k duchovním tématům vůbec není nutné.
Následující typ rozhovoru se kolem mě v různých variacích odehrává stále znovu. Vezmi to jako první velmi praktickou odpověď na iniciační otázku celé této série „Jak to děláš, že ty nevěřící dostaneš na to svoje četní Bible.“

„Ahoj Jirko, jak se daří…“ (Tady obvykle přicházejí nějaké odpovědi, následuje chvíle mého naslouchání a taky mého dalšího dotazování a ještě dalšího naslouchání. Pak ale s úsměvem a s lehkostí jdu přímo na věc.)
„Chtěl jsem se tě zeptat, zkoušel jsi někdy číst Bibli? Nemyslím náboženství ani církev! Prostě Bibli…“ (Odpověď bývá krátká: „Však víš, já jsem nevěřící…“ Nebo: „Jo, kdysi dávno na střední škole…„)
„Víš, když občas čteme Bibli s mými nevěřícími kamarády, ti jsou celí překvapení, jak je to zajímavé a praktické.
Kousek si spolu projdeme, bavíme se o tom a každý tam objeví něco pro sebe.
Někdy to jsou fakt objevy; takové to české: ‚Ty brďo, to je v Bibli, jo?!‘Bez jasných cílů
se setkání nad Biblí
snadno stává
obyčejným popovídáním.
Jsem si jistý, že by to pro tebe taky bylo zajímavé!
Dej dohromady dva tři kamarády a můžeme to vyzkoušet!
Třeba u vás v čajovně? Nebo u tebe doma…?
Co říkáš na příští týden v úterý večer?
V pondělí se ti připomenu. OK?“

Můžu Tě ujistit, že tahle kostra pozvání na Discovery se mi dlouhodobě velmi osvědčuje! Moji Jirkové mi do tohoto zjednodušeného scénáře samozřejmě vstupují svými podněty a komentáři. Tady je PÁR STANDARDNÍCH SITUACÍ:
      a) Přestože jasně řeknu: „Nemyslím náboženství ani církev! − Prostě Bibli…“ Jirka někdy stejně mluví o církvi, o křižáckých válkách atd. Tady jsem vystopoval jednoduché řešení. − Pokojně to zopakuji: „Chápu. Nemyslím náboženství ani církev; prostě s kamarádama čteme Bibli a je to fakt paráda. Ručím ti za to, že jsi něco takového ještě nezažil!“
      b) Když řekne, že Bibli četl, reaguji: „To je super! Jaké to pro tebe bylo?“ Někdy se navíc připtám: „Pamatuješ si, kterou část jsi četl? Já mám nejlepší zkušenost s příběhy o Ježíši. Ty jsou překvapivě zajímavé a praktické…!“
      c) Moji Jirkové si často nemůžou vybavit žádné další kamarády, kteří by s nimi byli ochotni takové čtení Bible zkusit; aspoň zpočátku. Pak tedy řeknu: „Tak to přijď zkusit s mými kámoši a uvidíš. Ve středu v šest večer v čajovně na náměstí…?“
      d) Pokud ještě vzájemně nemáme svoje kontakty, řeknu: „Pro případ, že by se něco změnilo, bylo by dobré si navzájem vyměnit naše mobilní čísla…“

Dovol ještě jednou zkrácené shrnutí hlavních prvků pozvání, které se zdarem, rád a často používám. Nejraději bych Ti doporučil, ať se to (tak jako já) naučíš zpaměti…
„Jirko, zkoušel jsi někdy číst Bibli?
Nemyslím náboženství ani církev; prostě Bibli…Velmi podstatné je,
že na Discovery
nikdo nekáže!
Občas ji čtu se svými nevěřícími kamarády.
Ti jsou celí překvapení, jak je to zajímavé a užitečné.
Kousek si spolu projdeme, bavíme se o tom a každý tam objeví něco pro sebe.
Jsem si jistý, že to bude zajímavé i pro tebe!
Dej dohromady dva tři kamarády a pojď to se mnou vyzkoušet!
U vás v čajovně? Nebo u tebe doma…?
Co říkáš na příští úterý večer?“

Pane Ježíši, dávej nám prosím vnitřní svobodu a pokojnou jistotu, když v následujícím týdnu budeme své Jirky zvát na Discovery. Děkuji Ti, že TY sám jsi zárukou, že to pro ně bude zajímavé a objevné…

Podívej se na kratičká videa od dalších průvodců Discovery!
Jaké to pro Tebe bylo, začít čtení Bible s nevěřícími přáteli? (1:27)
Na co jsi je pozval? Co jsi jim řekl? (2:14)

Sleduj zelená slova! Texty lekcí obsahují ODKAZY na další lekce, případně i na jiné zdroje.
Oválné glosy připomínají důležité myšlenky z jiných lekcí a odkazují na ně. Když kurzor podržíš nad glosou, ukáže se Ti titulek s číslem a názvem lekce, kam Tě následné kliknutí zavede.

 
Automatický průvodce
Ti pomůže k vytrvalosti!
Už jsi přihlášen/a?Když se řekne „čtení Bible“, různí lidé si představí hodně odlišné věci. Než se pustíme do jednotlivých principů a kroků, potřebujeme se soustředit se na otázku proč to děláme. Čeho tím „tvořivým čtením Bible“ chceme vlastně dosáhnout. Děláme je totiž hlavně s lidmi, kteří zatím neznají Ježíše, a následně pak taky se všemi Ježíšovými učedníky!

1. Poznávat živého Ježíše
Jedním cílem Discovery je poznávat živého Ježíše. Lidé u nás totiž o Ježíši nevědí buď vůbec nic a nebo jsou jejich představy o Něm tak zkreslené, že se jim ani nedivím, když Ježíše s odporem nebo s posměšky odmítají. Prvním cílem našeho tvořivého čtení Bible je tedy společně se seznamovat s živým Ježíšem. Dozvědět se o Ježíši zajímavé informace, zahlédnout Jeho velikost, moc, laskavost a vůbec Jeho charakter. A taky − což je nesmírně důležité − cílem Discovery je vnímat Ježíšovu blízkost. Ano, vnímat Ježíšovu bezprostřední přítomnost tady a teď s námi, když tu Bibli společně čteme! Jak tohoto cíle dosahujeme Ti popíšu v dalších lekcích.

2. Poznávat Bibli
Kromě poznávání živého Ježíše, dalším cílem Discovery je poznávat Bibli. Pokud se svých kamarádů zeptám, co se jim vybaví, když se řekne „Bible“ (což tu a tam dělávám − a moc Ti doporučuji, aby ses svých lidí taky ptal), slýchám buď obecné vyjádření uctivosti, které ale nemá žádný obsah, a nebo i neuvěřitelné bláboly. Bible, jakou mi popisují, by i pro mě určitě byla nudná nebo spíš úplně odpudivá.Skrze tyhle principy
buduji mosty k lidem.
Pozoruhodné je, že společné čtení krátkých příběhů o Ježíši a tvořivé skupinové rozmluvy nad tím pohled mých přátel na Bibli docela rychle mění! Potom občas slyším nádherné: „Ty brďo, to je jako v Bibli, jo?!“ Dvě tři setkání a lidé, kteří zatím Ježíše neznali, k vlastnímu překvapení zjišťují, že ta Bible je aktuální, praktická, že obsahuje věci užitečné pro život dnešního člověka, a dokonce, že má osobní sdělení pro každého z nás, kdo ji takhle společně čteme!

3. Vytvářet komunity, které se budou reprodukovat
Naším dalším cílem při provázení Discovery je vytvářet komunity, které se budou reprodukovat. V rámci Discovery se totiž kromě samotného čtení zajímáme o sebe navzájem, za co jsme vděčni, co řešíme a jak si v tom můžeme vzájemně pomoct. Pro některé účastníky je to vůbec první zkušenost, že se o ně někdo zajímá. Pro jiné je to naopak zárodek přemýšlení o druhých. Ptáme se totiž taky, komu bychom ty svoje objevy z Bible mohli sdělit. Tím vším po několika málo setkáních vzniká komunita, která je zaměřena nejen dovnitř. Je to malé společenství, které svoje účastníky povzbuzuje, aby získané objevy sdíleli a současně, aby podobné čtení v dohledné době začali s dalšími lidmi…!

Uchopení těchto cílů je pro Tvoje další kroky ve směru k Discovery nesmírně významné! Chtělo by to mít je tak nějak „pod kůží“, jako přirozenou součást svého přemýšlení o Discovery. Cílem Tvořivého čtení Bible, kterému říkáme „Discovery“ tedy je:Bez praktického uplatňování
těchto principů
se kolem Tebe nic nestane!
      1. Poznávat živého Ježíše
      2. Poznávat Bibli
      3. Vytvářet komunity, které se budou reprodukovat.
Mám pro tebe návrh! Při nejbližší příležitosti se o tyto cíle poděl s někým ze svých přátel, kteří už znají Ježíše a kteří by rádi něco udělali pro svoje kamarády…

Pane Ježíši, uvědomujeme si, že tyto cíle Discovery nemůžeme naplnit my sami.  Ty jsi ale při tom čtení Bible s námi, a tak tyhle základní cíle znovu a znovu úžasným způsobem naplňuješ Ty sám. Moc Ti za to děkuji a těším se, co budeš dělat dál v mnoha dalších skupinách, které Discovery teprve začnou…

Jeden dobrý kamarád, který se už víc než patnáct let osobně přátelí s Ježíšem, mi položil otázku: „Jak to děláš, že Ti na to tvoje čtení Bible chodí i úplně nevěřící lidé?“
Trénink Mosty k lidem je určen pro věřící,
kteří nemají dar evangelizace
a jsou bezradní,
když hledají cestu ke svým známým.Před pár lety jsem se totiž zapojil do jednoho zájmového klubu, seznámil jsem se s tamními účastníky, a postupně se pak na mém čtení Bible vystřídalo asi třicet lidí. Probíhalo u nás doma nebo i na jiných místech. Někteří ti moji kamarádi z klubu přišli jen jednou, jiní chodívali pravidelně po několik měsíců a víc než deset z těchto mých nových přátel postupně pozvalo Ježíše do svého života.
Samotné čtení děláme prostinkým způsobem, kterému říkáme „Discovery“. To je anglické slovo pro „objevování“ (tzv. „Discovery Bible study“, čti [dyskavery]). Někdo tomu krásně česky říká „tvořivé čtení Bible“. Přečteme si krátký příběh a pomocí několika otázek společně přemýšlíme, co nám to říká o Ježíši, o lidech a samozřejmě i pro osobní životy každého z nás.
Velmi podstatné je, že na těchto setkáních nikdo nepřednáší, „nekáže“. Jde o společné tvořivé objevování, do něhož přispívají všichni přítomní. Tedy i naši přátelé, kteří zatím Ježíše osobně neznají! Zkušenost je totiž jasná: Každý si odnáší především to, co sám objevil. V tom objevování se pochopitelně navzájem ovlivňujeme a svá pozorování společně rozvíjíme, ale stále to jsou naše vlastní objevy a taky vlastní rozhodnutí každého, co z toho ve svém životě uskutečníme.Automatický průvodce
Ti pomůže k vytrvalosti!
Už jsi přihlášen/a?

„Jak to děláš, že k tobě na čtení Bible přicházejí i úplně nevěřící lidé?“ zeptal se mě kamarád. Začal jsem přemýšlet, trochu jsem pozoroval sám sebe, sledoval jsem reakce svých přátel, kteří Ježíše zatím neznají, díval jsem se, co k tomu říká Bible, probíral jsem to s Ježíšem, pozoroval jsem i další spolupracovníky, kteří jsou v kontaktu s lidmi bez Ježíše a takové čtení Bible dělají, a průběžně jsem si psal poznámky. Tím postupně vznikl materiál pro tuhle sérii videí, kde se s Tebou podělím o principy a zkušenosti, které mi v tom jsou moc užitečné. Skrze ty principy totiž buduji MOSTY K LIDEM. To mi pak umožňuje přejít a setkat se s nimi, kde jsou oni; setkat se s jejich srdcem.
Jsem si jistý, že tahle krátká videa pomůžou k podobné zkušenosti a dovednosti i tobě. Pravděpodobně jsi jiný/á než já a máš kolem sebe úplně jiné lidi. Přesto nepochybuji, že když tyhle principy prakticky uplatníš v kontaktu se svým okolím, když se postupně naučíš je praktikovat tak nějak s lehkostí a když se některé věci naopak odnaučíš, abys jimi pro své kamarády nestavěl zbytečné bariéry, pak aspoň někteří z Tvých přátel nejen přijdou na Tvoje vlastní čtení Bible, ale řadě z nich postupně posloužíš i k poznání Ježíše jako úžasného Zachránce a osobního Přítele. A taky jim posloužíš, aby Ho dále následovali a aby brzy začali vlastní skupinu Discovery se svými kamarády.Introverti
mohou svými přednostmi
velmi dobře posloužit tam,
kde by extroverti nebyli efektivní.
Ono je to totiž fakt jednoduché… Přijímáš? Z mé strany zhruba pětiminutové video párkrát týdně. A ze Tvé strany uplatňování principů, které Ti tady předestřu. Bez praktického uplatňování se ovšem nic nestane! Když se do toho ale pustíš, moc se těším na změny, které ve Tvém okolí nastanou už za pár týdnů!

Díky, Pane Ježíši, že jsi v tom s námi. Slíbil jsi, že jsi s námi až do konce tohoto věku. Tak se toho držíme a očekáváme velké věci, které budeš dělat v našich životech i kolem nás.