H09. Iniciativa jako klíč ke hnutí

Když první učedníci po letnicích nadšeně mluvili o Ježíši, někteří lidé uvěřili a bylo to super! Současně s tím se učedníci setkávali s obrovským odporem: (Skutky 5,18) Vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do vězení. 19 Pánův anděl však v noci otevřel dveře, vyvedl je ven a řekl: 20 „Jděte, postavte se v chrámě a mluvte k lidu všechna slova tohoto života.“ 21 Když to uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili.

Ať chci nebo nechci,
vytvářím si mezi lidmi
nějaký image!
Co následovalo? Samozřejmě. Znovu jsou “zabásnuti”, vyslýcháni a tentokrát navíc i „zmrskáni“, jak je tam pak napsáno. Přesto se na konci té kapitoly praví: (Skutky 5:41) Oni šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. 42 každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše. Připadá Ti to normální? Oni po všem, co vytrpěli, jdou a zase veřejně i po domech mluví o Ježíši. Divíš se, že v té době nastalo v Jeruzalémě obrovské probuzení, které se pak přelilo i do širokého okolí?

Říká se, že jedním z klíčů probuzení je modlitba. To je veliká pravda! Pojďme se mnohem víc modlit! Druhým nezbytným klíčem probuzení je iniciativa učedníků ve sdílení živého Ježíše nevěřícím lidem! Bez účinného sdílení Dobré zprávy žádné hnutí samo od sebe prostě nenastane! Začal to sám Mistr. Soustavně chodil za lidmi, kladl jim otázky, rozmlouval s nimi a různými způsoby jim sloužil. Nečekal, až ho někdo osloví, požádá, pozve, navštíví.
Ježíš svým učedníkům
mnohokrát říká něco o radosti
a té radosti dává
docela silné přívlastky.
Iniciativa znamená, že učedníci cíleně vycházejí za lidmi tam, kde ti lidé jsou. Spojí se tam s nimi, sdílejí živého Ježíše, sdílejí svoji zkušenost s Ním a současně Dobrou zprávu a výzvu, že i ti další lidé mohou Ježíše přijmout a prožívat tu vnitřní nádheru! Když se pak pro zachování života musejí rozutéct, oslovují už kohokoli kdekoli – mimo chrám, na osobní rovině: (Skutky 8,4) Ti, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo.

Setkal ses někdy s odporem vůči své „víře“ nebo vůči své službě nekřesťanům? Od nevěřících ten odpor obvykle očekáváme víc, než kolik ho v současné době bývá! A setkal ses někdy s odporem ze strany křesťanů? Jeden vedoucí ve sboru si postěžoval: „Ondra se nám vytahuje ze služby.“ Ondrovi se totiž krásně rozjelo pravidelné Discovery s pěti nevěřícími! Proto neměl kapacitu na některé jiné služby ve sboru. Chvíli trvalo, než si vysvětlili, že Ondrovy kontakty s nevěřícími jsou důležitou službou Božímu království. Pro mnoho lidí iniciativa není automatická, ale mnozí se rádi přidají. V tom je tajemství vůdcovství, které v tomto oddílu probírám!

Připomeň si
základní funkce místní církve,
jak jsme je pozorovali
ve Skutcích 2.
Iniciativa znamená

  • aktivně vstupovat do kontaktu s lidmi a spojit se s nimi tam, kde jsou, sdílet tu nejdůležitější Zprávu a ideálně s nimi začít nové společenství – jak se známými tak postupně i s neznámými!
  • Iniciativa znamená začít něco, co nikdo jiný kolem nedělá.
  • Iniciativa znamená v případě potřeby snášet nebo překonávat určitý odpor!

Přemýšlím, jak jsme se stali iniciativními my sami?

  • Jako první zdroj iniciativy vidím „zážitkový“ kontakt s Ježíšem. Tím chci říct, že náš život s Ním musí být praktický, nejen jako intelektuální „víra“. Jde o spojení s Ježíšem v podobě vnímání Jeho blízkosti, Jeho vedení, Jeho zmocnění.
  • Sem určitě patří i to, že jsme viděli Ježíšovo proměňující působení v lidech, které jsme oslovili!Hnutím myslíme
    generace nových učedníků
    a generace nových společenství.
  • Pokud jde o zřídla iniciativy, nemůžu pominout Boží Slovo a taky
  • osobní kontakt s těmi, kdo se rozjezdu hnutí někde sami přímo účastnili!
  • Někteří z nich se stali našimi mentory. Povzbuzovali nás a korigovali v našich počátečních pokusech.
  • Významnou roli v naší iniciativě sehrál náš tým. Společně jsme zápasili, zkoušeli, hledali. Když nějaká aktivita, nástroj nebo přístup nepřinášel očekávané ovoce, s modlitbou jsme ověřovali jiné. A v nefunkčních věcech jsme měli odvahu prostě ustat.

Hnutí je kromě mnoha modliteb především o iniciativě! Někdo musí začít a být dostatečně vytrvalý, aby získal i další. Iniciativa je počáteční nebo minimální úlohou vůdcovství! Neformálního i formálního!

Pane Ježíši, Díky za tvoji iniciativu, že jsi jako první přišel za námi. I když jsme Tě nehledali, přitáhl sis nás svojí láskou.


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.


H08. Upocení učedníci

Už je to řádka let, co jsme s mojí Dankou během pár dnů ve Velké Británii navštívili několik společenství a domácích skupin a sdíleli jsme věci z naší služby. Laskavým průvodcem nám byl – tehdy asi pětašedesátiletý – Don. Důležitá příprava je v tom,
že budeš úplně obyčejně rozmlouvat
se známými i neznámými nevěřícími
kdekoli venku.
Jednou se takhle pozdě večer vracíme ze setkání a já se vyptávám na lidi, které máme potkat zítra: čím žijí, jak jim můžeme nejlépe posloužit a podobně. Don na moje zkoumavé otázky chvíli odpovídal, ale pak se odmlčel a docela naléhavě prohlásil: „Pavel, just relax!“ „Pavle, uvolni se!“ A chvíli to rozvíjel: „Díky za skvělý večer! A kolik hlubokých osobních rozhovorů jsi měl odpoledne? Celý den jsi jel na plné obrátky! O zítřku se pobavíme zítra ráno, až se vyspíš.“ V tu chvíli jsem zdvořile nic neřekl, ale upřímně jsem se na Dona zlobil: Já se chci co nejlíp připravit na zítřejší službu, co nejkonkrétněji se modlit a Don mi řekne: „just relax!“ – „Dej si pauzu!“
Když jsme se pak vrátili z cest domů, s Dankou jsme si vzájemně několikrát za den říkávali: „just relax!“ – „Uvolni se!“ Hnutí spočívalo v tom,
že ti mladí lidé
Dobrou zprávu sami předávali
dalším mladým lidem!
A v následujících měsících jsme se učili odpočívat! Záměrně jsme vytvářeli chvíle, kdy jsme mohli nic nedělat! Jak každý zvlášť – osobně, tak i s Dankou ve dvou podle toho, jak to s ohledem na chod služby a rodiny bylo možné. Jsme velmi činorodí lidé! Ale teď jsme se kromě pilné a akční služby učili „jen tak“ si vděčně vychutnávat přítomného Ježíše, samotu, sebe navzájem, děti a taky se vděčně ohlížet na ovoce Boží milosti. A u toho prostě „nic dalšího nedělat!“

Na jedné straně vidím spoustu (fakt spoustu!) výroků apoštola Pavla i Petra ve stylu:

  • Bojuj dobrý boj víry! (1.Timoteovi 1,18; 6,12)
  • Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník. (2. Timoteovi 2,15)
  • Snášej spolu se mnou útrapy. (2. Timoteovi 2,3)
  • Proto se namáháme a zápasíme. (1. Timoteovi 4,10)

Procvičování
jsme se naučili brát odlehčeně,
tak trochu jako povzbuzující hec.
A desítky výroků jsou tam ještě o pronásledování, v němž máme vytrvat ve věrné službě.
Z toho se na první pohled může zdát, že Pavel i Petr a vlastně i Ježíš strašně „jeli na výkon“.
Současně s tím Apoštol Pavel a další úžasní služebníci uměli spočinout v Ježíši, uměli Mu naslouchat, uměli s Ním otevřeně probírat své pocity, naděje, strachy, únavu, zklamání. Hned při stvoření světa Pán Bůh ustanovil den odpočinku, jehož dodržování od svých lidí docela vyžadoval! Chtěl, aby se soustředili na Něho a těšili se z Něho. Sám Stvořitel taky náležitě odpočíval a těšil se ze svého díla!

Pán Ježíš rozhodně hledá učedníky, kteří budou ochotní pro něho nasadit úplně všechno! Na druhé straně ale nechce, aby jeho učedníci byli pořád jen udýchaní a upocení. Naopak chce, aby byli zdraví, silní, výkonní! Proto svým učedníkům občas řekl: „Pojďte stranou a chvíli si odpočiňte.“ (Marek 6,31)
Hodně pomáhá síť,
hlavně síť vedoucích
a taky síť podobných společenství.
Mám dojem, že tohle nás taky nikdo neučil: těšit se z blízkosti živého Ježíše, odpočívat v Něm, od Něho čerpat obnovu a sílu. A to na pozadí velmi pilné služby nebo dokonce obětí! Je-li naše srdce a naše služba ukotvena v Ježíši, pak to celé není primárně o našem výkonu, ale především o Jeho zmocnění, které čerpáme v Jeho blízkosti! Ano, Pán Ježíš chce naši vytrvalost a další silné vlastnosti. Ty ale mají vyplývat z našeho hlubokého spočinutí v Něm! Proto Pán Ježíš chodil na tu horu: pobývat s nebeským Otcem, rozmlouvat s Ním, být s Ním.
Jestliže uprostřed soustředěné a intenzivní služby přirozeně nevyhledáváme a hluboce neprožíváme taky Ježíšovu blízkost, může nám ze vší krásné služby zůstat jen dřina a v důsledku toho až vyhoření… Nevím, jestli sis povšiml/a, že tady na webu Mosty k lidem.cz je mezi mnoha praktickými návody a výzvami taky celý oddíl s lekcemi ve stylu:Svému nevěřícímu Jirkovi
opravdu srdcem naslouchám.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že zmocnění pro službu, které spočívá ve Tvé blízkosti, je k dispozici pro každého Tvého služebníka.

H07. Misijní tým D – Důležité dodatky

Všechno živé
se ve svůj čas reprodukuje,
pokud je to zdravé.
Cílem misijního týmu je vzájemně se podporovat v získávání a budování učedníků, kteří budou získávat a budovat další učedníky. Přitom místní nebo regionální misijní tým může s novými lidmi velmi přirozeně směřovat taky k vytvoření nového menšího společenství. Na tomto webu je o tom oddíl G. Hnutí a církev. K misijním týmům dovol ještě pár důležitých dodatků.

1. Sdílení Dobré zprávy je sféra duchovní konfrontace!

Pokud respektujeme principy, které se tu učíme, útoky od lidí „tam venku“ v současné době nebývají tak zlé. K dobrému přátelství s Ježíšem
každodenně potřebujeme
Boží slovo, modlitbu
a naslouchání živému Ježíši.
Důležitými principy mám na mysli na příklad opravdové naslouchání potřebám lidí, odbourání křesťanštiny, použití vyzkoušených nástrojů, naše vlastní naslouchání Ježíši atd. To vše na pozadí pevného uchopení naší identity v Ježíši.
I když se v dnešní době nejedná až tak o vnější protivenství, nevyhnutelně býváme vystaveni nenápadným vnitřním tlakům. Interním vpádům na naše emoce, na naši motivaci a vytrvalost. Je až překvapivé, jak malé věci dokážou upřímné věřící odradit od žehnání lidem a od sdílení Dobré zprávy! Misijní tým tu bývá velmi významnou pomocí: Moji spolubojovníci se za mě modlí. Když mi něco nejde, mám to s kým probrat, povzbuzují mě.

2. Přizvi trenéra

Když křesťané po tréninku Mosty k lidem nemají podporu a sami se podporou nestanou někomu dalšímu, všechno se brzy vrátí do rutiny pouhého chození do shromáždění. A lidé kolem i nadále ve stovkách denně odcházejí do nenávratné duchovní záhuby. I když se na tréninku Mosty k lidem snažíme poskytnout aspoň počáteční zkušenost s misijním týmem, chápu, že si to možná neumíš představit ve svém vlastním prostředí a už vůbec ne, že bys ty osobně něco takového začal. Trénink znamená,
že si ukážeme důležité nástroje
a ihned si je prakticky zkoušíme
mezi sebou v menších skupinách.
Chceš-li se tomu prakticky naučit, napiš nám. Budeme hledat cestu, jak Ti účinně pomoci; pravděpodobně na dálku – přes některé internetové spojení. Důležité je, abys měl kolem sebe dva tři věřící, kteří do toho půjdou s tebou a budou pravidelně sloužit nevěřícím. Můžou být i z opačné strany republiky. Trenér váš misijní tým provede, vysvětlí důležité principy a postupně vám bude jednotlivé části předávat. Když si to párkrát zažijete jako aktivní účastníci, začnete vnímat přínosy, inspiraci, povzbuzení a vlastní potřebu věci posunovat dál. Ze zkušenosti doporučujeme úvodní domluvu s trenérem na dva až tři měsíce. Pak si dohodnete další dva tři měsíce nebo trenér bude rádcem na dálku už jen jednomu z vás, případně se do pokračování pustíte úplně sami. A kdybyste se rozhodli s misijním týmem skončit, bude nám to sice líto, nicméně kdykoli je to vaše svobodná alternativa.

3. Přínosy

Třetí dodatek k misijnímu týmu jsou jeho přínosy. Některá dílčí rozhodnutí v životě uděláš sám/sama! „Poprvé to byla lavina,
ale teď mi to všechno
do sebe krásně zapadlo!“
Ale opravdu jen málo lidí v nějakém novém významném rozhodnutí vytrvá – zvláště když to nedělá nikdo kolem. Potřebujeme dlouhodobou vzájemnou podporu. Přitom je to podpora mého vlastního rozhodnutí, podpora mojí víry, mého očekávání, že živý Ježíš něco udělá! Současně jde o praktickou podporu v rozvoji mých dovedností a konkrétních aktivit s nevěřícími: Vzájemná podpora se vám v misijním týmu zalíbí! Začnete bourat svoje vnitřní bariéry ve vztahu k nevěřícím. Osvojíte si dovednosti, jaké jste nikdy předtím neměli. A v přímé souvislosti s tím uvidíte ovoce, o jakém se vám ani nezdálo!

4. Koho zapojíš?

Jako čtvrtý podnět k misijním týmům přidám otázku: Koho můžeš zapojit? Až svůj misijní tým rozjedete třeba v trojici, s modlitbou si každý udělejte vztahovou mapu křesťanů! Někteří absolventi tréninku
začnou s lidmi zvenku
a učí tomu i další křesťany!
Komu ve vašem dosahu leží na srdci nevěřící lidé? Kdo by byl ochoten naučit se důležité nástroje? Tyhle věřící nemusíte hned pozvat mezi sebe! V misijním týmu totiž chcete jen ty, kdo v nějakém rytmu nevěřícím už slouží. Ale zkus to s nimi! Někoho požádej, ať se modlí za Tvoje lidi, a ty se modli za jejich nevěřící známé a za jejich úsilí s nimi. Nabídni jim nástroje nebo je vezmi na trénink Mosty k lidem.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že ze Tvé strany je všechno připraveno. Tvůj Duch je v pohotovosti, aby nás zmocnil, když s poslušností vyjdeme za Tvým voláním.

H06. Misijní tým C – Druhá a třetí třetina

Z předchozí lekce máme za sebou první třetinu setkání misijního týmu – tedy pohled zpátky. Z druhé třetiny jsme zmínili Vizi, pro niž platí důležitý pokyn „Nikdy nevynechej!“

Bible nebo nová lekce

Když si na to s nějakou pravidelností vyhradíme dost času, je skvělé se ve druhé třetině věnovat taky části „Bible nebo nová lekce“; řekněme aspoň čtvrt až půl hodiny. Společné studium a aplikační přemýšlení nás totiž posunuje v praktickém uchopení hnutí! Třeba si předem všichni pročteme několik kapitol ze Skutků apoštolů nebo si domluvíme kus nějaké knížky o hnutí, případně se všichni připravíme poslechem záznamu přednášky Taky se můžete podívat na pár vybraných pětiminutových lekcí na tomto webu Mosty k lidem. Další náměty pro část Bible nebo nová lekce najdeš kliknutím na zelené tlačítko tady níže. Podstatné je, že na misijním týmu společně hledáme praktické využití pro naši vlastní službu nevěřícím. V případě, že celý misijní tým máme spíš jen jako krátkou poradu, která se celá musí vejít do 45 nebo dokonce jen do 30 minut, nezbývá než tuto obohacující část vynechat, což je velká škoda. Ale někdy je to prostě tak.

Široký seznam dalších zdrojů

Procvičování

Třetí třetina misijního týmu je pohled dopředu. Pokaždé si procvičíme aspoň jeden ze základních nástrojů; na příklad z Trychtýře. Ideálně ve dvojicích. Cílem procvičování je
moje paměťové ovládnutí
daného nástroje.
Opravdu si to nahlas vyzkoušíme, jako by ten druhý byl nevěřící kámoš. Buď si ve dvojicích procvičujeme všichni stejný nástroj nebo řeknu: “Já si potřebuji procvičit pozvání na Discovery.” A přímo na někoho spustím: “Petře, zkoušel jsi někdy číst Bibli? Nemyslím náboženství ani církev, prostě Bibli…” A Petr přímo naváže nástrojem, který si potřebuje procvičit on: “Ahoj Pavle, jak se Ti dneska daří…?”
Procvičování jsme se naučili brát odlehčeně, tak trochu jako zábavu nebo spíš povzbuzující „hec“. Výsledkem bývá lehkost a přirozená dovednost. Tohle bylo procvičování, kterému v minimalistickém rozsahu misijního týmu věnujeme pět až deset minut.

Akce a rozhovor s Ježíšem

Ve třetí třetině (to je pohledu dopředu) máme ještě velmi důležitou část zvanou „Akce a rozhovor s Ježíšem“. Aspoň chvíli každý sám tiše nasloucháme Pánu Ježíši, k jakým krokům nás vede, Někteří učedníci, aby mohli
sloužit hynoucím lidem venku,
zredukovali některé aktivity
uvnitř církve!
zejména pokud jde o naši osobní službu nevěřícím nebo s novými učedníky, které jsme čerstvě získali, případně taky pro rozvoj našeho osobního vztahu s Ním. Pak kratičce sdílíme, co jsme vnímali, a píšeme si akční kroky svoje vlastní i těch ostatních v misijním týmu – abychom se do příštího setkání mohli za sebe navzájem modlit. Jestliže někdo nic nového od Ježíše nevnímal, nevadí! Může s modlitbou uvažovat: Co udělám na základě inspirace z dneška? Mimochodem, naslouchání živému Ježíši je dobré se naučit. Ono lidi proměňuje! Ježíš se mnohem víc stane vaším osobním Přítelem.
Části Akce a rozhovor s Ježíšem v minimálním časoprostoru dáme deset minut. Je-li to možné, raději patnáct nebo i víc.

Modlitby

Pro jistotu připomínám, že přirozenou součástí celého setkání misijního týmu kdykoli od začátku až do konce jsou kratičké modlitby: průběžně, bez varování, nahlas, jednou větou, podle toho, co kdo právě řekl, Dílčí hnutí
může vzniknout
i kolem tebe!
díky, prosby, kratičké chvály pár slovy a tak dále. Na příklad když Petr na našem misijním týmu řekne: „Chci promluvit s kolegou Jirkou a pozvat ho na Discovery,“ Ondra hned pozvedne oči do stropu a řekne: „Pane Ježíši, prosím tě za Petra a taky abys otevřel Jirkovo srdce, že opravdu přijde a z Božího slova tam uslyší Tvůj hlas.“

Posledně jsem se Ti zmínil, že jedni věřící začali misijní tým, kde probrali svoje lidi, pomodlili se za ně a to bylo vše. Na otázku, jestli svá setkání provozují ve formátu tří třetin, nejdřív nevěděli, PROČ by je tak měli dělat, a pořádně ani JAK. Když vnitřně uchopili strukturu tří třetin a smysl i průběh jednotlivých částí, celá jejich služba dostala úplně jiné grády! Setkání se pro ně stala budujícím dobrodružstvím s velmi duchovním i praktickým dopadem!

Pane Ježíši, děkuji Ti, že Tvoje rozhovory s učedníky průběžně obsahují pohled dozadu, pohled nahoru i pohled dopředu. Tedy tři třetiny.
 

Široký seznam dalších zdrojů


 


H05. Misijní tým B – PRŮBĚH setkání

Jedni věřící přátelé s lidmi zvenku začali dvě nové skupiny Discovery! To je úžasné! Na tréninku pochytili myšlenku misijního týmu. Už nikdy to nebude jako předtím!Tak se občas sešli, pobavili se o svých lidech, pomodlili se za ně a bylo to pro ně nebývalé povzbuzení. Když zazněla otázka, jestli setkání svého misijního týmu dělají ve formátu tří třetin, podívali se na sebe a nerozuměli, proč by něco měli dělat jinak…
Jak možná víš, TŘI TŘETINY jsou: pohled zpátky, pohled nahoru a pohled dopředu. Otázku „proč tři třetiny“ na tomto webu řeší hlavně lekce nazvaná G12. Tři třetiny jako operační systém (4:50).

Nikdy nevynechej

Všechno ve struktuře tří třetin je důležité! Některé prvky slouží ponejvíce našemu osobnímu a duchovnímu růstu. Jsou to části:

  • Vzájemná péče,
  • Oslava Ježíše a
  • Bible nebo nová lekce.

Křesťanům, kteří jsou součástí funkční skupinky nebo sboru tyhle prvky obvykle až tak nechybí. Proto v misijních týmech klademe zvláštní důraz na části, které nás posouvají ke hnutí! Pod jednotlivými nadpisky je označujeme maličkým „nikdy nevynechej“. Máme-li limitovaný čas, některé kousky v těch třetinách stručně propojíme nebo i vynecháme. Ale položky „Nikdy nevynechej“ prostě nikdy nevynecháme! Vedou nás totiž ke hnutí.

Vzájemná péče

Absloventy tréninku,
o nichž víme,
že slouží nevěřícím,
zveme na budující
setkání praktiků.
První částí první třetiny je vzájemná péče:

  • Za co jsme vděční?
  • Co nám dělá starosti?
  • Jak si v tom můžeme pomoci?

Kdybychom neměli jinou formu společenství než přednostně tento misijní tým, určitě bychom si v těchto otázkách vzájemně naslouchali, modlili se za sebe nebo si i prakticky pomáhali. Máme-li ale kromě misijního týmu ještě skupinku a shromáždění, můžeme Vzájemnou péči více či méně vynechat nebo – máme-li dost času – nějak zahrnout do následující části zvané Návrat.

Návrat

Pán Bůh nám dal prožít
několik malých hnutí
i u nás v ČR.
Tam jeden druhému nasloucháme hlavně v těchto otázkách:

  • Jak jsme uplatnili svoje akční kroky z minula?
  • Jak jsme sdíleli Ježíše a budovali učedníky?
  • Jak budujeme svůj vztah s Ježíšem?
  • Jak jsme Ježíše od minulého setkání zakoušeli?

Poznamenávám, že nemusíme pokaždé položit všechny otázky a o každé z nich se všichni dlouze sdílet. Nicméně uplatnění Akčních kroků nás zajímá vždycky a u všech! 🙂
Jestliže na celý misijní tým plánujeme dohromady jenom půl nebo tři čtvrtě hodiny, a významně redukujeme vzájemnou péči, může nám pak samotný Návrat zabrat kolem sedmi minut! V hodinovém setkání věnujeme Návratu zhruba dvojnásobek.
Předzvěstí Mostů k lidem
byly naše osobní rozhovory
s rozmanitými nevěřícími lidmi.
Jedna sestra se odhlásila ze živého tréninku Mosty k lidem, protože prý nemá ráda, když se jí někdo ptá, co dělala a nedělala. Chápu, že někdo tyhle otázky může vyslovovat učitelsky, vyčítavě nebo i manipulativně. Proto klademe velký důraz na laskavost a podporu. Občas někdo něco neudělá, i když se pro to na minulém setkání sám rozhodl! Pokud to neudělal, potřebuje laskavou podporu, nikoli výčitku: „Chceš to zkusit do příště? Máme se víc modlit? Nebo vnímáš jiný krok?“ Zásadní princip misijního týmu je v tom, že ty akční kroky si každý stanovuje sám pro sebe! A ze strany ostatních přichází povzbuzení, modlitba a laskavý zájem, jak se dařilo.

Oslava Ježíše

V obvyklé první třetině máme ještě část zvanou oslava Ježíše. Kdyby náš misijní tým byl současně týmem pro založení nového společenství, vložili bychom do Oslavy Ježíše třeba i připomínku Ježíšovy oběti chlebem a vínem (večeři Páně). Máme-li ale skupinku a shromáždění, děláme to v misijním týmu spíš výjimečně. Ale průběžné děkování rozhodně nevynecháme.

Vize

Zahlédnou zmocnění,
které je nám k dispozici
v poslušnosti Božího slova
a Ducha svatého.
Ve druhé třetině nemůže chybět VIZE. Aspoň krátce si připomeneme Boží srdce pro ztracené. Někdo třeba přečte pár veršů z Božího slova nebo sdílí krátký příběh, jak se někdo zvenku nedávno obrátil. Máme-li dost času, rádi věnujeme Vizi i deset minut. V časové tísni, se to dá kvalitně zvládnout i do tří minut – jako předem připravený inspirující monolog. Ale vizi určitě nevynecháme. Je totiž moc důležitá. Pozvedá nás, náš pohled směřuje na duchovní realitu.
Mimochodem, vize je zvláště důležitá ve chvílích neúspěchu nebo bezradnosti! Chceš-li další náměty pro část Vize, koukni na této stránce níže. A v další lekci následuje průběh misijního týmu od části Bible / nová lekce.

Pane Ježíši, Děkuji Ti za nápad tří třetin, které mimo jiné odrážejí Tvoji výzvu učedníkům, aby nově získané učedníky učili zachovávat, co jsi jim přikázal. A aby přitom vnímali, že Ty jsi s nimi až do skonání tohoto věku!
 


Náměty pro část VIZE

BIBLICKÉ TEXTY

  • Začít to musí
    Tvými vlastními příběhy
    o úspěších i nezdarech
    tam venku.
    Matouš 28,16-20 Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. (17) Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali. (18) Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. (19) Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého (20) a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“
  • Skutky 1,8 Přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.
  • Lukáš 10,1-3 Potom určil Pán ještě jiných sedmdesát dva a poslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít. (2) Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. (3) Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
  • „Chci Tvoji blízkost,
    toužím si s Tebou povídat…!“
    Lukáš 10,4-7 Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte. (5) Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ (6) A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne-li, navrátí se k vám. (7) V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.
  • 1. Tesalonickým 1,6-9 Vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha Svatého. (7) Tím jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. (8) Neboť od vás se rozeznělo Pánovo slovo nejen v Makedonii a v Achaji, ale i vaše víra, která směřuje k Bohu, se rozšířila všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. (9) Oni sami totiž o nás vypravují, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu.
  • Římanům 10,16 Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.
  • Dynamická rovnováha znamená,
    že opravdu NASLOUCHÁM
    a taky citlivě SDĚLUJI důležité věci .
    Izaiáš 55,10-11 Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí — (11) tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.
  • 2. Korintským 5,19-21 Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. (20) Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. (21) Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
  • 2. Timoteovi 2,1-2 Ty tedy, můj synu, posiluj se v milosti, která je v Kristu Ježíši. (2) Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.
  • Mistr svým učedníkům
    vkládá do úst
    konkrétní slova!
    2. Timoteovi 2,3-7 Snášej spolu se mnou útrapy jako dobrý voják Krista Ježíše. (4) Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal. (5) A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel. (6) Rolník, který se namáhá, má jako první dostat podíl z úrody. (7) Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá ve všem porozumění.
  • 1. Petr 2,9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
  • 2. Petr 3,9 Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.
  • Matouš 22,36-40 „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“ (37) On mu řekl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. (38) To je největší a první přikázání. (39) Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého. (40) Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“
  • Díky, Pane Ježíši,
    za jasné biblické příklady,
    jak to dělaly první generace
    tvých následovníků.
    Matouš 24,14 Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.
  • Zjevení 20,12-15 A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. (13) A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. (14) A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. (15) A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.
  • Průběžně si připisuj svoje pasáže…

DALŠÍ PODNĚTY PRO ČÁST VIZE

  • „Brutální fakta“ o duchovní situaci u nás, o historii i o Boží činech.
  • Podívej se na lekci F11. Nikdo jiný! (5:32)
  • Vaše město / region: počet obvyvatel, počet evangelikálních křestanů, počet církví, kolik dalších učedníků potřebujete, aby každý desátý do roka uslyšel Dobrou zprávu?

INSPIRACE

H04. Misijní tým A – principy a parametry

Těch sedmdesát dva
se vrátilo s RADOSTÍ!

Lukáš 10,17
V některých sborech se tu a tam udělá evangelizační akce. Někde dlouhodobě probíhají modlitby za nevěřící nebo za růst církve. To je skvělé! Jen výjimečně ale slyším, že někdo křesťany prakticky vyučuje dovednostem pro osobní kontakt s nevěřícími. Ještě méně je známa myšlenka někoho doprovázet v úspěších a nezdarech při službě venku: na příklad nasloucháním, modlitbou, sdílením čerstvé vlastní zkušeností se nekřesťany nebo dokonce společným experimentováním mezi lidmi.

Proč

Distančními nebo předtím ještě živými Mosty k lidem prošlo několik stovek českých a slovenských věřících. V průběhu tréninku někteří osloví pár svých známých a někteří s nimi začnou Discovery! To je fantastické! Když ale nemají dlouhodobou podporu, pár týdnů po tréninku jejich kontakt s nevěřícími řídne zapomínají se za svoje lidi modlit a rychle se jim vytrácejí základní dovednosti, co by tak těm nevěřícím mohli vlastně říct. Z nadšení a účinné služby pak zbyde jen vzpomínka.Na tréninku se učíme tak zvané
„neredukovatelné minimum“
základních nástrojů.

Pán Ježíš to asi věděl; proto vysílal učedníky po dvou, pak s nimi společně probíral, jaké to bylo, (Lukáš 10,17n) a učil je další věci nebo korigoval jejich postoje. Podobně apoštol Pavel vždycky měl kolem sebe aspoň malý TÝM. I Petr bral s sebou skupinu bratří. (Skutky 11,12)
Ze širokého pozorování říkáme, že

ve službě nevěřícím dlouhodobě vytrvají jen ti, kdo mají pravidelnou podporu!
Je-li někdo v této službě sám, obvykle brzy vyhasne nebo vyhoří
.

Nevím, jakou máš u vás ve sboru podporu svojí osobní služby nekřesťanům. Potřebujeme malý tým, kde každý slouží nevěřícím. Říkáme tomu “MISIJNÍ TÝM”. Tam můžeme sdílet své zdary i neúspěchy a taky „jen tak“ probírat myšlenky a otázky, které mi v kontaktu s nevěřícími víří hlavou. To vše je průběžně předmětem společných modliteb a vzájemného povzbuzování. Misijní tým mi může ale nemusí dát radu, jak vyřešit nějakou situaci nebo propadák. Ale modlí se se mnou, přemýšlí se mnou, a příště mi klade důležité otázky, co jsem udělal a jak se mi v tom dařilo. Tím vším se společně budujeme!

Cíl

Je tam opravdové
aktivní společenství.
Cílem misijního týmu je vzájemně se podporovat v získávání a budování učedníků, kteří budou získávat a budovat další učedníky. Místní nebo regionální misijní tým může s novými lidmi velmi přirozeně směřovat taky k vytvoření menšího nového společenství. Na tomto webu o tom podrobněji pojednává oddíl „G. Hnutí a církev“.

Kdo

Pro misijní tým doporučujeme tři až šest věřících, z nichž všichni aktivně získávají lidi pro Pána Ježíše. Kdyby vás mělo být víc než sedm, zvažte dva menší týmy. Vytvoříte tak prostor pro nové učedníky, kteří mezitím uvěří a mají spoustu nevěřících přátel. K misijnímu týmu se můžou připojit i letitější věřící! Důležité je, aby se dobře naučili nástroje a hlavně aby ty nástroje pravidelně používali s nevěřícími! Pravidelné a časté osobní spojení každého člena misijního týmu s nevěřícími je zásadní; pouhý divák nebo teoretik může být pro ostatní velkou překážkou.

Spojení

NEJSEM evangelista,
je to problém?
Ideálně setkání misijního týmu probíhají osobně, ale někdy jsou dost efektivní i distančně! Možná je i kombinace: Na příklad tři účastníci jsou spolu u někoho doma a jeden nebo dva jsou s nimi ve spojení přes internet. Některé misijní týmy fungují totiž napříč oběma republikami.

Průvodci

Misijní tým nemá jednoho vedoucího. Skládá se z “průvodců”, kteří se v provázení jednotlivých částí střídají.

Čas a frekvence

Setkání misijního týmu obvykle trvá kolem hodiny nebo podle domluvy mezi třiceti a devadesáti minutami. Třicet minut je opravdu jen rychlovka vzájemných reportů pouze v částech nadepsaných „nikdy nevynechej“. Ideálně jednou za týden, přijatelně za čtrnáct dnů; některé týmy se věrně povzbuzují i v měsíčních intervalech.

Trenér

Malým hnutím číslo pět
je svým způsobem to,
co se děje
kolem Mostů k lidem!
Jako trenéři jsme připraveni vám pro začátek na dálku pomoct. Měli jsme misijní týmy v kontaktu s trenérem i půl roku. Mezitím se to ti věřící naučili a vzali do hrsti vlastní motivaci. Podle zájmu si s některým průvodcem rádi zavoláme i potom: pro podporu, otázky, modlitbu… Aby se kolem nás něco opravdu změnilo s novými lidmi zvenku, a hlavně abychom v téhle osobní službě nevěřícím dlouhodobě vytrvali, potřebujeme prostě misijní tým. V dalších lekcích si ukážeme jeho praktické fungování.

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že i v oblasti týmové podpory máš pro nás úžasné biblické příklady.

H03. Úrovně vůdcovství – C

V předchozích dvou lekcích jsme si ukázali úrovně vůdcovství pro hnutí. „L1 je „Pilný rozsévač“, který přivádí lidi k Pánu Ježíši. „Lídr na úrovni dvě“ je „Zakladatel malých církví“ – s novými věřícími vytváří nová společenství. „Lídr na úrovni tři“ je „rozmnožovatel těchto zakladatelů církví“. Kromě toho, co dělají L1 a L2 navíc trénuje další vedoucí a pomáhá jim, aby se svými novými lidmi taky vytvářeli nové Boží rodiny. „L4“ je „Trenér pro hnutí“. Kromě všeho předtím motivuje, připravuje a podporuje „L-trojky“. Poslední byla L5 – Strategický koordinátor; ten se zajímá o prázdná místa,, kde ještě nic není, případně o segmenty populace, kde evangelium moc není slyšet.Pro kvalitní výsledky
naši pokrývači potřebovali
kvalitní nástroje.

Řekli jsme si, že pokud žiješ s Pánem Ježíšem, určitě můžeš být L1, která získává druhé pro Pána Ježíše. S velkou pravděpodobností můžeš být i L2. Stačí, když dáš dohromady malé společenství nových lidí kolem Božího slova a kolem živého Ježíše.
Jestliže to někdo už dělá a chce získat více lidí pro Pána Ježíše, pozor na vyhoření! Pokud účinně získáváme nové věřící a vznikají kolem nás nové Boží rodiny, možná kromě vlastního rozsévání a vlastní péče o církev můžeme pomoci i dalším věřícím, aby dělali totéž! Tedy aby pro PJe taky získávali další jednotlivce a aby z těch nových lidí vytvářeli nová společenství.
Naše vlastní praxe, naše vlastní čerstvé příběhy z reálného života jsou v tom velmi důležité! Jakmile máme aktuální vlastní příběhy zvenku, můžeme další věřící kolem sebe inspirovat a učit je jednotlivé nástroje, aby i oni věděli, jak získávat druhé a vytvářet s nimi nové církve.Když něco řeším,
probírám to s Ježíšem
a On vždycky něco vymyslí.

Někdy na začátku jsme si tady dělali vztahovou mapu svých nevěřících známých. Napiš si teď jména svých věřících známých, za které se budeš modlit a které postupně naučíš tyhle nástroje pro první a druhé pole, a pomůžeš jim, aby se stali „lídry na úrovni jedna“, kteří vedou druhé k Pánu Ježíši.
Máš-li kolem sebe věřící, kteří už jsou L1, tedy že získávají další pro PJe, a pravděpodobně už mají kolem sebe nové lidi, napiš si jejich jména zvlášť. Když mají pár nových lidí, možná můžou založit malé společenství – tedy můžou se stát L2! Nauč je nástroje ve 3. a 4. poli. Jestli o tom přemýšlíš sám/sama pro sebe, ozvi se nám, rádi budeme hledat cestu, jak Ti v tom pomoct.

Pozorování různých služeb mě vede k následující důležité poznámce: V tomhle procesu rozhodně mají své místo i ženy, sestry!„Kolik jsi jich přivedl
k Pánu Ježíši
za uplynulých 10 let?“

Paní Priscilla (za asistence svého manžela Akvily) trénuje nastávajícího misionáře Apolla: Apollos začal směle mluvit v synagoze. Uslyšeli jej Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě přesněji mu vyložili Boží cestu… (Skutky 18,26) Zdá se, že iniciátorkou je tady Priscilla! Je jmenována jako první. A tohoto Apolla, kterého Priscilla s Akvilou proškolili, si pak Pavel na několik roků vzal jako nejbližšího spolupracovníka na své další misijní cesty.
Řeknu to takhle: Ženy jsou někdy mnohem efektivnější v získávání srdcí druhých lidí pro Pána Ježíše a stejně tak jsou někdy mnohem efektivnější ve vytváření zdravých a funkčních společenství! Aby nebylo pochyb o vytváření nových společenství – podle Koloským 4,15 paní Nymfa má u sebe doma církev! I u Lydie bylo shromáždění: Pavel a Silas vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli. (Skutky 16,40) U Lydie se scházejí úplně noví věřící!
Určitě, nikomu nic netlač.
To by stejně nefungovalo.

Na závěr k tomuto celému tématu řeknu ještě jednu velmi podstatnou věc: Úrovně vůdcovství nejsou žebříčkem úspěchu ve službě! Je to nástroj pro naše porozumění, že každý z nás může fungovat různým způsobem, na různých úrovních a současně je to nástroj, který nám naznačuje, kam můžeme dále růst a jak můžeme inspirovat druhé kolem sebe, abychom tu v brzké době opravdu viděli hnutí pro Boží slávu a pro záchranu statisíců lidí v naší zemi…

Izaiáš vzpomíná: Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, pošli mne! (Izaiáš 6,8)

H02. Úrovně vůdcovství – B

Kdysi jsem cosi
rozpačitě vymýšlel
a doufal, že to zabere.
V předchozí lekci jsme si ukázali úrovně vůdcovství pro hnutí. Prvního průvodce jsme označili L1 – „Pilný rozsévač“, který přivádí lidi k Pánu Ježíši a slouží jim jako novým učedníkům. „Lídr na úrovni dvě“ je „Zakladatel malých neformálních církví“. S novými věřícími vytváří nová společenství – Boží rodiny, jak tomu říkáváme. „Lídr na úrovni tři“ je „rozmnožovatel těchto zakladatelů církví“. Dělá to samé co L1 a L2 a navíc trénuje další vedoucí. Pomáhá jim, aby se svými novými lidmi taky vytvářeli nové Boží rodiny. A ještě jsme zmínili L4, což je „Trenér pro hnutí“. Soustřeďuje se na přípravu a podporu L3, tedy těch, kdo pomáhají dalším, aby začínali nová společenství.

Zkušeňáči a pozorovatelé hnutí po celém světě mluví ještě o další úrovni vůdcovství: L5 – Strategický koordinátor. Funguje podobně jako L4, tedy trénuje vedoucí na všech předchozích úrovních a nové je to, že lídr na úrovni L5 se zajímá o prázdná místa, kde ještě nic není, případně o segmenty populace, kde lidé ještě neslyšeli evangelium, nebo kde je to zatím slabé.
L5 byl určitě apoštol Pavel: „Zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno.“ (Římanům 15,20)
Cílem lídra na úrovni L5 je vidět několik proudů zakládání nových společenství, aby se určité území naplnilo evangeliem! Apoštol Pavel výsledek tohoto svého úsilí shrnuje: „Od Jeruzaléma dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování Kristova evangelia. (Římanům 15,19) Nyní už není pro mě v těchto krajinách místo… až půjdu do Hispanie. Doufám, že mě tam vypravíte. (Římanům 15,23-24)

Zajímavé je, že lídra L5 v podstatě není vidět! On slouží skrze druhé, které trénuje a podporuje. Je vidět ty druhé, ale jeho samotného moc ne. Tesalonickým Pavel píše: VY jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. Neboť OD VÁS se rozeznělo Pánovo slovo nejen v Makedonii a v Achaji, ale i VAŠE víra se rozšířila všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. (1. Tesalonickým 1,7-8) Apoštol Pavel zjevně nemá potřebu tam být nějak moc viditelný a oslavovaný! A Koloským píše: Chci, abyste věděli, jaký zápas vedu pro vás i pro všechny, kteří mne ani osobně neviděli. (Koloským 2:1)
Napiš si jména
svých věřících známých,
které naučíš tyhle nástroje.

Podívej se prosím ještě jednou na tento přehled.
L1 jsou moc důležití vedoucí! Vedou lidi k Pánu Ježíši. – Rozsévají Dobrou zprávu. Bez toho se žádné hnutí neobejde!
L2 taky rozsévají. A navíc nové učedníky spojují do nových funkčních společenství – do malých církví.
I L3 rozsévají a začínají nové Boží rodiny a svojí zkušeností pomáhají dalším, aby taky rozsévali a začínali nové Boží rodiny!



 
L1 do Božího království přivádějí jednotlivé nové učedníky. L2 kromě toho vytvářejí jednotlivá nová společenství. To je nesmírně důležité! U L3 nastává zlom od přičítání jednotlivců a jednotlivých Božích rodin k NÁSOBNÉMU růstu. L3 pomáhá druhým, aby oni získávali další a začínali nové malé církve.
Nalevo od té přerušované čáry je to moc důležitá služba na osobní úrovni, kdy daný vedoucí osobně přivádí další jednotlivce a začíná nové církve. Napravo od té přerušované čáry jde o růst skrze spolupracovníky, které to milý L3 naučil a které dále podporuje, aby to oni sami učili další. To je zlom od přičítání k násobení.
Ježíši, děkuji Ti,
že na cestě, kterou jsi připravil,
ani hlupáci nezabloudí.
(Izaiáš 35,8)

Jestliže patříš Pánu Ježíši a žiješ s Ním ve zdravém kontaktu, pak je velmi pravděpodobné, že jsi schopen /schopna založit církev tohoto malého typu s úplně novými lidmi, kteří kolem Tebe nedávno uvěřili nebo kteří v brzké době skrze Tvoji službu PJe teprve přijmou. Chce to mnoho modliteb, možná s půstem, a abychom se pustili do hojného osobního rozsévání a používání dalších nástrojů. Pokud to už děláme a chceme získat více lidí pro Pána Ježíše, sice možná můžeme ještě zvýšit své úsilí a věnovat více času lidem ve žni i novým učedníkům, ale má to svoje meze – totiž abychom nevyhořeli…! Co tedy dělat jinak, aby rozvoj mohl pokračovat?
Kvůli dodržení pěti minut, potřebuji pro tohle téma ještě jednu lekci…

Pane Ježíši, děkuji Ti, že úkoly, které od Tebe máme, jsou pro nás realizovatelné. Jednak proto, že nám dáváš svoje dary a schopnosti, a taky proto, že Tvoje moc, která je s námi, zvládne úplně všechno potřebné…

H01. Úrovně vůdcovství – A

Rozptýleným věřícím své doby apoštol Petr píše: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví…“ (1. Petrova 2,9) A smysl toho všeho úžasného, kým jsme se stali v Pánu Ježíši, vidíme v pokračování toho verše: „abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ Stali jsme se vyvoleným rodem a královským kněžstvem atd., abychom rozhlásili dobrou zprávu o Pánu Ježíši, že proměnil naše životy od temnoty ke světlu. K tomuhle úkolu jsou povoláni všichni, kdo se v Pánu Ježíši stali tím vyvoleným rodem, královským kněžstvem atd. Tedy všichni následovníci Pána Ježíše! (Nejen nějací mimořádně obdarovaní evangelisté…!)
V našem diagramu čtyř polí to zahrnuje prvnídruhé pole. (Připomeň si obrázek čtyř polí tady dole) Máme se spojit s lidmi tam, kde jsou, a jasně je vést k Pánu Ježíši. Máme být jejich průvodci – nebo lídry – na jejich osobní cestě k Zachránci. To je minimální vůdcovství ve zdravém hnutí, které má uplatňovat každý křesťan.
Téhle úrovní vůdcovství v rámci hnutí říkáme „pilný rozsévač“. Označím ho „lídr na úrovni jedna“ – „L1“.

Když někdo přijme Pána Ježíše, nutně potřebuje učednictví. To je v našem diagramu třetí pole! V knize Skutků pozorujeme, že jakmile se na nových místech objevili noví věřící, apoštol Pavel pod vedením Duchem svatým mezi nimi vypozoroval místní lídry, kteří se starali o ostatní, a pověřil je, aby to společenství dále rozvíjeli a chránili. (Skutky 20,20) Určitě měli dále pilně rozsévat. (Tak to přece podle 1. listu Petrova 2,9 dělají všichni následovníci Pána Ježíše!) A navíc se měli starat o to, co v našem diagramu zahrnuje čtvrté pole – tedy o rozvoj nového malého společenství – Boží rodiny = místní církve. Tím vedou druhé nejen k Pánu Ježíši a na cestě za Ním v rámci učednictví, ale navíc jsou průvodci nebo lídry fungování té právě vzniklé Boží rodiny. Získali člověka pokoje a jeho okolí nebo získali pár dalších jednotlivců, spojili je do Boží rodiny a spolu s těmi novými lidmi získávají další a další.
Označím je „lídr na úrovni dvě“ – „L2“„Zakladatel církví“. V tom obrázku je snopek ze čtvrtého pole v červeném obláčku…

L1 hojně rozsévá a vede lidi k Pánu Ježíši. L2 dělá totéž a s novými věřícími vytváří nové Boží rodiny – neformální církve.
Někteří z těch, kdo získávají lidi a vytvářejí malé církve, začnou pomáhat svým novým věřícím (a třeba i starším), aby kromě získávání jednotlivců taky sami začínali skupiny Discovery a následně je proměňovali v další nové neformální Boží rodiny. V rámci hnutí tak vznikají malé církve, které už nejsou výsledkem vlastní drobné práce jednoho lídra, ale jsou výsledkem rozvoje dalších vedoucích, aby se oni stali L-dvojkami! V našem diagramu čtyř polí je to ten kruh uprostřed.
To je „lídr na úrovni tři“ – „L3“ – „Rozmnožovatel zakladatelů církví“. Naučil se mobilizovat věřící a předávat jim dovednosti a důvěru pro zakládání nových Božích rodin. Službou L3 úplně přirozeně vzniká celá síť nových církví.

L1 hojně rozsévá a vede lidi k Pánu Ježíši. L2 dělá totéž a s novými věřícími vytváří nové malé církve. L3 dělá to co L1 a L2 a navíc trénuje další vedoucí a pomáhá jim, aby se svými novými lidmi taky vytvářeli nové církve.
Když někdo svojí službou překračuje hranice vlastní sítě nových církvi, která kolem něho vznikla, a pomáhá tvoření dalších úplně nových sítí, zkušeňáči hnutí takovému lídrovi říkají „L4“ – „Trenér pro hnutí“. Má vizi, která přesahuje jeho vlastní možnosti. Umí věřící mobilizovat, trénuje je, aby byli efektivní ve službě. Dodává jim zdroje podnětů a zkušeností a celkově je podporuje.
Na příklad Apoštol Pavel svoje spolupracovníky spojuje s jednotlivými novými místy. Třeba Filipským o Timoteovi píše: „Nemám nikoho jiného stejně smýšlejícího, jenž by se upřímně staral o vaše dobro…“ (Filipským 2,20)
Kromě toho jim Pavel doporučuje Epafrodita: „Přijměte ho v Pánu se vší radostí a mějte takové lidi v úctě.“ (Filipským 2,29) Tomu se dneska říká „networking“. Nebo: „Pozdravuje vás Barnabášův bratranec Marek, o němž jste dostali pokyny. – Až k vám přijde, přijměte ho.“ (Koloským 4,10)
Lídr L4 ve skutečnosti není majitelem ani správcem služby, kterou dělá! Je pouze trenérem, poradcem, podporovatelem, inspirátorem. Pomáhá těm, kdo začali nové společenství, aby začali další a ještě další a hlavně aby někoho učili taková společenství vytvářet. Tedy buduje L-trojky…

V procesech hnutí je ještě další úroveň. Abych i v této lekci dodržel časový limit zhruba pěti minut, musím si to nechat na příště. Určitě se tam podívej.

Pane Ježíši, Tvoje strategické myšlení, jak si pracoval se svými vedoucími, je úžasné…


Čtyři pole v Božím srdci – viz oddíl I. Je to možné!


G19. Už nikdy jako předtím

Když do zdravé rodiny přijde zdravé děťátko, je to veliká radost a současně ohromná změna! Už několik měsíců před jeho narozením obvykle probíhá příprava. Maluje se pokojíček, doplňují se různé pomůcky a možná i drobný nábytek. A když to přijde, všechno je najednou jiné. A už nikdy to nebude jako předtím! S mojí Dankou jsme to absolvovali třikrát. Pokaždé to bylo náročné a současně nádherné nesmírně obohacující, proměňující. Za své děti jsme nesmírně vděční.Kde ve světě začalo hnutí,
tam křesťané mívají rytmus
evangeliem oslovit
alespoň pět lidí týdně.

Když o pár desetiletí později dospělé dítě odejde z domu, je to taky velká změna! Všechno je najednou zase jinak. A už nikdy to nebude jako předtím! I tohle je náročné, a taky je to nádherné. Najednou své „dítě“ vidíš, jak si počíná zrale a nezávisle. Možná občas udělá nějakou chybu, ale pokud je zralé, většinou se z ní poučí a jde dál.

Od řady křesťanů slýchám, že si tak nějak přejí, „aby uvěřili noví lidé“. Přece je smutné, když věřící ve sboru jen stárnou a mizí ze scény. Někteří vzpomínají, jaké to bylo, když oni sami uvěřili, a jak před pár desítkami let začínali nové věci, nové skupinky, nové „stanice“ nebo i nové sbory. Z nějakého důvodu se v různých společenstvích křesťanů ale příliš často předpokládá, že s příchodem nových duchovních dětí zůstanou věci stejné, jako bývaly dosud. Jen nás bude trochu víc. Už jsi viděl
svého prvního obráceného,
jehož život byl
následně proměňován
živým Ježíšem?
Jakmile se objeví nový človíček, vídám – možná nevyslovené ale docela jasné – očekávání, že se má co nejdřív náležitě přizpůsobit našim sborovým zvyklostem. My nic měnit nebudeme – vždyť on je tu nový! Tahle touha po „věčné stabilitě“ vůbec nemusí být záležitostí stárnoucích bratrů a sester, kterým ubývají síly a kteří tudíž prožívají spoustu nejistoty. Naopak, někteří z těch starších jsou velmi pružní a progresivní, protože si pamatují dynamiku růstu ze svého mládí! Někdy potkávám třicátníky, kteří bojují, aby věci zůstaly, „jak bývaly vždycky“ – podle jejich domněnky! V normální rodině ale s příchodem každého dítěte je všechno radikálně jiné! Režim spánku se pokaždé znovu změní, stravování je trochu jiné, aroma v domácnosti má novou příchuť, nemluvě o nových ekonomických a energetických nárocích. Co ještě je s příchodem každého dalšího dítěte v rodině jiné? – A už nikdy to nebude stejné?Vzpomínáš si,
jaké to bylo,
když jsi došel k rozhodnutí
nechat se pokřtít?

A co, když „duchovně dospělé děti „vytvoří vlastní novou „rodinu“ s novými lidmi, které tam venku získali pro Pána Ježíše?! Tedy vytvoří nové společenství! Naše dospělé děti šly na studia nebo vstoupily do manželství a tím pádem s námi „najednou“ nebydlí! Ale tak je to správně! Přestože odešly, se i nadále máme moc rádi a dobře spolu vycházíme. To že děti odešly z našeho domu a založily vlastní rodiny, vůbec nepokládáme za „rozchod“ nebo za „rozdělení“. Právě naopak – je to radost! Žehnáme jim v jejich novém životě, v jejich manželství, v jejich nové rodině. Přitom nedělají všechno úplně stejně, jak jsme to dělávali u nás doma! Nicméně i to je logické a zdravé! Podobně osamostatňování nových generací učedníků je přirozené. Je to projev jejich zralosti a síly. Projev zdravé duchovní plodnosti. Ze strany nás zkušenějších potřebují podporu, povzbuzení a hojné modlitby zpovzdálí.Daří se Ti
motivovat křesťany
pro službu nevěřícím?

Pro duchovní hnutí pokládáme za velmi důležité, aby existenční podstatou každé zdravé Boží rodiny (tedy církve) bylo získávání nových učedníků a přirozeně spolu s tím i vytváření dalších Božích rodin (čili církví) v dalších generacích! Všechno živé, se totiž ve svůj čas reprodukuje, pokud je to zdravé. A když k té reprodukci dojde, věci už nikdy nejsou jako předtím!

Jak to bylo od Tebe prozíravé, Pane Ježíši, když jsi své učedníky vyučoval, že nové víno patří do nových měchů; aby nevznikla škoda ani na těch starých měších, kdyby se roztrhly, ani na tom novém víně, kdyby vyteklo. A přitom jasně říkáš, že staré víno je dobré!

G18. Církev s nevěřícími

Duchovně jsou součástí univerzální církve s velkým „C“ výhradně ti, kdo přijali Ježíše jako svého Zachránce a Pána. Rozhodující není členství v jakékoli organizaci, ani pravidelná účast na bohoslužbách, ale pouze sounáležitost s Ježíšem: Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. (1. list Janův 5,12) To mi připadá jasné. Přitom mě velmi zaujalo, že místní církve v Novém zákoně jsou neskutečně otevřené vůči nevěřícím lidem zvenku!Většina v tom společenství
vnímala takový přínos,
že rádi budou chodit i dál.

Začal to sám Mistr! Učedníkům sloužil především mezi hříšnými lidmi! Spoustu věcí je učil v přítomnosti zástupů! Jen výjimečně bral učedníky do soukromí, aby si trochu odpočali.
Napadlo Tě někdy, že kdo se chtěl stát Ježíšovým učedníkem, mohl od Mistra slyšet a vidět naprostou většinu věcí! Proto sledujeme nejen jmenovitě vybraných Dvanáct učedníků, ale taky sedmdesát (Lukáš 10) a dokonce zástup učedníků. (Lukáš 19,37)
Všem okruhům svých učedníků Pán Ježíš sloužil uprostřed zjevně špatných lidí. Proto byl svými odpůrci označen za přítele hříšníků a zlodějů. (Matouš 11,19) Pán Ježíš jde za lidmi a aktivně se s nimi spojuje tam, kde jsou. Přitom téměř vždycky má kolem sebe učedníky! Nedlouho před závěrem svojí služby se Pán Ježíš za učedníky modlí: Jan 17,15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.

Scházení církve v chrámě
bylo v podstatě setkáním
uprostřed zástupu „nevěřících“!
Podobně apoštola Pavla průběžně obklopuje směs věřících a nevěřících! A Ti nevěřící do Pavlových promluv vnášejí svoje vstupy a někdy i útoky! V Efezu už to bylo tak protivné, že Pavel učedníky oddělil a uchýlil se s nimi do školy muže jménem Tyrannos (Skutky 19,9‑10). A výsledek tohoto Pavlova oddělení učedníků? Během dvou let všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo! Tihle učedníci jsou nejen chytřejší, když se jim Pavel věnoval, ale především jsou skvěle vystrojeni pro službu nevěřícím! Hned jdou a masivně získávají pro Ježíše další učedníky, takže: všichni obyvatelé provincie Asie během dvou let uslyšeli Pánovo slovo!
Zdůrazňuji, že Církev je svou podstatou duchovní společenství. Nicméně pokud běžnou součástí života jednotlivých učedníků a taky běžných aktivit společenství církve nejsou lidé, kteří s Ježíšem zatím nežijí, pak takové církvi něco hodně důležitého chybí! Ve srovnání s biblickou předlohou mi taková církev připadá sterilní – neplodná, nemocná…

Po vzoru Pána Ježíše a apoštola Pavla tedy usilujeme vytvářet společenství věřících, kteří duchovně patří k neviditelné církvi Pána Ježíše, a přitom fyzicky i mentálně žijí na tomto světě v účinném spojení s nevěřícími!Prohlížej si biblické texty o církvi
a naslouchej v nich živému Ježíši,
Jeho srdci, Jeho přání.

V tomto smyslu jsou pro nás vykřičníkem Pavlovy pokyny v 1. Korintským 14,23‑25: Když by se sešla celá církev a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? 24 Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen. 25 Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: Vskutku, mezi vámi je Bůh!
Čtu to správně? Když se sejde církev, věřící mají přizpůsobit svoje duchovní projevy přítomným nevěřícím! A jaký je výsledek, když se církevní služba tímto způsobem „poddá“ nevěřícím? Ten nevěřící padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: Vskutku, mezi vámi je Bůh! (1. Korintským 14,25)

Z tohoto biblického pozorování si shrnuji praktické náměty:

  1. Setkání věřících má být takové, že ti nevěřící chtějí přijít a zblízka poznat ten hluboký a svobodný život Ježíšových učedníků!
  2. Podle Pavla je tu klíčová srozumitelnost! Přímo jim říká, aby nemluvili nesrozumitelně. Proto všemi dostupnými prostředky bouráme náš křesťanský žargon!
  3. Pán Ježíš i apoštol Pavel pracovali s učedníky přímo v sekulárním prostředí! Díváš se na tato videa;
    proto odhaduji, že ty sám/sama
    bys takovou církev v malém
    mohl/a brzy začít!
    (Teprve když útoky nevěřících byly opravdu neúnosné, uchýlili se s nimi trochu víc do soukromí!) První církev se o letnicích scházela – řekl bych – na „tržnici“ zvané jeruzalémský chrám! Vždyť se tam prodával dobytek, holubi a měli tam i směnárnu!
    Podle tohoto vzoru někteří naši učedníci zkoušeli setkání Boží rodiny v jídelní zóně shopping parku: Pět nebo šest kamarádů kolem většího stolu, na němž je několik Bibliček. Každý má nějaký nápoj nebo jídlo a probíhá standardní tří třetinové setkání malé Ježíšovy církve. Kolem jde nevěřící kamarád: „Co ty tady?!“ říká jednomu z přítomných. „Čteme Bibli, je to fakt super! Pojď se podívat! Jsem si jistý, že se Ti to taky bude líbit!“ Kamarád se přidá, naslouchá, zapojí se do objevování a je celý překvapený. Neumí to tak vyjádřit, ale svým způsobem prožil:
  4. „Vskutku, mezi vámi je Bůh!“

Pane Ježíši, Tvůj příklad a příklad Tvých následovníků mě stále znovu dostává a nesmírně inspiruje…

G17. Církev jako síť

Pamatuješ na zmínku o měřítkách církve, jak jsme je z Nového zákona pozorovali v některé z předchozích lekcí v tomto oddíle? Církev „univerzální“, „regionální“ (nebo městská) a „domácí“ (nebo místní). Biblickým cílem není církev jako osamělá skupinka svatých – ať už velká nebo malá.
Boží rodina jakéhokoli formátu pro své zdraví potřebuje širší síť, ideálně širší hnutí. A tak kromě místních Božích rodin míváme v rámci sítě modlitební setkání napříč několika Božími rodinami na některé internetové platformě. Jednou za pár měsíců se v regionu vídáme jako několik Božího rodin společně. Když je to možné, párkrát za rok míváme i setkání, kam sezveme ostatní regiony nebo i další křesťany, kterým je myšlenka Božích rodin blízká, a fungují v tradičních sborech. Příležitostně máme vzdělávací programy na určitá témata, pro určitou službu nebo cílovou skupinu ze sítě. Celkem pravidelně jsou ve vzájemném spojení klíčoví lidé nebo vedoucí na různých úrovních. A tak bych mohl pokračovat. Prostě je to rozvětvená a přitom čile spolupracující síť Božích rodin.

Duchovní dary

Občas se někdo zeptá: „A co duchovní dary v těch malých církvích?“ Z Nového zákona si nemyslím, že by každé místní společenství muselo mít svého apoštola, proroka, evangelistu, pastýře, učitele a kompletní seznam dalších asi dvaceti darů Ducha. Z biblického pozorování i z naší praxe bychom řekli, V Božím slově
jsem stále znovu překvapován
mírou důvěry a svobody,
kterou nám dáváš.
že Duch svatý se vždycky postaral, aby potřebné dary byly k dispozici v nějakém regionu nebo v celé síti těchto církví. Pavel byl apoštolem pro síť církví z pohanů, kterou postupně budoval. A do jednotlivých míst po celé síti vysílal své spolupracovníky.
Vyrůstal jsem v době, kdy shromáždění, kam mě vodili, mívalo kolem dvaceti přítomných. Tohle malé společenství samo o sobě rozhodně nemělo všechny duchovní dary! Přesto nikdo nepochyboval, že to je církev Pána Ježíše, která může naplňovat všechny funkce církve! Byli jsme ve spojení s podobnými sborečky a sbory v regionu! Navštěvovali nás bratři a sestry a svými dary sloužili i u nás. Tak fungovala i místní společenství v regionu Galácie; Společně dostali jeden Pavlův dopis: „sborům v Galacii“. (Galatským 1,2) Nebo Koloským Pavel píše: Až bude u vás tento dopis přečten, zařiďte, aby byl přečten také v laodicejské církvi a abyste i vy přečetli dopis Laodicejským. (Koloským 4,16)

Nebezpečí úletů

Po roce 70 n.l. církev funguje
už pouze po domácnostech
nebo v jiných soukromých prostředích!

Občas se někdo zeptá: „A nemůže to celé někam ulítnout, když je to taková volná síť; na příklad teologicky?“ Někde pod tím je otázka po teologickém vzdělání, po úloze pastorů, po ustanovování dalších osob a tak různě. Chápu tyhle obavy. Ale představ si dvě situace a uvažuj se mnou, která z nich je více ohrožující z hlediska falešného učení?
Situace první: Menší skupiny prostých lidí, kteří společně čtou Boží slovo a ve vzájemné interakci nad ním s modlitbou přemýšlejí. Když někdo řekne něco divného nebo i něco hodně chytrého, ostatní se naučili ihned na místě klást otázku: „Hm, a kde to vidíš v tom textu?“ (Případně šířeji v Bibli.)
A teď druhá situace: Větší skupina, které káže jeden člověk. Je v tom vzdělaný, metodicky vyškolený a má k tomu udělenou zvláštní autoritu! Není obvyklé, aby cokoli řekl někdo z poslouchajících.
Která z těchto skupin se Ti jeví ve větším ohrožení falešným učením? Vznikaly sekty v historii proto, že obyčejné Boží děti společně po domácnostech s modlitbou pročítaly Boží slovo a rozmlouvaly nad ním? Nebo se různé úlety objevují spíše kvůli tomu, V síti Božích rodin
je nádherné,
že vedoucí, kteří dobře fungují,
vlastně moc není vidět!
že tam je silný vůdce s velkou autoritou, který rozhoduje v podstatě sám?
Vůbec nejsem proti dobrému teologickému vzdělání ani proti využívání duchovních darů! Sám teologické vzdělání mám a jsem za ně velmi velmi vděčný! Jen se snažím Ti rozmluvit představu, že prostí čtenáři Božího slova by měli být více náchylní k úletům.
Pro zdraví celého hnutí je moc důležité přirozené vzájemné propojení v rámci sítě takovýchto Božích rodin: Propojení vedoucích, propojení učedníků s určitým obdarováním – aby se vzájemně rozvíjeli a podle potřeby i korigovali; i propojení místních církví aspoň v určitém regionu – a aspoň příležitostně…

Pane Ježíši, děkuji Ti za skvělý a silný příklad sítě místních společenství v Novém zákoně! Je pro mě radostí pozorovat ten život a rozvoj…

G16. Doplň, co chybí

Kdo může lámat chléb
a ostatním podávat kalich?
V tomto oddílu Mostů k lidem přemýšlím o současných učednících Pána Ježíše, kteří jsou v kontaktu s nevěřícími lidmi, a jako ovoce svojí služby mají kolem sebe nové křesťany. Když se ty nové podaří pozvat do sboru, je to prima. Ale s mnoha z nich to zdaleka není tak jednoduché! Co potom? Průvodcům těchto nových věřících se snažím prakticky zpřístupnit biblickou a přitom jednoduchou církev.

Provázíš Discovery s nevěřícími známými? Scházíš se s misijním týmem křesťanů pro povzbuzení služby nevěřícím? Máš skupinku učedníků, kteří získávají své okolí pro Pána Ježíše? Předpokládám, že v kterékoli z těchto skupin – už běžně praktikujete  nějakou formu probírání Božího slova, odhaduji, že se tam modlíte, a obvyklé bývá taky sdílení a vzájemná péče. Někdo je určitě iniciátorem vašich setkání. Jestliže se v provázení střídáte, je to ideál pro rozeznání a rozvíjení dalších iniciátorů a vedoucích. Povzbuzujete se ve sdílení Dobré zprávy a pečujete o nové učedníky? Máte nějaký způsob oslavy Ježíše? Třeba bez hudby, jen v zamyšlení a děkování? Má váš tým nebo skupinka ještě něco z těchto funkcí novozákonní církve?

Pokud některé funkce církve zatím nepraktikujete, znovu si je v Božím slově s modlitbou prostudujte. Některým pomohlo, že si po čerstvém vlastním prostudování některé z těchto funkcí v Písmu tu danou věc „jen tak“ sami pro sebe vyzkoušeli. Ku příkladu jedni přátelé si po probrání příslušných pasáží „zkusili“ udělat neformální večeři Páně na skupince. A byli náramně překvapeni, jak nový a silný prožitek Ježíšovy blízkosti to pro ně byl.Všichni přítomní
jsou aktivně zapojeni.

To neznamená, že máte opustit svůj stávající sbor! Jestliže některá vaše skupina přijme funkce a identitu církve, můžete se pro svůj sbor stát prodlouženou rukou šíření Božího království tam, kam sbor nedosáhne!
Vyprávěl jsem Ti, jak někteří hosté na kurzu Alfa uvěřili, ale většinu se nepodařilo dostat do sboru. Kdyby se i po skončení Alfy scházeli dál a pořádající tým by postupně přidal všechny biblické funkce církve, pro řadu z těch nově věřících by to byla nejpřirozenější cestička, jak zůstat ve společenství, kam už neformálně patřili!
Pamatuješ na Novákovy, kteří přijali Ježíše, ale nebyli schopni strávit shromáždění běžné pro Dlouholeté věřící? Církev doma byla pro ně přirozeným řešením! Přičemž Dlouholetí aspoň příležitostně dále docházeli i do svého sboru.
Určitě si vybavíš Petra z nedávné předchozí lekce, který kromě úlohy pastora ve stočlenném sboru měl ještě vlastní domácí církev. A ta se za necelé tři roky sedmkrát reprodukovala! To znamená, že věřící z domácí církve u Petra začali podobné vlastní malé církve s dalšími přáteli zvenku.

Když si s učedníky uděláš biblickou studii o funkcích církve, možná zjistíte, že církví už vlastně JSTE! Jen vám možná některé funkce chybějí. Tak je s modlitbou prostě začněte dělat!Jak jsme sdíleli Ježíše
a pomáhali učedníkům v růstu?

Apoštol Pavel v nově založených společenstvích doplňoval, co bylo potřeba. Na  příklad v místních skupinách nových věřících, které Lukáš jasně označuje jako církve, teprve dodatečně ustanovují pečující vedoucí, tak zvané „starší“. (Skutky 14,23)
Škoda, že zkušenosti s malými církvemi zakotvené v samých počátcích většiny našich denominací nám jaksi vypadly z aktivní paměti. Podívej se na rozjezd vaší historie. Myslím, že tam najdeš mnoho povzbuzení!

Pane Ježíši, děkuji Ti za Tvůj jednoduchý návod k novým společenstvím a k celému hnutí. Prosím za Tvoje zmocnění pro další a další Tvoje následovníky, aby to zkusili a vytrvali, až uvidí hojné ovoce…

G15. Církev velká a malá

Uvažuji, kolik lidí se scházelo doma v církvi u manželů Akvily a Prisky, kolik v domě Filemona, kolik u Nymfy a kolik v řadě dalších novozákonních domácnostíKdo může
nové učedníky křtít?
I když se scházeli „jen doma“, Lukáš i apoštol Pavel pro ně ve svých spisech používají obvyklé označení „ekklesía“ – česky „církev“.
Představ si prosím opravdové Boží děti, které společně naplňují všechny biblické funkce církve, jak jsme je pozorovali ve druhé kapitole Skutků apoštolů. Rozdíl je pouze v tom, že se těch Božích dětí neschází 3000, ani 300, ba dokonce ani 30. Ale zpočátku jen pět nebo sedm. Když takováto menší skupina naplňuje FUNKCE, jaké měla první církev, je z biblického pohledu církví? Někteří věřící se zarazí a hned se jim chce říct: „To snad NE! Pět nebo sedm lidí je nanejvýš skupinka, určitě ne sbor.“

Dívám se na funkce církve z druhé kapitoly knihy Skutků a nechávám otevřenou otázku: Chybí něco pěti nebo sedmi Ježíšovým učedníkům, aby byli novozákonní církví, když:

  1. Vedou další lidi k přijetí Pána Ježíše a k „pokání“,
  2. křtí ty, kdo upřímně uvěřili,
  3. rozmlouvají s nebeským Otcem a s živým Ježíšem,
  4. sdílejí dobrou zprávu a budují učedníky,
  5. bývají spolu, vzájemně si slouží a mají se rádi
  6. různými způsoby chválí Boha,
  7. připomínají si Ježíšovu oběť a zmrtvýchvstání,
  8. podle potřeby sdílejí materiální prostředky,
  9. jasným centrem jejich společenství je Boží slovo,
  10. slouží mezi nimi zbožní vedoucí,
  11. a z Písma přijali společnou identitu církve?

Chybí něco takové „skupince“, aby byla církví v novozákonním smyslu?

Budu velmi rád, když v Česku a na Slovensku budou jako houby po dešti vznikat nové a nové sbory obvyklého formátu s novými lidmi zvenku! Třeba třicetičlenné, padesátičlenné nebo klidně stočlenné…! A jsem velmi vděčný za aktivity, které se k tomu u nás podnikají. Kolik věřících se ti vybaví, že by mohli založit a vést třeba jen třicetičlenný nový sbor? (Samozřejmě za účasti příslušného menšího týmu.) Znáš jednoho, dva takové křesťanské vedoucí?Naznali, že je čas,
aby se stali církví.

A kolik věřících se ti ve Tvém dosahu vybaví, že by mohli začít a provázet společenství rostoucí od pěti lidí třeba k počtu 10 nebo i 15? Mýlím se, když se mi zdá, že jich je hodně? Jasně, museli by se naučit důležité věci pro kontakt s nevěřícími a hlavně se pak „odvázat“, aby s nimi opravdu něco začali a náležitě v tom vytrvali…
Díváš se na tato videa, a proto odhaduji, že ty sám/sama jsi jedním z těch, kdo by takovou církev v malém mohli brzy začít! Kdybys měl k ruce vytrénovaného věřícího parťáka, obnovili byste si vztahové mapy, intenzivně byste se modlili a oslovovali byste svoje nevěřící kontakty, odhaduji, že byste řádově do měsíce mohli mít kolem sebe Discovery o pěti lidech! Vůbec bych se nedivil, kdyby vás za pár následujících týdnů modliteb a dalšího citlivého zvaní bylo šest sedm. A mezitímco pár nových lidí uvěří, budete krok za krokem směřovat ke všem biblickým funkcím církve.Přemýšlím
o biblických předlohách církve
a o aplikaci pro naši dobu,
pokud jde o nové věřící „ze světa“.

Já vím, že malé skupiny mají tendenci být křehké. Když jeden člověk z pětipoleví, může to být poněkud ohrožením. Domácí církve o deseti a více lidech bývají stabilnější. Proto je důležité s naléhavými modlitbami citlivě oslovovat stále další a další. A hodně pomáhá síť, hlavně síť vedoucích, a taky síť podobných společenství. O tom se zmiňuji v některé z dalších lekcí.

Pane Ježíši, čím víc si procházím novozákonní podněty pro Tvoji církev, tím víc mě fascinuje, jak jednoduše jsi to nastavil… Dej nám prosím odvahu to znovu zkoušet, se vším všudy…

G14. Dvě církve současně

Dovol velmi autentický příběh. (Jen osobní jména jsou tu náhradní!)
Byli jsme pozváni na nedělní bohoslužbu celkem tradičního střihu. V sále s lavicemi nejméně pro dvě stě lidí jsem odhadl přes sto přítomných. Příjemně velký a hezky udržovaný prostor, v čele šest hudebníků potom dobré biblické kázání a na konci – kromě běžných oznámení – s modlitbami vysílali tři mladé lidi na několikatýdenní misii v zahraničí.Chceme‑li napodobit
model první církve v chrámě,
měli bychom se scházet
v shoppingparku.

Pastor Petr a jeho manželka se nám po skončení bohoslužby věnovali jako hostům. V rámci milého rozhovoru u dobrého oběda nás pozvali na další setkání u nich doma. To je prý jejich druhá církev! Známe pastory, kteří mají dvě i více bohoslužeb za víkend, protože by se účastníci do modlitebny nevešli najednou. Tohle ale bylo něco úplně jiného! Ve čtvrtek o půl sedmé kromě nás dorazilo do prostorného obýváku šest místních lidí. Průběh setkání odrážel tří třetinový proces, jak ho běžně používáme i v našich misijních týmech, na Discovery a leckde jinde:

  • Pohled zpátky: který má části: Vzájemná péče, Návrat a Oslava Ježíše
  • Pohled nahoru: to je Vize a Bible
  • A pohled dopředu jako obvykle představoval: Akci, Procvičování a Rozhovor s Ježíšem.

V části zvané „Vize“ Petr uchopil tabulku, doprostřed nakreslil kroužek a napsal do něj název jejich ulice. Tak říkají téhle církvi u nich doma. Kolem udělal sedm dalších kroužků s nějakým zkratkami. „To jsou domácí církve, jejichž zakládající týmy od nás vyšly za uplynulé tři roky!“ vysvětlil nám jako hostům.Hnutím jsou
další a další generace učedníků,
kteří vytvářejí další generace
nových společenství.

„Příští týden bychom rádi vyslali Davida a Štěpánku…“ pokračoval. A pro nás na vysvětlenou připojil kratičký příběh, jak David a Štěpánka kontaktovali rodiny ve svém okolí i v práci, začali s nimi číst Boží slovo jako Discovery, několik lidí postupně uvěřilo, schází se jich běžně kolem desíti a posledně jich bylo třináct. „Naznali, že je čas, aby se stali církví,“ usmíval se Petr, jakoby to Davida a Štěpánku mělo napadnout už dávno.

Petr nejen sám „dělá“ tuhle vlastní domácí církev včetně večeře Páně a příležitostně včetně křtu atd. ale současně podporuje multiplikaci dalších a dalších církví! Na nedělních bohoslužbách otevřeně povzbuzuje členy sboru, aby s novými lidmi zvenku směřovali k vlastním církvím u sebe doma – nebo kdekoli.
Ptal jsem se, jestli lidé z těch domácích církví chodí i do toho nedělního shromáždění. „Spíš menšina,“ zamyslel se Petr. „A nemáš obavu, že ty domácí církve vyluxují nedělní sbor?“ „To není můj sbor!“ opáčil rázně usměvavý pětapadesátiletý zkušeňáč. Tři třetiny
jsou operační systém
pro OSOBNÍ růst
a pro mnohogenerační HNUTÍ.
„Přece nebuduji svoje království, ani království našeho sboru! Společně s Duchem svatým budujeme Boží království…“ A ještě mi dovysvětlil, že jejich hezky rekonstruovaný sborový dům se hojně využívá taky jako tréninkové centrum vedoucích a zakladatelů těch malých církví z jejich sboru a taky z mnoha dalších v jejich regionu. Zanedlouho jsem zjistil, že tohle zapojení ve dvou církvích současně je tam úplně běžné i pro několik věřících, kteří mají civilní zaměstnání; nejen pro pastora. Tito služebníci mají kromě neděle ještě svoji církev přes týden. Scházejí se u někoho doma případně někde v kavárně – samozřejmě s novými lidmi původem „ze světa“ a přirozeně jsou mezi i neobrácení!

Pokud se ti to všechno nějak nechce vejít do hlavy, mám pro tebe pochopení: Dej si teď, prosím, chvíli ztišení a modliteb. Prohlížej si biblické texty o církvi, které jsme četli v předchozích lekcích – a třeba si najdi i další. A hlavně v nich naslouchej živému Ježíši a Jeho srdci, Jeho přání.

Pane Ježíši, mluv prosím k našim srdcím a velmi konkrétně nám ukazuj, jak Tvoje slovo prakticky uplatnit v naší době: dneska, za týden, za měsíc…

G13. Tři třetiny a funkce církve

Modře jsou otázky, které klade průvodce.
Červeně jsou funkce církve.

Připomeň si prosím základní funkce místní církve, jak jsme je pozorovali ve 2. kapitole knihy Skutků. Ve zkratce je shrnuje náš „kruh církve„. A vezmi si k ruce taky kartičku k provázení Boží rodiny nebo misijního týmu. Tady je ke stažení.

První třetina setkání Boží rodiny je pohled zpátky. Na začátku se v části „Vzájemná péče“ ptáme:

  • Za co jsme vděčni?
  • Co nám dělá starosti?
  • Jak si v těch starostech můžeme vzájemně pomoci?

A mezi tím se průběžně jeden za druhého kratičce modlíme (2). Úplně neformálně, třeba jen jednou větou. Někde tady může být vzájemná pomoc taky skrze „dávání“ (7).

Další část v první třetině je „Návrat“:

  • Jak jsme uplatnili akční kroky z minula?
  • Jak jsme budovali vztah s Ježíšem?

Tohle jsou láskyplné podněty pro Ježíšův příkaz učedníkům: „učte je zachovávat, co jsem vám přikázal“! Jde tu o osobní zájem a o vzájemnou službu lásky (4)!

Následující otázka se celkem jasně dotýká klíčové funkce novozákonní církve: sdílení Ježíše a činění učedníků (3).

  • Jak jsme sdíleli Ježíše a pomáhali učedníkům v růstu?

Další nadpisek Oslava Ježíše (5) asi mluví sám za sebe. Pokud máte hudebníka, je to prima. Někteří si chvály pouštějí z mobilu. Někde ale hudbu vůbec neprovozují. Chválou je pro ně oslavný text z Bible nebo volné slovní vyjádření. Mezi ostatními – velmi tvořivými způsoby oslavy Ježíše – tu praktikujeme taky jednoduchou připomínku Ježíšovy oběti (6) s chlebem a vínem (nebo s červenou ovocnou šťávou)…

Druhá třetina setkání Boží rodiny je pohled nahoru. (Při Discovery s nevěřícími v rámci části vize říkáváme: Jsme tu, (a) abychom poznávali živého Ježíše, (b) abychom poznávali Bibli a (c) přitom každý z nás může začít podobnou skupinu se svými přáteli.”) Když jsme spolu jako Boží rodina, rozvíjení naší vize může mít různé formy: Připomeň, jaké srdce má Bůh pro lidi; případně vysvětli některá „Proč“:

Ve druhé třetině v části „Bible“ (8) jako obvykle někdo nahlas přečte vybranou hlavní pasáž. Pak ji někdo jiný přečte ještě jednou, aniž bychom se my ostatní dívali do textu. Společně si přečtenou pasáž zpaměti rekapitulujeme a pak svoji rekonstrukci prověříme zase pohledem do textu Božího slova.
Následně si k tomu klademe známé otázky:

Těchto otázek se držíme hlavně kvůli předavatelnosti, aby i tuhle část mohli provázet noví lidé. Nicméně je-li to třeba, k některým pasážím nebo tématům může průvodce přidat i jiné varianty otázek, případně i určitou formu kratičkého vysvětlení nebo „probírání“. Hned na to se ale vraťte k základním předavatelným otázkám! 🙂

Následuje třetí třetina při setkání Boží rodiny – pohled dopředu. Tam je část „Procvičování“.
Může jít o některý nástroj pro náš kontakt s nevěřícím kamarádem. Ale může tady být taky vyzkoušení něčeho, co přímo souvisí s naším rozhodnutím, které vyplynulo z dnešního textu. Poslední část je totiž „Akce a rozhovor s Ježíšem“. Ze setkání Boží rodiny ideálně chceme všichni odejít s malým vlastním plánem.
Naslouchejme Ježíši, k čemu nás vede:Pán Ježíš říká:
„Učte je ZACHOVÁVAT.“
Nejen „Učte je“
Matouš 28,18-20

  • Co udělám na základě dneška?
  • Jak posílím svůj vztah s Ježíšem?
  • Komu budu sdílet Ježíše a jak pomůžu učedníkům v růstu?
  • Sdílejme se, co nám Ježíš řekl.
  • Zapišme si to.
  • Modleme se za sebe a za svoje přátele.

Když přijde čas někoho z nově věřících pokřtít (1), rádi jsme u toho jako celá Boží rodina! Křtěnce samozřejmě povzbuzujeme, aby pozvali svoje blízké a kamarády. Trochu je poučíme, co těm blízkým říct a pomůžeme jim připravit jejich minutový osobní příběh!

Možná jsme ještě explicitně nezmínili pečující vedoucí (9). V síti Božích rodin je nádherné, že vedoucí, kteří dobře fungují, vlastně moc není vidět! Co nejvíc totiž pomáhají ostatním, aby byli zapojeni do provázení a služby.

Pane Ježíši, jednoduchost a hloubka Tvých příkazů a svým způsobem i jednoduchost cest, kterými nás vedeš, je prostě nádherná.

G12. Tři třetiny jako operační systém

Když někdo z věřících poprvé slyší o „jednoduché církvi“ nebo o „domácí církvi“, povětšině si představí klasický průběh bohoslužby, Kristus miloval církev
a sám sebe za ni vydal.

Efezským 5,25
jen v malém počtu přítomných a v jiném prostředí: třeba na sedací soupravě v obýváku nebo kolem jídelního stolu. Možná jsi takhle zažil bohoslužbu v některé „stanici“ většího sboru. I když je tam sedm nebo deset lidí, struktura setkání se někde velmi podobá bohoslužbě ve sboru. Setkání jednoduché církve nebo „Boží rodiny“, jak tomu říkáváme, je ale něco radikálně odlišného! Celkový koncept se podstatně liší.

Pán Ježíš svým učedníkům říká: Jděte a získávejte mi učedníky. (Matouš 28,19-20) A pokud se jedná o další kroky s těmi právě získanými učedníky, Mistr pokračuje: „Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
Pán Ježíš říká: „Učte je zachovávat,“ nejen „učte je“ – ve smyslu „předávejte jim informace“. Ježíšovým zjevným cílem je to „zachovávání“ – tedy proměna smýšlení a života učedníků!
„Poznání“ (v obvyklém chápání „informací“ nebo „nauky“) je pro to zachovávání důležité, ale ve skutečnosti je jen malou součástí. Proto se při setkáních Božích rodin držíme tak zvaných tří třetin:K pojetí církve jako
mnohogeneračního hnutí
máme v Novém zákoně
několik jasných výzev.

  1. pohled zpátky (←)
  2. pohled nahoru (↑)
  3. pohled dopředu. (→)

Se základním průběhem tří třetin se naši přátelé většinou seznámili ještě jako nevěřící, když přicházeli na Discovery – tedy na objevné čtení Bible. Naši křesťanští přátelé poznají strukturu tří třetin na tréninku Mosty k lidem a pak si ji zkoušejí hlavně v misijních týmech, které velmi doporučujeme jako dlouhodobou podporu i po tréninku.
Kdosi výstižně řekl, že tři třetiny jsou „operační systém pro OSOBNÍ růst a pro mnohogenerační HNUTÍ“. Setkání Boží rodiny – čili domácí církve probíhá skutečně jako setkání rodiny! Pokaždé to sice někdo provází nebo se v provázení jednotlivých částí spíš střídáme, nicméně všichni přítomní jsou aktivně zapojeni. Nikdo není pouhý divák nebo posluchač! Je tam opravdové aktivní společenství.Kromě osobní identity v Kristu,
přijali taky společnou
IDENTITU CÍRKVE.

Psané Boží slovo určitě musí vždycky zůstat základem našeho duchovního života a rozvoje! A vzájemné sdílení věřících je taky moc důležité! Třetí třetina ovšem navíc vyhrazuje prostor pro nasloucháni přítomnému Pánu Ježíši především s otázkou, co z dané pasáže mám v příštím týdnu osobně uplatnit a jak konkrétně. Tedy co mám s nějakou klíčovou myšlenkou prakticky udělat, aby to směřovalo k zachovávání toho, co nám Pán Ježíš přikázal. Tady poznamenávám, že to musejí být osobní objevy a hlavně osobní rozhodnutí každého z nás. (Nejde o rozhodnutí „vedoucího“ – co máme zachovávat my ostatní.)
Když se o položkách, pro které jsme se osobně rozhodli, sdílíme a mezitím za sebe navzájem modlíme, dává pak smysl, že se mě v první třetině příštího setkání někdo s laskavostí zeptá, jak se mi dařilo moje vlastní rozhodnutí naplnit nebo někam posunout. „Modlil jsem se za tebe, tak mě to zajímá…“
Dlouholeté pozorování v českých podmínkách nám ukazuje, že když se tři třetiny dělají dobře, poctivě, lidé z takových setkání odcházejí:

  • nasycení Božím slovem,
  • dotčení živým Ježíšem (čili Duchem svatým)
  • povzbuzení vzájemnou podporou
  • a současně s konkrétním rozhodnutím, co z daného textu ve vlastním životě uplatní.

V další lekci Ti ukážu, jak tahle obvyklá struktura tří třetin odráží funkce církve. Moc Ti pomůže, když si mezitím ty funkce církve připomeneš! A taky si najdi nebo stáhni taháček k provázení misijního týmu a Boží rodiny.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že Tvoje Slovo představuje obrovské bohatství, kterým chceš za účasti svého Ducha proměňovat naše myšlení i naše praktické životy…

G11. Církev v chrámě

Na začátku knihy Skutků se zdá, že v Jeruzalémě vznikla „megacírkev“: Ti, kteří radostně přijali Petrovo slovo, byli pokřtěni a toho dne byly přidány asi tři tisíce duší. (Skutky 2,41) O dvě kapitoly dál je číslo pět tisíc (Skutky 4,4). Mezi dnešními křesťany vnímám utkvělou představu, že první církev v jeruzalémském chrámě byla jakýmsi ideálem, k němuž bychom měli směřovat.
Skutky 2,46 Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm. Tady od evangelikálů slýchám interpretaci, že když byli jednomyslně v chrámě, to je „sbor“. A po těch domácnostech to byly „skupinky“, které měli tak nějak navíc k tomu hlavnímu, co se odehrávalo v chrámě.

Církev v Novém zákoně
rozhodně není rozdělena
na kněze a ty „ostatní“.
Jakmile se blíže podíváš na praktické fungování tehdejšího jeruzalémského chrámu, jsem si celkem jistý, že se Ti tato představa rozpadne. Kousíček z Matouše 21 tedy z doby několik týdnů před touto událostí vzniku církve: Ježíš vstoupil do Božího chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů.. (Matouš 21,12) Podle Jana 2,14 se v chrámě prodával i dobytek!
Představ si to úplně naturálně: Kromě toho, že dobytek potřebuje potravu – aspoň seno a vodu – uvaž, co v místě ustájení dobytka nevyhnutelně muselo být na podlaze, a jaké to asi vydávalo aroma… Byl‑li tam dobytek, prodávali‑li a kupovali tam všechno možné, směňovali‑li tam peníze a dělali kdo ví, co ještě, pak určitě nešlo o svaté a klidné shromáždění církve jakoby v tiché modlitebně oddělené od hříšného světa.
Přesně naopak! Areál jeruzalémského chrámu pro židovskou populaci představuje veřejné místo! Běžně sem chodí spousta Židů, kteří Ježíše neuznávají a provoz tohoto chrámu mají na starosti kněží, z nichž mnozí před pár týdny volali „ukřižuj ho“ a za pár dnů apoštoly zbijí a dají do vězení. Scházení církve v chrámě je v podstatě setkáním uprostřed zástupu nevěřících!
Aspoň deseti nevěřících
se zeptej, co je podle nich
„církev“!
To mě velice inspiruje! Chceme‑li napodobit model první církve v chrámě, měli bychom se scházet v shoppingparku nebo v městské tržnici a tam sdílet Dobrou zvěst o Ježíši!
Tento model tak trochu napodoboval apoštol Pavel. Jeho první kroky v novém městě obvykle vedly do synagogy případně na jiná místa, kde se shromažďovali lidé, kteří neznali Ježíše. Třeba jakési modlitební místo u řeky v městě Filipis nebo náměstí v Aténách. (Skutky 16,12n; 17,16n) Nepřehlédni prosím důležitý princip: Apoštol Pavel mluví jejich jazykem, používá jejich obrazy a ti lidé tam s ním komunikují – odpovídají mu nebo přímo skáčou do řeči.

Když ve Skutcích 8 byli učedníci rozehnáni do okolních krajin. O scházení církve v chrámě pak už dále není zmínka! A od roku 70 našeho letopočtu z chrámu nezůstává kámen na kameni. Církev funguje už pouze po domácnostech nebo v jiných soukromých prostředích! Podobně sdílení dobré zprávy se uchyluje především do sféry osobní iniciativy „obyčejných věřících“: Ti, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali Slovo! (Skutky 8,4) Tohle bylo opravdové hnutí ve smyslu sdílení a předávání života dalším a dalším generacím učedníků. Kdosi to výstižně nazval „tekutá církev“. Podle možností vznikaly nenápadné církve po domácnostech, které se mohly snadno přemisťovat a hlavně se v dalších generacích reprodukovaly.Podívej se na stručný a názorný
přehled základních funkcí,
jak je společně praktikovala
první církev.

Jak jsem Ti naznačil, v tomto oddílu Mostů k lidem přemýšlím o biblických předlohách církve a o aplikaci těch předloh pro naši dobu, pokud jde o nové věřící „ze světa“.

Denně zůstávali jednomyslně v chrámě a po domech lámali chléb… (Skutky 2,46)
Jak jsme si ukázali, v Jeruzalémě to ani zdaleka nebyla jedna mega‑církev. Ale spíš mega‑SÍŤ domácích společenství, která se podle možností scházela i v chrámě, aby tam dalším a dalším Židům ukázala na vzkříšeného Ježíše!
Velmi toužím, aby „obyčejní věřící“ i u nás dneska přijali tohle biblické povolání a zmocnění, že i ONI můžou začít a provázet zdravou jednoduchou církev tvořenou z nových učedníků! Další lekce Ti naznačí, jak na to.

Pane Ježíši, děkuji Ti za Tvoje opakované ujišťování, že církev je příležitostí pro prosté učedníky, kteří poslouchají Tvoje Slovo a poddávají se Tvému vedení.

G10. Kdo může

Pro církev je v Novém Zákoně
docela častá RODINNÁ terminologie.
V křesťanských kruzích se používá termín „všeobecné kněžství“. V novozákonním smyslu jsou kněžími všichni, kdo se přijetím Ježíše jako svého Zachránce stali Božími dětmi. Apoštol Petr píše: Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petrův 2,9) Apoštol Jan na adresu Pána Ježíše v knize Zjevení přidává: ON nás učinil královstvím, kněžími svému Bohu a Otci. (Zjevení 1,6)

Církev v Novém zákoně rozhodně není rozdělena na kněze a „ty ostatní“ (jak tomu bylo ve Starém zákoně)! Duchovní kněžství je zmocněním pro každého, kdo patří Ježíši. Dívám se do 2. kapitoly knihy Skutků apoštolů, a přemýšlím, kdo má v místním společenství ty jednotlivé funkce církve vykonávat. Disputace celkem nebývá:

  1. že se všichni můžou modlit,
  2. všichni můžou získávat a budovat další učedníky,
  3. od každého se čeká, že bude s láskou pečovat o druhé,
  4. nějakým způsobem chválit Boha
  5. a podle možností taky dávat.
  6. Snad celkem kdokoli může otázkami provázet společné přemýšlení nad Božím slovem. Tří třetinový proces Discovery nebo Boží rodiny nepoužívá monologický výklad (typu kázání nebo vyučování). Tři třetiny si tady někdy příště probereme podrobněji
  7. Pokud jde o vedoucí v církvi, pro podporu mnohogeneračního hnutí je podstatné, aby do sloužícího vedení bylo zapojeno co nejvíce lidí! Pokud by šlo o vedoucí nějak označené (či „ustanovené“), vidíme jejich kvalifikaci v Bibli popsanou konkrétněji…

A kdo může nové učedníky křtít (1)? A kdo může lámat chléb (6) a ostatním podávat kalich? Když svoji pozornost
zaměříme na generace,
náš pohled na církev
se docela posune!

Psané Boží slovo je v těchto položkách velmi otevřené. Všimni si na příklad, že stejné učedníky, které Mistr posílá získávat Mu další učedníky (Matouš 28,16‑20), v témže souvětí jedním dechem pověřuje, aby získané učedníky taky křtili: „Získávejte mi učedníky, křtěte je a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ Stejná skupina učedníků pár dnů předtím dostává od samotného Ježíše pokyn: „To čiňte na mou památku.“ Ani v dalších novozákonních textech pro tyto funkce společenství nevidím omezení kněžství skutečně všeobecného.
Velmi si vážím několika pastorů tady v Česku, kteří v dobách různých omezení věřícím ve svých sborech řekli: Dělejte si večeři Páně v rodinách! A přidali pár praktických instrukcí, jak na to. Znevážili tento vzácný duchovní úkon? Právě naopak! Ti, kteří to doma zkusili, prožili večeři Páně s novým nábojem vděčnosti přítomnému Ježíši! V některých rodinách se na to konto začalo více mluvit o duchovních věcech! A někteří to pak tu a tam dělávali i když už žádná omezení nebyla!
Podobně při křtu někteří vedoucí sborů chtějí, aby samotnou formuli pronesl a ponoření vykonal ten, kdo křtěnce přivedl k Ježíši nebo kdo se o něj nyní duchovně stará! Výzva někoho osobně fyzicky pokřtít se i u letitých věřících stává hlubokým duchovním prožitkem Ježíšova zmocnění získávat Mu učedníky!

Církev začíná tím,
že lidé byli slovy o vzkříšeném Ježíši
„zasaženi v srdci“!
Všeobecné kněžství a zmocnění pro všechny funkce církve je v Novém zákoně hodně důležité zejména v kontextu hnutí! Aby ty základní prvky snadno a přirozeně praktikovaly další a další generace obyčejných učedníků… Prosím, umožni svým lidem „dělat církev“ se vším všudy! Nechej je, ať si opakovaně čtou biblické pasáže, kým jsou; mimo jiné taky královským kněžstvem! (1. Petrův 2,9)
S ohledem na obvyklé nastavení z posledních desetiletí mnozí budou patrně potřebovat nejen Tvoje svolení, ale v začátku možná přímo Tvůj doprovod za ručičku! Že jim to ukážeš, pak si to osobně vyzkoušejí, aby následně všechny ty funkce naplňovali už sami. Bude to obrovským požehnáním pro ně osobně, pro celé společenství a pro široké okolí nevěřících i věřících!

Pane Ježíši, v Božím slově jsem stále znovu překvapován mírou důvěry a svobody, kterou nám dáváš – s jasným cílem, aby se Tvoje království šířilo.

G09. Funkce církve

Celý tento oddíl o církvi tvořím pro praktiky, kteří Pánu Ježíši získávají nevěřící lidi a hledají pro ně další cestu. Uchopení prostých funkcí
novozákonní církve
celou věc hodně zjednoduší.
Pojď prosím spolu se mnou v Novém zákoně pozorovat, co dělala první církev. Pro dobré uchopení těch principů je moc důležité, aby sis pozorně pročetl/a Skutky 2,36‑47 až do konce kapitoly. Nejlépe aspoň dvakrát za sebou. Ke klidnému čtení si zastav tohle video. Vezmi si k ruce papír a tužku a přímo z textu si vypisuj, co jako církev dělali. Stopni si tohle video a za chvíli na viděnou… 🙂


Jednotlivé aktivity nebo funkce církve si pro lepší zapamatování znázorňujeme prostinkými symboly. Církev začíná tím, že lidé byli slovy o vzkříšeném Ježíši „zasaženi v srdci“!

  1. Petr říká: „čiňte pokání„. Tahle jejich „proměna smýšlení“ je vstupní branou do osobního vztahu s Ježíšem a současně do duchovní entity Ježíšovy Církve.
  2. Ty, kteří přijali Petrovo slovo, učedníci tentýž den pokřtili. A následují další aktivity, které první církev dělala.
  3. Zůstávali na modlitbách. Šipkami nahoru a dolů říkáme, že modlitbu vnímáme jako dialog. A ten obláček znázorňuje Ducha Svatého.
  4. V této pasáži sice pozorujeme hlavně apoštola Petra, že oslovuje lidi, kteří dosud nevěřili v Ježíše jako Zachránce, nicméně tyhle davy o letnicích tvořili židé z různých národů, kteří se po svátcích vrátili do svých dalekých domovů, a svým rodinám a blízkým měli hodně co vyprávět! (Skutky 2,5‑12) V dalších pasážích knihy Skutků už sledujeme sdílení Ježíše a činění učedníků od úplně obyčejných věřících, kteří se kvůli pronásledování rozutečou do širokého okolí. (Skutky 8,1‑4)
  5. Všichni tihle věřící hodně jsou spolu, mají „společenství“, jedí spolu, sdílejí svoje životy a vzájemně si projevují péči a lásku.Novozákonní zobrazení církve
    jako Boží rodiny
    charakterizuje dynamika
    navazujících generací.
  6. Chválili Boha.
  7. Připomínali si Ježíšovu oběť a jeho zmrtvýchvstání tím, že po domech mezi sebou „lámali chléb“.
  8. Bylo tam velmi štědré dávání – sdílení hmotných statků nebo peněz.
  9. Slyšíme tu „učení apoštolů“, v němž zůstávali. V průmětu pro nás jde o dominantu Božího slova – Bible.
  10. Operují tu pečující vedoucí! Zpočátku apoštolové, brzy na to další služebníci (řecky „diakoni“) a následně tak zvaní „starší“, (což ale vůbec nemusí znamenat výjimečnost věku)!
  11. A ještě je tu pozoruhodný slovní obrat, že toho dne se k nim „přidaly“ 3000 lidí. Tihle jednotlivci nejen soukromě ve svém nitru uvěřili v Pána Ježíše, ale „přidali se“ – dali najevo, že chtějí být součástí této nové Boží rodiny.

Tohle je stručný a snad i názorný přehled základních funkcí, jak je společně praktikovala církev v Jeruzalémě. V dopisech apoštolů jsou tyto funkce rozvedeny do větší hloubky…

Zkusíš si je se mnou zopakovat?

  1. Lidé, kteří zatím Ježíše neznali, proměnili své smýšlení (to je po křesťansku „pokání“) a tak se stali součástí duchovní entity zvané církev.
  2. Ty, kdo přijali Dobrou zprávu, pokřtili.
  3. Povídali si s nebeským Otcem a s živým Ježíšem.Velice vás pozdravuje v Pánu
    Akvila a Priska
    spolu s církví v jejich domě.

    1. Korintským 16,19
  4. Sdíleli Dobrou zprávu dalším.
  5. Byli spolu, jedli spolu, sloužili si navzájem.
  6. Chválili Boha.
  7. Lámali chléb, ve smyslu připomínky Ježíšovy oběti.
  8. Byli štědří.
  9. Základem pro ně bylo Boží slovo.
  10. Rostli mezi nimi a sloužili zbožní vedoucí.
  11. A poslední tam bylo, že se „připojili“.

Kromě toho, že přijali osobní identitu v Kristu, přijali taky společnou IDENTITU CÍRKVE. Vědomí identity církve znázorňujeme plnou čarou po obvodu kruhu. Když jde jen o skupinu, která vykonává tyto činnosti, aniž by řešila identitu církve, používáme čárkovanou čáru.
Tuhle grafiku si můžeš stáhnout TADY. Ideální bude, když si to celé ještě párkrát samostatně nakreslíš! Tento „kruh církve“ totiž budeme v následujících lekcích velmi prakticky potřebovat.

Děkuji Ti, Pane Ježíši, za úžasnou jednoduchost Tvého pojetí církve, jak nám ji popisuje psané Boží slovo. Ukaž nám prosím, jak to v naší době uplatňovat prakticky.

G08. Církev jako hnutí

Z přehlédnutí novozákonních obrazů církve celkem jasně vyplývá, že zdravá církev je živá a dynamická; rozrůstá se v dalších a dalších generacích. Novozákonní zobrazení církve jako Boží rodiny charakterizuje přirozená dynamika navazujících generací: Otcové jsou ti, kdo mají děti. Přičemž „děti“ rostou v „mládence“ a ve svůj čas se taky stávají „otci“.Záměrné získávání nevěřících
pro Pána Ježíše
je tu moc důležitým předpokladem,
abychom si rozuměli.

Myšlenku generací zahrnují i další biblické ilustrace církve. Třeba Boží stádo. Tam to bečí, tam se to pase, dojí, stříhá… a zdravé stádo se v dalších a dalších generacích samozřejmě taky reprodukuje. Podobně obraz Božího pole zachycuje zasévání, růst, sklizeň, sycení, hojnost… a nevyhnutelně i generace další a další úrody!

K pojetí církve jako mnohogeneračního hnutí máme v Novém zákoně i několik velmi jasných výzev. Nejznámější je asi 2. Timoteovi 2,2. Co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.

  1. Co jsi slyšel ode mne – apoštola Pavla jako první generace
  2. to ty, Timoteji – jako druhá generace
  3. svěř věrným lidem – jakožto třetí generaci
  4. kteří budou schopni vyučit také jiné – a ti „jiní“ jsou vůči Pavlovi už čtvrtou generací Ježíšových učedníků.

Obrovské nároky
na založení nového společenství
vyplývají
POUZE Z NAŠÍ PŘEDSTAVY…
Chceš-li to ve větším rozměru než jen pokyn pro „jednoho Timotea“, podívej se na 1. Tesalonickým 1,6-9 Vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha Svatého. 7 Tím jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. 8 Od vás se rozeznělo Pánovo slovo nejen v Makedonii a v Achaji, ale i vaše víra, která směřuje k Bohu, se rozšířila všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 9 Oni sami totiž o nás vypravují, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili od model, abyste sloužili živému a pravému Bohu.
Všimni si:

  1. Napodobujete nás i Pána – jako první generaci
  2. přičemž vy Tesaloničtí – jakožto druhá generace, která napodobuje nás
  3. jste se stali vzorem a od vás se slovo Páně rozeznělo v Makedonii a Achaji. Makedonští a achajští se stávají třetí generací učedníků.
  4. A od makedonských a achajských to pak slyší čtvrtá generace – to jsou ti „všude“. Výsledkem je Pavlovo vyjádření: „Není třeba, abychom o tom vůbec mluvili.“

Mladé víno se dává
do nových měchů
a obojí zůstane.
(Lukáš 5,37‑39)
Mám dojem, že když svoji pozornost zaměříme na generace, náš pohled na církev se docela posune!

Svým způsobem takto Pán Ježíš po svém vzkříšení posílá učedníky: (Skutky 1,8) Přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země. O něco později si čteme: Skutky 8,1 V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska.

  1. Apoštolové nějak měli možnost v Jeruzalémě zůstat!
  2. Ale všichni ostatní – tedy celá druhá generace – se rozprchli po území Judska a Samařska!
  3. A v pozdějších kapitolách knihy Skutků vidíme, že skrze třetí generaci nově získaných učedníků
  4. je Dobrou zprávou zasažen tehdejší doslova „konec země“ – čili čtvrtá generace a pravděpodobně i následující!

Jiný příklad může být

  1. apoštol Pavel v Korintu,
  2. Tuhle sadu nástrojů
    vnímáme jako trychtýř,
    po slovensky „lievik“.
    kde pracoval „s nějakým židem Akvilou a s jeho manželkou Priscillou“  (Skutky 18,2).
  3. O něco později Priscilla a Akvila potkávají muže jménem Apollos, jehož vzali k sobě jako učedníka (Skutky 18,26) a „ještě přesněji mu vyložili Boží cestu“. Pozorně sleduj, co tohle „učedníkování“ s Apollem udělalo.
  4. Apollos pak slouží v Korintu, a někteří noví věřící si na něho vytvoří až příliš silnou vazbu, že pak říkají „Já jsem Apollův“. (1. Korintským 3,4)

Na jedné straně úplně chápu, že nějaká část církve občas musí zahrnovat i službu „nemocnice“. Nicméně zdravou církev nebo aspoň její zdravou část Nový zákon jasně ukazuje jako hnutí. Přestože to byla velmi těžká doba obrovského pronásledování! Hnutím jsou prostě další a další generace učedníků, kteří úplně přirozeně vytvářejí další generace nových a nových společenství tedy církví.

Pane Ježíši, dej nám prosím vidět zdravou současnou aplikaci této živé mnohogenerační církve, jak ji pozorujeme ve Tvém Slově!

G07. Církev – obrazy

Když chceme popsat nějaké těleso, aby bylo možné je vyrobit nebo sestavit, potřebujeme k tomu obvykle několik důležitých výkresů. Třeba pro rodinný dům jsou zásadní půdorysy základů a jednotlivých podlaží. Ke konstrukci schodiště a střechy se hodí tak zvané řezy. A budoucí obyvatele hodně zajímají taky pohledy z různých stran.
Podobně je tomu, když nám Duch svatý ukazuje to, čemu se u nás říká zvláštním slovem „církev“. V Božím slově nenajdeme výslovnou definici ve smyslu „církev je – dvojtečka – a něco dál“. Emoce podporují
přemýšlení, hledání, otázky!
Ale vidíme tam několik pozoruhodných obrazů. Některé jsou přímo ve spojení se slovem „církev“, a některé zjevně charakterizují Ježíšovy následovníky a společenství, které vytvářejí. (V těchto pěti minutách určitě nezmiňuji všechny.) I když jsme si nějakou představu už vytvořili, pojďme se na ty „stavební výkresy církve“ kratičce podívat přímo do Bible. Odkazy najdeš zase v textu pod videem.

Adresátům v Korintu Pavel píše: Vy jste Boží POLE, Boží STAVBA. (1. Korintským 3,9) A myšlenku Boží stavby chvíli rozvádí: Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. (1. Korintským 3,10‑11)
Stavební náměty píše Pavel taky Timoteovi: …abys věděl, jak je třeba se chovat v domě Božím, jímž je církev Boha živého, sloup a opora pravdy. (1. Timoteovi 3,15)

Pro církev je v Novém Zákoně docela častá RODINNÁ terminologie. Párkrát nacházíme přímo pojem „Boží rodina“ (Efezským 2,19) nebo „rodina víry“ (Galatským 6,10).Pane Ježíši, děkuji Ti,
že jsi církev nezamýšlel
jako břemeno,
které unesou jen ti nejsilnější.

Jasné je, že Bůh je v Kristu naším Otcem, a ti kdo přijali Ježíše jako svého Zachránce a Pána jsou Boží děti (Jan 1,12). Jsou označováni bratři, sestry a taky dítky, synové nebo mládenci, což ukazuje, že máme směřovat k dospělosti. Proto apoštol Jan ve stejném kontextu používá i pojem „otcové“, tedy ti, kdo někoho přivedli na svět a starají se. (1. Janův 2,13‑14)
Do sféry rodiny náleží taky zajímavý rozměr, že jsme Boží dědicové a spoludědicové Kristovi (Římanům 8,17). A jako velmi významné se tu opakovaně ukazuje úzké propojení s Duchem svatým: Ti, kdo jsou vedeni Božím Duchem, jsou Boží synové. Přijali jsme Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme Boží děti. (Římanům 8,14‑16)
Nádherným intimním obrazem – vlastně taky z rodinné kategorie – je církev jako NEVĚSTA. (Efezským 5,21-32) Vystupuje tu blízkost mezi Kristem a Jeho Milovanou, nejhlubší láska, totální oddanost, naprostá důvěrnost a taky výlučnost, jedinečnost. Možná i tajemnost, jak to apoštol Pavel zmiňuje.

Obrazem, který zdůrazňuje funkčnost, je Ježíš jako Hlava a církev jako Jeho TĚLO (Efezským 5,23), Vždyť jsme údy Jeho těla, z Jeho masa a z Jeho kostí. (Efezským 5,30) Apoštol Pavel klade velký důraz, že jsme sice součástí jednoho Těla pod vedením jedné Hlavy, ale přitom každý osobně máme odlišná obdarování, jiné dovednosti a tím i různé úlohy. (1. Korintským 12,12‑30)

„Někteří rádi přišli na další Alfu
a ještě vzali někoho s sebou!
Ale do sboru?! Ani náhodou…“
Pán Ježíš sám sebe popisuje jako dobrého Pastýře. (Jan 10) Apoštol Petr píše o STÁDU a o pastýřích v množném čísle. (1. Petrova 5) Vedoucím v Efezu apoštol Pavel při osobním rozloučení říká: „Duch Svatý vás ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví. (Skutky 20,28 1. Petrův 5,2‑4) Pak rozvíjí i různá nebezpečí a úskalí. Moc zajímavé je, v čem Pavel vidí ochranu nebo řešení těch ohrožení pro Ježíšovo stádo! Svěřuji vás Bohu a Slovu jeho milosti. (Skutky 20,32)

Apoštol Petr jde některými obrazy do hloubky naší identity. Silnými slovy říká, kým jsme a současně jaké je naše poslání: Jste ROD vyvolený, královské KNĚŽSTVO, NÁROD svatý, LID určený k Božímu vlastnictví. (1. Petrův 2,9) Tím vším jsme, abychom naplnili poslání, které s tou naší identitou souvisí: abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Něco z téhle naší totožnosti zachycuje taky kniha Zjevení: a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci. (Zjevení 1,6)Ve starém sboru bývá vyzrálost,
kotva věrouky, morálky
a dalších hodnot
nasbíraných v historii.

Poznamenávám, že jsem tu nevyjmenoval všechny novozákonní obrazy církve! S modlitbou si prosím projdi aspoň tyhle. A přemýšlej, jak se asi mají promítat do praktického života současných společenství Ježíšových následovníků. Pak se podívej na další lekce k tomuto tématu.

Pane Ježíši, děkuji Ti za tu spoustu velmi názorných vyjádření, abychom mohli rozumět, jak má tvoje milovaná církev vypadat a fungovat.

G06. Církev – Pojem a měřítka

Připomínám, že tento oddíl o církvi je adresován křesťanům, kteří účinně slouží nevěřícím, už jich pár pro Pána Ježíše získali a hledají další cestu…
V příštím týdnu prosím oslov aspoň deset nevěřících lidí různého věku a zeptej se jich, co je podle nich církev! Podobně si udělej průzkum, co pod slovem „církev“ vidí věřící! Pro spoustu křesťanů to pravděpodobně bude „denominace“; zvláště pokud slovo „církev“ mají v názvu. Jiným se slovem „církev“ naskočí budova. O tom vypovídají výroky typu: „Kam chodíš do církve?“ nebo „jdeme do sboru“. Někteří si pod církví vybaví „shromáždění“, a mají na mysli setkání, bohoslužbu, akci. Další řeknou „skupina křesťanů“ nebo „novozákonní Boží lid“…Taky máš občas
nově věřícího Jirku „ze světa“,
který jaksi není schopen strávit
vaše shromáždění?

Uvažuji, co si představili věřící v Novém zákoně, když se řeklo „církev„… Původní řecké slovo „ekklesía“ (εκκλησία) je nám možná povědomé, že znamená „vyvolaná“. Z řeckých dějin je „ekklesía“ známa jako „sněm plnoprávných občanů města“. Nebo něco jako „srocení na zavolanou“. Tohle slovo vidíme i v Novém zákoně několikrát použité zcela sekulárně. Tedy v obyčejném světském významu jako „setkání“ nebo opravdu „srocení“. Na stránce pod videem je k tomu úplně dole pár odkazů. Původní slovo Ekklesía v každém případě představuje lidi, „společenství lidí“!

Kromě samotného pojmu chci připomenout taky měřítka církve, nebo rozměry či dimenze, jak je pozorujeme v Novém zákoně. O Pánu Ježíši Apoštol Pavel píše: On je hlavou těla – církve. (Koloským 1,18) Nebo: Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal. (Efezským 5,25) Z kontextu je zjevné, že jde o církev jako soubor Ježíšových následovníků ve všech dobách na všech místech… Tento největší pohled se obvykle shrnuje výrazem „univerzální církev“.
Trochu menší dimenzí, jak se v Novém zákoně píše o církvi, je – řekl bych – „církev regionální“ nebo městská. „Ekklesía“ pak označuje Boží děti na určitém území nebo náležející k některému etniku: A tak církev v celém Judsku, Galileji a Samaří měla klid, vnitřně i navenek rostla… (Skutky 9,31) Nebo: Pozdravují vás všechny církve z pohanů. (Římanům 16,4) Případně: Pozdravují vás asijské církve. (1. Korintským 16,19) Pavel píše: Církvi Boží, která je v Korintu. (1. Korintským 1,2)
A nejmenší přirozenou jednotkou v Novém zákoně je „ekklesía“ – tedy církev – v něčí domácnosti. Velice vás pozdravuje v Pánu Akvila a Priska spolu s církví v jejich domě. (1. Korintským 16,19) Pavel píše Filemonovi a církvi ve tvém domě. (Filemonovi 1,2) A další citáty najdeš zase úplně dole na stránce s videem. Apoštol Pavel používá stejné slovo „církev“ („ekklesía“), i když se setkávají v domácnosti! Přitom nejde „o skupinku“, která by byla součástí většího „sboru“! Jde prostě o církev doma!Když Tvůj mikro-příběh
Jirku inspiruje,
víš, kudy jít dál…

Jednou je „ekklesía“ univerzální církví všech dob, jindy jsou to regionální nebo etnická uskupení věřících, a taky jde o společenství, která se scházejí v malém u někoho v domácnosti. Zdá se, že pojem církev není v Božím slově definován úplně „technicky“ nebo „akademicky“, jak bychom si možná přáli. Reprezentuje představu širší a bohatší, než jak se nám v posledních pár generacích ustálila.

Ještě krátkou zmínku k českému slovu „církev“. Etymologicky údajně vychází z řeckého spojení „η Eκκλησία του Κυρίου“ (čti [hé eklesia tú kyrijú]). „Kyrios“ je v řečtině „Pán“. Doslova to znamená „shromáždění toho Pána“ nebo „shromáždění Páně“. Mnohem později – už mimo dobu psaní Nového zákona – to prý bylo zkráceno na „kyriaké“ – „Pánova“. Z toho mělo později vzniknout germánské „kirche“ a následně to šlo přes různé slovanské podoby až po současnou českou a slovenskou „církev“ a „cirkev“.
Mluvím o tom proto, že extrémně důležitý je ten obsah, představa, kterou za tím slovem vnímáme. Abychom se vyhnuli navyklému nebo mylnému pojetí, a současně abychom přemýšleli úplně prakticky, apoštolové pro bližší popis církve a jejího fungování používají velmi názorné obrazy. Na některé z nich se podíváme v další lekci…

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi svoji církev nechal ve svém slově popsat dostatečně jasně. Dej nám zřetelně vidět její praktickou podobu, jak chceš, aby fungovala v této naší době…



Necírkevní použití pojmu „ekklesía“

„To jsou pak ty rychlokvašky,
které nevytrvají!“
horlil bratr.
Skutky 7,38 To je ten, který byl ve shromáždění (ekklesía) v pustině prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby nám je dal.
Skutky 19,32 Každý křičel něco jiného, neboť shromáždění (ekklesía) bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli.
Skutky 19,39 Žádáte-li něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění (ekklesía).
Skutky 19,40 „…Není žádný důvod, kterým bychom mohli vysvětlit toto srocení.“ Po těch slovech shromáždění (ekklesía) rozpustil.

„Ekklesía“ v domě

Pane Ježíši, děkuji Ti,
že úkoly, které od Tebe máme,
jsou pro nás realizovatelné.
Římanům 16,5 Pozdravte i církev v jejich domě. (Akvila a Priscilla)
1. Korintským 16,19 Pozdravují vás asijské sbory. Velice vás pozdravuje v Pánu Akvila a Priska spolu se shromážděním v jejich domě.
Koloským 4,15 Pozdravte bratry v Laodiceji i Nymfu a církev, která je v jeho domě.
Římanům 16,23 Pozdravuje vás Gaius, který byl hostitelem mně i celému shromáždění.

G05. Jak jsme založili sbor

Možná jsi už někde zachytil/a, že jsem před lety byl iniciátorem založení nového sboru v Ostravě. Začínalo nás šest věřících delší dobu, a šest docela nových křesťánků (od dívčiny věřící asi rok a půl po klučinu obráceného tři měsíce). Po uplynutí šesti let se nás scházelo přes sedmdesát. Přitom šlo výhradně o lidi, kteří skrze naši společnou službu uvěřili! Nebyl to transfer křesťanů z jiných sborů! Tím chci říct, že mám velmi osobní, velmi intenzivní a velmi pozitivní zkušenost se založením a vedením sboru obvyklého českého formátu. Chvála Pánu za to!Počítám s tím,
že Bůh k lidem mluví
a pracuje s nimi.

Od klíčových lidí na české i slovenské evangelikální scéně opakovaně slýchám, že nejefektivnější evangelizací je zakládání nových sborů. Souhlasím! Mimochodem, po šesti letech trvání toho našeho sboru zhruba 20 věřících od nás vyšlo založit další sbor v jiné části města, který taky dodnes funguje. Jsem velmi vděčný za rozmanité iniciativy zakládání nových sborů. Dívám se na ně s respektem a upřímně si přeji, aby výsledné sbory s novými lidmi zvenku přibývaly mnohem rychleji!

Asi pozoruješ můj velký důraz, aby to byla společenství z nových Ježíšových následovníků; nemám na mysli přeskupování křesťanů! Široce se rozhlížím po věřících, kteří by byli schopni založit nový sbor obvyklého typu.
Vidíš ve svém dosahu křesťany, kteří by s nevelkým týmem mohli začít sbor a řekněme v pěti letech ho dovést třeba k počtu padesát nových věřících „ze světa“? Kolik takových křesťanských vedoucích vidíš ve svých okruzích? Příliš často sleduji postoje spousty zralých a velmi schopných lidí ve stylu: „Já že bych měl založit nový sbor? To nemůžeš myslet vážně…“ A tak si probírám PŘEDSTAVU, jakou věřící u nás mívají. Podle jejich představy je založení nového společenství pouze pro ty:

  • kdo k tomu mají zvláštní obdarování,
  • mimořádné povolání,
  • a aspoň nějaké teologické vzdělání nebo přinejmenším dlouholetou zkušenost v církvi;
  • navíc, založení sboru se povětšině chápe jako služba na plný úvazek

Pokud jde o praktické věci, v představě potenciálních zakladatelů sboru je třeba vyřešit:Procento těch,
kdo se v našich shromážděních
neuchytili,
mi nedává pokoj
a vede mě k hledání…

  • Kdo bude každou neděli kázat?
  • Kdo povede chvály?
  • Kde seženeme místnost?
  • Z čeho zaplatíme prostory, kazatele a další náklady?
  • Kdo se nám postará o děti, které kolem nás v houfu pobíhají?
  • A mnoho dalších výzev.

Kdybys chtěl založit sbor, jaký jsme před lety založili my, určitě bych s těmito rozpaky velmi soucítil. První dva roky našeho nového společenství jsme všichni víc než naplno pracovali v běžných zaměstnáních. Až potom přišla myšlenka, že pro rychlejší rozvoj by bylo dobré, abych se stal pastorem na plný úvazek; V tom jsem setrval víc jak 10 let, než mě Pán odvelel jinam. Tak trochu mimochodem dodávám, že při založení a růstu toho sboru jsme s mojí Dankou postupně měli tři malé děti! Bylo to pro nás nádherné a současně extrémně náročné životní období.

Přemýšlím, kdy jsem od potenciálních zakladatelů sborů naposledy slyšel starostlivé otázky typu:

  • Jakým způsobem se účinně spojíme s nevěřícími lidmi venku?
  • Jak se postaráme o ty, kdo čerstvě uvěří,
    • aby se kromě vlastního následování Pána Ježíše
    • a zapojení do společenství
    • ihned dobře naučili sdílet Dobrou zprávu se svými blízkými…?

Připomínáním probouzím
vaši čistou mysl.
(2. Petrova 3,1)

Dovol myšlenku, která pro Tebe může být průlomová. Ty obrovské nároky na založení nového společenství vyplývají POUZE Z NAŠÍ PŘEDSTAVY o formě takového společenství. Když se dívám, jakým způsobem se množily církve v Novém zákoně, vnímám velikou úlevu! Biblické uchopení prostých funkcí novozákonní církve celou věc hodně zjednoduší!

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi církev nezamýšlel jako břemeno, které unesou jen ti nejsilnější. Ukazuješ nám cesty, jak Tvoje církev může fungovat coby přirozené hnutí…!

G04. Stanice

Ještě jedna stylizovaná zkušenost řady věřících, když k Pánu Ježíši přivádějí nové lidi. Křesťanská rodina, říkejme jim „Dlouholetí“, žije na vesnici asi 10 kilometrů od svého sboru, do kterého pravidelně dojíždí. Jakmile se naučili základní principy Discovery, vyzkoušeli se sousedy sérii neformálních setkání nad Božím slovem a po pár měsících tam uvěřili manželé středního věku. Přisoudím jim jméno „Novákovi“. Co jiného mohli Dlouholetí věřící udělat, než že rodinku Nováků pozvali do svého sboru v nedalekém městě – jen asi deset kilometrů. Po skončení bohoslužby se Dlouholetí věřící podívali na čerstvoučké Novákovy s nevyslovenou otázkou: „Tak co, jaké to bylo?!“ „Pokecáme u nás na zahradě…“ odložili Novákovi svoji reakci.„Tvoji kamarádi
se taky můžou stát Božími dětmi,
taky jim může být odpuštěno…“

Moc by mě zajímaly Tvoje tipy, co asi Novákům po skončení bohoslužby zůstalo v paměti. Dlouholetí, i ostatní věřící ve sboru pak přijali omluvu Nováků, že dojíždění se třemi dětmi v neděli ráno fakt není jednoduché. Spokojili se s ujištěním, že Novákovi budou zatím chodit na skupinku k Dlouholetým. Když pak kolem Dlouholetých a Nováků uvěřila další vesnická rodina – řekněme „Druhákovi“ – vedoucí v městském sboru začali rozvíjet myšlenku stanice! To bylo skvělé!

Úplně stejný příběh se ovšem tu a tam stává i v situaci, kdy Dlouholetí věřící sídlí nikoli v obci vzdálené 10 kilometrů, ale v bytovce 200 metrů od sborového domu. Řekněme, že všechno ostatní je stejné včetně toho, že nově věřící Novákovi se v našem krásném sboru fakt necítí a že opravdu nevidí důvod tam i s dětmi pravidelně docházet. Jaká bude reakce sboru teď, když nejde o dojíždění ze vzdálenosti 10 kilometrů, ale o pěší chůzi 200 metrů? A jaká bude Tvoje reakce, Tvoje doporučení?Pocit, že pozvat někoho do sboru
je „nevhodné“,
bývá důvodem, proč se věřící
o Pánu Ježíši nesdílejí!

Pro názornost si tuto verzi představ včetně toho, že skrze neformální objevné čtení Božího slova u Dlouholetých ve stejné bytovce uvěří i ta další rodina – Druhákovi. Nejsem si jistý, jestli by někoho napadlo zřídit pobočku v bytovce 200 metrů od sboru! Domnívám se ale, že pro tyhle nové věřící a obecně pro rozvoj Božího království by to bylo ideální! Odhaduji totiž, že nové samostatné společenství by pomohlo, aby kolem Dlouholetých, Nováků a Druháků zanedlouho uvěřili ještě „Třeťákovi“ a „Čtvrťákovi“.
Velmi vděčně známe situace, kdy se čerství Novákovi a Druhákovi ke sboru ochotně připojí! To je nádhera! Hledám ale cestu pro takové Novákovy a Druhákovy, kteří často ani neumějí vyjádřit, proč jim naše skvělé bohoslužby fakt nic neříkají. Vždyť ostatní věřící je vnímají jako požehnané! A koneckonců, proč by se úplně novým lidem zvenku měl přizpůsobovat celý sbor, ve kterém jsou desítky spokojených věřících?! To myslím velmi konstruktivně a pozitivně!

Když jsme kdysi dávno chtěli klasický sbor předělat na „líheň nových učedníků“, a když jsme tam vodili nové věřící, které jsme venku získali pro Pána Ježíše, páchali jsme tak trochu násilí na tradičním Božím lidu! A současně jsme s nelibostí sledovali, jak ti noví, které jsme přivedli k Pánu, ze sboru prostě odcházeli!Někteří věřící nástroje o Ježíši
ohýbají, maskují nebo okecávají.

Pán Ježíš nám celkem jasně řekl: Nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí. Ale mladé víno se dává do nových měchů a obojí zůstane. A kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: „Staré je dobré.“ (Lukáš 5,37‑39)
Všimni si té Ježíšovy poznámky: „Staré víno je dobré!“ V naší kultuře se slovo „starý“ pokládá téměř za hanlivé, ale Pán Ježíš tu jasně říká: „Staré je dobré“! V tom „starém“ – tedy ve „starém sboru“ – bývá určitá forma vyzrálosti, svým způsobem kotva věrouky, morálky a dalších hodnot nasbíraných v historii.
Abychom to „staré“ nekazili a současně aby to „nové“ už dále tolik „nevytékalo“, vyšli jsme dávat nové víno do nových měchů – tedy začali jsme nové společenství, o kterém Ti tu vyprávím v další lekci.

Pane Ježíši, Tvoje milost je větší, než si dokážeme představit…

G03. Nedaří se dostat je do sboru

„Slyšel jsem, že jste přestali dělat Alfy…“ povídám bratrovi, který mi před lety nadšeně vyprávěl, jak s nevěřícími lidmi běžně dělávali i dva Alfa kurzy ročně a mívali na nich pět a někdy až k desítce nevěřících! „Nějak se nám celou dobu nedařilo ty lidi dostat do sboru. Zůstalo jich jen pár,“ povzdechl si pilný iniciátor této skvělé služby…
„A jak ti lidé reagovali v průběhu Alfy?“ ptal jsem se. „Právě že skvěle: navázaly se vztahy, v Bibli měli opravdové objevy, a někteří vypadali, že uvěřili nebo možná opravdu uvěřili! Když ale skončila Alfa, většinou skončil i jejich pravidelný kontakt s námi, přestože jsme je opakovaně zvali do sboru a na různé zajímavé akce. Nejvíc nás vždycky překvapilo, že někteří za půl roku rádi přišli na další Alfu a třeba ještě vzali někoho známého s sebou! Ale do sboru?! Ani náhodou…“Sčítání lidu u nás
ukazuje rostoucí počet hledajících,
kteří se nezapojí
do institucionalizované církve.

Taky jsi někdy slyšel/a nebo vyslovil/a větu typu: „nedaří se nám je dostat do sboru?“ Slýchám ji od celé řady aktivních křesťanů, když se snaží sloužit nevěřícím! Tak zvané kontaktní aktivity upoutají pozornost a někteří nevěřící na nich prožijí i jasný duchovní dotek. Nicméně pak je těžké lidi z těchto zajímavých a příjemných setkání přenést do našich obvyklých společenství.
V tom rozhovoru mě velmi zaujala poznámka, že někteří z těch nevěřících, co se nenechali pozvat do sboru, se rádi dostavili na celý příští běh Alfa kurzu! „To působí dojmem, že Alfa se stala jejich rodinou, přímo bych řekl jejich církví!“ rozvíjel jsem tuhle úvahu s milým bratrem.
„Jak by ti lidé asi reagovali, kdybyste po skončení kurzu vyhlásili pokračování? Ve stejném prostředí (měli pronajatou necírkevní místnost ve městě), zhruba stejné skupiny s lidmi, které mezitím docela dobře poznali, ideálně stejný tým (4 nebo 5 věřících), třeba i stejný typ jídla a tak podobně. Jen byste museli průběžně přinášet další relevantní biblický obsah. Pozval/a bys svého souseda
s radostí do svého sboru?
To pro vás ale nebude problém, zvláště když se tým naučí provázet Discovery, respektive tří třetinový typ setkání. Myslíš, že by ti nevěřící zájemci chodili i dál?“ „Člověče, myslím si, že většina jo…“ představoval si bratr organizátor možný vývoj… „To by chtělo vyzkoušet!“ povídám. Jasně, někteří si vyhradili čas pro stanovený počet setkání Alfy a víc prostě nedají. Ale většina v tom společenství vnímala takový přínos, že rádi budou chodit i dál. Pokud by to pokračovalo se stejnými hlavními parametry, jaké je tam držely dosud.

Máš podobnou zkušenost, že na kontaktní akce lidé přicházejí, ale nedaří se vám je „dostat do sboru“? Co děláte v takovém případě?
Pohled na tyhle lidi z Alfy nebo z kterékoli pravidelné kontaktní služby mě vede k úsudku, že společenství, které se tam schází, už vlastně základem církve je! Na tom setkání je v nějaké míře Boží slovo, je tam sdílení Ježíše a aspoň předběžné kroky činění učedníků. Pane Ježíši,
děkuji Ti za vnější svobodu,
že můžeme sdílet Dobrou zprávu
a vytvářet nová společenství.
Jsou tam blízké vztahy a vzájemná služba, jsou tam vedoucí nebo služebníci, je tam nějaká forma oslavy Ježíše, postupně se tam vkládá i nějaký způsob komunikace s Ježíšem. Pokud by taková skupina fungovala dlouhodoběji, dávalo by smysl, že některé důležité prvky přibudou.
Na příklad, když někdo přijme Ježíše, po přiměřeném vysvětlení se v té skupině vykoná neformální biblický křest. Po vhodném vysvětlení může přibýt taky biblicky prostinká připomínka Ježíšovy oběti. A po přečtení příslušných pasáží z Písma ti lidé někde po cestě objeví biblickou identitu této své skupiny, že církví už jsou!

Díky, Pane Ježíši, za Tvoje slovo. Díky za dostatečně praktický popis, jak fungovala Tvoje milovaná Církev tehdy a jak může fungovat i dneska.

G02. Nenuť mě

V celém tomto oddílu o církvi předpokládám, že jednotlivé lekce sledují křesťané, kteří prošli předchozí části tohoto webu a sami aktivně získávají své nevěřící okolí pro Pána Ježíše.  Záměrné získávání nevěřících pro Pána Ježíše je tu moc důležitým předpokladem, abychom si rozuměli. Pokud jsi byl/a přímým účastníkem něčího obrácení, pak víš, jaká je to radost. A co teď dál?Když někdo přijme Pána Ježíše,
nutně potřebuje učednictví
(třetí pole).

Přirozeně řešíme rovinu osobní:  Jak novému Jirkovi pomoci k jeho vlastnímu ukotvení v Pánu Ježíši. Současně bychom měli hledat cesty, jak otevřít dveře jeho vlastní službě nevěřícím známým, kteří ho obklopují. Kromě toho o Jirkovi uvažujeme taky v rovině společenství: „Jak ho přivést do sboru“. Daří se Ti nově věřící Jirky přivést do shromáždění, aby pravidelně chodili a měli z toho užitek? Některé přátele se podaří pozvat už jako nevěřící! Občas chodívají na bohoslužby nebo aspoň na některá zvláštní setkání. To je moc prima!
Dovol mikro-souhrn několika reálných situací s novými „Jirky“, kteří právě pozvali Ježíše do svého života. Příběhy tohoto typu slýcháme od dalších a dalších věřících, jakmile začnou přivádět lidi k Pánu Ježíši.

„Rád jsem s Tebou na skupince,“ řekl mi jeden Jirka, „ale prosím tě, nenuť mě chodit do toho sboru.“ „A v čem je problém?“ vykulil jsem na něho oči. Milý Jirka mi s uctivou bázní vysvětlil, že on někdy fakt neví, o čem se v tom shromáždění mluví. Sice zachytil princip, že Písmo se má vykládat Písmem, nicméně pro mého nového Jirku, který zatím z Písma neznal nic, to představovalo vysvětlování věcí jemu dosud neznámých skrze další věci jemu dosud neznámé. Takže ho to jen utvrzovalo v pocitu, že on té Bibli nikdy rozumět nemůže.Mají-li pár nových lidí,
můžou založit malé společenství.

„Rád jsem s Tebou na skupince, ale prosím tě, NENUŤ mě chodit do toho sboru.“ Samozřejmě jsem ho k ničemu „nenutil“, ale z jeho formulace, „nenuť mě“, mi došlo, že můj přístup ke shromáždění v té době nepřipouštěl jinou alternativu! Měl jsem vžité nastavení, že pokud nemám horečku nebo nejsem někde na cestách, tak v neděli prostě mám být ve sboru! A tohle moje přesvědčení se nevědomě projevilo v intenzitě mého opakovaného zvaní nového Jirky. Boží slovo přece říká: Nezanedbávejme společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku. (Židům 10,25) Ovšem moje naléhavost se pro mého Jirku stala velmi odpudivou. Já jsem byl na to církevní prostředí a fungování zvyklý, ale někteří noví Jirkové naše shromáždění prostě nezvládali! A tak se k mému zármutku řada nových Jirků ztratila! Jeden se rozloučil vděčným psaním, jiní se vytráceli skrze sérii výmluv a další zmizeli zničehonic a pak už nereagovali ani na telefonáty, ani na zazvonění u dveří.Nymfa má církev
u sebe doma!
(Koloským 4,15)

Někteří věřící viděli problém celkem jasně: „Kdo ví, jestli se vůbec obrátil, když nechce chodit do shromáždění!“ A jiní – aniž měli sebemenší vlastní zkušenost s přiváděním nových lidí k Pánu Ježíši – trvali na tom, že to těm novým přece musíme náležitě vysvětlit. Jakmile se oni sami novému Jirkovi pokusili vysvětlit naše církevní zvyklosti, milý Jirka na rychlosti vzdalování obvykle podstatně přidal.
Viděli jsme desítky nových věřících „ze světa“, kteří se do sborového života zapojili a po pár letech tam vykonávají rozmanité služby! Chvála Pánu za to! Nicméně počet nebo procento těch, kdo se v našich obvyklých shromážděních jaksi neuchytili, mi nedává pokoj a vede mě k hledání, co s nimi.

Prožil/a jsi něco podobného? Taky máš občas nově věřícího Jirku „ze světa“, který jaksi není schopen strávit vaše shromáždění? Přitom jsi vnímal jeho jasné obrácení a se zjevnou touhou po růstu v Ježíši se účastní života Tvojí skupinky…! Co děláš v takovém případě?
V následujících lekcích je k tomuto tématu ještě pár reálných příběhů a pak Ti ukážu biblickou předlohu i praktické kroky, co se s tím dá dělat.

Díky, Pane Ježíši, že nám Tvoje Slovo dává odpovědi na naše otázky…

G01. Oddíl o církvi

Tento oddíl složený zase z pětiminutových lekcí pojednává o důležitém tématu „církev v kontextu duchovního hnutí“. V téhle první lekci Ti teď předkládám malý přehled, o co se v celém oddílu jedná. (Podstatným příspěvkem k myšlence hnutí je na tomto webu taky oddíl nazvaný „Boží srdce a čtyři pole“.)Biblická zpráva o pekle
je taková výstražná tabulka!

Vývoj oficiálního sčítání lidu v České republice za posledních pár dekád jasně ukazuje významný růst počtu duchovně hledajících, kteří se ale nezapojí do institucionalizované církve. Nevím, jaké jsou tvoje zkušenosti, ale náš dlouholetý kontakt s nevěřícími a pak hlavně s novými věřícími tento trend vzdalování našich lidí od organizované církve jasně potvrzuje.
Vezměme to taky z druhé strany, tedy jak sami věřící vnímají svoje církevní prostředí ve vztahu k nevěřícím. Řekněme, že jsi měl dobrý duchovní rozhovor s nevěřícím sousedem. Pozval/a bys ho s radostí do svého sboru?  Jen málo křesťanů jasně a rychle odpoví, že ano! Jestliže pozvání „nepřipraveného“ nevěřícího člověka do vašeho sboru vnímáš tak nějak jako „nevhodné“, potvrzuješ tím trend z našeho sčítání lidu! A „nevhodnost“ pozvat někoho zvenku na běžné církevní aktivity bývá jedním z významných důvodů, proč se věřící o Pánu Ježíši vůbec nesdílejí!

Hlavní části oddílu G. Církev jako hnutí

  1. PŘÍBĚHY (G02 – G05)Čtvrté pole zahrnuje
    rozvoj nového malého společenství,
    Boží rodiny – místní církve.

    Několik prvních lekcí v tomto oddílu o církvi v kontextu hnutí shrnuje příběhy, jaké jsme prožili s lidmi, kteří právě uvěřili. Jde-li nám opravdu celým srdcem o záchranu duchovně ztracených a o rozvoj Božího království u nás, beru tyhle příběhy jako jeden ze startovních bodů, proč bychom se tématem „církev a hnutí“ měli znovu velmi prakticky zabývat a v Božím slově i na modlitbách hledat použitelné cesty právě s pohledem na úplně nové věřící a současně na ještě neobrácené hledající. (Snad je tu zjevné, že neřeším rekonstrukci stávajících sborů.)
  2. BIBLICKÝ ZÁKLAD (G06 – G11)
    Druhá hromádka lekcí v tomto oddílu pak přináší velmi podstatný biblický základ. Na příklad jak se v Novém zákoně používá pojem překládaný českým slovem „církev“ nebo obrazy, jimiž je církev v Písmu znázorněna, pak biblické funkce církve a kdo by měl ty funkce vykonávat, a taky pozorování novozákonní církve jako hnutíco si pod hnutím představit. A další biblické podněty.
  3. PRAKTICKÉ UPLATNĚNÍ (G12 – G18)
    Třetí skupina lekcí pak přináší praktické uplatnění toho biblického základu. Projdeme si osvědčené prvky setkání tak zvané jednoduché církve, jakou po malém zacvičení může začít a provázet kterýkoli Ježíšův učedník. V jednoduchosti je totiž možnost předávání dalším učedníkům, aniž tomu chybí hloubka.

Taky jsem se kdysi
nechtěl nic učit zpaměti,
připadalo mi to „nepřirozené“.
Užitečné pro Tebe může být, že všechny ty funkce jednoduché církve si můžete předem nanečisto vyzkoušet na příklad s misijním týmem nebo se skupinou věřících spolupracovníků. Zvláště pokud s kontaktováním nevěřících teprve začínáš a ve skupině, která tím vzniká, je vás zatím málo, nepřehlédni prosím lekci církev jako síť. Někteří upřímní věřící se natolik soustředili na vlastní službu novým lidem, že se poněkud ztratili v osamění nebo dokonce vyhořeli. Síť spolupracovníků a malých církví tu bývá důležitou prevencí! Nemáš-li jinou možnost, v případě potřeby rádi zvážíme praktickou „síťovou“ podporu i pro Tebe!

Komu je tento oddíl určen

Pro jistotu zdůrazňuji, komu je tento oddíl určen. Celý projekt Mosty k lidem tvořím pro křesťany, kteří se chtějí naučit vyzkoušené přístupy k nevěřícím. Tento oddíl o církvi jakožto o hnutí poslouží zejména:

  1. těm, kdo prošli tréninkem Mosty k lidem nebo sami pozorně zhlédli a PRAKTIKUJÍ principy z předchozích oddílů a hledají cesty pro nové lidi, které pro Pána Ježíše získali nebo na které se dívají s nadějí, že brzy uvěří.
  2. Principy z tohoto oddílu mohou být velmi užitečné taky pro ty, kdo se chystají s lidmi zvenku začít něco nového NA NOVÉM MÍSTĚ.
  3. Náš nejsilnější motiv pro tento oddíl o církvi je ale obrovská TOUHA PO HNUTÍ. Chceme vidět Českou republiku i Slovensko poseté novými jednoduchými církvemi, jaké s novými učedníky můžeš začínat Ty a spousta dalších „obyčejných“ věřících! U nás se na hnutí teprve těšíme, ale jeho realizaci zpovzdálí sledujeme v řadě zemí už i v tak zvaném Západním světě.

Vy jste se stali vzorem
všem věřícím
v Makedonii a v Acháji.

1. Tesalonickým 1,7
Ještě Ti prozradím, že přípravu ke klíčovým částem tohoto oddílu jsem poslal asi 25 českým a slovenským církevním vedoucím, o nichž je mi známo, že sami aktivně slouží nevěřícím: několika pastorům, starším a vedoucím mládeží nebo jiných služeb. Jejich podněty jsem do těchto lekcí vděčně zapracoval a je pravděpodobné, že postupně budou vznikat i další lekce.

Pane Ježíši, děkuji Ti za vnější svobodu, v jaké u nás nyní žijeme – že můžeme bez zábran sdílet Tvoji dobrou zprávu a vytvářet nová společenství. Proměňuj prosím postoje svých následovníků, abychom této skvělé svobody pilně a účinně využili, dokud nám ji ponecháváš…

F16. Akcelerátory a inhibitory hnutí

Bill, náš starý přítel, misionář, který sloužil v obrovském hnutí v Asii, byl dotázán, v čem vidí potenciální AKCELERÁTORY hnutí. Tedy čím by se zdravému duchovnímu hnutí daly otevřít dveře, aby se v určitém regionu opravdu masivně rozjelo. „Vidím dva základní urychlovače hnutí,“ řekl Bill uvážlivě.Vedoucí typu „L1“
do Božího království přivádějí
jednotlivé nové učedníky.

  1. „První spočívá v každodenní otázce, kolik neobrácených lidí v mém dosahu dneska srozumitelně slyšelo Dobrou zprávu!
  2. Druhý akcelerátor představuje otázku: Kolik věřících jsem v uplynulém týdnu tomu efektivnímu sdílení naučil.“

Pak nám milý Bill vysvětlil dávno známý předpoklad, že když lidé neslyšeli Dobrou zprávu, nemohou se rozhodnout pro Ježíše, a nemohou být strženi tím nádherným proudem Ježíšovy lásky do zdravého duchovního hnutí, kde by pak živého Ježíše sami ihned sdíleli dál. A když věřící nejsou v těchto dovednostech průběžně trénováni a povzbuzováni, nevědí, co by tak měli někomu říct nebo to dělají poněkud nešikovně! Proto nic nesdílejí. Tolik zkušený Bill.
Vedoucí typu „L2“
kromě získávání nových lidí taky
vytvářejí nová společenství.
Přemýšlej se mnou prosím. Co můžeme udělat, aby za prvé více lidí kolem každého nás denně slyšelo Dobrou zprávu? V souvislosti s touto otázkou mám dojem, že je čas zásadního pokání pro nás křesťany. Tedy čas proměny našeho smýšlení. Čas hlubokého vnitřního obratu. Když se totiž dívám na život naprosté většiny věřících, a když se tu a tam zeptám, kdy naposledy někomu sdělili evangelium, už samotnou otázku někteří vnímají jako impertinentní, tedy jako nevhodnou, snad jakoby útočnou. A pokud mi někteří odpovědí, svůj kontakt s nevěřícími obvykle najdou někde v řádu dávných měsíců.
Neredukovatelné minimum
znamená co nejmenší sadu
co nejjednodušších nástrojů,
které se naučíme zpaměti.
A ten druhý akcelerátor životodárného hnutí?! Kromě vlastního účinného sdílení v tom potřebujeme vystrojovat další věřící! Naučíš někoho na skupince bleskový osobní příběh a postupně i další nástroje? Podíváte se na několik lekcí tady na webu Mosty k lidem a vyzkoušíte si praktické podněty? Vezmeš přátele ze sboru na příští trénink Mosty k lidem? Nebo máš jiný nápad, jak je vyzbrojit pro účinnou službu nevěřícím, a jak je v této službě dlouhodobě a efektivně podporovat?

Bill, náš starý přítel, misionář, který sloužil v obrovském hnutí, byl pak ještě dotázán, v čem vidí INHIBITORY hnutí, tedy prvky, které hnutí omezují, brzdí. Chviličku se se smutnou tváří zamyslel: „Z našeho dlouhodobého pozorování bych řekl, že velkým omezením hnutí bývají bibličtí učitelé, kteří sami neslouží nevěřícím a nepřemýšlejí o hnutí! Vůbec nejsem proti dobrým učitelům!“ dodal urychleně a velmi důrazně, „moc je potřebujeme! Pro růst a proměnu učedníka
je důležitý rytmus
osobní podpory.
Ale mnohokrát jsem viděl, jak se tito zbožní lidé, kteří netuší, jak funguje multiplikace učedníků (nebo dokonce ani nevěří v generační rozmnožování církví), stávají brzdou hnutí. Noví věřící chtějí studovat Boží slovo; což je skvělé! Pokud se ale biblické vyučování učedníků oddělí od jejich vlastního osobního a častého sdílení evangelia s nevěřícími, nebo pokud se biblické vyučování dokonce vydává za něco důležitějšího než sdílení Dobré zprávy hynoucím, je to prostě brzda hnutí! Ti noví věřící se tím velmi rychle zakřivují sami do sebe! A v pozdějším čase po svém obrácení se už těžko přeorientovávají, aby byli zase iniciativní vůči svým nevěřícím známým, které mezitím většinou ztratili. To jsme viděli tolikrát, že to nedokážu dostatečně zdůraznit! Dobré biblické vyučování musí probíhat v rovnováze se sdílením dobré zprávy v terénu, přímo v kontextu sdílení evangelia, tak to přece dělal Pán Ježíš i apoštolové,“ shrnul Bill svoji odpověď na otázku po inhibitorech hnutí.Jasné vyjádření oddanosti Ježíši
ve křtu
pro ně bývá určitou pomocí…

Náš starý přítel, misionář, který sloužil v obrovském hnutí, byl dotázán na akcelerátory a inhibitory hnutí. Co Ti z jeho odpovědí vyplývá pro Tvůj vlastní duchovní život s Pánem Ježíšem, a pro Tvoji službu nevěřícím i věřícím? Pokud myslíš, že bychom Ti v tom mohli nějak pomoct, ozvi se nám!

Pane Ježíši, Tvůj příklad duchovní služby učedníkům uprostřed nevěřících je mimořádně silný. Probuď, prosím svůj lid v naší zemi, aby nahlédl, jak moc Ti na těch ztracených záleží a taky jak moc by službou tam venku obohatili svoje vlastní spojení s Tebou.

F15. Hnutí už jede!

Tréninkem směřujeme
k mistrovství
a taky k vnitřní svobodě!
Tady na webu i při tréninku Mosty k lidem docela hodně mluvíme o „hnutí“. Máme tím na mysli generace učedníků a současně generace nových společenství. Mnohogenerační hnutí vidíme velmi jasně biblicky. A kromě toho nám Pán Bůh dal několik malých hnutí prožít i tady u nás v České republice. Následující mikro-příběhy ti možná dají nahlédnout, proč jsem o možnosti hnutí i tady a v naší době tak skálopevně přesvědčený!

Malé hnutí číslo JEDNA

Bylo mi 19 roků. To byl v České republice ještě docela hluboký komunismus! Živý Ježíš to nějak připravil, že jsem se stal iniciátorem malého hnutí – pro mě hnutí číslo jedna. Začalo mezi několika mladými lidmi z křesťanských rodin, kteří prožili vlastní duchovní obnovu. Kde vidí apoštol Pavel
ochranu Ježíšova stáda?
„Svěřuji vás Bohu
a Slovu jeho milosti.“

(Skutky 20,32)
V následujících pár letech přibylo několik desítek mladých lidí, kteří už vycházeli z nevěřících rodin. Setkali se s živým Ježíšem, prožili proměnu a s některými probíhala i určitá forma osobního učednictví. Jinak všeobecně se tehdy praktikovala představa „choď někam do shromáždění“ (nebo do mládeže). Hnutí spočívalo v tom, že ti mladí lidé Dobrou zprávu sami předávali dalším mladým lidem! Nebyla to služba „velkého Pavla“, i když jsem v tom měl zjevnou úlohu iniciátora. Tohle malé hnutí nemělo vlastní strukturu ani nástroje pro podporu učedníků a vedoucích rozptýlených po řadě moravských a českých měst. Tudíž po sedmi osmi letech odeznělo! Někteří účastníci se zařadili do stávajících sborů, jiní založili sbory nové. Jejich výchozí společenství totiž nebyla připravená adekvátně vstřebávat nové lidi zvenku, které ta první a druhá generace přiváděla k Pánu Ježíši.

Malé hnutí číslo DVĚ

O pár let později (stále ještě za komunismu) jsem se dostal do malinkého shromážděníčka vzdáleného asi 50 km od našeho bydliště. Když jsem tam přijel poprvé, bylo jich přítomno sedm. Když někdo řekne něco divného,
ostatní se naučili klást otázku:
„Hm, a kde to vidíš v tom textu?“
Musím přiznat, že moc nevím, co mě tam zaujalo, ale celkem jasně jsem vnímal Ježíšovo povolání. Vracel jsem se tam, vstupoval jsem do těch rodin, seznamoval se s jejich neobrácenými příbuznými a známými a zanedlouho jsme křtili první znovuzrozené! Prvek hnutí spočíval opět v tom, že tihle lidičkové přiváděli svoje blízké a kamarády. Po pár letech se tam pravidelně scházelo 20 až 25 lidí! Kvůli jasnému Ježíšovu povolání k nové službě v mém bydlišti jsem tuhle práci potřeboval předat sboru z blízkého okresního města. Tamní služebníci sem dojížděli, zvali tyhle nové věřící na vlastní akce, a někteří se do toho okresního města pak i přestěhovali nebo tam dodnes dojíždějí.

Malé hnutí číslo TŘI

Tento příběh stručně vyprávím v jiné lekci na tomto webu. Jako tým šesti „skalních věřících“ jsme prožili povolání začít nový sbor otevřený pro nevěřící lidi a pro nové učedníky. Máme být jejich průvodci –
– lídry na jejich osobní cestě
k Zachránci.
Za pouhých šest let pilné práce nás v tomto sboru bylo přes sedmdesát. Ti noví zvali další a sloužili jim. Proto říkám, že šlo o malé hnutí. Někteří pozvali jen dva, tři nebo pět svých kamarádů. Jeden docela nový klučina ale přivedl na různá setkání pár desítek lidí! A jestli to dobře počítám, osm jich uvěřilo tehdy a někteří další později. Když mě Pán z tohoto sboru povolal dál, nastupující vedoucí přirozeně potřebovali nějaký čas pro nalezení vlastních forem služby a kontaktů venku. Do pár let tam přibyly dílčí služby pro určité cílové skupiny a následně ‑ už beze mě ‑ vzniklo několik nových společenství!

Malé hnutí číslo ČTYŘI

Na delší povídání by bylo malé hnutí číslo čtyři, ve kterém jsem zapojen právě teď, když natáčím toto video. Jde o síť menších domácích církví. Pro hlubší porozumění tě na tomto webu odkážu na celý oddíl G. Hnutí a církev. Pro začátek se podívej aspoň na lekci G17. Církev jako síť.

Malé hnutí číslo PĚT

Malým hnutím číslo pět je pro mě svým způsobem to, co se teď děje kolem Mostů k lidem! Velmi důležitým předpokladem
účinného tréninku
jsou modlitby!
Podstata hnutí je v tom, že co se na živém tréninku nebo tady na webu věřící naučí, to v dohledné době předávají dál! Jasně, mnozí po čase ustanou a mají na trénink už jen hezkou vzpomínku. Ale někteří absolventi začnou s lidmi zvenku a učí tomu i další křesťany! Tím vznikla řada nových skupin s nevěřícími a tak zvané MISIJNÍ TÝMY. Ty mají potenciál vytvořit nová společenství, ať už po boku existujících sborů nebo v rámci sítě podobných neformálních uskupení.

Moje pevné přesvědčení o možnosti masivního duchovního hnutí v naší zemi v současné době vychází ze dvou zdrojů:Uvidíte ovoce,
o jakém se vám ani nezdálo!

  1. Hnutí jasně vidím v Božím slově.
  2. Několik malých hnutí jsem v uplynulých desetiletích osobně prožil!

Dílčí hnutí může vzniknout i kolem tebe! Budou to desítky nových učedníků Pána Ježíše, kteří budou v dalších generacích získávat další a další? Nebo přímo stovky?

Pane Ježíši, máš na to! I v dnešní době můžeš způsobit svoje hnutí, které zaplaví celou naši zemi…

F14. Rychlokvašky

Jednomu bratrovi – teď mu tady pro nás přisoudím jméno „Ondra“ – jsem odpovídal na jeho zvídavé otázky o našem tréninku Mosty k lidem, jak se tam učíme jednoduché nástroje a jak to křesťanům pomáhá, že – aspoň někteří – se pak opravdu začnou kontaktovat se svými nevěřícími známými a sdílejí s nimi Dobrou zprávu o Pánu Ježíši…
Docela mě překvapilo, jak rychle se Ondrův přátelský zájem proměnil v příkrou bojovnost: „To jsou pak ty RYCHLOKVAŠKY, které nevytrvají…“ horlil bratr Ondra, „dokud jsem nepochopil, že jsem úplně ztracený, byl to jen povrchní náboženský zájem…“Bez ohledu na reakci
určitě vyslovím ještě
pozvání na Discovery.

Jasně. Mezi těmi, kdo se s námi „odmodlili modlitbičku“, jsou občas i takoví, kteří po pár týdnech nebo měsících přeruší kontakt. Zdá se, že z jejich zdánlivé „víry“ nic není…
Bratr Ondra mi svými silnými vyjádřeními připomněl celou řadu jiných výroků různých věřících. Možná je do určité míry přirozené, že svoji vlastní zkušenost promítáme do všech, kdo jsou kolem nás. Opravňuje nás to ale k obecnému soudu, že pokud někdo neprožil hloubku své hříšnosti tak silně a tak bolestně jako já, je to jen povrchní „rychlokvaška“? Někteří došli k hlubšímu pokání až po delší době chození s Pánem Ježíšem. Moje vlastní zkušenost a moje současné poznání přece nemůže být měřítkem pro všechny ostatní…
Nevím, jak by bratr Ondra zareagoval, kdybych mu řekl: „To je skvělé, Ondro, že lidi vedeš, aby opravdu prožili hloubku své hříšnosti a pak i velikost Boží lásky a milosti… Kolik jsi jich takhle k Pánu Ježíši přivedl za posledních rok? Nebo za uplynulých 10 let?
Ze zkušenosti s podobně bojovnými křesťany se domnívám, že útočnost milého bratra by se pak ještě podstatně zvýšila. Jenže Pán Ježíš se jednou bude ptát na naše ovoce! (Jan 15,16) Sám říká, že větvička nebo i celý strom, který nenese ovoce, je vlastně k ničemu (Matouš 3,10).Procvičení celého trychtýře
Ti nemusí zabrat víc
než pět minut!

Rozhovor s bratrem Ondrou mě inspiroval, abych se podíval, jak to bylo v Novém zákoně. V těchto pěti minutách dovol jen pár zkrácených citátů. Odkazy a další pasáže najdeš pak na webu pod videem. Prostuduj si je prosím v celém kontextu…
FILIPIS (Skutky 16,12): V tomto městě jsme strávili NĚKOLIK DNÍ. 13 V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky, kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.
Za těch „několik dní“ vzniká v městě Filipis společenství, kterému pak Pavel píše velmi povzbudivý dopis…!
TESALONIKA (Skutky 17,2): Pavel k nim PO TŘI SOBOTY v synagoze mluvil na základě Písem.
A za ty tři soboty tu vzniká společenství, kterému pak Pavel píše další velmi povzbudivý dopis, že od nich se slovo Páně rozšířilo po celé Makedonii a Acháji (1. Tesalonickým 1,8). Během celkem krátké doby od nich Dobrou zprávu uslyšely statisíce lidí!
Stejným Tesalonickým pak Pavel píše (2. Tesalonickým 3:1): Modlete se za nás, aby se Pánovo slovo RYCHLE šířilo. (V původním jazyce to doslova znamená: aby Pánovo slovo „BĚŽELO“.)
EFEZ (Skutky 19,8): Pavel vstoupil do synagogy a směle v ní mluvil po TŘI MĚSÍCE. 9 Když se však někteří zatvrzovali, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole nějakého Tyranna. 10 To trvalo dva roky, takže VŠICHNI OBYVATELÉ PROVINCIE ASIE uslyšeli Pánovo slovo.
Všimni si: Za dva roky slyší Pánovo slovo statisíce lidí v celé provincii Asii.
Do města KOLOSIS Pavel píše (Koloským 4,3): Modlete se současně i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova. 5 Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce ČAS.„Víte, s tím Ježíšem
to opravdu funguje,
v mém životě byla doba…“

Výzva k vykupování času je výzva k jeho efektivnímu využívání! Protože náš čas se velmi rychle krátí…!

Ze širšího kontextu těchto lekcí určitě vnímáš, že rozhodně nechci „rychlokvašky“ ve smyslu povrchního souhlasu, který nejde nikam hlouběji: ani k pokání, ani k následování Pána Ježíše. Ale pokud jde o TEMPO sdílení Dobré zprávy z naší strany, určitě chci vidět mnohonásobně víc. Vždyť každý rok u nás zemře nejméně 100.000 lidí, kteří NIKDY NESLYŠELI dobrou zprávu o živém Ježíši…!

Pane Ježíši, děkuji Ti za novozákonní příklady, jak Boží slovo rychle „běželo“ ke statisícům lidí v jednotlivých oblastech. Moc toužím, aby se to stalo i v naší zemi, v této době…


KORINT (Skutky 18,9): V noci řekl Pán skrze vidění Pavlovi: „Neboj se, ale mluv a nemlč, 10 protože já jsem s tebou, a nikdo se tě nedotkne, aby ti ublížil. Neboť mám mnoho lidu v tomto městě.“ 11 Usadil se tam na ROK A ŠEST MĚSÍCŮ a vyučoval mezi nimi slovo Boží.Výzva je moc důležitá:
„Ježíši, prosím PŘIJĎ,
ODPUSŤ mi
a VEĎ mě.“

MAKEDONIE (Skutky 20,1) Když ten rozruch ustal (v Efezu), svolal si Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie. 2 Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do Řecka, 3 kde strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku, právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii.

ŘÍM (Skutky 28,30): Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli, 31 hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek.

F13. Rychlená zelenina nebo odstranění retardérů

Když se mluví o hnutí nebo jen o růstu církve, u některých věřících to vyvolává neklid. Rychlý růst prý plodí nezralé nebo nekvalitní ovoce. Občas jsem slyšel přirovnání k rychlené zelenině, která není tak dobrá a zdravá, jako když se nechá růst přirozeně. Dokonce rychlé množení buněk může být chorobné − jako rakovina… Rozvažuj prosím spolu se mnou. Ano, hlávkový salát potřebuje určitou „normální“ rychlost růstu, aby byl zdravý. Kdybychom ovšem růst takového salátu zpomalili, bude zdravější a kvalitnější? Pochybuji.

Zpomalený růst rozhodně není zárukou větší kvality!

Pokud jde o růst církve jako celku (nebo přímo o hnutí), kladu si otázku:

Jaká je „normální“ rychlost zdravého růstu církve?

Posledních třicet let u nás naznačuje, že přírůstky nových věřících se ve sborech pohybují mezi nulou a pěti procenty za rok. V padesátičlenném společenství ročně přibudou nula až dva (nebo tři) noví lidé. Někde za některý rok přijde k Pánu i pět nových lidí, což je skvělý růst 10 %. Z dlouhodobého pozorování českého evangelikálního prostředí se ovšem nezdá, že by úhrnný počet věřících nějak významně rostl. Naopak, slyšíme o městech a obcích, kde před lety „něco bylo“, a teď jsou ta místa na evangelikální mapě zase bílá. Případní tamní věřící za společenstvím raději dojíždějí do větších měst.
Naše služba nevěřícím
nemusí znamenat
mnoho času navíc.
Jaká je „normální“ rychlost růstu církve? Bylo by příliš rychlé, kdyby věřící v padesátičlenném sboru průměrně přivedli k Pánu Ježíši deset lidí za rok? Tedy 20 %? A proč by každý průměrný věřící nemohl do roka přivést k Pánu Ježíši aspoň jednoho dalšího člověka? Co by na tom bylo nezdravě rychlé?
Když se podíváme na začátek knihy Skutků apoštolů nebo na některá historická i současná místa, kde je hnutí, tamní lidé by nám řekli, že když jeden věřící získá jen jednoho nového člověka za rok je to růst nepřijatelně retardovaný (zpomalený). „Ty se spokojíš, že jsi přivedl k Ježíši jen jednoho člověka ročně? Kde je tvoje oddanost Pánu Ježíši?“ řekl by mi indický přítel Alex Abraham.

Zatím byla řeč o růstu počtu. S novými lidmi ovšem neoddělitelně souvisí otázka, kdo a jak se o ty nové lidi postará! Celkem vžitá představa: „Jedno setkání za týden, kde se vyučují základní pravdy Písma.“ Je tohle zdravý standard péče o nového člověka?
Alex ze své zkušenosti s tisíci lidí, říká, že
„Už pro mě není místo“
v tomto paneláku,
v této firmě,
v tomto městě…

Co se ti noví naučí DĚLAT za první tři měsíce po svém obrácení,
to pravděpodobně budou předávat dalším po zbytek života.

Proto Alex usiluje setkávat se s novým věřícím nejlépe každý den! Nebo mu dodává konkrétní podněty k růstu aspoň třikrát týdně.

„Co vy v Evropě děláte tři měsíce,
je možné kvalitně zvládnout za tři týdny,“

řekl mi s úsměvem požehnaný Boží muž. „Chce to hodně modliteb a krátký cílený kontakt několikrát týdně…“
Hm, jsou ti noví věřící na různých kontinentech nezdravě „rychlenou zeleninou“? Není spíš ta naše evropská praxe nepřirozeně omezená? Ať už pohodlím nebo strachem uměle zpomalená či úplně zastavená?
Rozumím… Žijeme v uspěchané době, lidé mají náročná zaměstnání, rodiny atd. Uvažuji ale, jak tohle zdůvodnění obstojí před Pánem církve, který za nás obětoval svůj život? A tak před Jeho tváří zápasím o odpověď nikoli primárně na otázku „jak urychlit hnutí“, ale především jak u nás odstranit překážky; překážky přirozeného a účinného předávání evangelia i při tom náročném způsobu života, a taky jak odstranit překážky růstu nových věřících a jejich okamžitého zapojení do získávání dalších.
Výchozí křesťanskou rodinou
nikoho neohromíš…
Když do svého kalendáře nemůžeme už nic přidat, musíme na prvním místě přehodnotit své priority. Pak možná některé aktivity ubereme! Pravděpodobně ubereme i aktivity křesťanské povahy, které přímo neslouží lidem tam venku! Tak si vytvoříme prostor se s radostí a svobodně věnovat kriticky důležité záchraně lidí kolem.
Je pro mě nádherné slyšet, že někteří taková rozhodnutí udělali. A to i křesťané z podnikatelských sfér, různí vedoucí ve firmách i lidé s rodinami. Přál bych Ti vidět bratra, který po desítkách let od svého uvěření konečně přivedl k Pánu Ježíši kolegu z práce. Byl z toho neuvěřitelně nabitý Boží silou; a spolu s tím svým novým věřícím hned přemýšlel, jak posloužit dalším.

Pane Ježíši, fascinuje mě Tvoje vyjádření vůči nebeskému Otci, které jsi řekl ve chvíli své největší úzkosti: Ne moje, ale Tvá vůle ať se stane…

F12. Už není místo

(„Už není místo“ − anglicky „No Place Left“, zkráceně „NPL“)

Pán Ježíš se za své učedníky modlil: „Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne.“ (Jan 17,20) Později apoštol Pavel píše Timoteovi: „Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.“ (2. Timoteovi 2,2)
Co bys jim řekl,
aby taky chtěli pozvat
Ježíše do svého života?
Rád ti v tom pomůžu.
Ta modlitba za učedníky učedníků a svěřování klíčových věcí dalším generacím učedníků je princip, který apoštol Pavel používal i v kontaktu s úplně nově zformovanými místními společenstvími. Pozorně prosím sleduj, jakým způsobem apoštol Pavel oslovoval relativně velmi nové věřící v Tesalonice: „Vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha Svatého. Tím jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. Neboť od vás se rozeznělo Pánovo Slovo nejen v Makedonii a v Achaji, ale i vaše víra, která směřuje k Bohu, se rozšířila všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. Oni sami totiž o nás vypravují.“ (1 Tesalonickým 1,6−9)
Přijímáš, že jsi nové stvoření
a zároveň Ježíšův vyslanec?
V Efezu „Pavel …oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole nějakého Tyranna.“ (Skutky 19,9−10) A shrnutí této služby po dvou letech zní: „Všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo.“ Jak Pavel dosáhl toho, že všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo? Tím, že lítal po všech koutech? Nebo tím, že pořádal velká shromáždění? Právě naopak! Zdá se, že dva roky setrvával víceméně na jednom místě! „…oddělil učedníky − a denně rozmlouval ve škole nějakého Tyranna“. „Všichni obyvatelé provincie Asie slyšeli Pánovo slovo“ tím, že oddělil učedníky a denně s nimi rozmlouval, denně je trénoval! Odhaduji, že to bylo hned několik generací učedníků!
Tak tomu totiž Pavel učil svého Timotea: „Svěř to věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.“ (2. Timoteovi 2,2) A tak to probíhalo i v Tesalonice: „Od vás se rozeznělo Pánovo slovo…“ (1. Tesalonickým 1,8) Tedy ne pouze od samotného Pavla, ale Pánovo slovo se rozeznělo od nově uvěřivších Tesalonických… Tomu říkám GENERAČNÍ MYŠLENÍ!
Kdo zůstává ve mně
a já v něm,
ten nese hojné ovoce.

(Jan 15,5)

Dobře udělaná evangelizační akce může některé lidi zaujmout. Kvalitní bohoslužba může být pro úzkou skupinu zajímavá. Nicméně duchovní hnutí spočívá v generacích učedníků, kteří prostinkým biblickým způsobem přijali živého Pána Ježíše a jdou s Ním za dalšími. Ano, sám se pilně snažím sloužit nevěřícím lidem kolem sebe, aby Pána Ježíše poznali. Hnutí ale není v tom, kolik lidí získám pro Pána Ježíše já osobně! Hnutí spočívá v tom, že získané učedníky ihned naučím získávat druhé a že je naučím tomu získávání vyučovat další.
U mě to začíná! Sám to získávání musím umět; tedy, potřebuji hojně a efektivně získávat. Skutečné duchovní hnutí ale „jede“ skrze obyčejné nové lidi! Potřebujeme je naučit jednoduché základní dovednosti (nejen znalosti!). Tedy konkrétní praktické kroky, které budou snadno a nadšeně aplikovat vůči lidem kolem sebe a pak učit další.
„Od Jeruzaléma dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova. Nyní však už není pro mě v těchto krajinách místo.“ (Římanům 15,19 a 23) „Není tu pro mě místo,“ říká Pavel. Co to znamená? Asi to nebude, že tam všichni uvěřili. Chce tím říct, že všichni do jednoho od něho aspoň slyšeli evangelium? Spíš to znamená, že celé to území teď pokrývají noví učedníci a učedníci učedníků. Někde na začátku těch streamů (proudů) je apoštol Pavel získal a vytrénoval, aby získávali další a aby vytvářeli nová neformální společenství. V tom případě už ho tam opravdu není zapotřebí, není tam pro něho místo a může jít dál…

„Duchovní inventura“ je cestou,
kterou bychom měli
s pokorou a s radostí
procházet každý den.
Těším se na stovky a tisíce nových Ježíšových učedníků i v naší zemi. Ty ale nezískám sám. Potřebuji Tvoji pomoc! Zvláště pokud jde o lidičky, kteří jsou kolem Tebe. Těším se, až řekneš: „Už není pro mě místo − v tomto paneláku.“ „Už není pro mě místo − v této firmě.“ A co „už pro mě není místo… v tomto městě, okrese, kraji…?“ Stačí když pro Pána Ježíše získáš pár desítek učedníků a vytrénuješ je, aby získávali a trénovali další.

Mosty k lidem připravuji jako malý návod, že to dokážeš i ty! A moc si přeji, abys tomu hned učil další. Kromě těchto videí vážným zájemcům nabízíme i TRÉNINK MOSTY K LIDEM NAŽIVO. S Tvojí skupinou, mládeží nebo i sborem uděláme pár setkání. Nejsou to přednášky! Začínáme praktickou ukázkou a to hlavní pak je vlastní zkoušení každého účastníka. Nejdřív na místě a hned na to s reálnými lidmi „tam venku“. Následně si vyprávíme příběhy, co kolem nás Pán Bůh dělal. A učíme se další věci…

Těším se, Pane Ježíši, až tady v Česku pro mě nebude místo…

F11. Nikdo jiný!

Tato lekce byla inspirována naší spolupracovnicí Marcelou Z.
Více z historie českého protestantství najdeš ve videu tady úplně dole pod textem (11:35).


V České republice jsou zhruba tři desetiny procenta evangelikálních věřících (optimisté říkají 0,5 %). To vypadá jako zoufale málo. Vezměme to ale obráceně. Je−li tady 0,3 % (nebo 0,5 %) evangelikální populace, v desetimilionovém státě to znamená 30.000 (nebo možná až 50.000) lidí, kteří osobně znají Ježíše! Procento je maličké, ale jestliže se tihle lidé nechají inspirovat a vyzbrojit, bude to nádherná síla Ježíšových učedníků! Jak to říct výrazněji? Pouze a jedině lidé, kteří osobně poznali Pána Ježíše můžou ostatním v naší zemi přinést poselství o Něm! Nikdo jiný!

Občas si říkávám:
Chci si žít svůj malý pohodlný život?
Nebo raději ten velký, Ježíšův,
který nese Boží ovoce
sahající do věčnosti
1. Boží srdce
Prorok Abakuk píše: „Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře.“ (Abakuk 2,14) Tuhle Boží vizi potvrzuje i celá řada dalších textů. „Kraluje Bůh nad všemi národy… Vůdcové národů se scházejí k Bohu Abrahama − jsou jeho lid!“ (Žalm 47,9−10) Hospodin kraluje i nad českým národem! A velmi si přejeme, aby poznáním Jeho slávy byly naplněny české země i Slovensko…!

2. Ježíš to už udělal v prvním století
Něco takového na velkém území nastalo už v době první církve: „Pavel oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole nějakého Tyranna. To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo, Židé i Řekové.“ (Skutky 19,9−10) Později Apoštol Pavel píše, že se to odehrávalo: „…v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.“ (Římanům 15:19) Pavlovo shrnutí je pro mě šokující: „Nyní už není pro mě v těchto krajinách místo…“ (Římanům 15:23)
Zralí služebníci
mají natolik zmáknutého sebe
a svoje poselství,
že se soustředí na svého příjemce.

3. Ježíš to už udělal v České republice
V historii českého národa rozhodně jsou období, která by pro nás mohla být povzbuzením. Historikové vypočítávají, že před rokem 1620 bylo v českých zemích 80−85 % nekatolíků a mnozí osobně znali Pána Ježíše. Žel, po bitvě na Bílé Hoře se jich mnoho muselo skrývat nebo přímo utéct do zahraničí. Z nich později vzešli na příklad Moravští bratři, kteří postavili základy světové misie − nesli Ježíše i na jiné kontinenty, aby se Jeho jméno stalo známým i tam… (Podívej se na příběh českého protestantství tady úplně dole.)

4. Ježíš to dělá i v naší době
V 60. letech minulého století Mao Ce−Tung začal v Číně tak zvanou „kulturní revoluci“. Vyhnal zahraniční misionáře, a místní křesťanské vedoucí uvěznil nebo zlikvidoval. Naprostá většina evangelikálních aktivit upadla do ilegality. V té době byly v Číně zhruba dva miliony křesťanů. Když v 80. letech došlo k částečnému uvolnění, ukázalo se, že navzdory 25 letům velmi tvrdého pronásledování přibylo v Číně zhruba 60 milionů křesťanů! Podobně intenzivní početní růst se v posledních desetiletích odehrává v jihovýchodní Asii, rozjíždí i ve Spojených státech a v dalších koutech tak zvaného západního světa.
Mám kolem sebe několik desítek
„rozpracovaných lidí“.

5. Ježíš chce hnutí i tady, teď, skrze mě
Jsem si jistý, že Bůh chce způsobit své hnutí i tady, teď, skrze mě. I skrze Tebe!

Zkušeňáči pečlivě studují duchovní hnutí v historii i v současnosti na různých místech světa. Hnutí prý začíná, když na určitém území začnou fungovat čtyři proudy rozmnožujících se Božích rodin (malých církví) a v každém proudu jsou alespoň čtyři generace těchto neformálních uskupení. Podstatou jsou především rychle nastupující generace obyčejných učedníků a generace nových jednoduchých společenství kolem Božího slova a kolem živého Ježíše…
Přemýšlím nad mapou České republiky, modlím se a jsem si jistý, že podobné hnutí může brzy nastat i tady! Uvažuj se mnou! Co kdyby v každém z našich čtrnácti krajů byly čtyři proudy malých aktivních Božích rodin?! Stačilo by 56 týmů (14×4=56), které by tam vycházely za nevěřícími lidmi. Hnutí se prý rozjíždí, jakmile v každém proudu jsou čtyři zdravé reprodukce schopné generace.
Když v knize Skutků někdo uvěřil,
vždycky tam vidíme
velmi brzký křest.
Přehlížím skupiny Discovery, které v mém dosahu vznikly za posledních pár let, a připadá mi to reálné! 0,3 % evangelikálů v České republice vypadá málo, ale 30.000 lidí, kteří poznali Pána Ježíše, je dost, aby se to stalo! Jedině ti, kdo osobně znají Ježíše, Ho můžou přinést ostatním v naší zemi. Už jsi součástí tohoto hnutí? Pomůžeš s jeho rozšířením na další a další lidi? Tvoje vlastní služba nevěřícím lidem je základní krok. A pokud se svými věřícími přáteli budeš probírat Mosty k lidem a praktikovat jejich podněty, bude to další příspěvek…

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že děláš stále větší věci, než jaké jsem dosud viděl a prožil…


V Českých zemích hnutí už bylo!

Fakta připravil Radek Ž.

Kousek naší vlastní historie (11:35)

Malá výzva, jak s tou naší historií nakládat (3:11)

Výroky několika „českých pánů“ (2:13)

Rok 1621, těsně před vlastní popravou.

F10. Nástroje ve čtvrtém poli a dále

Zkušeňáči říkají, že když se rozjíždí hnutí, stává se získávání lidí pro Pána Ježíše mnohem snazším. Kvůli udržitelnosti hnutí je přitom velmi důležité pečovat o…

4) Čtvrté pole, které představuje SHROMAŽĎOVÁNÍ.
Potřebujeme silná společenství, kde příchozí učedníci jakéhokoli věku mají péči a prostor pro svůj rozvoj a taky pro svoji brzkou „reprodukci“. Zdravá společenství s biblickou identitou Boží rodiny pak vysílají malé týmy, aby s novými lidmi tam venku začínali další a další společenství.

Základním nástrojem čtvrtého pole je…
a) pokračující Discovery, které rozvíjí komunitu nových věřících a postupně přidává i další aktivity a prvky Biblické identity.
b) Znaky biblické Boží rodiny
Přemýšlej se mnou, prosím, jaké znaky má biblická Boží rodina − tedy místní církev jakéhokoli formátu. Pár myšlenek:

Naším cíle při Discovery
jsou KOMUNITY
kolem Božího slova
a kolem živého Ježíše.
        −Zdravá Boží rodina má ve svém centru jako nejvyšší autoritu Boží slovoživého Ježíše.
        −Domácí zdravé Boží rodiny (neboli „členové“) sdílejí dobrou zprávu nevěřícím.
        −Zdravá Boží rodina nové věřící křtí a jako učedníky Pána Ježíše je ihned doprovází na cestě jejich růstu.
        −Boží rodina oslovuje Ježíše a taky Mu naslouchá.
        −Uctívání přirozeně doplňuje připomínka Ježíšovy oběti (tak zvaná večeře Páně).
        −V Boží rodině funguje praktická vzájemná láska a služba.
        −Zdravá Boží rodina podle Písma taky rozeznává a respektuje své vedoucí.
Které z těchto znaků mají skupinky kolem Tebe? A které snadno mohou doplnit?

Discovery se brzy může stát
Boží rodinou
se všemi biblickými znaky
a aktivitami.
Při pohledu na zrání nových společenství ve čtvrtém poli chci samostatně vypíchnout…
c) funkční spojení se širší SÍTÍ dalších Božích rodin.

Předposlední položkou v našem velkém grafu jsou…
5) Šipky uprostřed − tedy MULTIPLIKACE iniciátorů a vedoucích.
Jen mimochodem, za jeden z předpokladů vůdcovství v hnutí je dobré pokládat taky získávání nových lidí. Jak bude inspirujícím vedoucím v rámci hnutí někdo, kdo není aktivní nebo efektivní v kontaktu s nevěřícími?

Jako klíčové nástroje multiplikace vedoucích vyzvednu:
a) Tři třetiny.
Poprvé jsme si je uvedli při popisu Discovery, ovšem používáme je i v učednických a týmových setkáních!
Bez sledování tří třetin nám snadno vypadávají položky jako:
        −„návrat“ − neptali bychom se, co s námi udělalo minulé setkání a jak jsme naplnili svá předchozí rozhodnutí nebo přijaté úkoly;
        −Vytratilo by se „posilování vize“ − udržovali bychom jen současný stav;
        −Popovídat si umíme i bez „akčních plánů“ − když není jasné, co, kdo a do kdy udělá, nejspíš nikdo neudělá nic;
        −Pokud jsme se rozhodli pro nějakou změnu, „procvičování“ hned na místě bývá prvním krokem, aby k té změně opravdu došlo…Kde chybí větší povolání,
tam se aktivity točí
jen kolem údržby.

Natvrdo řečeno: Bez těchto prvků se učednická nebo i týmová setkání snadno stávají bezzubými. Tyto prvky jsou velmi důležité právě k multiplikaci! Proto u nich říkáme „nikdy je nevynechej“.

Takže za a) tři třetiny a za b)…
b) Mentoring.
Při mentoringu zkušenější mentor slouží jako průvodce. Pomáhá nalézt směr, postup i nástroje pro rozvoj daného díla. Jsem velmi vděčný za několik mentorů, kteří mě osobně provázeli nebo i teď provázejí v mém růstu i v mé službě. I jako vedoucí tým máme zkušeného vnějšího mentora. Jednou za pár týdnů se k nám připojuje a kromě otázek ze tří třetin nám dodává podněty a nápady, kudy se vydat dál…
Už máš svého mentora? A jsi ty někomu mentorem?
Koho Ti Pán Ježíše ukazuje
jako Tvého Timotea?

Ve sféře multiplikace jako důležitý nástroj ještě zvýrazním:
c) Týmy vedoucích
Osamělý vedoucí? To je z dlouhodobého hlediska velký problém! Ideální je tým vedoucích, kteří společně pracují na stejném díle nebo dělají podobnou službu, i když každý samostatně. Jako tým se vzájemně chrání vykazatelností, usilují o své další vyzbrojování, podpírají se, když se něco nedaří, a společně se radují a povzbuzují, když se naopak daří.
Jsi se svojí službou součástí nějakého týmu?
Ten člověk v pekle
vůbec neprotestuje,
kde že se to nachází.

Pokud jde o „nástroje“ pro náš kontakt…
6) s BOŽÍM SRDCEM,
podstatou je zůstávání v Ježíši, což zahrnuje naše vlastní krmení z Božího slova a naše modlitby. Hodně významné je i aktuální naslouchání Pánu Ježíši, vyznávání našich špatností Jemu samému a osobní poslušnost, ba dokonce ochota k oběti pro Něho samého…

Pane Ježíši, děkuji Ti, že máš své cesty i konkrétní nástroje, jak tady rozjet své hnutí k záchraně tisíců našich lidí.

F09. Nástroje v polích jedna až tři

Kamkoli jsme přišli, kde to hnutí funguje a nese velké ovoce, tam jsme se setkali s nástroji, které si místní lidé vyladili přímo v terénu a nacvičili si jejich používání; v kontaktu s lidmi pak nemusejí nic vymýšlet. Aby jednotlivé kroky mohli uchopit i úplně noví Jirkové, potřebujeme malý počet jen těch opravdu nejdůležitějších nástrojů; jakoby „neredukovatelné minimum“.

1) První pole je PRÁZDNÉ.

Z nástrojů sem zapadá
a) Vztahová mapa. Jen dodávám, že si ji potřebujeme průběžně aktualizovat! Přátele, s nimiž jsem měl dobrý rozhovor, si zvýrazňuji a nové si přidávám.

V prázdném poli je důležitý ještě nástroj
b) Pozvání na Discovery.

2) Druhému poli dominuje ROZSÉVÁNÍ.

Hlavními nástroji jsou tu:
a) Bleskový příběh do patnácti sekund

b) Můj minutový příběh (pokřesťansku „svědectví“), jak jsem se obrátil; čili co nejkratší.
Ručím ti za to,
že jsi něco takového
ještě nezažil!

c) Ilustrace Ježíšova mostu přes propast našich špatností a…

d) Série Discovery
Pořadí těchto položek ve druhém poli není předepsáno. Pozvání na Discovery v rozhovoru s přáteli může být klidně první. Ale někdy je příhodnější začít bleskovým příběhem…

Co uděláš s Jirkou, který právě pozval Pána Ježíše do svého života?
3) Pro třetí pole, tedy pro RŮST
nebo pro tak zvané „učedníkování“ jsme zatím zmínili:
a) Minci, která jednou stranou znázorňuje, kým jsem se přijetím Pána Ježíše stal, a druhou stranou neoddělitelně ukazuje moje povolání, že jsem Ježíšův vyslanec. Několik položek mé nové identity připomíná zkratka „BOSS“.

Ve všech záznamech v knize Skutků, kdy někdo uvěřil v Pána Ježíše, vidíme, že brzkým a velmi důležitým „nástrojem“ ve třetím poli − tedy pro právě uvěřivšího Jirku − by měl být
Božímu nepříteli
vůbec není hloupé
nového Jirku obtěžovat
okamžitě a velmi intenzivně.
b) Biblický křest.
Jakmile je jasné Jirkovo vyznání Ježíše jako Zachránce a Pána, není důvod odkládat stručné biblické vysvětlení, co křest znamená, a v případě Jirkova souhlasu není důvod otálet s vykonáním křtu někde ve vodě. Pán Ježíš k provedení křtu pověřuje stejné učedníky, jací ty nové lidi získali.

Následně ve třetím poli mluvíme o…
c) Krátkodobém učednictví. Stručné a hlavně jednoduché „lekce“ můžou být užitečné. Kterých prvních pět nebo nejvýš deset věcí potřebuje nový křesťan vědět, prožít a naučit se dělat, aby se zdravě duchovně rozvíjel? Přitom pamatuj, že Pán Ježíš nás vede, abychom nové učedníky učili zachovávat všechno, co nám On přikázal. Jde tedy nejen o intelektuální znalosti.

Když jsme Jirku stručně a hlavně vlastním příkladem naučili průběžně oslovovat PJe (tedy modlit se) a s užitkem si samostatně číst Boží Slovo (sám se „krmit“) a pár dalších základních věcí, přichází na řadu tak zvané

Skupinky proměny života
proměňují životy!
d) Dlouhodobé učednictví. To může mít formu pokračujícího Discovery se skupinou učedníků, případně formu „LTG“ − (čti [el−tý−dží]), Life Transformation Groups, česky „skupinky proměny života„. (K tomu tady chystám samostatnou lekci.)
Pamatuješ si nedělitelné součásti učednictví, jak jsme je před pár dny vypozorovali z výroku Pána Ježíše? Kdo mě miluje, bude zachovávatslovo. (Jan 14:23) Následování Pána Ježíše má zdravě zasáhnout všechny složky naší osobnosti: Přináší totiž (a) informace, (b) emoce i (c) nový způsob rozhodování.

Jaké nástroje používáš Ty v jednotlivých polích? Umí Tvůj učedník předávat Tvoje nástroje svými novým lidem?

Já ty naše lidi tam venku
neobrátím!
I když tu mluvím o vyzkoušených nástrojích a opakovaně Ti doporučuji, aby ses je naučil používat s lehkostí, současně znovu a znovu zdůrazňuji, že žádné nástroje a dokonale nacvičené postupy nikoho neobrátí! Obrátí je pouze přímý dotek živého Pána Ježíše spojený s jejich vlastním rozhodnutím! Přitom ty Ježíšovy vstupy do životů našich neobrácených přátel můžeme svými hojnými a naléhavými modlitbami velmi účinně otevírat! Spojení skvělých nástrojů s našimi vytrvalými modlitbami totiž dokáže divy!

Díky Pane Ježíši, že nám pozorně nasloucháš, když s Tebou poslušně spolupracujeme.

F08. Začni venku

K hlavním stavebním kamenům duchovního hnutí mám ještě pár důležitých principů.

a) Začni venku!Pro studium s nevěřícími
všem rozdej stejný překlad.

Teprve až jsem se uvolnil z jiných služeb, každý týden jsem si udělal čas na svůj klub a na rozhovory s lidmi a denně jsem se za ně jmenovitě modlil, pak se postupně začalo něco dít! Když jsem o tom dění vyprávěl, moji spolupracovníci a pozorovatelé kladli otázky a někteří začali zkoušet věci se svými nevěřícími! Dneska mě svými aktivitami a dovednostmi někteří i podstatně předčí!
Jsi pastor? Jsi starší sboru? Jsi vedoucí mládeže nebo některé služby či skupiny? Pokud Ti leží na srdci nevěřící lidé a chceš povzbudit ostatní kolem sebe, aby sdíleli Dobrou zprávu, jsem nadšen! Začít je třeba tam venku…!

Hluboké poznání Božího srdce
bývá motorem
proměny našich postojů.
O velkém konceptu hnutí, zobrazeném čtyřmi poli obvykle mluvím, až když někde vidím spojení pilných křesťanů s nevěřícími (1. pole). Bez efektivního sdílení dobré zprávy (2. pole) a bez plození nových duchovních dětí (3. pole) tohle všechno může vést k pouhému organizování bez reálného života.
Kde noví lidé už jsou (3. pole), tam je přirozeně žádoucí větší pohled na hnutí! Jinak se vizí celého společenství (4. pole) včetně nových lidí stává pouhé „chození“ − na skupinku, do shromáždění nebo do mládeže. Kde chybí větší povolání, tam se aktivity točí jen kolem „údržby“.

Bez početního růstu máme tendenci zakřivovat se do sebe.

Proto říkám: Začni venku.

b) Není to postupné!
Není to tak, že až jsme dosáhli nějaké úrovně aktivit v prvním poli, můžeme jít do druhého a třetího atd. Jestliže se někdo
ani po druhé sérii Discovery
nerozhodne,
je tu otázka:
Chybí mu další informace?
Čtením Božího Slova s nevěřícími vstupujeme do druhého pole, protože tím rozséváme, a současně do čtvrtého pole, protože setkáními formujeme základy společenství. Jakmile nový člověk pozve Pána Ježíše do svého života, přecházíme s ním z druhého pole do třetího. Přijetím slyšeného se stal učedníkem. My mu sloužíme v jeho růstu a současně ho směřujeme na jeho vlastní první pole − pomáháme mu s jeho oikosovou mapou a v kontaktu s jeho lidmi. Jakmile nový Jirka začal vlastní skupinu Discovery (4. pole), dotýká se tím vlastně i středního kruhu se šipkami, protože svým způsobem začíná „vést“ druhé, což je začátek multiplikace!
Není to tedy postupné! Obrázek čtyř polí, Božího srdce a středního kruhu se šipkami nám pomáhá, aby žádná z těch důležitých částí nechyběla. Umožňuje nám prověřovat, jak si v každém poli vedeme, a v další generaci nastavuje zrcadlo i našim následovníkům…

c) Sloužíme v několika polích
Kdo se pustil do tohoto typu služby, bývá zapojen v několika polích současně. S některými budujeme důvěru (to je 1. pole). Jiné ve stejné době zveme k Ježíši (2. pole). A ty, kteří uvěřili, už doprovázíme, aby rostli a sloužili dalším (3. pole). Tím vlastně chodíme po šipkovém kruhu uvnitř, protože vedeme druhé a pomáháme jim, aby sami sloužili.

I úplně nově věřící Jirkové
jsou schopni velmi brzy
přivést k Pánu Ježíši
svoje přátele!
Jeden věřící kamarád mi řekl: „Já jsem evangelista, ty se teď postarej o ty, kteří se mnou uvěřili.“ Tohle nám ale nikdy nefungovalo! Jeho lidé se mnou neměli žádný vztah. Bylo důležité, aby se jim věnoval ten, kdo je k Pánu Ježíši přivedl. Aspoň zpočátku. Jestliže se následování Pána Ježíše stalo naším životním stylem, pak úplně samozřejmě sloužíme v několika polích současně.
A ještě jeden extrémně významný princip!

d) Všechno zachovej jednoduché
Při hnutí každý krok musí být natolik snadný, že ho noví učedníci samostatně realizují s vlastními novými lidmi! Pro nás zkušeňáče bývá zachování jednoduchosti velmi náročné. Rádi studujeme kdeco a s oblibou věci komplikujeme, čímž ovšem sabotujeme snadnou předavatelnost.
Jsi svobodným
a plně zodpovědným tvůrcem
svých vlastních emocí.

Učit se a experimentovat je moc potřeba, nejraději bych řekl: experimentujme mimo viditelnou scénu. Standardní proud služby potřebujeme novým učedníkům předávat standardně, čili jednoduše, aby vše bylo přehledné a snadno uchopitelné i pro úplné nováčky.

V příštích lekcích Tě čeká stručný přehled hlavních NÁSTROJŮ pro každé pole.

Pane Ježíši, chci vidět Tvoje masivní hnutí, které přivede k záchraně statisíce lidí v této zemi a přinese slávu Tvému jménu…

F07. Multiplikace

Uprostřed našeho obrázku je kruh ze šipek. To je multiplikace, čili opakované rozmnožování vedoucích či iniciátorů. Pán Ježíš měl generační rozšiřování Božího království jako velký předmět svého vyučování a přímého tréninku svých učedníků. Podobně apoštol Pavel. Ať šel kamkoli, rozhlížel se po učednících oddaných Pánu Ježíši, ochotných učit se a sloužit dalším. Skutky 12,25: „Barnabáš a Saul se vrátili z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana příjmením Marek.“ A v následující kapitole se praví (Skutky 13,5): „Když dorazili do Salaminy… Měli s sebou i Jana jako pomocníka.“ Barnabáš a Pavel pozvali Jana Marka do svého týmu!
Mnozí křesťané mají
úplně zbytečné pochybnosti
o vlastní hodnotě
a o svých dovednostech.
Totéž udělal Pavel s mladým Timoteem (Skutky 16,1−3): „Pavel přišel do Derbe a do Lystry. Byl tam jeden učedník jménem Timoteus… Bratři v Lystře a Ikoniu o něm vydávali dobré svědectví. Pavel chtěl, aby se s ním vydal na cestu…“ A v následujícím odstavci jsou aktivity tohoto nového týmu a ovoce, jaké přinášeli: (Skutky 16,5): „A tak se sbory upevňovaly ve víře a denně početně rostly.“ A přesně témuž Pavel učí i učedníky: „Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.“ (2 Timoteovi 2,2)

Apoštol Pavel rozvíjel duchovní hnutí skrze multiplikaci sloužících vedoucích.

Někdo by se mohl zlobit, že si z různých míst vysbíral nejschopnější mladé lidi. Sám Pavel byl úplně stejně vytažen ze skvělé místní služby v Antiochii; a to přímo Duchem Svatým! (Skutky 13,2−3) Podobně už předtím je Filip andělem odvolán z požehnané práce v Samaří za etiopským komorníkem. (Skutky 8,26n) A nezdá se, že by se po tomhle cestovním rozhovoru do Samaří vůbec vrátil! Duchem je teleportován do Azótu a s evangeliem obchází města podél moře. (Skutky 8,40)
Podstatou hnutí je,
že všechno současné
se znovu a znovu
zdravě rozmnožuje.

Všimni si, že šipkový kruh − znázorňující multiplikaci vedoucích − je spojen s každým z našich čtyř polí. Když uvažujeme, kam a jak vstoupit na nová pole, potřebujeme si klást pavlovskou otázku: Které spolupracovníky k tomu můžeme přizvat, vytrénovat a vyslat? Při pohledu na druhé pole se ptáme, jak znásobit rozsévání? Jen hojné rozsévání umožní hojnou sklizeň! Rozsévání byla dovednost, kterou PJ učil svoje kluky velmi brzy? Už při samotném povolání jim říká, že z nich udělá rybáře lidí. A jak podpořit zdravý rozvoj nových učedníků, kteří uvěřili? Pán Ježíš s nimi trávil osobní čas. Apoštol Pavel se za nimi vracel, psal jim dopisy, posílal k nim spolupracovníky. A některé bral s sebou, aby mu pomáhali − a aby brzy přebírali zodpovědnost! A jak rozjet nová společenství různého typu? Ta otázka by spíš měla znít: „Jak odstranit bariéry přirozeného vzniku nových společenství?“ Když jsou noví lidé, nová společenství se stávají přirozenou potřebou. Ať už jako skupinky nebo i jiné formy.
Neprosím jenom za ně,
ale i za ty, kteří budou
skrze jejich slovo věřit ve mne.

Jan 17,20

Šipky ve středním kruhu uvádějí jednotlivá pole do pohybu. To jsou iniciátoři a vedoucí, kteří věci rozhýbou vlastním příkladem a vyzbrojováním dalších. Koho Ti Pán Ježíš ukazuje jako Tvého Timotea? Rozhlížej se po nich, modli se za ně, přizvi je ke spolupráci a cíleně je nauč všechno, co už umíš.
Yinga Kaie − iniciátora jednoho masivního hnutí v Číně − jsme se ptali: „Kde jsi vzal tolik vedoucích? − U nás nejsou lidi!“ Yingova odpověď? „Trénuji všechny, kdo se trénovat nechají; dívám se přitom, kdo vede druhé k Ježíši a buduje učedníky. Těm pak ukazuji, jak to dělat lépe, a jak tomu ihned učit další.“
Stejný způsob měl apoštol Pavel a jeho týmy: Když přišli na nová místa a sdíleli tam Ježíše. Pozorovali reakce místních lidí a po pár měsících se v knize Skutků píše: „V každé církvi jim ustanovili starší a v modlitbách s posty je svěřili Pánu, v něhož uvěřili…“ (Skutky 14:23)
Nyní už není pro mě
v těchto krajinách místo.

Římanům 15,23

Pán Ježíš říká: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Lukáš 10,2b)

Pane Ježíši, těším se, že ty Tvoje v podstatě jednoduché principy znovu najdou svoji působnost i v českých zemích a na Slovensku…

F06. Čtvrté pole – Shromažďování

Máme za sebou prázdné pole, kam vstupujeme a spojujeme se se svými lidmi. Druhé pole představovalo rozsévání Božího zrna. Třetí bylo o růstu, čili o službě novým učedníkům, a teď přichází čtvrté pole, kde shromažďujeme úrodu. V pozorování hnutí to čtvrté pole znamená především rozvíjet společenství. Nově uvěřivší Jirky utvrzovat, vyzbrojovat a podporovat, aby oni sami ihned získávali další učedníky a aby brzy opakovali celý proces, včetně tohoto shromažďování úrody − tedy včetně vytváření nových komunit s novými lidmi. Podstata hnutí je, že všechno současné se v další reprodukci znovu a znovu zdravě rozmnožuje.
Od Jeruzaléma až po Illyrii
jsem dovršil
zvěstování evangelia.

Římanům 15,19

Mnohokrát jsme si vyzkoušeli, že Discovery nad Božím slovem − s mocným duchovním účinkem na přítomné − zvládnou provázet i hodně noví Jirkové; když jim k tomu poskytneme potřebný „trénink“, počáteční doprovod a dlouhodobé osobní učednictví. Naprosto přirozené pak je, že nový Jirka, který poznal Pána Ježíše v neformální skupině, a dokonce si sám vyzkoušel provázení, své další kamarády zve tam, kde to setkání s Pánem Ježíšem a tu podporu prožil. V tom ho chceme velmi povzbuzovat, aby se i další kamarádi na Jirkově Discovery vystavovali Božímu slovu a seznamovali se tam s živým Pánem Ježíšem. Skupina, která začíná prostým Discovery a v níž několik nových lidí přijme Pána Ježíše, se totiž brzy může stát Boží rodinou se všemi biblickými znaky a aktivitami.
Kázání při Discovery
znemožnilo reprodukci
do dalších generací!

Současná velká hnutí − jak nás inspirují, jak se za ně modlíme pro naši zemi a jak o ně velmi usilujeme i u nás − se ve světě odehrávají především skrze menší neformální společenství, která brzy po svém vzniku objeví svoji identitu. Čtením Božího slova zjistí, že jsou plnohodnotnými biblickými církvemi! A nebo přijdou na to, že jim některý znak chybí, tak ho prostě doplní.
Zapojení nových lidí do tradičních společenství je taky možné. S radostí pozoruji, že na některých místech se česká evangelikální „armáda“ postupně učí novým Jirkům poskytovat zázemí a vyzbrojení, aby i tady brzy získávali svoje nevěřící přátele.
Ježíš si přeje,
aby se hnutí odehrávalo
TADY, TEĎ, skrze TEBE!

Moc zajímavé je podívat se do historie jednotlivých evangelikálních denominací v České republice a na Slovensku. Všechny současné církve evangelikálního typu měly ve svých počátcích malá společenství; ať už po domácnostech nebo v jiných prostředích. Některá tato menší uskupení měla určitou návaznost na tradiční církev. Jiné skupiny samy uskutečňovaly všechny definiční prvky biblické místní církve, včetně křtu, večeře Páně, biblického vedení atd. Velmi jasně se dá říct, že skupiny byly průvodním znakem rozvoje všech současných denominací, přinejmenším v jejich počátečním stadiu. Některé měly vrchol svého rozvoje na počátku 20. století, jiné se formovaly v tajnosti 80. let, a některým se dostalo místo na slunci až po sametové revoluci. Zakladatelé věděli, že klíčové znaky a funkce biblické církve může mít i nevelká skupina, pokud je v ní centrem Boží slovo a živý Ježíš. Účinným doplňkem tu bývá ještě síť takovýchto menších společenství, která se podporují navzájem. I tohle vidíme v Novém zákoně.
Tomu kdo má setkání
na starosti,
říkáme „průvodce“,
nikoli „vedoucí“.

Ve Spojených státech průzkumy ukazují, že nejvýš 30 % populace je ochotno za nějakých okolností přijít na tak zvanou „církevní půdu“. Zasáhnou−li současné církve těchto potenciálních 30 % lidí evangeliem, bude to naprosto skvělé! Stávajících sborů si vážíme, máme v nich osobní přátele a příznivce, a chceme jim pomoci k růstu! To je důvod, proč trénink Mosty k lidem nabízím úplně veřejně − aby z něj měli užitek všichni Ježíšovi následovníci, a aby se mohli naučit, co v kontaktu s nevěřícími zatím neumějí. Příležitostně sloužíme i osobními konzultacemi a živými tréninky. Jen ať intenzivně a směle pokračují ve svém zaměření na růst stávajících sborů! Případně na zakládání dalších sborů stejného typu! Zmíněná statistika ale ukazuje, že více než 70 % obyvatel nikdy do žádného církevního prostředí nevkročí! Tyhle lidi nelze získat jinak než tím, že nové komunity kolem Božího slova a kolem živého Ježíše vytvoříme přímo s nimi, tam kde oni žijí nebo pracují! S tím máme už i českou zkušenost!
Čtvrté pole je společenství, kde nově uvěřivší lidé najdou nejen svůj domov, ale také vyzbrojení a podporu, aby totéž začali se svými přáteli.

Pane Ježíši, novozákonními texty jsme opakovaně ujišťováni, že − ať už je forma jakákoli − Ty svoji Nevěstu nesmírně miluješ a pečuješ o ni. Díky Ti za to…

F05. Třetí pole – Růst

Byl jsi někdy u toho, když Tvůj nevěřící Jirka pozval Pána Ježíše do svého života? Moc Ti přeji, abys takových zážitků míval/a kolem sebe mnoho a aby byly časté. Co pak dál…?

Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28:18−20)

Jirka uvěřil a Boží život v něm začal působit. Ve třetím z našich čtyř polí se má Jirka rozvinout do zralosti, která přinese úrodu. (Nejde o čtyři půdy, kam padá zrno podle Marka 4!) Podle jasných pokynů Pána Ježíše máme nové učedníky po jejich „získání“ pokřtít a následně je máme učit zachovávat všechno, co nám Pán Ježíš přikázal.
Nový Jirka potřebuje
ujištění a vizi.
V evangelikálních kruzích jsme si z tohoto úkolu vypreparovali především slovo „učte“. Pokud se někde praktikuje „učednictví“, vídám je ve formě předávání informací. Tedy hlavně jako učednické „lekce“. Pán Ježíš svým učedníkům říká: ty získané učedníky „učte zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ Naprosto souhlasím, že informace jsou pro našeho nového Jirku nesmírně důležité. Vždyť on o Pánu Ježíši ví zatím pramálo. Natož aby znal BSo v širším pohledu; i když při Discovery s námi už něco z Bible četl a přemýšlel o tom. Omezení pouze na informace ovšem mnohokrát přineslo překvapivé deformace a taky řadu smutných odchodů
Všiml sis, že jako „ovoce Ducha svatého“ jsou jmenovány: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota…? (Galatským 5,22) Protestuji, když lásku někdo vydává za pouhý „ušlechtilý cit“ − skutečná láska je mnohem víc než jen cit. Nicméně ovoce Ducha jako láska, radost, pokoj a všechny ostatní v každém případě emoce v sobě nesou!
Podle Jana 14,23 Pán Ježíš říká:
Vezmi si papír a tužku
a nahlas to říkej nejdřív sám sobě.
A opravdu si to kresli.

Kdo mě MILUJE, bude ZACHOVÁVAT mé SLOVO.

Tenhle koncept v naší kultuře vůbec nemáme rádi − jde o poslušnost. Pro Pána Ježíše je to ale jeden integrální celek: Jako jeho učedníci samozřejmě potřebujme poznávat jeho Slovo, řekněme tedy (a) INFORMACE. Správné poznávání Pána Ježíše a Božího slova ale přispívá k tomu, že Ho víc a víc (b) MILUJEME, v důsledku čehož nově prožíváme i lásku, radost, pokoj atd. Průběžně se pak kvůli Jeho slovu a kvůli rostoucí oddanosti Jemu nově i (c) ROZHODUJEME. Myslím tím, že poznané Slovo pro samou lásku k Pánu Ježíši i rádi zachováváme. Pán Ježíš to podává jako vzájemně neoddělitelné součásti učednictví: (a) informace − (b) emoce − (c) rozhodování (=poslušnost). Kdo mě miluje, bude zachovávatslovo.
Poznáním Otcova srdce
se v nás otevírá ochota
zaplatit jakoukoli cenu.
(viz Jan 12,24−25
Jedna velmi šikovná a zkušená sestra se věnovala dvěma novým učednicím, které fakt krásně „táhly na branku“, jak se říká. Četly Boží slovo, modlily se (i po skypu a všelijak jinak), učily se nové věci a moc hezky se rozvíjely! Taky pilně pracovaly, sloužily; byly ochotně zapojené do všech možných aktivit. Po nějakém čase − hlavně když ovoce jejich pilné a ochotné služby jaksi nepřicházelo v očekávané hojnosti − se ukázalo, že jsou tak trochu vyprahlé… Že vlastně docela ztrácejí motivaci k výkonům, které dosud rády podávaly. Rozvoj jejich poznání Božího slova a Pána Ježíše pokračoval skvěle! Udělaly významná rozhodnutí a nádherně usilovaly zachovávat Ježíšovo slovo. V zápalu boje se z toho ale trochu vytratila intimita s Pánem Ježíšem, ta přirozená radost z oddané − docela emocionální − lásky vůči Pánu Ježíši. Bylo tedy třeba trochu zpomalit a do jejich života vnést zase rovnováhu

Kdyby tohle bylo
Slovo živého Boha,
co z toho bychom měli uvést
do svého vlastního života?
O učednictví občas míváme představu, že to pro nás jako „učedníkovatele“ musí být náročná dřina při přípravě a potom každý týden dvě tři hodiny individuálních sezení. Což takhle dvacetiminutový telefonát? Novému Jirkovi řekneš, z čeho v Božím slově jsi ty sám nadšený, zeptáš se ho, co objevil v textu, který jsi mu zmínil posledně, necháš si popovídat, co se v tom učí o Ježíši a co si bere pro sebe samého, spolu se po telefonu pomodlíte a příští schůzku si domluvíte zase v osobní formě… S některými Jirky je možné takhle krátká telefonická setkání mít i dvakrát třikrát týdně!

Pane Ježíši, ty jsi do svých učedníků investoval svoji lásku, energii, čas, vyučování, vysvětlování, vytrvalost. A znamenalo to počátek masivního hnutí… Díky, že se to od Tebe můžeme učit.

F04. Druhé pole – Rozsévání

Diagram čtyř polí v Božím srdci je pro nás důležitým přehledem hlavních principů rozvoje duchovního hnutí. (Připomínám, že nejde o čtyři půdy, do kterých padá Boží slovo podle Marka 4.) Kromě pozorování služby Pána Ježíše a apoštolů v Božím slově ty principy pozorujeme také v oblastech, kde se hnutí rozmáhají v současné době. Tenhle celkový pohled slouží hlavně iniciátorům a vedoucím. Pomáhá nám vidět další kroky na cestě nebo nedostatky, které nás brzdí ve zdravém postupu. V některé z dalších lekcí si ukážeme přehled nástrojů nebo klíčových aktivit pro jednotlivá pole.
Seje v takovém množství,
že má naprostou jistotu
vlastní reprodukce.
Důležitost Božího srdce po obvodu našeho diagramu je snad jasná. Pán Ježíš říká: „Beze mě nemůžete dělat nic.“ (Jan 15:5) Efektivně sloužit můžeme pouze na základě zmocnění Jím samotným.
První pole je prázdné. Vstupujeme do něho a v dané skupině nebo na daném místě se spojujeme s lidmi.
Na druhém poli našeho grafu je rolník ve fázi, kdy pilně a hojně rozsévá Boží zrno. V průmětu do naší služby to může začít hledáním, jak od běžného rozhovoru u kafe přejít k živému Ježíši, k evangeliu a k výzvě, jaké dotazy položit a jak nevěřícímu Jirkovi pomoci, aby se na důležité věci ptal on sám. Náš největší cíl ale je, aby se Jirka setkal s živým Ježíšem a aby na Něj zareagoval!

Kde jsme vzali představu,
že abychom mohli mluvit o Ježíši,
musíme mít odpovědi
na všechny záludné otázky nevěřících?
Z praxe jsme vypozorovali, že aby naše sdílení Dobré zprávy bylo účinné, musí obsahovat tři hlavní složky:
    S) Spojení − to je naše spojení s Jirkou
    E) Evangelium a
    J) Ježíšův dotek.
Jestli Ti to pomůže, zapamatuj si prosím zkratku „SEJ“ − jako „rozsévej“: Spojení − Evangelium a Ježíšův dotek.
S) SPOJENÍ znamená naši iniciativu vůči Jirkovi − že si s ním začneme povídat, ptát se ho, naslouchat mu. Tady je celkově náš přístup k Jirkovi a náš vztah a kontakt s ním.
E) Složka EVANGELIUM v efektivním sdílení dobré zprávy řeší, co svému Jirkovi říkáme, když už v rámci našeho spojení přijde čas nějaké „říkání“. Je naše Dobrá zpráva pro něho srozumitelná, chápe podstatu? Je schopen nám zpátky jednoduše vysvětlit, jak může on sám získat odpuštění svých špatných věcí? Bude náš Jirka schopen to někdy brzy předat svému Ondrovi? V položce „evangelium“ se taky potřebujeme ujistit, jestli ví, co má udělat! Tedy jestli naše povídání obsahuje jasný návod k přijetí Ježíše a výzvu. To je prvek, který v řadě tzv. duchovních rozhovorů naprosto chybí!
Párkrát si to
pod dohledem nacvičí
a může svého kamaráda získat
pro Ježíše tentýž den!
J) Pokud v našem sdílení evangelia chybí JEŽÍŠŮV DOTEK, pak je to všechno pro Jirku jen informace. I když naše vyprávění pro něho třeba bude zajímavé, nic s ním neudělá! Kromě jasného vysvětlení evangelia Jirka potřebuje prožít „Ježíšův dotek“. To nemusí být nutně něco nadpřirozeného; ale taky může − a tu a tam i bývá! Ježíšův dotek různého druhu bývá spojen s naší závislostí na Pánu Ježíši! Bývá ovocem našich naléhavých a vytrvalých modliteb, aby živý Ježíš vstupoval do životů našich Jirků…
Zapamatuješ si zkratku SEJ: Spojení, Evangelium a Ježíšův dotek?

Co se stane, když některá z těchto tří složek v našem sdílení chybí? Ze zkušenosti vím, že Boží milost je veliká a naše nedostatky často překrývá. Nicméně, když poslušně děláme, co je důležité, Boží působení a požehnání je pak mnohem dostupnější.
„Nikdy nevynechej“
PROCVIČOVÁNÍ.
O křesťanech, kteří dlouhá léta budují vztahy a s evangeliem otálejí, jsme už trochu mluvili. Jaký bývá výsledek, když některý křesťan své okolí naopak „jen kropí evangeliem“, aniž se svými lidmi naváže skutečný vztah? Ano, Boží dotek někdy i tuto mezeru svrchovaně vyplní − i úplně cizí člověk může Ježíše pozvat do života! Nevěřící člověk občas prožije nějakou formu Božího doteku i bez našeho přičinění. Když se o tom doslechnu, horlivě se ptám PJe, jak se s takovým člověkem spojit, a jak mu do toho Ježíšova doteku vložit ještě Dobrou zprávu! Bez ní je totiž stále na cestě do duchovní záhuby…
Spojení, Evangelium a Ježíšův dotek. Jak vypadají tyhle tři složky ve Tvém kontaktu s nevěřícími lidmi? Co konkrétního můžeš udělat pro posílení kvality každé z nich a rovnováhy mezi nimi?

Pane Ježíši, děkuji ti, že ve Tvém Slově a ve Tvé blízkosti nacházíme všechno potřebné, abychom mohli účinně sdílet Tvoji dobrou zprávu a vést lidi k Tobě.

F03. Prázdné pole

Díváme se na větší obraz služby nevěřícím a taky novým věřícím. Začali jsme Božím srdcem a přecházíme k situaci rolníka, když vstupuje na prázdné pole. Možná to je přesně Tvoje situace?! Mimo své společenství nevidíš, že by někde rostlo něco Božího. Ježíš nás povolává na ta prázdná pole, abychom tam vstoupili a pracovali. Kde ale začít? Jak se tam spojit s lidmi? Co konkrétně jim přinést?
Čím víc budou křesťané
efektivně sdílet Dobrou zprávu,
tím snazší pro naše lidi
zakrátko bude Ježíše přijmout.

Pán Ježíš svým učedníkům mimo jiné dává tyto instrukce (Lukáš 10:5−9): „Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ A bude−li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne−li, navrátí se k vám. V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží, uzdravujte v něm nemocné…“
Následující instrukci řadíme už do našeho druhého pole − tedy rozsévání: „a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘“
Nejjednodušším začátkem na prázdném poli (čili s nevěřícími) bývá naše vlastní oikosová mapa známých, příbuzných a přátel. Koho ze své mapy oslovíš zítra nebo příští týden? Pilní učedníci ovšem lidičky ze své oikosové mapy zanedlouho vyčerpají. Pak nastává situace, že jejich známí:
Důležitým příspěvkem
k řešení naší křeče
při sdílení Dobré zprávy
je nácvik.
        a) už Ježíše buď přijali
        b) nebo Ho odmítají
        c) nebo zůstávají jen neutrálními příznivci, s nimiž to dál nepokračuje.
Že by už nebylo komu zvěstovat? Pohled na pomyslné „prázdné pole“ pak vyvolává přemýšlení o dalších skupinách nebo o dalších místech, kam dobrá zpráva o Ježíši dosud nepronikla. Pokud se tvoje mapa blíží svému vyčerpání, modli se za sousedství, kde nikoho neznáš nebo za nějakou část města a ptej se Pána Ježíše, jak se tam spojit s lidmi. To je rozvaha „vstupní strategie“. Tady na modlitbách vzniká plán, kam půjdeme dál, koho oslovíme a jak to uděláme.
Než jsem se zapojil do svého prvního klubu, potřeboval jsem několik týdnů modliteb a zkoušení různých věcí. Za nějaký čas po mém vstupu tam pár lidí přijalo Ježíše. Později jsem v tom klubu vnímal, že noví učedníci, které jsem tam pro Ježíše získal a kterým dále sloužím, tam mohou pokračovat i beze mě. Pán Ježíš mi mezitím otevřel další prostředí, kde rozvíjím vztahy a sdílím Dobrou zprávu.
„Když jsem si to tolikrát
zkusila vevnitř,
venku s nevěřícími to pak bylo
úplně jednoduché…“

Jan 4:35 Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni.
I ve Tvém okolí jsou lidé, na kterých živý Ježíš už pracuje! Vytrvale se modli s otázkou, jak je najít a jak se s nimi spojit, na kterém místě je Tvoje prázdné pole, jaký typ lidí to pro Tebe je.
Když Pán Ježíš posílá učedníky, nezaručuje jim, že je všichni lidé přijmou! (Matouš 11:21, 23:37, Lukáš 10:13, 13:34) Celá města někdy Pána Ježíše odmítla. On je z toho sice zarmoucený, ale nezastaví se tím; dále hledá a zachraňuje, co je ztracené. I Pavlovu službu někteří přijali a jiní tvrdě odmítli; tím aspoň rozeznal, komu se věnovat dál…
Když jsme vyčerpali lidi ze svých oikosových map, ukázala se nutnost vyjít i za úplně neznámými lidmi; kupříkladu do nákupních center nebo až k jejich dveřím (tam Pán Ježíš vysílal své učedníky: Lukáš 10:5−9). Ujišťuji Tě, že když se to dělá dobře, odezva bývá mnohem pozitivnější, než jsme zvyklí si myslet a říkat
Pohled do Božího slova
dává odpověď na otázku,
proč to všechno
vlastně děláme.

Prázdné pole v našem diagramu chápej jako prostor a způsob pro spojení s lidmi. Ano, na prvním místě s velkým nasazením získáváme ztracené, kteří Pána Ježíše dosud neznají. Shledávám ale, že se potřebujeme spojit i s lidmi, kteří Pána Ježíše už znají. Mnozí bratři a sestry nezískávají svoje nevěřící okolí, protože je to zatím NIKDO NENAUČIL. Jakmile se spojí s Božím srdcem, jakmile se naučí pár základních dovedností a jakmile vhodným způsobem vyjdou za lidmi, dokážou to! Řadě křesťanů nevěřící lidé velmi leží na srdci.
Jsem nadšený, že jsi v tréninku Mosty k lidem došel až sem! Komu ze svých věřících přátel můžeš v příštím týdnu pomoci, aby vyšel za svými nevěřícími známými? Ptej se na ně a vyprávěj jim svoje první zkušenosti nebo zatím aspoň moje zkušenosti, které ti tady sdílím, a hlavně s hojnými modlitbami všechno zkoušejte v praxi se svými lidmi tam venku.
Doufám, že pohled na prázdné pole v Tobě probouzí odhodlání a motivující emoce…!

Pane Ježíši, jsi pro mě obrovským příkladem, jak ses poddal svému zármutku nad ztracenými lidmi své doby a naléhavosti jejich děsivé situace. Vyšel jsi za nimi a za vysokou cenu jsi jim přinesl Záchranu. Moc díky…

F02. Boží srdce

Podstatou každého zdravého duchovního hnutí je zaměření na srdce našeho nebeského Otce, který se nemůže dívat, jak lidé žijí chudé či přímo prázdné životy a v konečném důsledku jdou do věčné záhuby, odkud není návratu. Upřímné a hluboké poznávání Božího srdce se stává motorem proměny. Na prvním místě proměny našich POSTOJŮ! (O svém postoji rozhodujeme každý z nás osobně! Můj postoj nezmění nikdo jiný, než já sám. Ani tvůj postoj nezmění nikdo jiný, než ty sám/sama.)Jako jsem já seznámil
s Ježíšem tebe,
tak Ho teď ty můžeš
představit dalším lidem.

a)
Především jde o náš postoj k Pánu Ježíši. Ježíše trápí stav našeho národa a Ježíš už pracuje v našich lidech, kteří hynou.
b)
Z poznání Božího srdce plyne i proměna mého postoje ke mně. Tady přichází pokorné a zavazující poznání, že jsem vzácný Boží syn, kterého Pán Ježíš z věčné záhuby vykoupil za nejvyšší cenu! Jsem taky Jeho vyslanec − Pán Ježíš má pro mě svoje velké poslání a čeká, až se do toho pustím!
c)
Se zahleděním do Božího srdce přichází proměna mého postoje k lidem tam venku. Začíná to hlubokým porozuměním, že lidé Ježíše opravdu potřebují. Zpočátku se proměna našeho postoje projeví zájmem a přirozeností. Brzy pak přechází v citlivé a přitom jasné a smělé sdílení živého Ježíše.Pro vlastní změnu
někdy potřebujeme
větší vnitřní sílu,
než pro službu druhým.

d)
Mnozí křesťané poznáváním Božího srdce prožijí zásadní proměnu svého postoje ke hnutí jako takovému. Především ve smyslu, že myšlenka hnutí ze samotného Božího srdce pochází. Následně přichází víra, že hnutí je možné i v naší době, v naší zemi!
„Království Nebes je podobné zrnu hořčice, které člověk zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a je z něho strom, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ (Matouš 13:31−32)
Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“ (Matouš 13:33)
I když Pán Ježíš nepoužívá samotné slovo hnutí, Jeho podobenství o hnutí jasně mluví. A hlavně o něm mluví Ježíšova praxe a pak i praxe Jeho učedníků v mnoha dalších generacích, jíž zasáhli celý tehdy osídlený svět.

Je to sice Tvůj příběh,
ale dovol, ať jasnou dominantou
Tvého příběhu je Ježíš!
Z indických postřehů zmíněných posledně, mám ještě jednu velmi významnou zajímavost. Novými věřícími jsou v té jihovýchodní Asii povětšině lidé, kteří nemají žádné křesťanské ani anti−křesťanské kořeny.
Když přijali Ježíše jako Zachránce a Pána svého života, pak pro ně platí, že co si přečtou v Bibli, to je prostě pravda. A Pán Bůh se k jejich důvěře a oddanosti přiznává! Jak tím, že kolem nich přicházejí k Ježíši i desítky dalších lidí, tak i různými mocnými činy. Nikdo je totiž nenaučil pochybovat o Božím aktivním působení! Proto se ve svých naléhavých modlitbách urputně dovolávají Božího zmocnění a pak Boží skutky vidí ve své běžné praxi. Oni nevědí o ničem, co by Bůh nemohl udělat.

Vnímat Ježíšovo nebo Otcovo srdce a být Mu blízko je zdrojem vnitřní síly, jakou jsme ještě nezažili. Připomíná mi to mladičkého Davida, hledí na Goliáše a nechápe: „Proč jste tomu neobřezanci už dávno nesťali hlavu, když tady takhle tupí Hospodina a Jeho lid?“ David se na něho dívá Božíma očima. „Ano, Goliáš je mnohokrát větší a silnější než já, ale proti Boží síle je zanedbatelně maličký a slabý…“ To je vliv blízkosti Otcova srdce, v níž David v té době dlouhodobě pobýval! A odrazilo se to nejen v jeho krásných žalmech, ale především v Davidových odvážných činech, které změnily život celého národa.
Lidé u nás netuší,
že s Ježíšem mohou mít
osobní vztah!

Chápeš, já ty naše lidi tam venku neobrátím! Snažíme se jim sloužit kvalitně a relevantně. Nicméně ani nejlepší prezentace evangelia sama o sobě nikoho k Ježíši nepřivede! Ti lidé potřebují přímý dotek živého Ježíše. Potřebují, aby Ježíš otevřel jejich srdce − jako kdysi otevřel srdce Lydie ve Skutcích 16 a taky srdce mnoha dalších. Ježíš je připraven se takto dotýkat i našich lidí. Za těmito Jeho duchovními doteky stojí naše naléhavé a vytrvalé modlitby! Pokud znáš srdce svého nebeského Otce, nepřestaneš Ho žádat o věci, které Mu na srdci leží. A poznáním Jeho srdce se v nás samotných otevírá ochota zaplatit jakoukoli cenu (Jan 12:24−25). Pohled do Božího srdce dává odpověď na otázku, proč to všechno vlastně děláme. Neděláme to pro zvýšení počtu členů, ale proto, že jsme byli uchváceni Otcovým srdcem! On nás posílá, abychom Jeho lásku předávali dalším.
A abychom to Boží srdce poznali, potřebujeme setrvávat v Božím slově.

Pane Ježíši, připojuji se k modlitbě Tvého služebníka Mojžíše v Žalmu 90: „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Tedy ať dny, které nám dáváš, maximálně využijeme pro Tvoji slávu a pro záchranu statisíců lidí v naší zemi. (Žalm 90:12)

F01. Boží srdce a čtyři pole

Když jsem v roce 2009 zhruba tři týdny pobýval v Indii, viděl jsem tam kousíček jednoho z obrovských hnutí, které už tehdy představovalo asi sto tisíc domácích společenství kolem Božího slova a kolem živého Ježíše. Měl jsem možnost osobně rozmlouvat s iniciátorem tohoto hnutí, Alexem Abrahamem. Ukázal mi ilustraci jednoduchých principů, jak se dostali tam, kde jsou teď. Pokud uslyšíš název „čtyři pole“ nebo „Boží srdce a čtyři pole“, to je ono. Především je to předloha, kterou modeluje Pán Ježíš a kterou v knize Skutků apoštolů dále uskutečňovali a rozvíjeli učedníci.
Teď Ti předložím stručný přehled toho diagramu a v dalších lekcích jednotlivé segmenty popíšu podrobněji. To nám pomůže vidět větší obraz, odkud kam kráčíme. Nejen jednotlivé dílčí aktivity, o nichž jsme mluvili dosud.

0. BOŽÍ SRDCE
Všechno začalo v Božím srdci. V Božím srdci vznikla myšlenka stvořit člověka. Boží srdce sledovalo velký Pád v Ráji a v Božím srdci se taky zrodila cesta záchrany ztracených lidí − skrze oběť Pána Ježíše. Znát Otcovo srdce zblízka je obrovským zdrojem motivace a síly pro jakoukoli duchovní službu.
Zkus si prosím do svého nitra vštípit základní nastavení, že když mluvíme o „evangelizaci“, není to nápad nějakého křesťanského nadšence. Ta životodárná Dobrá zpráva pochází přímo z Božího srdce! Když se pokoušíme povzbudit křesťany, aby vyšli za svými nevěřícími přáteli a sdíleli s nimi Ježíše, vyvěrá to z Božího srdce. Nebeskému Otci totiž na těch ztracených lidech tam venku opravdu záleží!

1. PRÁZDNÉ POLEKdyž Ježíše přijme
Jirkův kamarád Ondra,
řeším otázku, jak Jirkovi pomoci,
aby nového Ondru ihned naučil
předávat to dál.

Pán Ježíš ve svých promluvách často používal zemědělské náměty. Naše ilustrace je inspirována pohledem na rolníka, který vychází na prázdné pole. Je určené k osévání, ale zatím na něm nic užitečného zaseto není. Rolníkův vstup na to pole je velmi podstatný. On tam musí být přítomen, aby mohl rozsévat. Řekl bych, že to je rolníkovo spojení s tím polem. V průmětu do naší služby to začíná přemýšlením o lidech, kteří potřebují slyšet tu úžasnou Zprávu o Ježíši. Tady vidím tvorbu oikosové mapy a modlitby nad ní − za lidi, kteří nás obklopují, a za cesty k jejich srdcím. Zde se taky odehrávají naše první kontakty. Tady je forma našeho spojení s nimi.

2. ROZSÉVÁNÍ
Pamatuješ si
tři hlavní cíle Discovery?
Pak je v tom obrázku rozsévání. Rolník prostě hojně rozsévá zrno Božího slova. Prakticky vzato se ptáme: Jak se ve svých rozhovorech dostáváme k duchovním věcem? Která forma evangelia je pro naše lidi účinná? Jakým způsobem komunikujeme Dobrou zprávu? Tady chceme, aby náš Jirka zahlédl živého Ježíše a měl možnost na Něj reagovat.

3. RŮST
Třetí pole zobrazuje růst. Zrno Božího slova klíčí. Je čas zalévání a „opečovávání“. V duchovním průmětu se staráme o člověka, který právě přijal Ježíše. Podporujeme rozvoj jeho nové důvěry vůči Ježíši a snažíme se mu pomoci, aby brzy dospěl k vlastní generaci dalších učedníků.

4. SHROMAŽĎOVÁNÍ úrodyTa malá část, která úrodu přinese,
vždycky stojí za to!

Čtvrtá fáze je pole při shromažďování úrody. Co jsme zaseli, se teď reprodukuje! Úrodu potřebujeme sklidit, shromáždit. V praxi nás tato část povede k budování nových společenství, která jsme se svými Jirky vlastně už začali, když jsme pozvali na Discovery.

5. MULTIPLIKACE
Poslední je šipkový kruh uprostřed: multiplikace, čili opakované rozmnožování nebo násobení. Tady ponejvíc přemýšlíme o rozvoji iniciátorů a vedoucích, kteří celou službu dále rozšíří. Tenhle aspekt ovlivňuje všechna čtyři pole.
Samotná identita nám nedává
žádnou zvláštní dovednost.
Dovednosti se musíme naučit.

Když mluvíme s vedoucími nebo s lidmi, kteří mají takový ten „tah na branku“, brzy pomocí tohoto diagramu porozumějí širšímu kontextu, jak hnutí funguje, kam to celé směřuje, a proč se učíme právě tyhle prvky. Obrázek Božího srdce a čtyř polí je velmi užitečný taky pro strategické plánování služby, pro mentoring nebo koučování i pro vyhodnocování a vzájemné informování. Prostě abychom se stále orientovali kde jsme a odkud kam jdeme. V dalších lekcích se můžeš těšit na pětiminutové charakteristiky jednotlivých částí.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi svoji službu měl úžasně promyšlenou. A že se tomu od Tebe můžeme učit…

E10. Křest nového učedníka

Vzpomínáš si, jaké to bylo, když jsi došel/došla k rozhodnutí nechat se pokřtít? Těšil ses na tuhle novou zkušenost a přál sis, aby křest proběhl co nejdřív? V této lekci se na křest dívám tak trochu ze strany nového Jirky, který právě uvěřil. (Praktické pokyny pro toho, kdo křtí, jsou v jiné lekci.)
Věříte v něho a jásáte
NEVÝSLOVNOU RADOSTÍ,
plnou slávy.

(1. Petrův 1,8)
Kamaráda, který se mnou přijal ježíše, jsem kdysi přivedl k představeným sboru a prosil jsem je, aby ho pokřtili. (Tak se to tehdy dělávalo!) Představoval jsem si, že budou se zájmem naslouchat Jirkovu příběhu. Namísto naslouchání jsem měl spíš dojem přijímacího pohovoru. Složitost systému na mě padala jako chlad nedůvěry.
Pro některé z těch tazatelů to byl výraz jejich zodpovědnosti! Slýchali totiž vyprávění, jak byl kdosi pokřtěn a zakrátko „z něho nic nebylo“. Rozumím, že se máme poučit ze špatných zkušeností, nicméně průmět těch starých příběhů na nového Jirku mi přišel dosti nefér! Měl jsem dojem, jako bychom právě narozené dítě nejdřív řadu týdnů školili, co znamená být součástí naší rodiny, následně bychom ho komisionálně zkoušeli a pokud by správně odpovídalo na naše otázky, chtěli bychom po něm ještě slib, že se v naší rodině bude správně chovat a dobře nás reprezentovat i navenek.

Pojďme se raději podívat na předlohu v praxi první církve. Ve skutcích apoštolů vidíme řadu zmínek, že byl někdo pokřtěn. Úplně dole pod videem jsou odkazy. S modlitbou si je prosím znovu celé pročti. Pán Ježíš své učedníky posílá,
aby ty PŘÍLEŽITOSTI VYTVÁŘELI!
Nikoli aby na ně čekali…
Mimo jiné si možná všimneš, že všechny křty tam proběhly v řádu hodin od obrácení daného člověka – nebo celé skupiny! (Snad s výjimkou Saula z Tarsu, kde to byly tři dny. Skutky 9,9)
V naší praxi na okamžitosti netrváme. Nicméně inspirováni Božím Slovem hledáme možnost křtu co nejdřív. Otázka na vztah s Ježíšem před samotným ponořením dává smysl. Nicméně křest v Novém zákoně nevidím jako prověřování znalostí, ani jako zkoušku věrnosti, jestli zájemce vydrží řadu měsíců čekat, než ho někdo uzná pro křest způsobilým.

V oblastech současného světa, kde se šíří masivní Ježíšovská hnutí, zkušenější učedníci chtějí jasné vyznání Ježíše jako Zachránce a Pána (podle příkladu Filipovy otázky na toho etiopského dvořana). A pokud jeho vyznání jasné je, prostě ho pokřtí. Jestliže něco schází, z Božího slova mu to pokojně vysvětlí. Cílem toho vysvětlení je, aby jeho počínající víru rozvinuli, upevnili. Doufám, že většina
Ježíšových následovníků
denně provozuje
nějaký osobní čas s Ježíšem.
S modlitbou předpokládají, že z něho něco bude, a právě pokřtěnému učedníkovi pak dlouhodobě pomáhají v dalším růstu.
Křest nového věřícího tam mimo jiné berou jako součást jeho duchovní ochrany! Jakoby křest byl „označením“ pro duchovní mocnosti, že tento člověk už patří Ježíši a že temné síly na něj nemají právo! Biblicky by se dalo polemizovat, jestli tohle způsobuje křest, nicméně i naše zkušenost jasně říká, že noví lidé „zvenku“ bývají vystaveni zvláštním duchovním útokům! A jasné vyjádření oddanosti Ježíši ve křtu pro ně bývá určitou pomocí! Pamatuješ si nástroj pro nového věřícího zvaný BOSS a mince? V trychtýři si připomeň, jak sloužíme kamarádovi, který právě pozval Pána Ježíše do svého života. V závěru se ho tam s laskavostí ptáme:

  • Chceš (1) následovat Ježíše po zbytek svého života
  • a (2) mluvit o Něm s dalšími lidmi?

Pokud dá jasně najevo, že ano, pokračujeme: Pak přijmi tuhle minci, která ti bude připomínat tvoje rozhodnutí pro Ježíše:Daří se Ti nově věřící
přivést do shromáždění,
aby pravidelně chodili
a měli z toho užitek?

  • 1. jít za Ním
  • a 2. sdílet Ho s dalšími.

Když minci přijme a vnitřně před Pánem vnímáme, že je to upřímné, ihned pokračujeme nějak takto:
V Bibli se lidé po svém rozhodnutí pro Ježíše nechali ponořit do vody. Vyjadřovali tím, že chtějí Ježíše následovat po zbytek svého života.
Jak to děláme my dneska?!

  • Někde vstoupíme do vody.
  • Já se tě zeptám: chceš následovat Ježíše po zbytek svého života?
  • Ty nahlas řekneš: Ano! – Tak ses rozhodl už před chvílí, když jsem ti dával tu minci.
  • Pak řeknu: Proto tě křtím ve jméno Boha Otce, i Syna a Ducha Svatého. Bible to ponoření totiž nazývá křest.
  • Trochu pokrčíš kolena, necháš se úplně ponořit do vody a zase tě vynořím. Jdeme na to? Kde je tady nějaká voda?
  • A koho z tvých přátel můžeme vzít, aby u toho taky byli?

Je-li to potřebné, přečteme některé pasáže z Božího Slova a co nejjednodušeji odpovídáme na případné Jirkovy otázky…

Díky, Pane Ježíši, za jasné biblické příklady, jak to dělaly první generace tvých následovníků…


Křtěnci v knize Skutků

  1. Tři tísce lidí po seslání Svatého Ducha o Letnicích, Skutky 2,37‑42
  2. Samařané, Skutky 8,4‑12Když se dívám,
    jakým způsobem se množily
    církve v Novém zákoně,
    vnímám velikou úlevu!
  3. Šimon, Skutky 8,13
  4. Etiopan, Skutky 8,26‑40
  5. Saul z Tarsu, Skutky 9,10‑22 / Skutky 22,12-21
  6. Kornélius a jeho blízcí, Skutky 10,33‑48
  7. Lydia a její blízcí, Skutky 16,13‑15
  8. Žalářník a jeho blízcí v městě Filipis, Skutky 16,27‑34
  9. Krispus a Korinťané, Skutky 18,8
  10. Dvanáct učedníků Jana Křtitele, Skutky 19,1‑7

E09. Rytmus radosti

Když se učíme cokoli nového, zpočátku je to nepohodlné. Musíme se docela PŘINUTIT, abychom vytrvali. Ale zanedlouho chodíš na sportovní trénink pro radost – odreagovat se! Setkání hudební skupiny se po náročném nacvičování stane radostí. Jen tak si „zajamujete“ – těšíte se z hudby…Máme-li se dobře naučit
jakoukoli dovednost,
potřebujeme rytmus učení
a hlavně rytmus procvičování.

Podobně jsem to prožil v tom vzdělávacím klubu. Zpočátku jsem tam měl hodně divné pocity. Ne vždy úspěšně jsem se učil nové věci v kontaktu s nevěřícími. Nicméně po nedlouhé době mě začalo BAVIT si s těmi lidmi povídat! Zjistil jsem, že je mám rád! A viděl jsem tam živého Ježíše dělat věci, jaké jsem neviděl nikdy předtím!

Ježíš svým učedníkům mnohokrát říká něco o RADOSTI. A té radosti dává docela silné přívlastky. Podívej se na hromádku citátů dole na stránce s tímto videem („Parametry radosti“). Pán Ježíš nechce, aby naše služba nevěřícím byla uvzdychaným břemenem povinnosti. Přeje si, aby se nám sdílení o Něm stalo RYTMEM RADOSTI. I když vůbec neslibuje, že to bude jednoduché: Oni šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. (Skutky 5,41) Když ve Skutcích 13 Barnabáše a Pavla vyhnali z města, následuje tam věta: A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým. (Skutky 13,52) Divíš se, že na těchto místech nastalo obrovské PROBUZENÍ?Snášej spolu se mnou útrapy
jako dobrý VOJÁK Krista Ježíše.
(2. Timoteovi 2,3)

Uvažuj spolu se mnou prosím, co by se asi stalo, kdyby současní čeští a slovenští věřící sdíleli Ježíše tak radostně a tak masivně, jako učedníci v knize Skutků! Už jsi viděl svého prvního obráceného, jehož život byl následně proměňován živým Ježíšem? Je to nepopsatelná RADOST. Obrovský motor sdílet se s dalšími nevěřícími.
Chceme-li dlouhodobě vidět VĚTŠÍ ovoce než dosud, je moc důležité, aby se naše příležitostná ROZHODNUTÍ někomu něco říct, proměnila v RYTMUS! Tedy aby se naše spojení s nevěřícími spolu s modlitbami za ně stalo pravidelným a cílevědomým! Ujišťuji Tě, že ten rytmus chození do klubu a rozmlouvání s lidmi se mi stal RYTMEM veliké RADOSTI!

ROZHODNUTÍ – RYTMUS – OVOCE

Pán Ježíš
svým učedníkům sloužil
především mezi hříšnými lidmi.
Z tohoto pozorování mi vyplynula moc důležitá posloupnost:

  1. Pán Ježíš moje příležitostná ROZHODNUTÍ
  2. vedl k RYTMU pravidelného kontaktu s nevěřícími
  3. a ten rytmus pak požehnal úžasným OVOCEM!

„Kde mám na to vzít čas?“ komentují tuhle myšlenku někteří věřící. Nevím, v jakém životním období se právě nacházíš, ale prober to s Pánem Ježíšem, a následující rozvahu si vypočítej pro sebe.
Časová kapacita jednoho týdne je: 7×24 = 168 hodin:

  1. Zhruba třetinu života prospíme: 7×8 = 56 hodin týdně.
  2. Pro snadnější výpočet řekněme, že práce nebo škola + úkoly nám zabere řádově 5×8 = 40 hodin týdně. (Někomu mnohem víc!)
  3. Zbývajících zhruba 70 hodin za týden pravděpodobně zaplníme položkami jako:
    • rodina
    • osobní čas
    • sociální sítě nebo televize
    • a mnoho dalších věcí…
  4. A kolik času věnuješ sborovým aktivitám a přípravě na ně?
  5. A co naše služba nevěřícím, kteří jdou do ZAHYNUTÍ? Kdy jsme někoho oslovili naposledy? A kdy se to chystáme udělat příště?

Chceme-li vidět OVOCE, nevyhnutelně tomu předchází série jednorázových ROZHODNUTÍ. Pro dlouhodobě přibývající OVOCE je ovšem velmi podstatný RYTMUS! Rytmus našich modliteb spolu s rytmem konkrétní služby konkrétním nevěřícím lidem.

ROZHODNUTÍ – RYTMUS – OVOCE

Zmínil jsem Ti myšlenku, že když do svého kalendáře nemůžu nic přidat, musím z něho nejdřív něco UBRAT! Moc doporučuji, aby sis udělal orientační časový snímek svého běžného týdne a podle toho před Pánem zvaž další kroky! Má-li se v účinnosti naší duchovní služby nevěřícím něco významného změnit, chceme-li celoživotně nést OVOCE, které s námi překročí i práh smrti potřebujeme se ROZHODNOUT i pro pravidelný RYTMUS. A Pán Ježíš nás ujišťuje, že v Jeho blízkosti – s Jeho zmocněním – to bude rytmus VELIKÉ RADOSTI, který přinese VĚČNÉ OVOCE!

Pane Ježíši, Děkuji Ti, že jsi připraven dát nám hojné ovoce, když se rozhodneme s mnoha modlitbami pravidelně a hojně rozsévat…


Parametry radosti

„Nějak se nám
celou dobu nedařilo
ty lidi dostat do sboru.“
Už Jan Křtitel se velmi radoval:

  • Přítel ženicha, který ho slyší, se velmi raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy NAPLNĚNA. Jan 3,29

Pán Ježíš svým učedníkům dává radost:

  • Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. Matouš 5,12
  • Toto jsem vám pověděl, aby MOJE radost byla ve vás a aby vaše radost byla NAPLNĚNA. Jan 15,11
  • Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a VAŠI radost vám nikdo nevezme. Jan 16,22
  • Až dosud jste o nic nepožádali v mém jménu; žádejte a dostanete, aby vaše radost byla ÚPLNÁ. Jan 16,24

Pán Ježíš se naléhavě modlí za radost svých učedníků:

  • …aby v sobě měli PLNOST mé radosti. Jan 17,13

Radost pokračovala i po letnicích, i když vnější podmínky byly mnohem horší:Všeobecné kněžství
a zmocnění pro všechny funkce církve
je hodně důležité
zejména v kontextu hnutí.

  • Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. Skutky 5,41
  • A v onom městě nastala VELIKÁ radost. Skutky 8,8
  • A učedníci byli stále NAPLŇOVÁNI radostí a Duchem Svatým. Skutky 13,52

Stejná síla radosti na nás dýchá i z apoštolských dopisů:

  • Bůh naděje kéž vás naplní VEŠKEROU radostí a pokojem. Římanům 15,13
  • Jsme POMOCNÍKY vaší radosti. 2. Korintským 1,24
  • Přijali jste Slovo v mnohém soužení s radostí DUCHA Svatého. 1. Tesalonickým 1,6
  • Věříte v něho a jásáte NEVÝSLOVNOU radostí, plnou slávy. 1. Petrův 1,8
  • To píšeme, aby naše radost byla ÚPLNÁ. 1. Janův 1,4

(Další si vyhledej! 🙂 )


E08. Rytmy učedníka

Svůj pozemský život žijeme v rytmech. Vnímáme tlukot srdce. Kromě práce potřebujeme i odpočívat. Musíme pravidelně jíst, spát, pohybovat se… Zůstávali na modlitbách.
Skutky 2,42
Máme-li se dobře naučit jakoukoli dovednost, potřebujeme rytmus učení a hlavně rytmus procvičování. Na příklad když jsem se kdysi učil angličtinu, rozhodl jsem se studovat 15 minut denně, vždycky od 21:00 a na slovní zásobě jsem pracoval průběžně, při jakýchkoli prodlevách nebo cestování. Rytmus 15 minut denně mě dovedl ke kýženému cíli s angličtinou!
Každý kvalitní vztah potřebuje rytmus! Musíme spolu být, pravidelně komunikovat. Jinak se odcizíme…

Přemýšlím, jaké rytmy potřebuje učedník, aby měl zdravý vztah s Ježíšem a naplnil Ježíšovo poslání na této zemi.

  1. Jádrem musí být naše úzké spojení s Ježíšem. K takovému přátelství potřebujeme každodenní spojení s Ním; hlavně tedy Boží slovo, modlitbu a naslouchání živému Ježíši.
  2. Každý učedník potřebuje nějakou Boží rodinu, biblickou církev.
  3. Pro růst a proměnu učedníka je důležitý ještě rytmus osobní podpory. Když občas používáme slovo „vykazatelnost“, myslíme tím podporu vzájemně mezi několika učedníky. Možná jsi viděl/a lekci o „LTG“, jak tomu říkáme, tedy o „skupinkách proměny života“.
  4. Učedník je u Mistra, aby se naučil jeho řemeslo a pomáhal mu. Našemu Mistrovi velmi záleží na záchraně lidí pro věčnost! Jde Mu taky o další růst těch, kdo už byli zachráněni, aby i oni co nejdřív sloužili k záchraně dalších! Naším praktickým úkolem – jakožto Jeho učedníků – v tom je pravidelně sdílet Ježíše s lidmi, kteří Ho ještě neznají – ideálně za účasti nového učedníka, aby se to taky naučil. A samozřejmě o ty nově získané učedníky musíme pečovat!

Jak jsme uplatnili
akční kroky z minula?
Doufám, že většina Ježíšových následovníků u nás denně provozuje nějaký osobní čas s Ježíšem. Věřící se obvykle s nějakou pravidelností účastní bohoslužeb; řekněme jednou týdně. Skupinky taky existují a snad jsou podporou osobního rozvoje. Možná by to chtělo víc láskyplné vykazatelnosti, aby šlo o hlubší proměny! Týdenní interval takových setkání by byl prima. Dvoutýdenní je v pohodě.
Obávám se ale, že jen velmi málo českých křesťanů jako svůj životní rytmus praktikuje pravidelné rozšiřování Božího království, čili sdílení Ježíše s lidmi, kteří Ho zatím neznají. Ale přesně proto si nás tu Mistr Ježíš ještě ponechává! Abychom pro Něho získávali další lidi!
Kdysi jsem se rozhodl a pokud to jen trochu šlo, každou středu jsem byl v jednom vzdělávacím klubu, po jehož hlavním programu se chodilo do hospůdky popovídat. Když si s učedníky uděláš
biblickou studii o funkcích církve,
možná zjistíte, že církví už JSTE!
V průběhu pár let se na mém Discovery vystřídalo několik desítek lidí. Někteří přišli jen jednou; nicméně někteří přijali Ježíše a dodnes Mu slouží! To byl můj jasný týdenní rytmus – klub a Discovery.
Později mě Ježíš vedl, abych začal chodit ven! A tak bývám mezi náhodnými cizími lidmi a učím se s nimi navázat spojení a sdílet Dobrou zprávu. Tam, kde ve světě začalo opravdové hnutí, křesťané mívají rytmus, že usilují evangeliem oslovit alespoň pět lidí týdně. A když témuž učí i úplně nové učedníky, které získali, je to pak pro ty učedníky zcela přirozené. Tady připomenu ještě Ježíšův princip, že posílal učedníky po dvou. Nebo aspoň pravidelné vzájemné sdílení s parťákem je velkou pomocí, abychom dlouhodobě vytrvali.

Kolik času si můžeš napsat do diáře pro svoje cílená setkání s nevěřícími? Zkusíš si pro začátek rytmus třeba hodinu týdně, dvě, tři? Sdílení osobně nebo při Discovery nad Božím slovem… Nebo si tam několikrát týdně dáš půlhodinku procházky, kdy se pokusíš o rozhovory na ulici nebo v parku?Pán Ježíš i apoštol Pavel
pracovali s učedníky
přímo v sekulárním prostředí!

Jeden princip plánování říká, že pokud do svého kalendáře nemůžu už nic přidat, musím z něho nejdřív něco ubrat. Potenciální zdroj času představuje ovládnutí naší rozmanité prokrastinace čili neplodného trávení času. Někteří učedníci, aby mohli sloužit hynoucím lidem venku, zredukovali některé aktivity uvnitř církve! Oslabili tím růst Božího království? Právě naopak!

Pane Ježíši, byli jsme stvořeni do rytmů života. Prosím, aby přibylo Tvých následovníků, kteří budou pravidelně aplikovat všechny tyhle rytmy – včetně pravidelného sdílení s lidmi, kteří Tě zatím neznají.


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.


E07. Ježíšův trénink

„Křesťanský trénink? Co to je?“ diví se občas někteří věřící.

Apoštol Pavel svému příteli Timoteovi píše (2. Timoteovi 2,3-6): (3) Snášej spolu se mnou útrapy jako dobrý VOJÁK Krista Ježíše. (4) Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal. (5) A stejně i ten, KDO ZÁVODÍ, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel.
Říkali:
„Hlavně to těm nevěřícím
nesmíme tlačit…!“
A následuje slovo o ROLNÍKOVI, který se namáhá, aby se dočkal úrody…
Apoštol Pavel tu používá silné obrazy: vojákzávodník. Voják prochází výcvikem a teprve pak může bojovat a snáší útrapy, aby pro svého Velitele získal vítězství. Bez výcviku, by to byla jen parta kluků, kteří si můžou zbraněmi ublížit navzájem…
Závodník pilně trénuje a podle pravidel pak férově závodí. Trénink je pro závodníka naprosto zásadní! Přitom trénink většinou znamená provádění stále znovu těch samých činností! Nicméně opakované procvičování klíčových dovedností nás činí silnějšími, šikovnějšími, jistějšími. Tréninkem směřujeme k lepším dovednostem, k lehkosti, v našem případě k příjemnější a srozumitelnější komunikaci; přímo k „mistrovství“ a taky k vnitřní svobodě!Duchovně vyhlížející rady
mi nikdy nepomohly.
Potřeboval jsem praktický návod.

Přišli jsme na to, že když si některé STANDARDNÍ SITUACE v klidu promyslíme, promodlíme a taky nacvičíme – jako ten voják nebo sportovec – naše služba tam venku je pak mnohem účinnější a svým způsobem taky mnohem snazší…! Když mám kromě hojných modliteb taky dobře nacvičeno, zbývá mi pak mentální prostor v duchu se modlit a naslouchat Ježíši i v průběhu přirozeného aktivního rozhovoru s Jirkou…!

Podívej se krátce se mnou, jak ten trénink provázel sám Ježíš. V Lukášovi 9 vyslal do okolních vesnic svých 12 učedníků. A v Lukášovi 10 – jich vysílá 72 a k tomu jim hned na začátku říká: Dělníků je málo. Proste Pána žně, aby vyslal další dělníky. (Lukáš 10,2) Má jim záležet nejen na jejich vlastní konkrétní službě, ale i na dalších dělnících – na celé žni!Měl jsem klamnou
a pyšnou představu,
že přirozené je to,
co na místě vymyslím.

Pak tam Mistr dodává: Posílám vás jako ovce mezi vlky. (Lukáš 10,3) Pán Ježíš své učedníky posílá jako slabé mezi silné! Máme-li pocit, že jsme slabí, jsme na správné straně…!
Následně jim dává neuvěřitelně detailní a občas i dost divné pokyny: (4) Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte. (5) Do kteréhokoli domu vejdete, ŘEKNĚTE nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ (7) V tom domě zůstávejte, jezte a pijte… Nepřecházejte z domu do domu. (9) uzdravujte nemocné a ŘÍKEJTE JIM… (10) Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, ŘEKNĚTE (Lukáš 10,4-10)
Někteří věřící říkávají, že pokud jde o sdílení Dobré zprávy „čekají na vhodnou příležitost“. Všimni si prosím pozorně, že Pán Ježíš své učedníky posílá, aby ty PŘÍLEŽITOSTI AKTIVNĚ VYTVÁŘELI! Nikoli aby na ně čekali…
A postřehl jsi, že Mistr svým učedníkům vkládá do úst konkrétní slova! Verš 5: ŘEKNĚTE – verš 9: ŘÍKEJTE jim – verš 10: ŘEKNĚTE. Učí je konkrétní věty, jak reagovat ve standardních situacích. Nebo aspoň jak začít…
A poslední věta, než je Pán Ježíš vyslal, zní: „Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne…“ (Lukáš 10,16) Jakoby jim řekl: „Za vašimi slovy stojím já sám.“ K tomuhle úkolu
jsou povoláni všichni,
kdo se v Pánu Ježíši stali
královským kněžstvem!

A víš jak ta Ježíšova tréninková akce dopadla? Těch sedmdesát dva se vrátilo s RADOSTÍ! (Lukáš 10,17) To je i naše zkušenost, když vycházíme ven za lidmi!

Tohle byl Ježíšův trénink! Učedníkům dává pokyny, co mají a nemají dělat, vkládá jim do úst konkrétní slova, vyšle je za lidmi do prostředí, kde ti lidé normálně žijí a po návratu jim naslouchá, co dělali a jak se tam měli…
Když si takhle mezi sebou zkoušíme různé dovednosti a nástroje, je to moc důležitý přípravný trénink! Tak to přece dělal Pán Ježíš se svými učedníky a potom i apoštol Pavel! Tím se připravujeme na aktivní vytváření příležitostí tam venku. A to i s lidmi, které zatím vůbec neznáme…! Mezi cizími lidmi někdy narazíme na větší zájem, než u dlouholetých známých! A hlavně se tím prolamují naše vnitřní bariéry…

Pane Ježíši, Ty máš ten svůj trénink fakt skvěle vymyšlený… A ovoce na sebe nenechalo dlouho čekat…!

E06. El-Tý-Dží

Inspirováno Neilem Colem
Informační letáček ke stažení najdeš dole na této stránce.

„LTG“ (čti [el−tý−dží]) je zkratka anglického „Life Transformation Group“ − skupinka proměny života. (Český název je dlouhý, tak nám nějak uvízla anglická zkratka…) Tyhle pozoruhodné malé skupinky tvoří dva až tři lidé stejného pohlaví. Skupinka nemá jednoho jasného vedoucího! V provázení se střídají všichni účastníci. Cílem je, aby se každý stal iniciátorem jak uvnitř, tak i navenek. Navenek to znamená, že po dohodě s ostatními kdokoli může přizvat někoho dalšího. Dvě tři setkání obvykle ukážou, jestli nový zájemce bude pokračovat. V tom případě se pár týdnů účastní skupinky až čtyři lidé. Následně se ale čtveřice rozdělí na dvě dvojice, z nichž každá si hledá třetího. Doporučená četnost setkání je jednou týdně a délka zhruba jednu hodinu. Alternativou může být i hlasové spojení přes internet.
Následování Ježíše
má zdravě zasáhnout
všechny složky naší osobnosti.

Náplní jsou tři oblasti zásadní pro duchovní růst:
1. Čtení Božího slova
Síla skupinek proměny spočívá především v Božím slovu, které proniká do životů účastníků. Skupinka se sama rozhoduje, které biblické knihy bude daný týden číst. Účastníci se ve výběru pasáží mohou střídat. Pro začátek doporučujeme přibližně 7 až 21 kapitol týdně. Je−li ve výběru krátká kniha (třeba list Filipským, který má jen čtyři kapitoly), mohou si účastníci na daný týden zvolit více kratších knih nebo si domluví přečtení jedné knihy vícekrát − aby splnili dohodnutý týdenní počet kapitol. Na schůzce se pak účastníci ptají jeden druhého, jestli smluvený rozsah zvládli, a co pro ně bylo nejsilnější z hlediska obsahu.
Skupinka tří
stejně nažhavených lidí
má ještě větší sílu.
Pokud někdo dohodnutý text neprošel celý, skupinka v následujícím týdnu pročítá stejné pasáže. Opakované společné čtení bývá velkým obohacením! (Rozhodně není trestem všech za nedostatečnost jednoho člena.) Jestliže účastníci dohodnuté úseky v pohodě zvládají a jejich láska k Božímu slovu roste, je vhodné rozsah textu postupně navyšovat. Cílem je rozvíjet poznání Božího slova a jeho vliv na naše životy.

Druhou oblastí důležitou pro duchovní růst je
2. Proměna našeho charakteru
Zahub svoji duši
kvůli Ježíši!
Tím zachráníš sebe
a mnoho dalších.
Velmi silným prvkem proměny bývá vzájemně otevřené kladení otázek o našem charakteru. V pomůcce dole na stránce najdeš návrh konkrétních otázek, jaké si účastníci kladou. Na každou odpovídají postupně všichni. Podle potřeby hned Pánu Ježíši vyznávají zjištěné hříchy, a taky se za sebe navzájem modlí. Může jít o špatné věci, které jsme udělali, špatná slova a velmi často se jedná hlavně o špatné myšlenky, kterým jsme dali prostor hluboko ve svém nitru. Z vnitřních postojů naše špatná slova a činy obvykle vyvěrají.
Příklad takových otázek?! Jak jsme zakoušeli a vyzařovali Ježíše? Nebo: Ukazuje Ti Bůh nějaký hřích, který potřebuješ vyznat? Skupina, nebo i jednotlivý účastník si může přidat otázky pro některou sféru vlastního zápasu.
Nezbytným předpokladem zdravého fungování takovéto skupinky je na jedné straně vzájemná otevřenost − každý vůči každému − a současně naprostá důvěrnost. Žádné osobní vyznání neopustí tuto skupinku! A to ani ve vzdálené budoucnosti! El−Tý−Dží musí být bezpečným místem, kde účastníci mohou být otevření a kde se vzájemně podporují ve fundamentální proměně.
Nebezpečí dominance?
Přemýšlej, abys jako průvodce
nedominoval Ty sám!

Třetí velmi významnou oblastí pro duchovní růst je
3. Získávání lidí pro Pána Ježíše
Každý účastník ostatním sdělí dva nebo tři nevěřící lidi, které mu Ježíš klade na srdce. Buď s nimi o PJi už mluví, nebo v brzké době mluvit chce. Kromě vlastních lidí si každý napíše i jména sdělená druhými. Každý se pak denně přimlouvá za 6 až 9 lidí. Příště je přirozená otázka: „Jak se Ti podařilo mluvit s Ondrou nebo s Petrem, a jaká byla jejich reakce?“ Další modlitby jsou pak mnohem konkrétnější, i když ty jednotlivce zatím osobně neznáme…

Dodávám, že těchto skupinek proměny života se rádi účastnili i naši přátelé, kteří Ježíše ještě nepřijali. „Jirko, s pár klukama si povídáme o životě, co jsme přečetli v Bibli, a přimlouváme se u Ježíše za lidi, na kterých nám záleží. Je to moc zajímavé a pomáhá nám to v docela hlubokém vnitřním rozvoji. Myslím, že ti to taky bude velice užitečné. Přijď se podívat.“
Bez početního růstu
máme tendenci
zakřivovat se do sebe.
Skupinky proměny života jsou svou podstatou velmi jednoduché, ale mají v sobě velkou sílu. Už takovou skupinku máš? S kým ji můžeš v příštím týdnu začít?

Pane Ježíši, děkuji Ti za vynález úzkého společenství, které nám může hodně pomoci v našem duchovním růstu a v naší proměně…


Kliknutím sem si stáhneš letáček popisující skupinky proměny života (LTG).
Nebo klikni na obrázek níže.
Po oboustranném vytištění na ležatý formát A4 přelož na svislé třetiny.
 


E05. Krmení sebe samého

Obraz Bible jako knihovny rozvíjím v příspěvku na webu Rozměr navíc.
(Web tvořím pro své nevěřící kamarády, jak mě postupně inspirují.)
Na internetu je Bible v několika mobilních aplikacích, např. And Bible.
Podívej se na tohle krátké video (jen 0:54 tady vpravo)! → → →
Pokud vládneš anglicky, zaujme Tě The Bible Project.


 
Jednou z důležitých ingrediencí pro duchovní sílu je zdravá a dostatečná duchovní výživa. Proto se hned od začátku snažíme nově uvěřivšímu Jirkovi ukázat, jak se on sám má krmit. Na slovo „sám“ − „krmit sám sebe“ − chci položit zvláštní důraz. Různá setkání určitě mohou pomoci. Pokud poznávání Ježíše začalo na Discovery, je to skvělé. Nicméně náš Jirka se potřebuje naučit krmit sám. To je totiž důležitý stavební kámen hnutí.

KnihovnaPečlivé pozorování mě učí,
že „duchovní věk“
vůbec není zárukou zralosti.

Když běžný Čech nebo Slovák uchopí do ruky Bibli, většinou má tendenci číst ji zleva doprava. Prakticky to znamená, že když dojde do půlky 2. knihy Mojžíšovy, bývá se čtením konec. Proto novému Jirkovi − nebo už nevěřícím přátelům na Discovery − zpravidla velmi pomůže vysvětlení jednou větou, že Bible je knihovna. „Knihovnu taky nečteš zleva doprava. A jsou tam různé žánry, od velmi zajímavých příběhů, přes básnězákoník, třeba až po osobní dopisy. Můžeme si vybrat, co nás zajímá a čemu budeme rozumět. Moc Ti doporučuji začít Novým zákonem, třeba Marek − tak zvané Markovo evangelium − obsahuje moc zajímavý záznam Ježíšova života.“
A pak měj připravené pořadí dalších biblických knih, které svému Jirkovi postupně doporučíš. Četli jsme Skutky, list Filipským je moc zajímavý, pro lidi z náboženského zázemí bývá užitečný list Římanům.

Způsob čteníKdyž Jirka setkání provází,
má pak k celému Discovery
úplně jiný vztah.

Pro samotné čtení je dobré Jirkovi ukázat pár praktických principů:
„Když to čtu, povídám si o tom s Ježíšem. Říkám Mu, co mě na tom oslovuje, nebo co je pro mě výzva nebo co jsem se právě dozvěděl o Něm samotném a jak mě to těší.
Já si ve své Bibli podtrhávám, abych snadno našel to, co mě už jednou inspirovalo. A přemýšlím, co si z toho mám vzít pro sebe, co bych asi měl začít dělat, co přestat a tak. Když něčemu nerozumíš, klidně to přeskoč a jdi dál. Až tu pasáž budeš číst podruhé, porozumíš mnohem líp. I když mám někdy moc úkolů, snažím se přečíst si každý den aspoň kousek. Mám to jako pokrm pro duši.“

Poslech
Zvláště pro tak zvané „auditivní typy“ nebo pro hodně zaměstnané lidi, kteří cestují, bývá užitečné text Písma poslouchat. Na internetu najdeš ke stažení několik překladů. A některé jsou i celkem kvalitně podané. (Tady je Bible 21 ke stažení ve formě zvukových souborů MP3, celkem 683MB. Další verze si jistě vyhledáš sám/sama.)

PříkladMáme skvělého nebeského Otce,
který nám pomáhá
a učí nás nové věci.

Pamatuj, že u všech výzev je naprosto klíčový Tvůj vlastní příklad. Sám Jirkovi nadšeně říkej, co jsi četl včera a jak Tě to posunulo, jak Tě to proměňuje, jak to sytí Tvoji duši atd. Buď Božím slovem nadšený.

Spolu
Za jedním novým Jirkou jsem po určitou dobu jezdíval, abychom ráno před prací měli spolu krátký tichý čas nad Božím slovem. V pár týdnech jsem mu ukázal, jak se to dá dělat. Posnídali jsme spolu, přečetli jsme si kousek z Božího slova, rozjímali nad tím, oslovili Ježíše a za půl hodiny jsme si šli každý po své práci.

Další možnostiPane Ježíši, děkuji Ti,
že jsi tu úžasnou oběť přinesl
i kvůli mně.

Na samostatnou lekci by byly tak zvané „skupinky proměny života“ − „Life Transformation Groups“ (zkráceně LTG − vyslov [El−Tý−Dží]) A na další lekci by vystačily podněty jak se učit Boží slovo zpaměti. To by se do těchto pěti minut opravdu nevešlo.

Díky, Pane Ježíši, za Boží slovo, které v sobě skrývá obrovskou moc. Díky, že je můžeme číst (nebo poslouchat) a nechat se jím budovat a chránit.


Podívej se i na užitečné odkazy:
      Bible jako knihovna;
      mobilní aplikace And Bible;
      popis Skupinky proměny života

E04. Jirka provází Discovery

Když můj Jirka byl už na třech čtyřech setkáních Discovery, řeknu: „Jirko, umíš si představit, že bys to příště provázel? Dám Ti k tomu malý taháček, aby sis mohl průběžně připomínat, jak jdou ty otázky za sebou. A kdybys cokoli potřeboval pomůžu Ti…“Podstatou Discovery je,
že objevujeme všichni společně.

Většinová odpověď bývá: „Jasně, není problém!“ A tak jsme mnohokrát požádali o provázení biblického studia i neobráceného kamaráda. On totiž nedělá výklad textu. Pouze pomocí série otázek podle taháčku studium provází. A někteří jsou v tom velmi citliví a šikovní…
Pokud je pro některého Jirku provázení celého Discovery příliš velkou výzvou, přenecháváme mu nejdřív jen některou třetinu.
Jeden zatím nevěřící Jirka krok za krokem podle scénáře provázel setkání. Po úvodních otázkách „za co jsme vděčni“ a „co řešíme“ za chvíli došlo na modlitbu. Jirka pozvedl oči a s vážností prohlásil: „Ježíši, prosíme, provázej nás v tomto čtení a přemýšlení…“ Podobnou větu totiž slýchal na předchozích setkáních.
Rozumíš, když Jirka setkání provází, má pak k celému Discovery úplně jiný vztah. Mnohem hlouběji vnímá obsah textu, lépe sleduje ostatní účastníky a sám se stává přirozenou součástí tohoto malého neformálního společenství.

Pamatuješ si tři hlavní cíle Discovery?Taháček v mých rukou
pro naše nevěřící kamarády
vůbec není problém.

      1. Poznávat živého Ježíše
      2. Poznávat Bibli a
      3. Vytvářet komunity, které se budou reprodukovat.
Jirka, který setkání už párkrát provázel, je pak snadněji schopen začít novou skupinu s kamarády, které sám pozve. A to je přesně to, co si moc přejeme − aby náš nový Jirka měl brzy za sebou další generace učedníků a taky generace nových malých neformálních společenství.

Kromě srdečného modlitebního úsilí je hlavní podstatou těch masivních křesťanských hnutí po celém světě především zapojování úplně nových lidí okamžitě po té, co pozvou Pána Ježíše do svého života. Stačí, když se naučí základní věci, párkrát si je pod dohledem někoho o maličko zkušenějšího nacvičí a může svého kamaráda získat pro Pána Ježíše ještě tentýž den! Nebo může s několika lidmi začít vlastní Discovery. Tak to někteří dělají v Indii a na spoustě dalších míst. A podobně to zkoušíme i my…Otázky se při Discovery
snažím neparafrázovat,
nerozvíjím je, „neokecávám“.

Už máš svoji vlastní komunitu nad Biblí, jejíž součástí jsou Tvoji nevěřící přátelé?

Petr (to jméno je náhradní), kterého jsem před lety vedl k Pánu Ježíši, mi napsal: „Koukám na tvá videa (v Mostech k lidem) a inspirují mě přemýšlet jinak. Můj styl je dost živelný a náhodný. Videa mi přijdou výborná, přirozená, s obdivuhodně promyšleným přístupem. Když ale video vypnu a zkusím si to představit sám u sebe, jaksi mi to nefunguje.“
Katka (toto jméno je náhradní), která je velmi aktivně zapojena do téhle služby s neobrácenými lidmi a s novými skupinami Discovery, mi řekla po jednom setkání, kde určitou část sama provázela: „Na tréninku jsem to asi desetkrát ukazovala jednotlivým skupinkám. Když jsem si to tolikrát zkusila tam vevnitř, venku s nevěřícími to pak pro mě bylo úplně jednoduché
Petra tahle videa sice inspirují (což jsem moc rád), ale mladinká Katka se ty základní nástroje naučila do té míry, že v nich trénuje další. Pak je pro ni úplně snadné používat to tam − s vlastním nevěřícími přáteli i s úplně cizími lidmi!
Když na Tvé Discovery nikdo nepřijde,
žádný problém,
některá Discovery začnou napotřetí.

Jaká je Tvoje zkušenost? Snažím se Ti ukázat, že to není těžké. Stačí modlitební zázemí, dostatečný nácvik a pak už jen citlivé použití jednoduchých kroků − s lidmi „tam venku“

Pane Ježíši, prosím Tě za odvahu přátel, kteří se dívají na tato videa. Prosím, aby si tyhle důležité praktické věci dostatečně vyzkoušeli a pak aby s pokojnou jistotou vyšli za lidmi, kterým to poslouží k záchraně pro věčnost…

E03. Kačenkový princip

Inspirováno naším vzácným a velmi zkušeným přítelem Curtisem Sergeantem
− podívej se na jeho tréninková videa s českými titulky

Jsem nadšený křesťany, kteří chtějí svým nevěřícím přátelům přinést živého Ježíše a potom je vést i dál. Někteří říkají, že aby právě uvěřivší Jirka mohl sdílet evangelium svému Ondrovi a pak svého nového Ondru vést v získávání dalších, musí být Jirka „náležitě“ vyzrálý a nejlépe i zkušený. Rozumím všem obavám. Nicméně povětšině jde spíš o očekávání, než o sérii reálných zkušeností, že někde někomu něco vážně „ulítlo“; i když i to se stává… Pečlivé pozorování mě učí, že „duchovní věk“ ještě vůbec není zárukou zralosti. A nízký duchovní věk, nemusí znamenat handicap pro pozvání dalších lidí k Pánu Ježíši.
Zkus si nějak vštípit skutečnost,
že Tvůj nový Jirka
může svého kamaráda
přivést k Ježíši zítra!
Viděl jsi někdy kachnu s malými káčaty? Kachna kráčí vpředu a káčata hezky ťapkají za ní. Jde to první káče přesně ve stopách maminky kačeny? Vůbec ne. Různě kličkuje, a když je opravdu maličké, tak přímo vrávorá. Zpomaluje a pak mámu ze všech sil roztomile dohání. Ať už první káče jde za mámou jakkoli klikatě nebo váhavě, druhé káče jde za tím prvním káčetem a hned za druhým jde třetí a potom čtvrté. Případně tvoří takový protáhlý houfeček. Páté nebo šesté káčátko mámu kačenu přes ostatní ani pořádně nevidí. Kráčí prostě za sourozenci, kteří ho předcházejí.
To první káče je svým způsobem „vedoucím“ celé následující skupiny káčátek! Kvalifikací pro tuto úlohu je skutečnost, že následuje mámu kačenu, že je o krok před ostatními! První káče vůbec nezná cestu, natož pak cíl. Stačí, když jde těsně za mámou kačenou. Kdyby to první káčátko poodfoukl vítr nebo kdyby i svévolně odbočilo z cesty, ostatní káčata to velmi brzy poznají, přeskupí se a půjdou znovu za mámou. Některé jiné káče se stane prvním.
Nového Jirku uč přemýšlet
o jeho známých
a modlit se za jejich potřeby.

Myslím, že to je nádherný obraz, který nás může hodně inspirovat pro službu našim učedníkům. Podstatná věc: První káče dělá kroky za mámou. Svým následováním mámy se to první káče stává předmětem následování všem dalším káčatům.
Jak se nový Jirka může stát Ježíšovým vyslancem? (2. Korintským 5,20) Tedy tím, kdo pro Ježíše získává další učedníky? Nejdůležitější kvalifikací pro získávání a vedení dalších učedníků je prostě následovat Ježíše! A většinou stačí být o krok napřed.
Každý den Ho žádám, aby mě vedl,
aby byl můj „BOSS“ − šéf.
To víš, noví Jirkové zpočátku mívají rozmanité teologické nepřesnosti. Spoustu věcí prostě nevědí. A určitě nedovedou jasně formulovat naše důležité postuláty. (Malé káčátko taky různě kličkuje a vrávorá, než mu porostou a zesílí nožičky…)
Kromě malých biblických znalostí si naši noví Jirkové u řady věcí nejsou jistí, co je a není správné v morální oblasti. Kdo slouží těmto novým učedníkům, dobře ví, že to je přirozené. Hojnou zkušeností jsme se naučili, že Jirka potřebuje svůj čas. Není schopen změnit 16 věcí během jediného týdne. Ba ani během dvou měsíců.
Nicméně Pán Ježíš v Jirkovi pracuje! Zvláště pokud mu jsme dostatečně strhujícím příkladem radostného zájmu o Boží slovo a v aplikování Božího slova do života. A taky předlohou každodenního živého spojení s Pánem Ježíšem a vlastní poslušností toho, co Pán Ježíš říká.
Vím, že stejná situace
znovu nenastane;
a přesto mi imaginární rekonstrukce
pomáhají připravit se na příště.

Které jsou podle tebe nejdůležitější věci, jaké bychom měli Jirkovi předložit na samém začátku? Jsou to hluboké pravdy systematické teologie? Je to radikální morální náprava? Souhlasím, to jsou velmi důležité položky. Nicméně v prvních dnech a týdnech se raději soustřeďujeme na to, aby se Jirka stal „káčátkem“, které jde za „mámou kačenou“ a které chtějí následovat i další káčata. Snažíme se novému Jirkovi pomoci, aby ihned k Pánu Ježíši účinně zval svoje kamarády! (Nemyslím zvaní na akce nebo do sboru, ale přímo k Ježíši!)

Děkuji Ti, Pane Ježíši, za příklad Tvých učedníků, jak k Tobě ihned zvali své nejbližší. Totéž dělali Tvoji lidé i později, za dob velkých pronásledování. A na mnoha místech světa to dělají dodnes. Prosím, nauč nás tomu účinnému sdílení učit i naše nové učedníky…

E02. Generace učedníků

Když se Filip setkal s Ježíšem, ihned svému kamarádovi Natanaelovi říká: „Našli jsme Mesiáše!“ (Jan 1,45) A to je scéna, která se v Novém zákoně s různými lidmi mnohokrát opakuje. Přemýšlím, kde jsme vzali tu podivnou představu, že abychom mohli s přáteli mluvit o Ježíši, musíme znát aspoň padesát biblických veršů zpaměti a k tomu mít odpovědi na všechny záludné otázky nevěřících… Věř mi, tak to není!
Těším se,
že do týdne půjde o někoho dalšího,
koho k Ježíši přivede
sám Tvůj nový Jirka.
I úplně nově uvěřivší Jirkové jsou schopni velmi brzy přivést k Pánu Ježíši svoje přátele. − Pokud je v tom vhodným způsobem provázíme a přímo trénujeme. Vyptávej se svého Jirky na jeho kamarády a spolu s ním se za ně jmenovitě nahlas modli. I když je osobně neznáš. Následně se svého Jirky ptej, jak se daří Petrovi s těmi zkouškami a co Luboš a jeho bolavé koleno… Nového Jirku uč přemýšlet o jeho známých a modlit se za jejich potřeby i za rozhovory, které s nimi Jirka bude mít!

Kdysi, když můj Jirka uvěřil, seznamoval jsem se s jeho kamarády a stal jsem se hlavním „získávačem“ dalších lidí v jeho okruhu. Moji tehdejší Jirkové rychle nabyli dojmu, že aby jejich Ondra mohl uvěřit, musejí ho přivést k Pavlovi! To byla jedna ze slepých uliček hnutí!Otevírej naše oči, Pane Ježíši,
abychom rozeznávali lidi,
které už připravuješ,
kteří Tě hledají.

Připadá mi to, jako když mladá maminka přivede na svět dítě, přijde její máma (tedy babička dítěte) a mámu k dítěti skoro ani nepustí; všechno za ni udělá sama. To by nebylo zdravé! Mámě je třeba pomáhat, ale cílem je všem maminkovským dovednostem ji naučit!

Dneska se snažím samotnému Jirkovi co nejdřív pomoci, aby on sám brzy přivedl k Ježíši nejlépe celou řadu svých vlastních Ondrů. Vysvětlím Jirkovi důležité principy, předvedu mu, co bych asi tak jeho Ondrovi řekl, a pak Jirku požádám, aby si to se mnou vyzkoušel − jako bych byl jeho kamarád Ondra: „Jirko, řekněme, že jsi právě potkal Ondru, máte spolu dobrý pokec a dojdeš ke své nové zkušenosti s Ježíšem; co mu řekneš?“ „A co Ondrovi řekneš, když ho ten tvůj život s Ježíšem bude zajímat a bude to chtít taky zkusit?“ A můj Jirka si se mnou zkouší pozvání na Discovery, svůj bleskový příběh, Boží příběh − tedy Ježíšův most přes propast našich špatností − a postupně i další věci. Klidně si to zkouší třikrát nebo i desetkrát − až v tom má pokojnou jistotu.Předpokladem hnutí je
nejen moje vlastní dovednost,
ale především dovednost učedníků,
které jsem to naučil.

Jirkovi určitě pomůže, pokud má příležitost být se mnou, když si povídám o Ježíši se svým kamarádem Robertem. Jirka sleduje, jak svému Robertovi naslouchám, na co se ptám, jak se celkem snadno dostanu k Ježíši a k Bibli, jak s Robertem sdílím svůj příběh a Ježíšův příběh atd. Svému Jirkovi můžu ukázat příklad, jak to dělám se svým Robertem. Cílem ale je, aby to sám Jirka začal dělat se svým Ondrou a Petrem a Lubošem. A to nejlépe beze mě…

Další fáze nastává, když Jirkův kamarád Ondra na základě Jirkova sdílení toho Ježíše opravdu přijme! Tím přichází na scénu další duchovní generace!
Představuji si, že stejná situace
právě začíná znovu…
Co teď řeknu jinak?
Jak jinak zareaguji?
Teď dávej prosím moc dobrý pozor! Když Ježíše přijme Jirkův kamarád Ondra, řeším otázku, jak Jirkovi pomoci, aby svého nového Ondru ihned naučil to předávat dál! Takže Jirka teď nejen sám sdílí Dobrou zprávu Ondrovi, ale současně Ondru provází, aby Ondra tu Dobrou zprávu ihned předávat dál.
Dává to smysl? Kdysi jsem se snažil seznámit s Jirkovým Ondrou a já jsem mu sloužil k obrácení i k růstu. Dneska se snažím Jirku naučit, jak on sám může svého Ondru přivést k Pánu Ježíši, a pak Jirkovi pomáhám, aby Ondru učil získávat jeho (Ondrovy) kamarády pro Pána Ježíše!
To jsou duchovní generace, které vyhlížíme!

Pane Ježíši, děkuji Ti, že ses modlil nejen za své učedníky, ale taky za ty, kdo měli uvěřit skrze ně − tedy za další generace svých učedníků… (Jan 17,20)


Další důležitá témata pro službu novému věřícímu obsahuje pomůcka, které říkáme ENTER.
Určitě se tam podívej.

E01. BOSS a mince

Když občas jdeme ven rozmlouvat s neznámými lidmi, zhruba se 40 % oslovených dojdeme až k Mostu přes propast! 1 až 4 % oslovených pak vyřknou i tu jednoduchou modlitbu: „přijď, odpusť a veď“. V kontaktu se známými a blízkými bývá toto procento vyšší! Zvláště už těch, kdo už Dobrou zprávu slyšeli několikrát!Biblické i osobní ujištění
je důležité,
protože Jirka prožívá věci,
jaké nikdy předtím nepoznal.

Jakmile někdo upřímně a pravdivě pozve Ježíše do svého života, ihned potřebuje dvě věci:

  1. UJIŠTĚNÍ
  2. a současně s tím VIZI.

Tady se nám osvědčuje další nástroj; říkáme mu BOSS a MINCE. Zase se Ti bude hodit kousek papíru a jakákoli mince. Piš klíčová slova (viz červeně tady vpravo).

To je skvělé, že jsi pozval Ježíše do svého života!
Ježíš ti teď dává úžasné věci:
Píšu hlavní pojmy (viz červené) nebo na prstech ukazuji za prvé, za druhé...

  • Stal ses BOŽÍM DÍTĚTEM.
  • Skrze Ježíšovu oběť jsou ti ODPUŠTĚNY všechny tvoje špatné věci!
  • Ježíš je teď stále S TEBOU.
  • Ježíš ti dává nový SMYSL ŽIVOTA...
To znamená, že tě Ježíš chce provázet životem,
bude tvůj „BOSS“, tedy šéf.

Ať se ti to líp pamatuje, můžeš si zopakovat, co jsi dostal od Ježíše?
  • Jsem Boží dítě
  • Mám Odpuštěné všechny špatné věci!
  • Ježíš je stále Se mnou.
  • Ježíš mi dává nový Smysl života…
Která z těch věcí, je pro tebe osobně nejdůležitější?
Na příklad: "Že bude stále se mnou..."

Jsou ve tvém okolí LIDÉ, kteří by něco z toho potřebovali?
„Určitě Petr nebo Honza a taky Martina.“
Rád Ti ukážu, jak jim můžeš pomoct.

Život s Ježíšem, je jako vzácná MINCE, která má dvě strany:
Jedna strana mince je: Pojďte za mnou.
(On bude naším průvodcem - "BOSSem").
A druhá strana mince: Sdílejte mě s dalšími.
Každý, komu řekneš o Ježíši a kdo Ho takhle přijme,
taky získá tyhle úžasné věci.

Ať se ti to líp pamatuje,
můžeš si zopakovat, které jsou ty dvě strany mince?
  • „Pojďte za mnou a
  • Sdílejte mě s dalšími.“
Chceš následovat Ježíše a mluvit o Něm s dalšími lidmi?
„Jasně!“
Pak přijmi tuhle minci,
která Ti bude připomínat Tvoje rozhodnutí pro Ježíše:
Jít za Ním a sdílet Ho s dalšími.

 

Ježíšova svatost nebyla
povýšená ani odsuzující.
Byla prodchnuta
mimořádně přitažlivým
soucitem a zájmem.
Pamatuj, že v dané chvíli se snažíme novému věřícímu předat jenom tak zvané „NEREDUKOVATELNÉ MINIMUM“. Opravdu jen tenhle stručný základ. Na podrobnější biblické studium přijde čas…

Všiml sis, že Pán Ježíš svým učedníkům od začátku různými způsoby ukazoval Tuto jejich DVOJÍ identitu?

  • Hned když je povolal hned jim říká: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“ (Marek 1,17)
  • Mezitím několikrát mluví o rozsévání (Marek 4,3n) a o ratolestech vinné révy, které nesou ovoce atd. A přitom jasně říká: „Vy jste ratolesti!“ (Jan 15,5)
  • Krátce na to: „Vy jste světlo světa.“ (Matouš 5,14)
  • Pak je vyslal, aby mluvili o Božím království (Lukáš 9 a 10)
  • Asi nejsilněji to řekl ve svém „Velkém Poslání“: „Vy − moji učedníci − mi získávejte další učedníky…“ (Matouš 28,18−20)

Pane Ježíši, děkuji,
že naše slabosti a selhání
nejsou překážkou,
abys skrze nás konal své dílo,
které sahá až do věčnosti.
A tutéž identitu předává dalším generacím učedníků i apoštol Pavel (2. Korintským 5,17−20): Je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. A o tři věty dál: Jsme tedy Kristovi vyslanci To jsou neoddělitelné složky života s Ježíšem!

Mám pro Tebe naprosto zásadní návrh: s modlitbou a ve víře, že to brzy budeš potřebovat, se BOSSe a Minci dobře nauč ZPAMĚTI! Včetně kreslení a zacházení s mincí.
Pane Ježíši, děkuji Ti, že Tvoje panství osvobozuje, zmocňuje…


Další důležitá témata pro službu novému věřícímu obsahuje pomůcka, které říkáme ENTER.
Vlevo nahoře jsou tři vodorovné čárky, které Ti otevřou nabídku témat.
Určitě se tam podívej.

D15. Identita a image

Starozákonní Josef měl svoji identitu pozoruhodně jasnou. Přestože byl po podrazáckém únosu svými bratry prodán za otroka (1. Mojžíšova 37,18−28), zůstal férový, čistý, moudrý a věrně sloužil všem kolem sebe. Všichni, kdo s Josefem chvíli pobyli, prožili obrovské požehnání! Pane Ježíši,
ty jsi do svých učedníků
opravdu investoval
a znamenalo to
počátek masivního hnutí.
Příležitostně si o Josefovi povídali, až se o něm v kritickém okamžiku doslechl sám farao! (1. Mojžíšova 41) Z Josefovy identity vyrůstal mocný a pravý image (čti [imidž]) věrného a moudrého správce.
Starozákonní Saul naopak svoji identitu jasnou vůbec neměl. I když prožil veřejné Boží povolání za krále Izraele (1. Samuelova 10,17−24), neuchopil svoji identitu a na začátku se dokonce schovával. Později − už jako král − hledal záchranu v obřadné oběti (1. Samuelova 13,8−24) namísto v samotném Hospodinu! Když je konfrontován s touto svojí pošetilou prohrou, říká proroku Samuelovi: „Hlavně mě ucti mě před lidem!“ (1. Samuelova 15,21−30) Trapně se víc stará o svůj image, než o svoji identitu v Hospodinu. Saul chtěl nedostatečné uchopení své identity nahradit předstíraným image.

IDENTITA je naše totožnost.
IMAGE je obraz, jaký o sobě utváříme v lidech, kteří nás obklopují.

Kromě těchto lekcí
vážným zájemcům nabízíme
i trénink naživo.

Obě tyto otázky jsou hodně důležité:
    1) Kým ve skutečnosti jsem? − To je moje identita.
    2) Jak se prezentuji nebo jak sloužím navenek? − To je můj image.

    a) Jsou lidé, kteří svoji identitu nemají ujasněnou a ani se nesnaží nic prezentovat navenek, ani nikomu nějak zvlášť sloužit. Říkejme jim tady myšky.
    b) Jiní ovšem, i když si svoji identitou vůbec nejsou jistí, se snaží předstírat, že jsou v pohodě nebo dokonce že jsou „někdo“. Ovšem rozpor mezi pravou identitou a předstíraným image se prostě pozná. Označím je jako pávy. Hm, taková trochu větší slepice s velikým ozdobným ocasem.
    c) Intelektuálně vím, kým jsem, ale neprojevuji to navenek. Svojí identitou nesloužím svému okolí. Možná jsem neměl zdravé předlohy, jak se to dělá, možná mě brzdí minulá selhání. Nazvěme ho spící medvěd. Sice má značnou sílu, ale nijak ji užitečně neaplikuje.
    d) Svoji biblickou identitu zná, přijal ji a prožívá ji. Kromě toho svoji totožnost taky projevuje navenek. Jedná s laskavostí a jistotou i uprostřed neúcty. Nikomu nic nedokazuje a s nikým o svoji hodnotu nebojuje. K užitku ji uplatňuje tam, kde je o ni zájem. Takového nazvěme třeba kůň. Nejen, že sám rychle běhá, ale svoji sílu propůjčuje i jezdci případně i vozu.

Kde v tom grafu vidíš sebe?

Hojné pozorování mi říká, že mnozí zdraví a docela silní křesťané se potřebují naučit svoji identitu uchopit a projevovat navenek, Kvůli aktivitám v církvi
věřící nemají kapacitu
na sdílení Ježíše tam venku.
Věčná škoda…!
tedy budovat si zdravý image mezi lidmi. Jak se to dělá? Nemám lepší formulaci než „buď pro lidi požehnáním“. Když mám mezi nevěřícími „image dobrého kamaráda“ umožňuje mi to na rovinu mluvit o Ježíši! Pro moje přátele je příjemné a podnětné být se mnou. Všímám si, v čem jsou dobří a zajímaví a povzbuzuji je. Tenhle „image dobrého kamaráda“ otevírá jejich srdce a příležitostně mi umožní pohlédnout do stropu a bez varování svěřit Ježíši potřebu, kterou jsem právě vyslechl…
V naší hospůdce za mnou přišla mladá Slovenka a povídá: „Vraveli, že by si mi mohol pomôcť…“ (Česky: „Říkali, že bys mi mohl pomoci…“) Nikdy předtím jsme se spolu moc nebavili. Najednou mi předložila svoji životní situaci a chtěla slyšet můj pohled. Chápeš, moji nevěřící kamarádi si o mně povídají!

Ať chci nebo nechci, vytvářím si mezi nimi nějaký image!

Co si Tvoji nevěřící kolegové, příbuzní, sousedé říkají o Tobě? Kým pro ně jsi? Naše identita v Ježíši je základ! Všemi projevy své identity ale nevyhnutelně budujeme mezi lidmi svůj image. A náš image se tak trochu stává imagem Ježíše, protože Ho reprezentujeme!Mým posláním je
zprostředkovat jim
sílu Božího slova.

Zkoumej vztah mezi svojí identitou a svým image. Ptej se Pána Ježíše, jak svoji identitu můžeš pro Jeho slávu mezi lidmi správně využít. Svoji ježíšovskou identitu se vší pokorou viditelně projevuj. Hlavně tím, že svému okolí budeš sloužit; budeš pro ně povzbuzením a požehnáním.

Pane Ježíši, síla Tvojí identity změnila tento svět. A Tvůj image dodnes lidi mocně přitahuje nebo odpuzuje…
 


 

Po prostudování této lekce si poslechni ještě příspěvek o pokoře na webu Rozměr navíc (6:48).

D14. Prožívání pravdy (emoce)

V knize Skutky apoštolů sleduji, jak jsou učedníci vyslýcháni, že přes zákaz veřejně mluví o Ježíši. Oni na to prohlásí: Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Skutky 4,20) Jiní učedníci se po mučitelském trestu dostanou do vězení. Namísto nadávek a úpění nebo namísto poraženeckého ticha je slyším v tom vězení o půlnoci zpívat a nahlas se modlit… (Skutky 16,25) Někteří svoji oddanost Ježíši zaplatili i obětováním vlastního života! (Štěpán − Skutky 7; apoštol Jakub − Skutky 12)Pro Ježíše jsou to
neoddělitelné součásti učednictví:
(a) informace
(b) emoce
(c) poslušnost.

Co bylo v životech těch učedníků jinak, než u spousty současných českých a slovenských křesťanů?

    1. Oni Ježíše POZNALI! Nejen informacemi, ale i hojnou osobní zkušeností s Ním.
    2. Oni Ježíše PŘIJALI! Ve smyslu, že se pevně rozhodli Ho následovat a poslouchat. A přirozeně pak taky intenzivně −
    3. živého„Ježíše PROŽÍVALI“. Vnímali Jeho blízkost, Jeho lásku, Jeho posilu, a z toho všeho prožívali vděčnost, radost, naplnění, zmocnění… Hluboké poznání a přijetí Pána Ježíše se v nich proměnilo v nezastavitelný motor nadšené oddanosti a ve zřídlo nezničitelného hluboce vnitřního štěstí.

„Ale já takové emoce neprožívám…“ dívají se na mě zklamaně někteří věřící, když jim cituji tyhle příběhy a biblické principy i vlastní zkušenosti. Naše kultura nám totiž náruživě vnucuje přesvědčení, že to, co uvnitř prožíváme, přichází odněkud zvenku! To je ďábelský klam naší doby! Už ti někdo řekl, že Ty sám/sama jsi svobodným a plně zodpovědným tvůrcem svých vlastních emocí?
Díky, Pane Ježíši,
za obrovský příklad
Tvého vytrvalého spojení
s nebeským Otcem…
V Bibli máme imperativy, které v naší emocionálně pasivní kultuře moc nedávají smysl: „Buďte vděčni.“ „Radujte se v Pánu vždycky.“ „Milujte se navzájem.“ (Koloským 3,15; Filipským 4,4; Jan 13,34) Našinec na to řekne: „To nejde radovat se na povel. A už vůbec mi nikdo nemůže rozkázat, abych někoho miloval…
A přemýšlel jsi někdy, že vděčnost je pouze a jedině svobodným rozhodnutím Tvého nitra! Podobně se můžeš svobodně rozhodnout pro radost pro naději a dokonce i pro lásku! Jde o zaměření tvojí mysli. Díváš se na nádheru a velikost Ježíše, který je teď právě s Tebou? Nebo na své malé zkušenosti a strachy, že se ztrapníš?
Rozuměj prosím správně, tady nejde o popření mých pocitů! Právě naopak, své pocity si potřebuji přiznat, konstatovat je, možná některé i vyznat jako hříšné… A pak s nimi hlavně svobodně nakládat! Jde o moji svobodu! Nebo chceš−li, jde o vládu a zodpovědnost v mém životě!
„To se ani naštvat nemůžu?“ řekne mi občas někdo. Právě naopak! Když mám své emoce pod vlastní svobodnou kontrolou, tak se pro dobrý důvod i svobodně naštvu, a může to být zdravé a správné! (Efezským 4,26) Nicméně míru a projevy svého naštvání si svobodně ponechávám ve svých rukou!
Pokud nám vypadne živý Ježíš,
zůstane jen intelektuální „víra“,
která má pramalý vliv
na reálný život…
Vede tento přístup aktivního zacházení s vlastními emocemi k plochému životu bez emocí? Úplně naopak! Přijetí zodpovědnosti za vlastní emoce mi dává svobodu prožívat, co prožívat chci! Někdy radost a jindy třeba i truchlení, když je čas truchlit. Mohu prožívat štěstí a vděčnost nebo naopak tvořivý neklid a bojovný zápal pro změnu. Rozhodující tu je, že o svém vnitřním životě se vší zodpovědností a svobodně rozhoduji já! A nikoli lidé nebo okolnosti tam venku!
Znamená to, že jsem vždycky vítěz a že všechno perfektně zvládám? To jsem neřekl, ale učím se! A zdá se, že pro mnohé jsem povzbuzením i příkladem, že naše práce s emocemi může být jiná, než je tam venku zvykem…
Chceš teď poprosit Ježíše, aby Ti dal „sílu ovládat Tvé emoce“? Ne, tak se prosím nemodli! Oznamuji Ti, že pokud jsi mentálně přiměřeně zdráv, pak tu sílu k ovládání vlastních emocí už máš! Pánu Ježíši za tu svobodu a sílu děkuj a vděčně se raduj z každého malého pokroku, jakého teď svými svobodnými rozhodnutími a prožitky budeš dosahovat
V kategorii udržování zápalu
nemůže chybět odpočinek.

    1. Ježíše POZNÁVEJ − to je pro Tvoji mysl,
    2. Ježíše PŘIJÍMEJ − to je Tvoje rozhodování,
    3. Ježíše PROŽÍVEJ − to osvobodí Tvoje emoce.

Pane Ježíši, děkuji za Tvůj úžasný příklad svobodné a mistrovské práce s Tvými vlastními emocemi.

D13. Přijetí pravdy (rozhodnutí a poslušnost)

V praktickém postupu, jak uchopit svoji identitu, jsme mluvili zaprvé o POZNÁNÍ PRAVDY; o poznání intelektuálním, tedy že z Božího slova vím, co je pravda, a kromě toho o poznání i ve formě zkušenosti, že tu poznanou pravdu mám s Ježíšem otestovanou.Obrovským zdrojem energie
pro Ježíšova učedníka
je poslušnost!

Druhému kroku při uchopení naší identity říkám
B) PŘIJETÍ PRAVDY.
Nemyslím pouhý souhlas: „Jo, asi to tak nějak je…“ Hlavně tady vidím ROZHODNUTÍ. „Ježíši, přijímám tvoji záchranu, tvoje odpuštění, přijímám taky tvoji vládu ve svém životě a spolu s tím přijímám i tvoje zmocnění, k čemukoli mě povoláš.“

Před časem jsem si dělal malou biblickou studii pozoruhodného tématu „Říkejte a neříkejte“. Přátelům v Římě apoštol Pavel píše (Římanům 10:9−10): Vyznáš−li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš−li ve svém srdci, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně.“ Tvoje vnitřní rozhodnutí přijmout Ježíše se podle apoštola Pavla musí projevit také slovy − vyznáním, a potom i činy − poslušností.
Důležitou oblastí
našeho duchovního růstu
je proměna našeho charakteru.
Říkejte a neříkejte… Pán Ježíš naléhá na zástup svých posluchačů (Matouš 6:31): „Nepropadněte starostem a neříkejte: Co budeme jíst…?“ Poslouchám, co říkají různí křesťané a v duchu se ptám: „O čem to přemýšlíš? Kam to zaměřuješ svoji pozornost?“ Stálým opakováním negativních pocitů, strachů a katastrofických scénářů sami v sobě nastavujeme vlastně očekávání těch záporných věcí. Své vlastní mysli tak dáváme „instrukce“, čeho se má obávat, i když nic nenastalo a možná ani nenastane! Některé výroky, co věřící lidé o sobě říkají, bych nazval přímo „kletbami“, které si sami udělují! Rozuměj prosím správně, nejde mi o malování scény narůžovo. Někdy věci nejdou a občas jsou i hodně zlé. Kladu si ale otázku, co s těmi negativy děláme? Hledáme řešení, poučení? Nebo způsob, jak jimi projít, jak je snášet, případně jak se jim vyhnout? A nebo svými myšlenkami a prohlášeními sami sebe i druhé kolem jen oslabujeme? Například, když si v hlavě fixujeme ďábelský klam, že Ježíšovo povolání je ve skutečnosti nerealizovatelné…!
Jsi se svojí službou
součástí nějakého týmu?
Říkejte a neříkejte… Čím sytíš svoji mysl? Kam zaměřuješ svoji pozornost? Jsi−li Boží dítě a služebník živého Ježíše − Pána vesmíru, pak můžeš být i nejistý, slabý, nezkušený a nevím jaký. Tvoje poznání živého Ježíše a hlavně Tvoje vnitřní přijetí Jeho velikosti se ale stane kotvou tvojí duše bez ohledu na úspěch či nezdar! Víš, hrdinové nejsou ti, kdo se nebojí a kterým jde všechno snadno. Hrdiny jsou lidé, kteří dělají správná rozhodnutí, i když se bojí a když věci neumí!
„Nepropadněte starostem a neříkejte: Co budeme jíst?“ učí nás Pán Ježíš. (Matouš 6:31) Rozhodni se tedy a NEŘÍKEJ strachy, jaké v sobě „cítíš“, ani jaké špatné zkušenosti jsi slyšel od druhých. Namísto toho sám sobě i Pánu Ježíši hlasitě ŘÍKEJ, co je pravda podle reality Božího slova. Tu pravdu přijmi − svým rozhodnutím, Pánu Ježíši za ni často a nahlas děkuj.
Občas slýchám modlitby, které bych označil za špatné. „Pane, prosím, uschopni mě konat Tvoji vůli…“ Máš−li Ježíše, jsi uschopněn! Namísto toho řekni: „Pane Ježíši, děkuji Ti, že mi dáváš sílu a schopnosti pro všechno, k čemu mě posíláš.“
Nebeskému Otci
na těch ztracených lidech
tam venku opravdu záleží!

Já vím, že tenhle proces přijetí pravdy vůbec není jednoduchý; ale mákni na tom, prosím…:
    a) Rozhodnutí v srdci
Zvážil jsem dostupná fakta a rozhodl jsem se!
    b) Vyhlašování ústy
Když své dívce řekneš „Chci si Tě vzít za manželku. Co ty na to?“ Něco se při tom prohlášení stane i v tobě samém!
Své duchovní rozhodnutí nahlas „vyznávej“ Pánu Ježíši a něco se v Tobě odehraje. Řekni na příklad: „Pane Ježíši, oddávám Ti svůj život a jdu konat, k čemu mě povoláváš.“
    c) Poslušnost v činechNěkteří křesťané
dlouhé roky prožívají výčitky,
„že by měli svědčit“.

Co jsem vyhlásil ústy, usiluji opravdu uskutečňovat.
    d) Sdílení parťákovi / parťákům
Parťák mi moje rozhodnutí dosvědčuje a podle potřeby i připomíná a povzbuzuje mě k praktické realizaci v běžných situacích života…

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že ses pevně rozhodl přijít za námi, přestože náš hřích v Tobě vyvolával velmi negativní emoce…

D12. Poznání pravdy (informace a zkušenosti)

Slíbil jsem Ti důležité praktické podněty k procesu přijímání naší identity, jakou nám dal Pán Ježíš. První a nejdůležitější krok nazývámNejhlubší biblické přesvědčení
jsem získal,
když jsem investoval čas a úsilí
do studia přímo v Bibli.

A) POZNÁNÍ pravdy.
Potřebujeme jasně vědět, jak to ve skutečnosti je:
a) získat biblické přesvědčení, kým je Ježíš, a
b) podle Božího slova se hluboce vnitřně ujistit, kým jsem já.
Stále měj na paměti, že

moje identita musí být v duchovní sféře odvozena od Ježíšovy identity.

(Poznamenávám, že mým cílem v Mostech k lidem není přímo teologický výklad. Spíš se tady snažím být návodně praktický a přitom se pevně držím biblického základu.)
Které jsou podle Tebe
nejdůležitější věci,
jaké bychom měli Jirkovi předložit
na samém začátku?

Někdy od svých čtrnácti let jsem se zpaměti učil kousíčky biblických pasáží; jednotlivé „verše“, delší úseky, dokonce celé kapitoly a epištoly. V nejlepších dobách jsem uměl čtyři nebo pět stovek „veršů“, i s odkazy, kde to v té Bibli najít. Tohle penzum biblického materiálu se stalo velmi důležitým základem uzdravení mojí duše a uchopení mojí identity. Poznání Pravdy Božího slova bylo jedním z prvních a podstatných kroků, jak Ježíš rekonstruoval moji dávnou identitu zakomplexovaného koktavého kluka. Z Božího slova jsem přišel na to, že mě Ježíš (i Bůh Otec!) miluje maximem svojí neomezené lásky. K Jeho nekonečné lásce nelze nic přidat a z Jeho nekonečné lásky se nic nedá ubrat. Když Pánu Ježíši oddaně sloužím, není to, ABY mě víc miloval, ale PROTOŽE jsem z Jeho lásky nadšený, protože mě naplňuje. I když to následování Pána Ježíše někdy není úplně snadné a pohodlné, vždycky stojí za to! Tohle poznání pravdy mi přineslo na jedné straně úžasný pokoj a na druhé straně masivní motivaci být Mu stále blíž a sloužit Mu. Poznání Ježíše a Jeho lásky v psaném Slově naladilo moje vnitřní senzory, abych Ho postupně víc a víc vnímal i v normálním běžném životě; abych i v obyčejných situacích rozeznával Jeho blízkost a Jeho vedení.

Pro Jirkovo vlastní čtení Bible
je dobré mu ukázat
pár praktických principů.
Co můžeš úplně prakticky udělat pro tohle dvojí poznávání Pravdy? Tedy poznávání intelektuální (či znalostní) a taky praktické − zkušenostní?
a) Pravidelně čti Boží Slovo (nebo aspoň poslouchej nahranou Bibli) a přemýšlej nad tím. Jeden kamarád, který měl svoji hodnotu už docela dobře ujasněnou, mi řekl: „Červenou pastelkou si v Bibli podtrhávám, kým je Ježíš, a oranžovou, kým jsem já v Něm. Učím se to vztáhnout na sebe a za obojí Pánu Ježíši moc děkuji. Dělám to, bez ohledu na to, jak se právě cítím, protože Boží slovo je pravda, bez ohledu na moje pocity…“ Tolik zkušenost věřícího kamaráda.
Péče o nového učedníka
znamená víc,
než nechat ho chodit
do shromáždění, do mládeže
nebo na skupinku.

Cesta k uchopení identity Ježíše a mojí identity je:
a) Pilně čti Boží slovo a rozjímej o něm.
b) Pravidelně se uč biblické pasáže zpaměti!
„Já mám špatnou paměť…“ slýchám často. Když se někdo rozhodne a dostatečně dlouho vydrží, většinou přijde na svůj vlastní klíč, jak se to učení zpaměti dělá! Pak se Ti to zalíbí a velmi Tě to obohatí. Pro začátek možná bude stačit 20 nebo 30 kratičkých odstavečků. Řadu jich navrhuji tady ve svém povídání a některé jsou navíc i pod textem lekcí na webu. Moc si přeji, aby se ty pasáže staly pokladem Tvého srdce, který Tě bude každodenně doprovázet a formovat.

a) Čti Boží slovo a medituj nad ním.
b) Pravidelně se uč biblické pasáže zpaměti.
c) Přečtené probírej se svým parťákem!
Když budete číst Boží slovo a učit se ty texty spolu, půjde vám to mnohem snáze a rychleji! Povídejte si, co pro vás znamenají a jak vás ovlivňují. Za své objevy Pánu Ježíši taky společně děkujte!

Poznání pravdy je prvním krokem na cestě uchopení úžasné Ježíšovy identity a současně identity, kterou dal nám, když jsme Mu otevřeli svůj život a učinili ho Pánem.
Citlivě usiluji,
aby v mé přítomnosti
především zahlédli
živého Ježíše.
Jde o poznání
− ve smyslu intelektuálním − že tu pravdu „znám“, umím ji „odříkat“, i
− ve smyslu zkušenosti, − že tu Pravdu Božího slova v životě s Ježíšem alespoň částečně taky uskutečňuji, mám ji vyzkoušenou, prožitou.
A skvělým doplňkem bývají zkušenosti Tvého parťáka nebo zralejších křesťanů… Zkušenosti ovšem vždycky ber jen jako doplněk! Měřítkem pravdy je pouze psané Boží slovo.

Pane Ježíši, z celého srdce Ti znovu děkuji za úžasné Boží slovo a současně za prožitky, které dáváš těm, kdo Tvé slovo v poslušnosti uskutečňují…

D11. Jak uchopit vlastní identitu

Budu předpokládat, že máš za sebou pár předchozích lekcí o naší identitě a hlavně minulou lekci o duchovní inventuře, kde jsem Ti položil několik klíčových otázek. Máš−li pocit, že Ti něco chybí, vrať se zpátky a pořádně si to doplň. Prostuduj si to v Božím slově a probojuj na modlitbách. Případně Pánu Ježíši „dovyznej“, co je třeba. Je to moc důležitý fundament všeho dalšího! Velkou pomocí Ti tady může být Tvůj parťák, který bude přemýšlet a hledat spolu s Tebou; případně i někdo zralejší, zkušenější. Jde o to, abys mohl s jistotou a s radostí jít dál.Vědomí, kým jsme,
nám dodává
vnitřní sílu a jistotu.

Při různých seminářích se obvykle ptám: Jakým způsobem se v nás utváří vědomí naší vlastní hodnoty? Co nás formuje, že někdo svoji identitu zná a přijímá s jistotou a s vděčností, zatímco někdo jiný − možná i mnohem víc obdarovaný, vzdělaný a třeba i zkušený − o sobě dlouhodobě pochybuje a chová se nejistě? Lidé většinou velmi dobře vnímají, že nás formuje už naše dětství! Svoji hodnotu nebo identitu odvozujeme od postoje, jaký vnímáme od svých rodičů. Významnou roli určitě hrají i další autority a jejich postoj vůči nám. Sem spadají prarodiče, učitelé, později šéfové v práci, samozřejmě autority v církvi, pokud jsme tam vyrůstali, dokonce i někteří sousedé a tak různě. Ovlivňuje nás taky naše vlastní porovnávání s vrstevníky. Když jsme v něčem lepší, snažíme se udržet si aspoň kousek převahy a to v nás buduje pocit hodnoty. Jestliže naopak máme dojem, že všichni jsou lepší než my, je nám na světě těžko. 🙂Jezdím autem
a povídám si s Ježíšem…

Asi sis u celé řady lidí (a možná i u sebe samého) všiml, že naprosto specifickou a velmi významnou úlohu v našem sebepojetí sehrávají naši otcové! Na potvrzování nebo naopak na ponižování, případně na nezájem či na nepřítomnost svých otců někteří lidé vzpomínají i desítky let po jejich smrti. (Často jen podvědomě; nebo se to stává součástí jejich myšlení i úplně nevědomě…)

Hm, zdá se, že i Pán Ježíš potřeboval nahlas slyšet velké a jasné otcovské: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zálibu.“ Tady dole na Zemi říká nebeský Otec svému Synu tento výrok poprvé těsně před Jeho vystoupením na veřejnosti. (Matouš 3,17) Ježíš ještě vůbec nic viditelného neudělal a nebeský Otec Mu přede všemi zvučně říká: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“ Odtud je jasné, že Jeho identita není o Jeho výkonu, o nějaké zásluze nebo o dobře provedené práci. Prostě „Mám zalíbení v tobě!“ − ne primárně ve tvé službě. A stejný utvrzující výrok slyší Pán Ježíš od svého nebeského Otce těsně před samým vrcholem svého díla, na tzv. Hoře Proměnění, kde si s Mojžíšem a Eliášem povídá o svém nadcházejícím děsivém utrpení: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení;“ a k tomu nebeský Otec dodává silný pokyn: „toho poslouchejte.“ (Matouš 17,5)Osamělý vedoucí?
To je z dlouhodobého hlediska
velký problém!

Když naši otcové a třeba i další spolutvůrci našeho života totálně selhali nebo když někteří ani nemohli být přítomni, jsme už nadobro předurčeni k podceňování samých sebe? Občas slyším otázku, jestli, případně jak můžeme to svoje pokřivené nebo jen nejasné vnímání vlastní hodnoty napravit. Dokonce se mě občas někteří zeptají, jak jsem se s nepřítomností táty ve svém životě vyrovnal já sám, když můj táta tragicky zemřel necelé tři měsíce po mém narození…
Chci Tě ujistit, že řešení existuje! A je extrémně důležité se do toho řešení pustit! A to co nejdřív! Na jedné straně neslibuji jednoduchý a rychlý návod, který všechno okamžitě spraví. Na druhé straně naše vnitřní uzdravení nemusí trvat roky, ani dlouhé měsíce…U MĚ TO ZAČÍNÁ!

Velmi stručně Ti představím hlavní kroky, které už mnoha lidem v uchopení jejich vlastní identity významně pomohly. Určitě Ti doporučím, aby ses na to všechno podíval několikrát, a to spolu se svým parťákem. Parťáka zapoj do svého přemýšlení, modli se s ním! A v případě potřeby angažujte i někoho dalšího zkušenějšího…

Pane Ježíši, jen Ty sám přinášíš opravdové uzdravení naší duše, i vzácné naplnění našeho života a všech našich potřeb…

D10. Duchovní inventura

Dívám se na učedníky krátce po odchodu Pána Ježíše do nebeské slávy, hned co byli naplněni Duchem svatým, a jsem fascinován, jak mají jasno, kým jsou a jaké je jejich poslání. Mají to uchopené nejen intelektuálně, nejen biblicky, oni jsou v tom naplno i svojí aktivitou, poslušností! Záleží, co si představuješ
pod pojmem „věřící“.
Přitom se nezdá, že by to pro ně bylo nějaké šílené břemeno povinnosti. Naopak vidíme u nich obrovskou radost, přímo nadšení! A to i uprostřed extrémně silného odporu a fyzického utrpení.
Tu a tam zachytím zápas některého současného křesťana, že by i docela rád vyšel za svými nevěřícími přáteli, ale připadá si na to slabý, nebo jak to říct. Ne že by nebyl schopen se naučit nějaké „techniky“; paralyzuje ho strach, jak mu na to lidé zareagují! A tahle obava ho ve sdílení Ježíše úplně ochromí. Dlouhé roky mu zůstávají jen výčitky, že „by to měl“ a že v tom nic nedělá

V takových případech mám několik hodně důležitých otázek. Můžu je teď položit i Tobě? Nazývám to: „duchovní inventura“.
    1) Moc by mě zajímalo, co se ve skutečnosti stalo, když jsi přijal Pána Ježíše. Stačí mi přibližně, co jsi tehdy Pánu Ježíši řekl, a hlavně co to znamená v duchovní sféře. Tady obvykle vyslechnu klíčové prvky osobního příběhu (tzv. „svědectví“).
Jasné a hluboké vědomí
vlastní identity je pak
kotvou naší duše.

    2) „Hm, a myslíš, že máš odpuštěné hříchy?“ doptávám se na důsledky dávného obrácení. Někdy je odpověď rychlá a přesvědčivá: „Jasně, Pán Ježíš přece za ně všechny zemřel.“ Docela často ale z některých odpovědí prosakuje i velký kus pochybnosti; a to nezřídka i u dlouholetých křesťanských vedoucích. Pak nezbývá, než nejdřív pořádně biblicky zakotvit naprostý fundament naší duchovní existence. Teď Ti jen velmi stručně připomenu základní věci a doufám, že si je z mnoha dalších biblických pasáží prostuduješ sám.
1. list Janův 1:7 a 9: Jestliže však chodíme v tom světle, jako On je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.
Po přečtení této pasáže následují moje další otázky: Řekl bys, že jsi Pánu Ježíši vyznal svoje špatné věci − svoje hříchy? A poděkoval jsi Mu za odpuštění? Máš mezitím něco nového, co bys asi měl Pánu Ježíši vyznat právě teď a znovu se k Němu celým srdcem přimknout? Jinými slovy, pokud Ti pro Tvé vědomí nebo přijetí odpuštění něco chybí, doplň to právě teď. Slez rychle dolů,
dnes musím zůstat
ve tvém domě.

(Lukáš 19:5)
Klidně začni úplně od začátku, jakoby by ses teď znovu „obrátil“! Třeba řekni: “Pane Ježíši, vystavuji se Tvému světlu“ (1. Janova 1,7) Ukaž mi, prosím špatné věci, které mi brání vnímat Tvoje odpuštění.“ Chvíli naslouchej a potom Mu řekni: “Vyznávám Ti všechny své špatné věci, kterých jsem si právě vědom − činy, slova i myšlenky.” (1. Janova 1,9) Tady buď co nejvíc konkrétní a osobní, co u sebe vnímáš jako nezdravé nebo jen neúplné. Všechno to Pánu Ježíši vypovídej a současně si připomeň: (1. Janova 1,9) Jestliže své hříchy vyznáváme, On je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. S každým vyznáním taky řekni: „Pane Ježíši, děkuji Ti, že mě svou obětí očišťuješ od každé mojí špatné věci, i od nejmenší maličkosti. Děkuji Ti, že pro Tvoji oběť jsem před Boží tváří dokonale čistý!“

Jestliže tohle máš za sebou, dovol další hodně důležitou a velikou otázku:
    3) Řekl bys, že Ježíš je Pánem Tvého života? Spousta evangelikálních křesťanů má Ježíše víceméně jen jako svého „Spasitele“, tedy Zachránce; případně jako Pomocníka. To je skvělé! Není−li ale jejich Pánem, je velmi přirozené, že jejich praktický duchovní život za moc nestojí. Totiž teprve naše poddanost Ježíšovu panství nás zmocňuje k novému životu! „A já to pomalu
začínám cítit…!“
Ježíšova vláda v našem životě nám dává sílu a radost překonávat nejrůznější překážky a dosahovat duchovních vítězství. Pokud cítíš svoji nedostatečnost v oblasti své poddanosti Ježíšovu panství, řekni Mu třeba: “Pane Ježíši, poddávám Ti svůj život, své myšlenky, své postoje, svůj čas, své schopnosti…” a vyjmenuj konkrétní sféry, u nichž vnímáš, že Pánu Ježíši bráníš, aby Tě On sám naplnil svojí silou k novému životu a taky svojí radostí.

Duchovní inventura je cestou, kterou bychom měli s pokorou a s radostí procházet každý den. Jednak abychom se před Boží tváří průběžně očišťoval, a taky abychom každý den potvrzovali svoji poddanost Ježíšovu panství.

Pane Ježíši moc Ti děkuji za Tvoji bezprostřední přítomnost v mém životě…

D09. Pekelné vzpomínání

Lukáš (16) zachycuje vyprávění Pána Ježíše, jak krátce po sobě zemřeli dva lidé. Jeden, jmenoval se Lazar, se ihned po své smrti ocitl v náruči úžasného Božího muže, Abrahama, tedy v nebi. Jméno druhého zesnulého neznáme. Jen víme, že taky zemřel a že „v podsvětí (tedy v pekle) v mukách pozdvihl oči“ a pokouší se toho Abrahama ukecat: Lidé u nás netuší,
jak radikálně odlišný je
život s Ježíšem.
„Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.“ (Lukáš 16,24) Abraham mu vysvětluje, že to nejde, protože mezi těmi dvěma místy je obrovská propast, kterou teď už nikdo nepřekoná. V tu chvíli ten bezejmenný člověk tam hluboko začíná vzpomínat: „Prosím tě tedy, Abrahame, pošli Lazara do domu mého otce. Mám pět bratrů, ať jim přinese tu důležitou zprávu, aby oni taky nepřišli do tohoto místa muk.“ A Abraham mu na to říká: „Když neposlouchají Bibli (Mojžíše a Proroky), nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo zemřelý vstal z mrtvých…“

Naše identita v Kristu
nám dává oprávnění,
abychom s tím něco
udělali…
Víš, Ježíšova sláva se ukáže nejen na nás, kdo jsme pro věčnost zachráněni. Ježíšova sláva se ukáže i na těch, kdo zůstanou v odsouzení, do kterého sami vstoupili svými životy tady a hlavně odmítnutím Ježíše. Ano, Ježíšova sláva se ukáže i ve věčném trápení! To nebude sláva Boží záchrany, ale sláva Boží spravedlnosti!
Všimni si, že ten člověk v pekle vůbec neprotestuje, kde že se to nachází! Tam „hluboko dole“ totiž každý pochopí, co udělal nebo neudělal a co dobře nebo špatně. Tam bude každý perfektně rozumět, proč tam je a kde je…

Satan je Žalobce. (Zjevení 12,10) Myslím si, že v pekle budou nekonečně dlouho stále dokola znít žaloby – výčitky. Představuji si, jak tam někdo zkroucený zmíněnou bolestí bude rozjímat:
    a) „Ano, jsem tady spravedlivě, já sem patřím… Tu malou Bibli nám dali kdysi ve škole. Já pyšný hlupák jsem ji hned hodil do koše… To budou výčitky sobě samému.“
Díky Pane Ježíši,
že takto mocné Slovo
máme ve svých rukou.
    b) Nepochybně budou v pekle znít výčitky i vůči druhým: „Naše učitelka se všemu křesťanskému jen vysmívala. Šéf mě shazoval před ostatními, že se o takové věci vůbec zajímám, tak jsem se na toho Ježíše vykašlal. Já slaboch…“
    c) Když je satan žalobce, obávám se, že tam budou výčitky i vůči křesťanům, kteří mlčeli: „Ano, jsem tady právem – jsem tu za své špatné činy a za své odmítnutí Ježíše. Ale oni věděli, že sem směřuji! Oni znali cestu Záchrany a nic mi neřekli! Sobci, pokrytci, nafučenci… Oni mě nevarovali! Natož aby mi ukázali cestu, jak se tomuto místu vyhnout. Občas mezi zuby něco utrousili tím svým trapným křesťanským jazykem, až se mi to úplně hnusilo. A současně byli primitivně zakomplexovaní. Pořád se tam kdesi zavírali v těch svých modlitebnách a na svých akcích, a nás obyčejné mezi sebe ani nechtěli! Normálně se o tom svém Ježíši styděli mluvit. Kdyby aspoň teď mohl někdo z nich přijít, omočit špičku prstu ve vodě a svlažit mi jazyk…“

To snad stačí… Je to strašení, můj milý, moje milá? Je to něco jako vyhrožování? Všiml sis, že každý den chodíme kolem varovných tabulek „Vysoké napětí – životu nebezpečno“? Většinou tyhle tabulky za vyhrožování nepokládáme. Jsme za ně vděční a uctivě respektujeme. Vezmi prosím na vědomí, že biblická zpráva o pekle je taková výstražná tabulka!
Už každé Tvoje sdílení
Dobré zprávy o Pánu Ježíši
je úspěchem
Hm, budou v nebi lidé, kteří za tebou přiběhnou a celí šťastní ti skočí kolem krku, že jsi jim ukázal cestu, jak se spojit s Ježíšem? A budou v pekle lidé, kteří na Tebe budou vzpomínat s výčitkou a zlobou, že jsi jim nic neřekl? Já můžu na obojí otázku říct: „ANO, budou na mě vzpomínat tam i tam!“ Modlím se, aby těch prvních (v nebi) bylo co nejvíce, a těch druhých (v tom pekle) aby bylo co nejméně… Moc ti přeji, aby jednou v nebi za tebou přiběhlo dvacet, třicet nebo i padesát tvých kamarádů a známých poděkovat Ti, že jsi je přivedl k Ježíši! Ujišťuji Tě, že je to možné!

Nejraději bych řekl, Pane Ježíši: ‚Smiluj se prosím nad lidmi kolem nás…‘ Jenže ty ses už smiloval! Teď je řada na nás, abychom se Ti dali k dispozici a přinesli jim Tebe…

D08. Nebeské vzpomínání

Těšíš se do nebe? Apoštol Jan ve čtrnácté kapitole svého příběhu cituje Pána Ježíše: V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Jdu vám připravit místo. Životy proměněné Ježíšem
jsou prostě nádhera!
A odejdu−li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. (Jan 14,2−3) To je paráda! Ti, kdo Pána Ježíše pozvali do svého života jako svého Zachránce, budou tam u Něho mít místo, jaké jim připravuje sám Ježíš…!
Apoštol Pavel natolik věděl, kým je jeho milovaný Ježíš, že svým přátelům v městě Filipis píše: Žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk. …Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší… (Filipským 1,21.23)

Jasně, žádná naše představa se ani vzdáleně nepřiblíží skutečnosti, která nás v nebeském království s Pánem Ježíšem čeká. A přece… Zkus si na chvíli „představit“, že už jsi v nebi s Pánem Ježíšem a se všemi úžasnými věřícími přáteli. (I se mnou…) Zpíváme, radujeme se, vyprávíme si příběhy, jak tam dole občas bylo těžké Ježíše následovat, jak Ho někteří lidé odmítali, jak se nám někteří vysmívali a „jeli“ proti nám. Ale někteří z nich pak něco prožili a Ježíši se nakonec vydali! Ta jejich transformace byla pak nádherným ovocem naší dřiny a snášení všelijakých posměšků a odmítnutí.
Jak si tam tak povídáš s přáteli, odkudsi přijde borec, pozdraví Tě a skoro dojatě Ti řekne:U někoho jsem možná
teprve druhý,
kdo mu řekl Dobrou zprávu.

„Ahoj. Moc rád tě tady vidím. Vzpomínáš, jak jsi tam dole mluvil se mnou o tomhle úžasném Ježíši? Jasně jsem viděl, žes to dělal, protože ‚by se to mělo‘, a dělal jsem si z tebe legraci. Říkal jsem ti, že jsi fanatik a ještě škaredší věci. Odpusť mi to, prosím.
Znovu a znovu jsi mi ukázal svůj zájem a naději, která mi zpočátku připadala naivní, a přesto kdesi hluboko byla pro mě přitažlivá! Když mi bylo blbě, často jsem si vzpomněl na tvoje opakované vyprávění o Ježíši. Jak jsi říkal, že si s Ním povídáš, ať se děje cokoli, a že ti pomáhá. Říkal jsi mi, že Ho nevnímáme kvůli špatným věcem, které jsme udělali nebo jen zamýšleli. Jednou mi bylo tak zle, že jsem řekl to tvoje: ‚Ježíši, prosím odpusť mi všechno špatné, co jsem kdy udělal. Přijď do mého života, veď mě, buď stále se mnou…‘ Myslel jsem to upřímně. A postupně se hodně věcí změnilo. Za pár měsíců jsem přivedl k Ježíši Patrika, to je tamhle ten. A potom Jiřinku a Kristiana, taky Ti je někdy představím.
Moc díky! − máš obrovský podíl na tom, že jsem tady nejen já i všichni, které jsem teď jmenoval! Dokonce máš podíl i na těch, které pak k Ježíši přivedli oni! Až na věky ti budeme vděční, že jsme teď tady! Pojďme za Ježíšem se Mu poklonit a poděkovat Mu společně…!“
Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi
mezi svými „rozpracovanými“ lidmi
měl i mě.

Tolik jen malé zasnění, jak jednou možná budou probíhat naše setkání a rozpomínání tam u Ježíše v jeho příbytcích, které nám chystá, až se setkáme s lidmi, které jsme tady dole k Němu přivedli.
Pokud jsi k Pánu Ježíši zatím nikoho nepřivedl, stále máš mnoho možností! Dokud jsi tady a dokud tu jsou oni. Skrze Mosty k lidem se Ti v tom snažím pomoct. Podle dostupné kapacity děláme taky živé tréninky těchto základních dovedností v různých společenstvích. A míváme na ně velmi dobrou odezvou od věřících všech generací!

Discovery se dá dělat online;
a to i ve skupině. – Vyzkoušej to!
Pane Ježíši, děkuji Ti za úžasné dílo, které jsi vykonal tady dole na této zemi. Děkuji, že jsi sem vůbec přišel! Děkuji Ti za Tvoje fantastické vyučování a mimořádné zázraky, ale především Ti děkuji za Tvoji nenahraditelnou oběť, která z nás zavržených udělala milované děti Stvořitele vesmíru. Tobě patří naše naprostá oddanost, Pane Ježíši. Jsi prostě skvělý.

D07. Trojí identita

Krátce spolu koukněme na nesmírně důležitou identitu tří klíčových postav. Když hluboce vnitřně uchopíš podstatu každé z nich, doširoka se otevře Tvůj přístup k lidem, kteří ještě neznají Pána Ježíše.Tam venku poznáš Ježíše
jako nikde jinde!

    A) Ježíšova identita
O tom, že Ježíš je Boží syn, že má božskou podstatu (Filipským 2,6−11), že pro Něho a skrze Něho bylo stvořeno všechno, co existuje (Koloským 1,16), a o mnoha dalších úžasných skutečnostech si přečti na prvním místě v samotném Božím slově a potom případně i v ODKAZECH POD TEXTEM TÉTO LEKCE nebo v dobré křesťanské literatuře.
Pán Ježíš měl natolik uchopenou svoji identitu − a z ní vyplývající své poslání − že se v řadě případů dovedl všelijakým nástrahám a útokům rázně a biblicky postavit a jindy naopak − tváří v tvář všelijakým obviněním − dokázal i úplně mlčet! Jeho identita Mu dala sílu věcně vypovědět na příklad satanova pokušení, a stejně tak Ho jeho identita zmocnila vůbec neodpovídat velekněžím při výslechu; ba dokonce ani Pilátovi. Jakoby tím říkal: „Vím, kým jsem a proč tu jsem. Vy na tom nic nezměníte!“ (Matouš 26:62; 27:12−14; Marek 14:60−61; 15:4−5; Lukáš 23:9)Znát Otcovo srdce zblízka
je obrovským zdrojem motivace
a síly pro duchovní službu.

    B) Moje identita v Ježíši
V předchozích lekcích jsme se zlehounka dotkli toho, jaká je moje identita v Pánu Ježíši (zvláště se podívej na biblické texty pod lekcí 083). Pokud jsme osobně pozvali Ježíše do svého života jako svého Zachránce a Pána, jestliže jsme Mu vyznali své špatné věci a s důvěrou přijali jeho odpuštění, stali jsme se tím plnoprávnými Božími dětmi. (Jan 1,12) Od té chvíle je naše identita odvozena od Ježíšovy identity! On nás vykoupil ze špatných věcí a z jejich moci i z moci temných sil. (Koloským 1:13)
Čím víc poznávám, kým je Ježíš, čím víc Mu poddávám (Jakub 4:7) svoji mysl, i svoje emoce a rozhodování − tedy čím víc jsem Mu ve všech těchto oblastech svého jsoucna poslušný − tím víc si uvědomuji, kým jsem v Něm, a tím snadněji pak uskutečňuji, kým mě učinil, jaké mi dává poslání! Niterné přijetí naší vlastní identity − odvozené od identity živého Ježíše − je nesmírně osvobozující a povznášející!Někteří doslova čekají,
až jim ukážeme cestu.

    C) Identita lidí bez Ježíše
Zbývá nám ještě velmi stručný pohled na otázku, jaká je identita lidí bez Pána Ježíše. (Viz BIBLICKÉ ODKAZY dole na této stránce.) Kolem nás jsou občané vzdělaní, bohatí, charakterní, ale i lidé bez jakýchkoli škol, bez majetku a třeba i s hodně špatnou morálkou… Mě teď zajímá status našich lidí z hlediska duchovního − dokud neznají Pána Ježíše? U naprosté většiny pozoruji různé projevy prázdnoty. Postrádají smysl věcí, které dělají. Mají před sebou pouze pozemské horizonty. Ty jim sice dávají určitou naději, ale nikdy nemůžou jejich nitro nasytit opravdu, hluboce. Mnozí z nich jsou nespokojení, a přitom netuší, a často ani nepřipouštějí, že by v tomto životě bylo možné objevit a prožít ještě něco víc…Je−li naše spojení s lidmi
povrchní, rezervované
nebo jaksi neohrabané,
brání nám to
účinně sdílet Ježíše.

Kromě prázdnoty běžného života lidí bez Ježíše přemýšlím taky o jejich „věčném osudu“. To je hodně důležitá součást jejich duchovní identity! Apoštol Jan píše: Kdo nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. (Jan 3:18) Kdo Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. (Jan 3:36) Mám dojem, jakoby tato skutečnost mnoha křesťanům poněkud unikala − že lidé bez Pána Ježíše už jsou odsouzeni! My ale známe cestu, jak je z toho odsouzení vysekat! Přátelům v městě Efezu apoštol Pavel píše: Také vás Bůh vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění…! (Efezským 2:1−5) To odsouzení našich spoluobčanů se dá změnit, dokud jsou naživu! Ovšem konečný osud lidí, kteří za svého pozemského života Pána Ježíše nepřijmou, bude hodně špatný a pak už i nezměnitelný! Apoštol Jan ten konečný moment zachycuje v knize Zjevení takto: Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. (Zjevení 20:14−15)Pokud v našem sdílení evangelia
chybí JEŽÍŠŮV DOTEK,
pak je to jen informace.

Jak se díváme na nevěřící lidi kolem sebe? Jasně, jejich odsouzení jim spravedlivě patří. Ale patří jim stejně, jako patřilo i nám! Bůh chce, aby všichni byli zachráněni! (1. Timoteovi 2:4) A skrze Pána Ježíše k tomu za extrémně vysokou cenu připravil všechno potřebné!

Pane Ježíši, zdolává mě Tvůj pláč nad Jeruzalémem a Tvůj nářek i nad dalšími městy… (Matouš 23:37; Lukáš 13:34; Matouš 11:21; Lukáš 10:13) Ty jsi přinesl nejvyšší oběť, abys těm spoutaným lidem otevřel cestu! I pro naše dnešní lidi otevíráš svoji náruč s dokonalou záchranou…


Biblické odkazy o Ježíšově identitě

(Jde o ZKRÁCENÝ VÝBĚR! Chceš−li významné texty přidat, napiš mi)

Pán Ježíš je přítomný
tady a teď,
když se díváš na toto video.

Ježíšova identita
Židům 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech 4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. 5 Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘ 6 A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘Náboženství je nuda,
ale s tím Ježíšem mě to fakt baví!

Židům 2:8 ‚Všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘ Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno. 9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.

Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.“ 33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“
Jan 14:10 Nevěříš, že JÁ JSEM V OTCI A OTEC JE VE MNĚ? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. 11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne−li, věřte aspoň pro ty skutky! 20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.
Pane Ježíši,
fascinuje mě Tvoje vyjádření
ve chvíli Tvé největší úzkosti:
„Ne moje, ale tvá vůle
ať se stane…“

Mt 3:17 Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.“
Jan 8:23 I řekl jim: „Vy jste zdola, ale já jsem SHŮRY. Vy jste z tohoto světa.
Jan 8:58 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, JÁ JSEM.“
Lukáš 22:70 Tu mu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“
Marek 14:62 Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“
Když sdílíme živého Ježíše,
vstupujeme tím do sféry
duchovního boje.

Koloským 1:13 On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. 14 V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: 15 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi − svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti − a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. 17 On předchází všechno, všechno v něm spočívá, 18 on jest hlavou těla − totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých − takže je to on, jenž má prvenství ve všem. 19 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, 20 aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích − protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.Živý Ježíš
tam venku
na Tebe čeká!

Jan 6:35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.
Jan 8:12 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“
Jan 10:7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem DVEŘE pro ovce. 9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. 14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
Jan 11:25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Jan 13:13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 15:1 „Já jsem pravý VINNÝ KMEN a můj Otec je vinař. 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
Pane Ježíši,
Ty jsi natolik obohatil naše životy,
že vždycky máme co sdílet…

Lukáš 22:27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
Jan 4:10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“
Jan 5:15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
Jan 5:27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
Jan 1:29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
Apoštol Petr i Pavel
lidem ukazovali
svůj osobní kontakt
s živým Ježíšem,
který mluví a vstupuje
do životů lidí.

Ježíš je živý!
Skutky 2:32 (Petr:) Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.
Skutky 4:10 (Petr:) Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv.
Skutky 5:30 (Petr a apoštolé:) Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili; 31 toho Bůh vyvýšil jako vůdce a Spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl pokání a odpuštění hříchů.
Skutky 7:56 (Štěpán:) „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“
Skutky 10:40 (Petr:) Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se…
Skutky 13:30 (Pavel:) Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých…
Snadno polemizuje o Bohu,
ale vnitřně se kroutí a zpěčuje,
když má vyslovit jméno “Ježíš”.

Skutky 17:18 …Tak soudili, protože Pavel mluvil o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.
Skutky 25:19 (Festus:) …měli s ním jen nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že je živ.
Skutky 26,8 (Pavel:) Což se vám zdá neuvěřitelné, že Bůh křísí mrtvé? 9 Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. 15 Já jsem se zeptal: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16 Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.‘


Biblické odkazy o osudu lidí bez Ježíše

(Jde o ZKRÁCENÝ VÝBĚR! Chceš−li významné texty přidat, napiš mi)

Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
Moje pokusy
o morální korekce nevěřících
nikdy nepřinesly
žádné reálné ovoce!

Efezským 2:1 Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy, 2 v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. 3 Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní. 5 I když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem − milostí jste zachráněni…
Lukáš 16:22 I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. 23 A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. 24 Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.’25 Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. 26 A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo, i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘S nevěřícími
vůbec nemluvím o Bohu…
Pouze o Ježíši.

2. Tesalonickým 1:7 …a vám, kteří jste v soužení, úlevou spolu s námi, až se zjeví z nebe Pán Ježíš se svými mocnými anděly 8 a v plameni ohně bude trestat ty, kteří neuznávají Boha, a ty, kteří nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše. 9 Ti ponesou trest, věčnou zkázu v odloučení od tváře Pána a od slávy jeho síly, 10 když přijde, aby v onen den byl oslaven ve svých svatých a aby se stal předmětem obdivu ve všech těch, kdo uvěřili, neboť naše svědectví došlo u vás víry.
Jan 12,46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47 A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. 48 Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den. 49 Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.
Komu ze svých věřících přátel
můžeš v příštím týdnu pomoci,
aby vyšel
za svými nevěřícími známými?

Skutky 17,30 Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání. 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.
Římanům 2,12 Ti, kdo bez Zákona zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem, skrze Zákon budou souzeni. 13 Neboť u Boha nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo jej plní. 16 v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech.

Zjevení 20:14 A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. 15 A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

D06. Tvoje totožnost

Velmi Ti doporučuji knihu Neila T. Andersona: Vítězství nad temnotou, vydal Návrat domů, Praha 2004

Pojem „identita“ je pro českého člověka sice celkem běžný, ale když máme blíže vysvětlit, „co znamená“, ukazuje se jako významově docela zastřený. Ano, identita je „totožnost“. Co to ale představuje prakticky? Identita je odpověď na otázku, kdo jsem, a může mít celou řadu podob. Jmenuji se ___ ___. Jsem muž. Jsem manžel skvělé ženy. Jsem otec tří úžasných dětí. To, jak sám sebe vidíš teď,
pravděpodobně ještě nejsi
ten úplný a svobodný „TY“,
jak tě Ježíš zamýšlí…
Jsem profesionální trenér veřejného projevu a komunikace. A současně jsem dítě svého nebeského Otce − Stvořitele tohoto vesmíru. Jsem učedník Ježíše − živého Mistra a Pána, který je stále se mnou. Jsem součástí zvláštní skupiny lidí, se kterou živý Ježíš aktivně komunikuje a jedná − tedy živé církve. Jsem dědic Božího království.
Charakteristiky naší identity mohou být gramaticky formulovány i jinak. Skutečnost, že jsem obdržel Božího svatého Ducha, taky definuje kým jsem! Moji totožnost určuje i jasná biblická pravda, že pro Ježíšovu oběť jsou mi navždy, dokonale a nezměnitelně odpuštěny všechny špatné věci, které jsem kdy udělal! Dokonce jsou mi odpuštěny i špatné věci, které udělám teprve v budoucnu…!
„To je úžasné, Pane Ježíši, Tvoje oběť je fantastická!“

Vědomí, kým jsme, má obrovský vliv na naše myšlení, pocity i jednání,
a to ve všech sférách a situacích našeho života.

V předchozí lekci jsem Ti navrhl, aby sis vytvořil vlastní formulaci své identity, kým jsi v Pánu Ježíši, která Ti tak nějak vnitřně rezonuje, která je biblicky pravdivá a vnitřně Tě naplňuje i motivuje. Podařilo se Ti dát něco dohromady? Zopakuj si prosím tu svoji formulaci právě teď. Fascinuje mě, Pane Ježíši,
že když Ti odešlo
„mnoho učedníků“,
zeptal ses zbylých dvanácti:
„I vy chcete odejít?“
Jan 6,67
Ne kvůli mně, ale kvůli samému sobě, aby sis ji zase o kousíček hlouběji vštípil do svého srdce. Pokud svoji duchovní podstatu formulovanou zatím nemáš, vytvoř si aspoň provizorní verzi, na které budeš ještě pracovat. Je to moc důležité! Když svoji reálnou biblickou identitu vnitřně uchopíš a procítíš, změní to Tvůj život!
Zkušenost mi mnohonásobně potvrzuje, že nejhlubší biblické přesvědčení, které mě vnitřně opravdu proměnilo, jsem získal, když jsem investoval čas a úsilí do studia těchto témat přímo v Bibli. A to s modlitbou, aby mě živý Ježíš provázel a aby mi ukazoval důležité věci, které můj život promění zevnitř. Takovéhle vlastní studium si určitě udělej! Třeba Ti pomůžou odkazy POD TEXTEM TÉTO LEKCE.

Ještě jednou: Hluboce prožívané vědomí, kým jsme, má obrovský vliv na naše myšlení, na naše pocity i na naše vnější jednání, a to ve všech situacích našeho života! Nejen při duchovních rozhovorech. Vytvoř si vlastní formulaci
své identity,
kým jsi v Pánu Ježíši!
Vědomí, kým jsme, nám dodává vnitřní sílu a jistotu. Jistotou myslím spočinutí, pokoj. Jistota není arogance, tedy tvrdá povýšenost. Vědomí, kým jsme, nám dává vnitřní motivaci a svobodu k aktivitě.
Přitom naše identita není přímo závislá na tom, co děláme. Královský syn je královským synem, i když vůbec nic nedělá… Je to naopak: naše „dělání“ má být projevem nebo využitím naší identity! To znamená, že královský syn může dělat věci, které nikdo jiný než královští synové dělat nemůže. Současně tady platí, že když věci, které odpovídají tomu, kým opravdu jsme, začneme dělat, po nedlouhé době to mívá vliv na naše vnitřní prožívání té naší totožnosti.
Asi je důležité poznamenat, že naše identita sama o sobě není zárukou našeho „úspěchu“, či pojistkou naplnění našich snů. Samotná identita nám nedává ani žádnou zvláštní dovednost jako takovou. Dovednosti se musíme pilně učit − i jako královští synové! Identita nám dává oprávnění − zmocnění, abychom něco dělali, nebo naopak abychom něco dělat nemuseli.Když Pán Ježíš posílá učedníky,
nezaručuje jim,
že je všichni lidé přijmou!

Ze skutečnosti, kým opravdu jsme, vyplývají naše pravomoci a zodpovědnosti. V duchovní sféře to budou zodpovědnosti vůči Pánu Ježíši a v neposlední řadě i vůči nevěřícím lidem. A pravomoci? − Třeba i vůči duchovním mocnostem… Jasné a hluboké vědomí vlastní identity je pak kotvou naší duše; abychom vytrvali, když se leccos nedaří, a abychom zůstali pokorní a aktivní, i když se extrémně daří.

Pane Ježíši, život s Tebou je nádherný, radostný a nadpřirozený, i uprostřed tohoto porušeného světa…


Vřele Ti doporučuji knihu Neila T. Andersona: Vítězství nad temnotou, vydal Návrat domů, Praha 2004

Biblické odkazy k naší identitě v Ježíši

(Jde o ZKRÁCENÝ VÝBĚR! Chceš−li významné texty přidat, napiš mi)

Jsem s láskou přijat/a
Efezským 2:1,4−5 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy… Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!
Koloským 1:14 V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
Ve všem, co dělám, se snažím
vyhlížet Ježíšovo vedení
a Boží skutky.

Koloským 2:10 v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil.
Jan 15:15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Římanům 5:1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
1 Korintským 6:17−20 Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
1 Korintským 12:27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
Efezským 1:1,6 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.
Sofonjáš 3:17 Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“
Moje poslání je
ukázat jim nádheru
živého Ježíše.

Jsem v bezpečí
Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, že kdo slovo mé slyší a věří tomu, kdo mne poslal, má život věčný a na soud nepřichází, ale přešel ze smrti do života.
Římanům 8:1−5 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Římanům 8:31−39 Co k tomu dodat? Je−li Bůh s námi, kdo proti nám? 32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? 33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ 37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Naslouchej srdcem,
čili bez argumentace.

2. Korintským 1:21−22 Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh, který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku.
Galatským 5:1 V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha.
Koloským 3:1−4 Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici. Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. Až se ukáže Kristus, náš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.
Filipským 1:6 Jsem si jist, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, je dovede až do konce v den Ježíše Krista.
Filipským 3:20−21 my ale máme svou vlast v nebi, odkud očekáváme Spasitele − Pána Ježíše Krista. Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.
2. Timoteovi 1:7−9 Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy. Proto se nestyď za svědectví našeho Pána ani za mě, jeho vězně, ale v Boží síle se mnou snášej útrapy pro evangelium. Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Ježíši udělil před začátkem věků.
Ve Tvé blízkosti,
Pane Ježíši,
je síla pro překonávání
všech zklamání i proher.

Židům 4:14−16 Když máme tak úžasného velekněze − Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe − držme se pevně svého vyznání. 15 Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. 16 Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.
1. Janův 5:15 Kdo by vyznal, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. 16 A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. 17 V tom dosáhla láska při nás cíle, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. 18 Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nehřeší. Kdo se narodil z Boha, opatruje se, aby se ho ten Zlý nedotýkal.

Mám význam
1. Mojžíšova 1:26−27 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.Pán Ježíš se dívá,
co to PŘINESE!
Nikoli, co to nepřinese.

Žalm 8:2 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! 5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? 6 Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. 7 Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: 8 všechen brav a skot a také polní zvířata 9 a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách. 10 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Matouš 5:11−16 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. 13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. 14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. 15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. 16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Efektivně sloužit
můžeme pouze na základě
zmocnění Jím samotným.

Jan 15:15−16 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
Jan 17:20−23 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno − já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
1. Korintským 3:16 Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?
1. Korintským 13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Lidi u nás
v první fázi vůbec nezajímá
naše „správná nauka“.

2. Korintským 5:17−21 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. 19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. 20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
Efezským 3:12 V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.
Filipským 4:13 Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.

D05. Reprezentant spravedlnosti tohoto státu

Příležitostně dělám semináře a konzultaceveřejném projevu a komunikaci. Jednou se mi ohlásil doktor práv, pán po šedesátce, a svůj problém shrnul slovy: „Nemůžu se na sebe dívat v televizi. Pomůžete mi?“ „A co se vám na tom nelíbí?“ ptal jsem se. „No, připadám si tam, jako bych do pěti napočítat neuměl…“ shrnul rozpačité sebehodnocení.Skrze Ježíšovu oběť
jsi ve skutečnosti poklad!

Chápeš; po několika měsících velmi náročných soudních jednání někomu vyhraje velký případ, pak na něho před soudní síní číhají reportéři s kamerami, aby mu položili pár otázek, a on se na svoje vítězné povídání nemůže v televizi ani podívat, protože si tam připadá hloupě, divně.
Nejdřív jsem se na internetu několikrát kouknul na kratičké sestřihy jeho různých vystoupení a snažil jsem se vyhmátnout, co je v tom špatně. Při osobním setkání jsem mu pak sice poradil několik praktických prvků, aby při svém mluvení na kameru lépe „vypadal“, nicméně od začátku jsem jasně vnímal, že to jak působí navenek, je jen projevem čehosi hluboce vnitřního. „Myslím, že by vám pomohlo, pane doktore, kdybyste si v kontextu těch soudních věcí stručně formuloval svoje poslání, svoji identitu,“ pokusil jsem se o návrh. Když vážený pan právník moc nevěděl, co by ta jeho identita jako měla být, navrhl jsem mu: Ztotožňuji se
s odpovědí Tvých učedníků:
„Ke komu bychom šli,
Ty máš slova věčného života.“

Jan 6,68
„Řekl byste o sobě, že jste reprezentant spravedlnosti tohoto státu?“ „To zní dobře, celý svůj profesní život se o to snažím,“ usmál se. Požádal jsem ho tedy, aby se zpříma postavil, aby se mi podíval do očí a zvučným hlasem aby pronesl klíčovou větu své právě specifikované identity: „Jsem reprezentant spravedlnosti tohoto státu!“ Když se o to pokusil, poněkud zachmuřeně jsem pravil: „Podle toho, jak mi to říkáte, pane doktore, vám to moc nevěřím. Můžete do toho dát víc přesvědčivosti, odvahy, síly?“ Úctyhodný pan právník si to musel zkusit pětkrát nebo šestkrát za sebou, než jsem připustil: „Pomalu vám to začínám věřit.“ „A já to pomalu začínám cítit,“ dodal s objevným úsměvem.

Tušíš, proč Ti vyprávím tento příběh? Když jsem tu a tam účasten pokusů některých věřících o sdílení životodárné Dobré zprávy, která už po staletí docela radikálně mění životy milionů lidí po celém světě, někteří na mě působí, „jakoby do pěti napočítat neuměli“. Ta životodárná Dobrá zpráva
pochází přímo z Božího srdce!
(Tak si připadal můj právník, když se na sebe díval v televizi.) Přitom tihle křesťané, kteří se pokoušejí sdílet evangelium se svými nevěřícími přáteli, upřímně milují Ježíše! Někteří s Ním mají věci i hojně prožité a prostudované v Písmu. Nezřídka jsou to lidé i sekulárně (tedy světsky) vysoce vzdělaní, kteří umějí dobře mluvit na veřejnosti. A přece, když dojde na Ježíše a na skvělé poselství o Něm, cosi se v těchto úžasných Božích lidech hluboko uvnitř láme. Najednou i ve zcela osobním rozhovoru s jedním nevěřícím člověkem znejistí, vyjadřují se i podivnými slovy a často se svému protějšku ani zpříma do očí nepodívají.

„Jsem reprezentant spravedlnosti tohoto státu!“ nacvičoval si zkratku svojí profesionální identity můj právník. Jak je to s Tvojí identitou? Kým jsi Ty ve svém vztahu k lidem, kteří ještě neznají Pána Ježíše?
Z této lekce mám pro Tebe velmi důležitý DOMÁCÍ ÚKOL! Vytvoř si prosím vlastní formulaci své identity, kým jsi v Pánu Ježíši! Teď mi nejde o hromádku důležitých citátů z Písma. Chci Tvoje vlastní vyjádření, o němž jsi vnitřně přesvědčen. Pokud jsem v rozhovoru
dosáhl „spojení“,
pak téma o Bibli
vůbec není problém!
Přeji si formulaci, která je ze Tvého pohledu pravdivá, která Tebe samotného inspiruje, vnitřně naplňuje, uspokojuje a taky motivuje.
„Jsem reprezentant spravedlnosti tohoto státu!“ To není věta, kterou by můj právník měl nahlas říkat někomu u soudu nebo do tváře televizních reportérů. Tuhle větu měl za úkol říkat sobě samému! Aby si ujasnil svoji identitu, aby ji vnitřně uchopil.
Jakmile si dáš dohromady formulaci svojí identity, další Tvůj úkol bude, aby sis ji vštípil hluboko do svého nitra. Tvoje vědomí, kým jsi, totiž formuje Tvoje myšlení, Tvoje pocity i Tvoje jednání.

Pane Ježíši, Tvoje identita, kterou ji měl jasně formulovanou a pevně uchopenou, Ti umožnila, abys s pokorou snášel lidský obdiv a s pevností taky urážky a útoky.

D04. Jak se udržuje zápal

Setkal ses někdy s křesťanem, který kdysi býval aktivní a třeba i přivedl několik lidí k Pánu Ježíši? A setkal ses s tímhle člověkem po pár letech s překvapením, že je teď rezignovaný a pasivní? Proč myslíš, že někteří Boží lidé ztrácejí zápal, přestože viděli i velké Boží skutky? Co bys jim poradil jako prevenci, aby se něco takového nestávalo? Kde můžeme dlouhodobě čerpat motivační šťávu pro kontakt s nevěřícími?Je−li kdo v Kristu,
je nové stvoření,
staré věci pominuly,
hle, je tu všechno nové.

(2. Korintským 5,17)

Pokud jde o příčiny

  1. U některých jsem viděl, že přestali aktivně a tvořivě žít s Pánem Ježíšem! Byli natolik zahlceni službou, že se jejich duchovní život stal jen rutinou kdesi v pozadí. Povrchnost ve vztahu s živým Ježíšem je učinila velmi zranitelnými!
  2. Jiní všeho nechali, protože prožili zklamání, zneuznání, zranění, útok apod. Mám na mysli hlavně od lidí v křesťanských kruzích.
  3. Samostatně vypichuji zklamání sami ze sebe: Opakovaný neúspěch ve službě bez správného vyhodnocení příčin, nedostatek osobního růstu, opakovaný hřích nebo selhání, někdy tajný hřích, který vyšel najevo…
  4. Další podlehli zátěži života: Práce, rodina, stavba domu, nemoci. Sem patří hlavně nejasné osobní priority. Měli dojem, že nemají čas a tak přestali přijímat podněty, až úplně ztratili duchovní orientaci.
  5. U některých bych za důvod rezignace označil „duchovní infekci„. Poddali se prostředí, které žilo v kritice a negaci bez výhledu.
    Kdyby s námi neměla být
    tvá přítomnost,
    tak nás odtud nevyváděj!

    (2. Mojžíšova 33,15)

Kde tedy můžeme čerpat šťávu pro svůj život s Pánem Ježíšem a pro účinný kontakt s nevěřícími? Zvláště bych vypíchl tyhle položky:

  1. Aktivní kontakt s Pánem Ježíšem. Potřebujeme být s Ním v intenzivním spojení, stále čerpat od Něho. Přitom to bývá hlavně o zaměření naší mysli na Ježíše a na Jeho vizi, na Boží slovo. Ve všem, co děláme, se snažím vyhlížet Ježíšovo vedení a Boží skutky. Velkým zdrojem povzbuzení jsou pak moje vlastní prožité zkušenosti.
  2. Významný vliv na nás mají lidé. Jsme v kontaktu s lidmi plnými naděje a dobrého ovoce pro Boží slávu a pro záchranu druhých? Jsou to lidé, kteří sami stále rostou a zkoušejí nové věci? Občas jsem slyšel výroky typu: „Přátele si můžu vybrat, ale bratři jsou mi dáni.“ Já vím, že to někdy není snadné. Nicméně, od zdravých lidí, kteří nejsou ochotni měnit své negativní postoje, se dneska rychle vzdaluji…
    Naše úzké a trvalé
    spojení s Ježíšem
    je nevyhnutelný základ
    efektivní služby.
  3. Když se dívám na roky své služby, vidím, že pro každé období měl Pán Ježíš připravené silné motivující zdroje. Především to byli lidé, kteří nás mimořádně obohatili a povzbudili. Někdy v podobě dlouhodobé spolupráce nebo formou mentoringu, jindy jen jednorázovým setkáním, které nás v danou chvíli nasměrovalo. Významnou roli pro nás sehrály různé knížky, videa a zvukové nahrávky. Dobré zdroje potřebujeme s přiměřenou aktivitou vyhledávat, modlit se za ně a hlavně využívat, co je k dispozici.
  4. V kategorii udržování zápalu nemůže chybět odpočinek. Asi tušíš, že jsem velmi činorodý člověk. Přišel jsem ale na to, že hledání odpočinku až, když se cítíme úplně vyčerpaní je velkou zpronevěrou správcovství našeho života. Boží řád stvoření nám jasně říká, že odpočinek má být plánovitý! Přijde−li čas, je třeba odpočívat. I když ještě necítíme úplně extrémní únavu.Ručím ti za to,
    že tvůj vlastní život
    bude nesrovnatelně
    bohatší, radostnější a plodnější!
  5. Teď se možná podivíš. Obrovským zdrojem energie pro Ježíšova učedníka je poslušnost! Přirozeně se mi nechce jít ven a komunikovat s nevěřícími lidmi o Ježíši! Když ale vyjdu, energie se dostaví, nápady přijdou. Pak už je to inspirující a povznášející dobrodružství. A to bez ohledu na výsledek! Pamatuj: Živý Ježíš tam venku na Tebe čeká! Tam Ho poznáš jako nikde jinde!

Ještě jednou rychlé shrnutí: (1) aktivní kontakt s Pánem Ježíšem (2) lidé, s nimiž pobýváme (3) zdroje (4) odpočinek a (5) poslušnost Ježíše…
Moje identita musí být odvozena
od Ježíšovy identity.

Občas si říkám: Chci si žít svůj malý pohodlný život? Nebo raději ten velký, Ježíšův, který nese Boží ovoce, sahající až do věčnosti? Nejde o to samým zápalem vyhořet. Ale v poslušnosti Ježíše přivést do Božího království co nejvíc lidí…

Pane Ježíši, prosím dej nám dobře rozumět a vnitřně prožít, jak významné to je přivádět lidi k Tobě. Dej nám k tomu radostný zápal vycházející z Tvojí lásky.

D03. Naslouchám živému Ježíši

Pán Ježíš své učedníky ujišťuje, že Jeho odchod pro ně bude lepší (Jan 16,7), než když je fyzicky s nimi. Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. (Jan 14,26) Duch svatý vás uvede do veškeré pravdy, bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít. (Jan 16,13) A řada dalších výroků… Těsně než se od nich vznese do nebe, Pán Ježíš říká: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28,20)Jedním z cílů Discovery
je vnímat Ježíšovu blízkost.

Pán Ježíš je nejen nějaké všudypřítomné a vševědoucí „fluidum“. On je aktivní! Ukazuje nám cestu, mluví k nám a zmocňuje nás. Působí i na nevěřící lidi, s nimiž se setkáváme. Vstupuje do jejich životů, všelijak je oslovuje a ovlivňuje, i když oni to nedokážou pojmenovat. (Lekce 011)
Pravda Božího slova je extrémně důležitý základ, který potřebujeme za každou cenu úzkostlivě chránit! Pokud nám z té pravdy ale vypadne živý Ježíš a naše každodenní osobní spojení s Ním, pak nám zůstane jen intelektuální „víra“, která má pramalý vliv na reálný život…

Už starozákonní Mojžíš nesmírně stál o Hospodinovu přítomnost: Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“ Mojžíš mu řekl: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!Hluboký vztah s Ježíšem
utváří naši identitu.
Z ní pak vyplývá
i naše iniciativa.
Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne−li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“ (Exodus 33,14−16) Mojžíš si klade podmínku, aby Hospodinova přítomnost byla pro ně odlišujícím znakem ve srovnání s kterýmkoli jiným národem na světě!
I na bezprostředních následovnících Pána Ježíše bylo poznat, že „bývali s Ježíšem„. (Skutky 4:13) Dalo se to vidět na jejich proměněných životech a taky na jejich smělosti a dovednosti při sdílení Ježíše, na jejich znalosti Božího slova.

Víš, lidi v naší době v první fázi vůbec nezajímá naše „správná nauka“. Na prvním místě pečlivě sledují naše reakce, naše prožívání různých životních situací, náš způsob myšlení, naše vztahy… Když v těchto oblastech zachytí těžko pojmenovatelné znaky přítomnosti živého Ježíš, ptají se už přímo na ty hlubší věci! „Pavle, kde berete tu sílu?“ řekla mi jedna paní. „Zavolejte Pepu, on se pomodlí a mašina se rozjede,“ říkávali ve fabrice docela vážně o jednom bratrovi, který byl známý svým praktickým kontaktem s Ježíšem.Sám Jirkovi nadšeně říkej,
co jsi v Bibli četl včera
a jak Tě to posunulo.

Pán Ježíš je přítomný tady a teď, když se díváš na toto video. Pán Ježíš je přítomný u každého Tvého rozhovoru s člověkem, který ho ještě nezná. V průběhu rozhovoru Pánu Ježíši naslouchej. On Tě vede! Někdy se velmi prakticky Pána Ježíše ptám, ke komu si přisednout, a jak ho oslovit. Jindy tomu s modlitbou nechávám volný průběh. Když ale vnímám jakési vnitřní „puzení“, jdu za tím.
Různí křesťané naslouchají živému Pánu Ježíši různým způsobem. Někomu se vybaví určitý biblický text. Pro někoho je to tak, že na modlitbách přichází jasná myšlenka; buď jako odpověď na otázky přímo v modlitbách kladené, nebo když prožíváme blízkost Pána Ježíše dlouhodobě, můžou to být podněty i mimo hranice našich otázek či potřeb. Pro řadu křesťanů Boží odpověď přichází v rozhovoru s dalšími křesťany. Pro každého to může být trochu jiné. Nicméně Boží hlas nikdy nepůjde proti psanému Božímu Slovu! Takže pilné studium je tu moc důležité! Ideální je učit se Boží slovo zpaměti − aby nám Duch Svatý měl co připomínat…

K této lekci přikládám sérii biblických textů, které odrážejí rozmanité situace Božího rozmlouvání s různými biblickými postavami v rozličných historických obdobích.Lidé se rádi naučí
víc spoléhat na moje vysvětlení,
než aby svoje objevy
hledali přímo v Bibli.
A to je problém!

1) Dej si teď chvíli ticha a samoty a jednotlivé odstavce si pomalu s modlitbou, opakovaně pročítej. Sleduj, jak Pán Ježíš či Bůh oslovuje své lidi. Případně si přidej další odkazy, které jsou v tom pro Tebe vzácné. Pamatuj, že podstata naslouchání živému Ježíši spočívá v naší celostní oddanosti Jemu, v soustředění na Něho a na Jeho Slovo (nejen, když něco potřebujeme nebo když si nevíme rady).
2) S parťákem se sdílejte, které z těch textů jsou pro vás nejcennější a jak konkrétně je můžete uplatnit.

Pane Ježíši, prosím, otevři naše srdce, abychom vnímali Tvoje konkrétní oslovení, jak je právě teď kdo z nás potřebuje.




Biblické odkazy k tématu naslouchání živému Ježíši

Pán Ježíš své učedníky průběžně připravoval, že s nimi nebude přítomen fyzicky. Současně je ujišťoval, že s nimi zůstane až do skonání tohoto věku (Matouš 28,18−20):
Matouš 16:21 Od té doby Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí… mnoho vytrpět… být zabit a třetího dne být vzkříšen.
Jan 14:18 Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám.
V kontaktu s Jirkou
naslouchám
ve dvou rovinách…

Jan 14:26 Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
Jan 16:13 Duch svatý vás uvede do veškeré pravdy, bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít.
Jan 10,27 Moje ovce slyší můj hlas.
Matouš 28:20 JÁ JSEM s VÁMI PO VŠECKY DNY až do skonání tohoto věku.

Věnuj chvíli tichému pročítání následujících biblických citátů. Sleduj, jak Pán Ježíš či Bůh Otec touží k nám mluvit aktuálním a srozumitelným způsobem. Označuj si pasáže, které se tě zvláštním způsobem dotýkají, dávají Ti naději, které by sis přál prožít… Případně si přidej další odkazy, které jsou pro tebe vzácné. Pamatuj, že podstata naslouchání Ježíši spočívá v celostní oddanosti Jemu, v soustředění na Něho a na Jeho Slovo.
S parťákem se pak sdílejte, které z těch textů jsou pro vás nejcennější a jak konkrétně je můžete uplatnit. Čísla před jednotlivými citáty vám ve sdílení pomůžou.Ježíšova vláda
nám dává sílu a radost
překonávat překážky.

    (1)     Genesis 3,8 (Adam a Eva) …uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku…
    (2)     Židům 1,1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu… 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem…
    (3)     2. Mojžíšova 33,14 (Hospodin Mojžíšovi) Odvětil: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“ 15 Mojžíš mu řekl: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! 16 Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne−li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“
    (4)     Jeremiáš 33,3 Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“
    (5)     Žalm 27,8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
Nemůžeme nemluvit o tom,
co jsme viděli a slyšeli.

(Skutky 4,20)

    (6)     Jan 14,26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
    (7)     Žalm 143,5 Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou, 6 rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země. 7 Pospěš, odpověz mi, Hospodine… 8 Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši… 10 Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!
    (8)     Žalm 16,11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
    (9)     Žalm 63,7 Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek, 8 že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám. 9 Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.
    (10)     Přísloví 30,5 Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. 6 k jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
Zdá se, že i Ježíš potřeboval
nahlas slyšet otcovské:
„Ty jsi můj milovaný Syn,
v tobě jsem našel zálibu.“

Matouš 3,17

    (11)     1. Samuelova 3,1 Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. v těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. 4 Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: „Tu jsem.“…10 a Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ 11 Hospodin řekl Samuelovi: „Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší.“
    (12)     Žalm 73,23 Já chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, 24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. 25 Koho bych měl na nebesích? a na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. 2 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
    (13)     5. Mojžíšova 30,14 Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.
    (14)     Žalm 119,97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. 103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104 z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. 105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Na co se ve skutečnosti ptá?
    (15)     Jan 14,21 Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. a kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“ 23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
    (16)     1. Janova 2,5 Kdo zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. 6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. 24 Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane−li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci.
    (17)     Židům 5,12 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. 13 Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. 14 Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.
Tvoje vědomí, kým jsi,
formuje Tvoje
myšlení, pocity i jednání.

    (18)     1. Petrova 3,15 Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal (nebo doptával se) o naději, kterou máte,
    (19)     Skutky 15,28 Neboť tak usoudil Duch Svatý i my
    (20)     Matouš 18,20 (Ježíš) Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich.
    (21)     Matouš 28,20 (Ježíš) Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.
    (22)     Židům 2,1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.
    (23)     Zjevení 3,3 Rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání. Nebudeš−li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.
„Až na věky ti budeme vděční,
že jsme teď tady…!“

    (24)     2. Petrova 1,12 Proto vám hodlám ty věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzeni v pravdě, kterou jste přijali. 13 Ale považuji za správné probouzet vás napomínáním, pokud přebývám v tomto těle;
    (25)     5. Mojžíšova 8,2 Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil… 3 Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. 5 Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna. 6 Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát.
    (26)     Žalm 106,12 a ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, 13 rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

Za krátkou dobu
bylo kolem apoštola Pavla
několik generací učedníků.
    (27)     Zjevení 2,5 Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne−li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš.
    (28)     Římanům 12,2 a nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.

TVOJE VLASTNÍ DALŠÍ ODKAZY

Pamatuj, že základem pro naše naslouchání živému Pánu Ježíši vždycky musí zůstat psané Boží slovo − Bible! Proto se povzbuzujeme k pilnému každodennímu čtení Bible a důležité pasáže se učíme zpaměti.

D02. Hlavně nebuď sám sebou

Představ si reálný příběh, který se opravdu stal. Zakomplexovaný koktavý kluk těžce z‑z‑zadrhává v řeči. Je mu šestnáct roků. Pozvali ho jako pomocníka na pobyt pro děti. Mimo jiné tam dostal úkol: V celodenní hře budeš hrát krále! „To n‑n‑nemůžu…! J‑j‑já n‑n‑na t‑t‑takové věci n‑n‑nejsem…“Při vyprávění mého „svědectví“
ve skutečnosti nejde o mě,
ale o živého Ježíše!

„Vůbec nemusíš mluvit. Děcka budou chodit po stanovištích a nosit ti různé věci. Ty se na ně usměješ a pokyneš jim k dalším úkolům.“ Po chvíli přesvědčování jsem tu úlohu krále přijal… :‑) A sám jsem byl překvapen. Docela mi to šlo − být laskavým králem! Světe div se, přestože to nebylo v zadání, v roli krále jsem dokonce i mluvil! Blahosklonně, d‑důstojně, p‑p‑pomalu. Své poddané jsem laskavými slovy posílal na další stanoviště.

Domnívám se, že takovéto příležitosti se podílely na mém postupném vnitřním uzdravení; na mojí proměně.
Pán Ježíš říká: „Chce‑li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji.“ (Matouš 16,24‑25)Osobní blízkost Pána Ježíše
mě zmocňuje k nesení ovoce
tam venku v kontaktu s lidmi.

J‑j‑já jsem chtěl „z‑z‑zachránit svou duši“! Se svým z‑z‑zadrháváním bych se v roli krále jen z‑z‑znovu ztrapnil; jako už t‑t‑tisíckrát předtím. A celou hru bych pokazil… Namísto „záchrany své duše“ jsem šel do rizika, že se znovu ztrapním. Hodně vzdáleně se dá říct, že jsem zahubil svoji duši. Dneska chodím do mnohem větších rizik. Být s nevěřícími pro mě zpočátku znamenalo „zahubit svou duši“. Když rozmlouváš s někým, kdo tě mezi ostatními přímo prohlásí za náboženského fanatika − to je tak trochu „zahubit svou duši“. Učit se nové věci − a s nejistým výsledkem je zkoušet v kontaktu s nevěřícími lidmi − to je „zahubit svou duši“. Bylo to, jako by mi Pán Ježíš řekl: „Hlavně nebuď sám sebou!“ Naopak − zapři se! Zahub svoji duši − kvůli mě! Tím nejen zachováš svoji duši, ale zachráníš i mnoho dalších.
To je největší hloupost, kterou křesťané dělávají: Chtějí zachovat svoji duši, chtějí zůstat sami sebou. Pán Ježíš říká: „Kdo zahubí svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.“ Zahub svoji duši! Uvolni se ze železné košile svého domnělého bezpečí, ze svých dosavadních představ o sobě samém. Z nedostatečných představ o Ježíši a taky ze špatných představ o lidech, které máš oslovit!„Najednou jsem jaksi nevěděl,
co mu mám říct dál,“
přiznal mi letitý věřící.

Pán Ježíš říká: „Zapři sám sebe.“ Ty už nejsi! ‑ To je zapření. Já nejsem! Kdybych tehdy (a ještě mnohokrát potom) „zachránil svou duši“ a nehrál tu roli krále, možná bych dodnes seděl kdesi v koutě jako zakomplexovaný koktavý kluk. Podoba, v jaké jsem sám sebe viděl v té chvíli, to ještě nebyl ten úplný Pavel, jak ho Ježíš zamýšlel! To byla jen jeho limitovaná karikatura. Tu karikaturu bylo třeba zapřít − ignorovat. (Pán Ježíš na mě stále pracuje…!)
To, jak sám sebe vidíš teď, pravděpodobně ještě nejsi ten úplný a svobodný „TY“, jak tě Ježíš zamýšlí! Ty jsi ve skutečnosti ‑ skrze Ježíšovu oběť − poklad! V Ježíši jsi někým mnohem bohatším, větším, mocnějším, dovednějším, než jak si právě teď připadáš. K tomu navíc máš Ježíšovo velké povolání získávat mu učedníky a v zádech máš Mistra, který je stále s Tebou!„Řeknu Ti to na rovinu:
Ježíš na Tebe čeká,
až mu to řekneš…“

Pane Ježíši, prosím pro své přátele, kteří koukají na tato videa, za odvahu a poslušnost, aby podle Tvého povolání zapřeli sami sebe a vyšli za Tebou i v oblasti účinného získávání dalších učedníků − pro Tvoji slávu a pro záchranu mnohých. A moc Ti děkuji za ty, kdo už vycházejí…

D01. Sytím se tvou blízkostí…

Přemýšlím, z čeho vychází naše služba. Zvláště služba lidem, kteří zatím neznají Pána Ježíše… Přijetí nebo nezájem? Otevřenost nebo odmítnutí? Pozornost nebo hluchota? To jsou věci, které silně zasahují do naší motivace, jestli budeme někomu z nevěřících něco sdílet a jakým způsobem to budeme dělat. Pozorování a zkušenost mi ukazuje, že celý motivační základ pro službu musí stát na našem osobním vztahu s Pánem Ježíšem. Skutečný hluboký vztah s Ním utváří naši identitu a z ní pak vyplývá i naše iniciativa a reakce na různé okolnosti a události.
Pane Ježíši, děkuji Ti,
že máš pro nás
nejen skvělou záchranu,
ale taky skvělé poslání!

Když se svojí milované Danielce − to je moje manželka − zadívám do očí, vidím nádhernou hloubku její duše, vidím její vnitřní krásu, vidím poklad, kterým je. Je pro mě nesmírně inspirující, povznášející. Vztah s ní je pro mě obrovská síla.
Mnohem víc to platí, když se zadívám do očí svého milovaného Přítele − Ježíše. Vidím úžasnou nádheru, bohatství, lásku a všechny nejlepší vlastnosti, jaké si lidská rasa dokáže představit… „Dej se mi ještě více poznat, prosím. Ze svého Slova, přímými prožitky a osloveními, pozorováním Tvých činů v mém vlastním životě i v životech jiných lidí…“

Pán Ježíš říká (Jan 15,4−5): „Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává−li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“
Jedna strana mince:
„Jsem Jeho nové stvoření.“
A druhá: „Jsem vyslancem
Jeho nebeského království.“
Osobní blízkost Pána Ježíše mě zmocňuje k nesení ovoce v kontaktu s lidmi. Když je ON Jedničkou mého myšlení, mých emocí, mého rozhodování a vůbec života, pak si Ho doslova vychutnávám; výsledkem je tolik „energie“, že s ní nemůžu sedět doma nebo jen ve společenství, kde je mi (snad) dobře. Když jsem plný Ježíše, přirozeně mám potřebu vyjít mezi lidi, kteří Ho ještě neznají, spojit se s nimi a Ježíše jim přinést…

„Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce.“

Když ve svém nitru žiješ s Ježíšem opravdu natěsno, pozná se to i navenek. Tvůj blízký život s Ježíšem poznají i tvoji kamarádi, kteří s Ním zatím nemají nic společného! Přátelství s živým Ježíšem nás totiž vnitřně obohacuje, dodává nám sílu, kterou nikde jinde nenajdeš, přidává i citlivost, nápaditost a taky vytrvalost. Hluboké osobní poznání Ježíše a prožívání jeho blízkosti formuje naše myšlení, naši identitu − naše vědomí, kým jsme a jakou máme hodnotu.
„Tvůj nejlepší kámoš
si brzy všimne,
že jsi trochu jiný.
Co mu řekneš,
když se zeptá, čím to je?“
Osobní kontakt s živým Ježíšem a hluboká oddanost Jemu nás vnitřně uzdravuje a osvobozuje − od naší minulosti, od nás samotných, od našich strachů a špatných pohledů na sebe, od našich chyb a hříchů, od zklamání z toho, co jsme udělali nebo neudělali a co se povedlo nebo nepovedlo
Osobní oddanost Ježíši nás činí plodnými − neseme hojné ovoce. Osobní kontakt s Ježíšem nám taky ukazuje cestu, vždyť On je stále s námi − pokud jsme ho přijali jako svého Zachránce a Pána!
Když se takhle zadíváš do Ježíšových očí, když v Něm spočineš, když do hloubky své duše přijmeš identitu Božího dítěte, kterou Ti dává, všimneš si pak, že Ježíš se zamilovaně dívá do tvých očí, jako se velký táta dívá do očí svého dítka. On se na Tebe dívá jako na skutečný poklad, za který sám zaplatil nejvyšší možnou cenu…

„Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce.“

Ježíš vidí víc než jen
momentální skutečnost
trapného kecálka…
Naše praktické dovednosti v kontaktu s lidmi jsou moc důležité. Chci Ti tady v Mostech k lidem pomoci je rozvíjet. Naše rozhodnutí jít ven a spojit se s lidmi, je taky moc důležité. Stále Tě v tom budu povzbuzovat. Nicméně naše úzké a trvalé spojení s Ježíšem je nevyhnutelný základ toho všeho.

Pane Ježíši, děkuji Ti za Tvůj příslib, že jsi s námi po všechny dny!

C28. Evangelizace věřících?

Prima usměvavá dívčina, tady ji pojmenuji „Tereza“, chodila do mládeže a byla zapojená do různých služeb. Na jedné akci jsme si chvilku povídali. Byla moc milá, ale kdesi hluboko jsem vnímal, že tam něco nehraje. V nějaké chvíli jsem se jí přátelským tónem zeptal: „Promiň, Terko, mám možná trochu divnou otázku: Myslíš že Ti Bůh už odpustil všechny Tvoje špatné věci, všechny hříchy?“ Ve svých rozhovorech
mám jasný cíl.
Současně s tím
se ale přizpůsobuji kontextu.
„Já nevím,“ povzdechla si Terka a její úsměv poněkud povadl. „Na čem myslíš, že to závisí? Jak může někdo dosáhnout toho, aby měl odpuštěno a aby pak rozvíjel čistý vztah s Ježíšem?“ „Když Mu bude dobře sloužit?!“ podívala se na mě s otazníkem v očích. Vyměnili jsme si ještě pár vět, pak jsem vytáhl kartičku a nakreslil jí náš známý Most přes propast. „Kde v tom obrázku vidíš sebe?“ zeptal jsem se. „Nevím, kde jsem, ale určitě chci být tady – s Ježíšem, s Bohem!“ „A už jsi Ho požádala ve smyslu: Ježíši, prosím přijď do mého života, odpusť mi všechno špatné a veď mě?“ „Nevím o tom. Takže asi ne.“ „Brání něco, abys Ho pozvala právě teď?“ A Terka se na místě krásně odevzdala Pánu Ježíši. Pokud máš podobnou zkušenost, tak si možná dovedeš představit ty Terčiny šťastné oči. A během pár desítek minut svoji čerstvou zkušenost odvyprávěla několika dalším mladým lidem.

Někdy na tréninku míváme
„POZDNÍ SBĚR“;
to jsou zprávy,
které se k nám dostanou
po delší době.
Proč Ti vyprávím tento příběh? Terka totiž není jediná svého druhu! Často se mezi věřícími se vší laskavostí pohybují krásní charakterní usměvaví lidé různého věku, kteří Pána Ježíše do svého života zatím nepozvali! A někteří z nich upřímně nevědí, ŽE by to měli udělat a JAK by to měli udělat. Jejich úsměv a ochota k obětavé službě se pro nás i pro ně samotné stávají clonou, se kterou se spokojíme. Vždyť jsou tak milí a ochotní. A někdy jsou to lidé z křesťanských rodin, kteří by přece měli vědět všecko důležité! Ukazuje se ale, že i oni potřebují srozumitelně slyšet jasnou Dobrou zprávu a hlavně osobní výzvu, aby Ježíše pozvali, aby se Mu odevzdali a následovali Ho.

Možná se někdy brzy ocitneš v podobné situaci: Na jedné straně vidíš úsměv a pilnou službu v křesťanském prostředí, ale kdesi hluboko cítíš, že tam něco nehraje. Dneska se nezdráhám se vší pokorou co nejdřív vyslovit otázku: Myslíš že Ti Bůh už odpustil všechny Tvoje špatné věci – všechny hříchy?“ Někdy slyším křesťanskému uchu příjemnou odpověď: „Myslím, že jo.“ Nebo i docela přesvědčivé: „No jasně!“ Tuhle odpověď sice slyším rád, ale po různých zkušenostech se s ní rozhodně nespokojím! Ptám se dál: „To je skvělé! A jak toho můžu dosáhnout já, abych měl odpuštěné všechny hříchy?“ Od řady křesťanů slýchám,
že si tak nějak přejí,
„aby uvěřili noví lidé“.
Jestliže mluví o Ježíši, o jeho oběti a že bych Ho měl nějak „přijmout“, je to nádhera a můžeme se radovat spolu! Nezřídka ale slyším něco o dobrém životě, o službě, o polepšení a tak. Tady jsem se naučil nevyslovovat negaci! Neříkám, že to, co říká, je špatně. Podle možností vytáhnu kartičku s tužkou: „Už jsi viděl/a tenhle obrázek?“ Kreslím a stručňoučce povídám. Někdy zdůrazním položky, které nás k Bohu určitě nedovedou a pak se ještě doptám: „Kde v tom obrázku vidíš sebe?“ Ukáže-li vpravo, že s Bohem nebo s Ježíšem, bez rozpaků zopakuji svoji otázku: „Jak se ti podařilo se tam dostat?“ A nechám si to vysvětlit. Případně podle situace přidám svůj vlastní příběh. Samozřejmě, je-li to potřebné, dojdu k některým kratičkým biblickým pasážím. Když je odpověď jasná ve prospěch odpuštění výhradně v Ježíšově oběti, pokračuji ve smyslu: „To je fakt super! Máš kolem sebe kamarády, kteří by něco takového taky potřebovali? Třeba úplně nevěřící!“ A snažím ho naučit, jak to předávat dalším lidem.

Ach, Pane Ježíši, kolik krásných a přitom poněkud oklamaných lidiček i dlouhá léta žije v různých společenstvích, aniž by plně přijali Tvoje odpuštění a s ním Tvoji radost a jistotu. Otevři nám oči a srdce prosím, abychom k nim s láskou a odvahou přistupovali a vedli je opravdu k Tobě!

C27. Tři židle pro náboženského Jirku

Mosty k lidem jsou mnohokrát vyzkoušené především s ateisty a agnostiky. Jak ale sdílet Ježíše náboženským lidem? Kdybychom negovali jejich výroky, prohlásí nás za sektu. To bývá jejich nejjednodušší obrana. A tak se snažíme nábožným lidem nabídnout něco víc, než co si myslí, že mají. Kromě citátů z Písma potřebují slyšet i naše příběhy ze života s Ježíšem, jak k nám mluví a prakticky nám pomáhá.Chceme,
aby podstata byla BIBLICKÁ,
dostatečně JEDNODUCHÁ
a snadno PŘEDAVATELNÁ
i dalším lidem.

Trychtýř je univerzální začátek. V bleskovém příběhu dojdeme k otázce: „Jak to máš s Ježíšem ty?“ Tady obvykle vyslechneme něco o babičce nebo o rodičích, kteří našeho Jirku vodili do kostela. „Víš, moc mi pomohla jedna ilustrace.“ A následuje kreslení mostu přes propast, až po příklad modlitby: „Ježíši, prosím přijď, odpusť mi a veď mě. Řekneš Ježíši něco takového právě teď?“ Nábožný člověk si to obvykle musí „promyslet“ nebo Ježíši „něco takového už řekl“ nebo Mu to „říká každý den“ – v Otčenáši: „odpusť nám naše viny“.

Tady pomáhá nakreslit další jednoduchý obrázek: „V Bibli je moc zajímavá zmínka o třech typech lidí. (Pro Tvoji informaci: 1. Korintským 2,14‑3,3) Jeden si svůj život řídí sám a Ježíš je úplně mimo jeho pozornost. Druhý typ sice Ježíše nějak do svého života zahrnul, ale spíš okrajově. Teprve třetí předal Ježíši vedení svého života, následuje Ho a poslouchá. Který z těch kruhů představuje tvůj život?“ Nábožný Jirka se většinou identifikuje s druhým kruhem, tedy že Ježíš je v jeho životě „nějak“ přítomen. „A který kruh by sis pro svůj život ideálně vybral?“ Nebuď překvapen, když si náboženský Jirka zvolí třetí kruh! „To je super! Tak Mu řekni: Ježíši, prosím přijď do mého života, odpusť mi všechno špatné a buď mým Pánem.“ V případě nábožného Jirky záměrně použiji silnější formulaci: „Buď mým Pánem.“ Nejen „veď mě.“ Když si Jirka vybere třetí kruh, je to ideál. Některý Jirka chce ale zůstat, kde právě je – ve svém druhém kruhu. Tady je dobré zkusit prezentaci BOSSe ve smyslu, že podle svatého Písma tohle získá každý, kdo Ježíše udělá svým BOSSem – čili Pánem. Po vysvětlení BOSSe se Jirky znovu zeptám: „Chceš říct: Ježíši, prosím přijď do mého života, odpusť mi všechno špatné a buď mým Pánem?“Známe situace,
kdy se čerství věřící
ke sboru ochotně připojí!

Některý nábožný Jirka říká, že v tom třetím kruhu už je, protože se modlí nebo proto, že chodí do kostela. „A myslíš, že ti Bůh už odpustil všechny tvoje špatné věci?“ Jen výjimečně někdo řekne jasné ano. Když tu a tam někdo ano řekne, reaguji: „To je skvělé! A jak jsi toho odpuštění dosáhl?“ Tady vyslechnu něco o zpovědi, o rozhřešení, o dobrých skutcích a tak. „Hm, to je zajímavé. V Písmu svatém je tento postup, jak odpuštění hříchů získat.“ V Bibli nebo v mobilu mu otevřu 1. list Janův 1,7-9 a nechám to Jirku nahlas přečíst: Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. „Jirko, co nás ‑podle tohoto textu‑ očišťuje od každého hříchu?“ „Krev Ježíše, Božího syna!“ „A jak můžeme ‑podle tohoto textu‑ to odpuštění hříchů získat?“ „Když své hříchy vyznáváme.“ Pro jistotu ještě dodám: „Moc důležité mi taky připadá, kdo nám ‑podle tohoto textu‑ hříchy odpouští? – Je to Bůh, který je věrný a spravedlivý! Jirko, vyznal jsi už své hříchy přímo Bohu, který nám je pro Ježíšovu oběť odpouští!“Absolventům tréninku
poskytujeme konzultace
pro službu nevěřícím lidem.

Pobožný člověk často mluví o svých dobrých skutcích, kvůli nimž doufá, že mu snad bude odpuštěno. „Víš, Jirko, dobrých skutků si Pán Bůh moc váží! Přečti si ale, co píše Svatý Pavel v listu Efezským 2,8-9: Jste zachráněni milostí skrze víru; ta záchrana není z vás, je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. A dál tu svatý Pavel říká (Efezským 2,10), že jsme byli k dobrým skutkům stvořeni! Dobré skutky jsou naším posláním nikoli zásluhou pro záchranu!“
Náboženského Jirku v každém případě pozveme na Discovery, aby byl i nadále vystavován Božímu slovu a životu Ježíšových učedníků. A hlavně se za něho modlíme.

Pane Ježíši, zjev se prosím upřímným nábožným Jirkům, aby svoji naději záchrany – i svůj současný život – stavěli pouze na Tobě samém.

C26. Dynamická rovnováha

Mnohokrát jsem měl možnost sledovat různé křesťany, jak se pokoušeli sdílet Ježíše s nevěřícími lidmi. Je skvělé, že se pokoušejí! V tom je moc povzbuzuji. Pozorování mě inspirovalo k rozvaze, že ve své komunikaci s nevěřícími potřebujeme něco, čemu říkám

DYNAMICKÁ ROVNOVÁHA.

Dynamická rovnováha znamená, že ten poměr jednotlivých složek se může průběžně vyvíjet, ale žádná by neměla chybět.

a) Mluvení / naslouchání

Na tréninku se učíme tak zvané „neredukovatelné minimum“ základních nástrojů. (Připomeň si ho ve stejnojmenné lekci na tomto webu.) Neredukovatelné minimum znamená co nejmenší sadu co nejjednodušších osvědčených nástrojů, které se naučíme zpaměti. Moje naléhavost
se pro mého Jirku stala
velmi odpudivou.
Když si ty nástroje mezi sebou procvičujeme, můj partner má odpovídat pokud možno jedním slovem. Cílem procvičování totiž je moje paměťové ovládnutí daného nástroje. Pokud jde o reálné rozhovory tam venku stále znovu opakujeme, že svému nevěřícímu Jirkovi opravdu srdcem naslouchám. A ještě se doptávám na to, co mi řekl. To je první sféra naší dynamické rovnováhy: mluvení a naslouchání.
Někdo naslouchá a naslouchá, k Ježíši se vůbec nedostane a pak je zklamaný, že „z toho nic nebylo“. Někdo naopak sice používá správné nástroje, ale Jirkovi vůbec nedá prostor, aby projevil, co se v něm odehrává a jak o tom přemýšlí. Dynamická rovnováha mezi mluvením a nasloucháním znamená, že citlivě sděluji důležité věci (Dobrou zprávu a tak) a současně Jirkovi opravdově naslouchám.

b) Nacvičené / improvizované

Druhou sféru dynamické rovnováhy bych nazval nacvičené a improvizované. Na jedné straně mám v hlavě naše stručné nástroje. Ale někdy je třeba věci trochu rozvést nebo se Jirky zeptat, co to v něm vyvolává. Občas v rozhovoru některé připravené věci i vynechám. Těchto otázek se držíme
hlavně kvůli předavatelnosti
novým věřícím.
Pro člověka z náboženského zázemí možná částečně použiji jeho náboženský slovník. Jen se potřebuji průběžně ujišťovat, že si správně rozumíme…
Někdo to má nacvičené a jede si podle svého scénáře, aniž by svého Jirku vnímal. Sice mu „všechno řekl“, nicméně po Jirkovi to sklouzne a on v podstatě neví, o čem to bylo. Někdo jiný naopak rozevlátě improvizuje (okecává!), a klíčové prvky jeho sdělení zůstanou neurčitě rozmáznuté. Základní nástroje zvládnuté zpaměti jsou moc důležité! V dané chvíli pro daného Jirku ale možná něco naformuluji trochu jinak. To je druhý rozměr dynamické rovnováhy: nacvičená dovednost a citlivá improvizace.

c) Cílené / kontextuální

Třetí oblast dynamické rovnováhy bych nazval CÍLENÉ a KONTEXTUÁLNÍ. (Nebo si to nazvi nějak po svém.) Na jedné straně ve svých rozhovorech mám jasný cíl. Jirkovi chci sdělit Dobrou zprávu a ideálně ho vést k přijetí Ježíše! Současně s tím se ale přizpůsobuji kontextu. Svoje směřování ladím podle situace, kterou Jirka právě prožívá. Na příklad pokud prožívá něco těžkého, možná dominantou našeho rozhovoru bude můj zájem a velmi konkrétní modlitba za věci, které mi právě říká, aniž bych došel k nějaké výzvě.
„Přece nebuduji svoje království,
ani království našeho sboru…“
Minimální kontextualizace může být i v tom, že se přizpůsobuji jeho stylu komunikace. Mluví-li pomalu, mluvím pomalu – i kdybych mu neřekl všechno, co jsem měl připraveno. Mluví-li rychle, mám promyšleno, co chci říct, a tak můžu reagovat i docela rychle. Přizpůsobuji se jeho stylu, jeho situaci nebo jeho potřebám a současně jdu za jasným cílem: Ježíš, Dobrá zpráva a výzva.
Vídáme věřící, kteří se „nechtějí nechat sešněrovat nějakými nástroji“… Jsou tak „autentičtí“, že se nechají vláčet Jirkovými záludnými otázkami a rozhovor vlastně nikam nejde. Na druhé straně jsou věřící, kteří by byli schopni Tě napomenout, že jsi naše klíčová slova nevyslovil ve správném pořadí: Ježíši Přijď – Odpusť – Veď.

Proto tady s Tebou přemýšlím o DYNAMICKÉ ROVNOVÁZE. Troufnu si říct, že nejefektivnější bývají ti, kdo se s mnoha modlitbami opravdu dobře naučili nástroje a tím si vytvořili prostor pozorně sledovat svého Jirku, v duchu naslouchat přítomnému Pánu Ježíši a tím vším se přesně trefit do kontextu jeho srdce.

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že Ty sám jsi příkladem dokonalé DYNAMICKÉ ROVNOVÁHY ve všech oblastech své služby.

C25. Přijď, odpusť a veď

Dovol krátké zamyšlení nad trojí výzvou, kterou v rámci Dobré zprávy předkládáme otevřenému zájemci jako předlohu:

„Ježíši, PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi a VEĎ mě.“

Mnohokrát jsme si ověřili, že českému člověku opravdu nestačí „vysvětlit evangelium“ a pak mu říct: „A teď přijmi Ježíše…“ Setkání věřících má být takové,
že nevěřící CHTĚJÍ zblízka poznat
ten hluboký a svobodný život
Ježíšových učedníků!
Běžný člověk nemá ponětí, co by tak měl udělat. Náboženskému člověku to možná připomene tak zvané „svaté přijímání“ v kostele, když mu říkáš, aby „přijal Ježíše“. Hledáme „příklad modlitby“, který by náš hledající kamarád na místě uchopil a ihned mohl s porozuměním sám vyjádřit. Přitom chceme, aby podstata byla:

  1. biblická,
  2. dostatečně jednoduchá
  3. a snadno předavatelná i dalším lidem.

Výsledkem našeho hledání je často – i s gesty – opakovaná formulace:

„Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi a VEĎ mě.“

(1) „PŘIJĎ“ chápeme jako vyjádření touhy po samotném Ježíši. Nejen volání po Jeho pomoci. Přijď – chci prožívat Tvoji blízkost, chci s Tebou komunikovat. „A nemůže to celé někam ulítnout?“Biblicky Ti to možná připomene slova Pána Ježíše: Hle, stojím u dveří a tluču, kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, VEJDU k němu a budu s ním večeřet… (Zjevení 3,20) Jirku, který slyší Ježíšovo „klepání“, učíme říct: „Ježíši, PŘIJĎ!“ – „Pojď dál.“ Je to reflexe Janova slova: Těm, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi. (Jan 1,12) Pozvání „PŘIJĎ do mého života“, vlastně znamená: „Přijímám Tě!“

„Ježíši, prosím (1) PŘIJĎ do mého života, (2) ODPUSŤ mi všechno špatné.“
Prosba „odpusť“ je první předzvěstí toho, čemu po křesťansku říkáváme „pokání“. Slovem „odpusť“ vyznávám, že můj dosavadní život není v pořádku, že ho chci změnit. Vaše víra se rozšířila všude,
takže není třeba,
abychom o tom vůbec mluvili.

(1. Tesalonickým 1,8)
Je to první krok k Janovu vyjádření: Jestliže své hříchy vyznáváme, Bůh nám odpouští a očišťuje nás… (1. Janova 1,9) V dalších krocích pak nového Jirku vedeme, aby se naučil své špatnosti vyznávat Ježíši konkrétně a pravidelně. Pokud to „přijď – odpusť a veď“ ukazujeme při vysvětlování Mostu přes propast, pak je velmi názorně zřejmé, že PODSTATOU toho ODPUŠTĚNÍ je most Ježíšovy OBĚTI na kříži. Krátce předtím jsme si ukázali, že žádné lidské pokusy k Bohu rozhodně nedojdou!

„Ježíši, prosím (1) PŘIJĎ do mého života, (2) ODPUSŤ mi všechno špatné a (3) VEĎ mě.“
„Veď mě“ odráží prvotní touhu, aby se Ježíš stal se mým Pánem. Je to první krok k Pavlovu výroku: Ti, kdo jsou VEDENI Božím Duchem, jsou Boží synové. (Římanům 8,14) „Veď mě“ je vlastně první vyjádření poddanosti Ježíši, náznak přijetí Ježíšovy autority…

„Ježíši, prosím (1) PŘIJĎ do mého života, (2) ODPUSŤ mi všechno špatné a (3) VEĎ mě.“
Kritérium jednoduchosti prověřuje otázka, jestli by se některá z těch položek dala vynechat. Jestliže se nic vynechat nedá, jde o „neredukovatelné minimum“.Když si standardní situace
promyslíme, promodlíme a nacvičíme,
naše služba tam venku
je pak mnohem účinnější!

Kdyby chybělo PŘIJĎ, zbylo by jen odpusť mi a veď mě. Ale to bych zůstal sám! Sice očištěný a možná s pokyny, co mám a nemám dělat, ale SÁM! Prosbou „PŘIJĎ do mého života“ říkám: „Chci Tvoji blízkost, toužím si s Tebou povídat…!“
Kdybychom zapomněli ODPUSŤ, zbylo by jen přijď a veď mě. Jakési „duchovní napojení“ a k tomu pojistka, abych nespadl do jámy, když mě povedeš, ale scházelo by odpuštění a z něho vyplývající vnitřní proměna, která je pro skutečný kontakt se svatým Stvořitelem naprosto zásadní.
Kdyby tam nebylo VEĎ mě, zůstalo by přijď a odpusť. Měl bych možná dobrý pocit, že je mi odpuštěno a k tomu bych měl třeba i nějaké duchovní zážitky plynoucí z Jeho blízkosti. Podle Římanům 10,9 je ale součástí přijetí věčné záchrany „vyznat Ježíše jako PÁNA!“ Ježíš nás chce v našem životě velmi praktickým způsobem VÉST a zapojit nás do svého DÍLA!

Mimochodem, nemyslíme si, že Jirku „spasí“ tahle tři slova: Ježíši, prosím PŘIJĎ – ODPUSŤ mi – VEĎ mě. Ale už mnohokrát to byl začátek Jirkovy cesty k oddanosti Ježíši a k Jeho následování. Byl to začátek „pokání a víry“, chce-li to někdo křesťanskými slovy.

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že jsi PŘIŠEL do mého života, že jsi mi dokonale ODPUSTIL, stále odpouštíš a VEDEŠ mě…

C24. Hlavně netlačit!

Jedna naše věřící dívka – tady jí dám jméno Andrea – byla jako pomocník na týdenním English Campu progresivního sboru. Kromě účasti ve všelijakých hrách i v organizačních věcech, dostala za úkol připravit krátké slovo na jeden večer. Při ranním setkání týmu toho dne jeden věřící vedoucí mimo jiné prohlásil:Pane Ježíši,
děkuji Ti za Tvůj návod
na zakládání nových společenství
a na celé hnutí…

„Hlavně to těm nevěřícím nesmíme tlačit!“

Andrea mi pak volala, jestli má tu svoji připravenou večerní promluvu nějak předělat. Třeba ubrat ježíšovské prvky, které měla v plánu sdílet z vlastního života. Nejdřív jsem se vyptával: „Jaký je smysl toho English Campu? Co se má ideálně stát, než budou děcka odjíždět?“ Po vyslechnutí rozvahy o cílech povídám: „Nikomu nic netlač! Jen jim se vší pokorou a laskavostí z vlastní zkušenosti pověz, jaké to je žít v osobním spojení se živým Ježíšem, a jak toho živého Ježíše můžou taky pozvat.“

Po večerním programu pak za Andreou přišlo několik těch mladých neobrácených s poznámkou, jak úžasné bylo, co říkala a co s tím Ježíšem prožívá. „Moje babička mi vyprávěla příběhy,“ sdílela se nevěřící dívka, „ale určitě nemá s Ježíšem takový kontakt, jako ty…“ Jiní mladí neobrácení i v dalších dnech přicházeli s docela konkrétními otázkami. A taky za Andreou přišli někteří věřící z křesťanských rodin: „Moje křesťanství vždycky byla spíš poslušnost rodičů. Ale z tebe to úplně září…“Parťák se může přidat
pohlédnutím do stropu:
„Ježíši…“

„Hlavně to těm nevěřícím nesmíme tlačit!“

Určitě, nikomu nic nemůžeme tlačit. To by totiž stejně nefungovalo.
Za ten týden Andrea v osobních rozhovorech řekla Dobrou zprávu jedenácti mladým lidem! A dvě holky s ní přijaly Ježíše. To vše bez jakéhokoli tlačení. Jen na základě osobní přízně, jednoduchých otázek, usměvavého vyzařování vnitřní radosti a sdílení prožitků s živým Ježíšem. Když Andrea viděla zájem, přesně věděla, co říct dál, aby daného človíčka přímou cestou vedla k Pánu Ježíši. Rozumíš, fakt žádné tlačení. Jen vděčná radost v srdci a mnohokrát vyzkoušená cestička k Dobré zprávě.

Ukázalo se, že
největší „tlak“ v sobě prožívalo těch pár věřících v týmu!
Většinou jen proto, že nevěděli, co by tak měli někomu z těch nevěřících říct – aby to znělo „přirozeně“

Úplně jim rozumím. Taky jsem tam kdysi byl. A taky jsem se kdysi nechtěl nic učit, protože mi to připadalo „nepřirozené“…
Po mnoha pozorováních podobného typu nabízíme věřícím na trénincích – i tady na webu Mosty k lidem.cz – konkrétní SLOVA A VĚTY, jak se takový rozhovor dá začít a krok za krokem provázet. Jde o koncentráty ověřené ve stovkách reálných rozhovorů s českými nevěřícími – od teenagerů až po staré lidi. Běžně je používají desítky křesťanů.Červené světlo
vůbec nemusí znamenat
konec duchovních témat!

Tyhle základní kroky stojí za to zmáknout ZPAMĚTI. Pak můžeme začít s kýmkoli, kdykoli a kdekoli. Úplně normálně, přirozeně a hlavně bez jakéhokoli tlaku. Protože máme nacvičenou sadu nástrojů, můžeme naslouchat přítomnému Ježíši a rozeznávat, jestli naši nevěřící jsou připraveni nebo nejsou. Jestliže nejsou, i tak jsme pro ně požehnáním. A když připraveni jsou – a překvapivě mnozí opravdu jsou – krok za krokem jdeme k Dobré zprávě, k výzvě i k okamžitému utvrzení v případě jejich nové víře. Ano, tady v Česku kolem nás (i na Slovensku!) žijí duchovně připravení lidé. Jen čekají, až jim konečně někdo srozumitelně a s laskavostí předá jasnou zprávu o Ježíši včetně praktického návodu, jak se tomu Ježíši odevzdat. A to bez náboženského filosofování i bez odpudivého křesťanského jazyka.

Pane Ježíši, život s Tebou je báječný, hluboký, barvitý, silný… I když ne vždycky snadný. Proč se někteří křesťané nechávají oklamat, že pokorné sdílení radosti s Tebou je pro nevěřící „tlak“?

C23. Sej jako jasan

U nás přes ulici roste obrovský jasan. Každý rok vyprodukuje tisíce semen. V trávníku rostou malé jasánky, mezi betonovými dlaždicemi vyrůstají jasany, pletivem se proplétají pruty, a vedle železnice jsou tyhle stromečky už poměrně vysoké. (Právem se tomuto samovolnému porostu říká „nálet“.) Je to pro ten jasan nějaká dřina plodit každý rok tolik semen? Nezdá se. Je natolik plný života, že to z něho padá tak nějak samo. Dokud žije, plodí další a další jasany.Kde není setba,
tam není sklizeň.

Když je řeč o čtyřech prostředích, kam zasévá rozsévač, někdy slýchám úvahy, jak kolem sebe můžeme „připravit duchovní půdu“, aby byla úrodnější. Rozumím tomu přemýšlení a v některých svých oikosech můžeme do určité míry půdu i připravovat. Nicméně v podobenství o rozsévači to Pán Ježíš vůbec neřeší. Chce nás jen poučit, že ne každé zrnko, které zasejeme, přinese úrodu. Chceme−li víc úrody, musíme víc zasévat. Ten velký jasan u nás na ulici se neptá, kde budou jeho semínka přijata a kde nebudou.

Seje v takovém množství, že má naprostou jistotu vlastní reprodukce!

„Brání něco,
abyste to zkusil
právě teď?“
To mě velice inspiruje! I když ten jasan takhle masivně rozsévá, neslyšel jsem, že by to tady v okolí někomu až tak vadilo. Spíš naopak. Stromy ve městě všeobecně pokládáme za vzácnost a chráníme si je. V létě poskytují stín, dýchají nám tady kyslík, v jejich větvích zpívají ptáci a všudypřítomná semínka jsou přirozenou součástí toho, že tu takové stromy jsou! Velký jasan je tu vnímán jako požehnání. O pár lekcí později tu tohle téma rozvíjím trochu víc a prakticky − jak i ty můžeš být požehnáním pro lidi kolem sebe. Totiž pokud jsme pro lidi požehnáním, pak jim ani naše rozsévání Božího slova až tak nevadí! Jestliže se v rozhovoru dostanu k Ježíši, jsem rád. Když ne, i tak jsem pro ně byl požehnáním, a to je předpoklad, aby se mnou rozmlouvali i příště. Kamkoli jdu, Ježíš jde se mnou! Ježíš ze mě vyzařuje. Když jsem se to trochu naučil, je pro mě celkem snadné do příjemného a zajímavého rozhovoru vložit pozvání na Discovery a taky otázku na Ježíše.

Pamatuješ na jednu z našich počátečních lekcí tady v Mostech k lidem?
„Poslouchej, Jirko, zkoušel jsi někdy číst Bibli? Nemyslím náboženství ani církev! Prostě Bibli… Když občas čteme Bibli s mými nevěřícími kamarády, ti jsou celí překvapení, jak je to zajímavé a praktické…Dobrá zpráva o Ježíši
v sobě nese silnou emoci!

A pak je pozvání: „Pojď to se mnou vyzkoušet.“
Kladu otázky, zajímám se, pozorně naslouchám… To zpravidla vede k jejich otázkám. A když nevede, reflektuji slyšené: „Rozumím, hm, to je těžké… Když se mi stane něco podobného, povídám si o tom s Ježíšem. On vždycky něco vymyslí! Zkoušel jsi někdy komunikovat s Ježíšem? Nemyslím náboženství ani církev, prostě Ježíše. Na začátku si totiž Stvořitel a člověk spolu normálně povídali. Pak se lidé na Stvořitele vykašlali, až Ho úplně přestali vnímat. On to ale nevzdává. V Bibli říká: Volej ke mně a ohlásím se ti.
Tak jsem to vyzkoušel! Řekl jsem: ‚Ježíši, prosím, přijď do mého života, dej se mi poznat, odpusť mi všechno špatné, co jsem kdy udělal, buď stále se mnou a veď mě…‘ To mi přineslo úlevu a obrovské vnitřní naplnění, dneska si s Ježíšem povídám a řeším s Ním i praktické věci.“

Pokud u někoho vidíme
duchovní posun,
rádi ho pozveme
i na druhou sérii Discovery.

Dívám se na ten jasan v naší ulici a říkám si: Prostě využívejme příležitosti, které jsou přirozeně kolem nás. A těch je! Denně jsme v kontaktu s desítkami lidí. Každému z nich můžeme nějak požehnat, usmát se na ně, prohodit pár vět, a nemám pochyb, že aspoň s jedním člověkem můžeme sdílet Dobrou zprávu o Pánu Ježíši…

Pane Ježíši, děkuji Ti za zkušenost, že čím víc tvého poselství vydáváme, tím víc energie a požehnání od Tebe sami dostáváme…


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.


C22. A jde spát…

(Myšlenku „a jde spát“ inspiroval náš přítel Neil Cole.)

Podobenství o rozsévači je asi všeobecně známé. V případě potřeby si ho nejdřív připomeň (Marek 4,1−20). Vezmu to tak, že pouze jedno ze čtyř zrn, které ten rozsévač zaseje, přinese úrodu. Na našich polích je ta výnosnost mnohem lepší. Ale představme si opravdu špatnou duchovní půdu, jak se zdá, že ji tady v ČR máme. Pokud úrodu přinese jen jedno ze čtyř zrn, znamená to, že zaseješ 1 kg, a úrodu přinese jen čtvrtina − čili 250 gramů; zatímco 750 gramů přijde vniveč! Má to vůbec cenu zasévat do takové půdy?! Vždyť škoda je větší než užitekNejdůležitější kvalifikací
pro získávání a vedení učedníků
je následovat Ježíše.

Pán Ježíš to ale bere z opačné strany! Ano, otevřeně připouští, že 75 % zasetého zrní se nenávratně zničí! Buď to sezobou ptáci nebo to povyroste a pak uschne a shnije. Ale to jedno ze čtyř zasetých zrnek přinese nejméně třicetinásobný užitek! Počítej se mnou. Zaseješ 1 kg dobrého zrní. Úrodu sice přinese jen 250 g, ale výsledná úroda představuje nejméně 7,5 kg nového zrní! (30 x 250g = 7.500g) Z 1 kg máme na konci 7,5 kg! Kdybychom vzali ten největší výnos, který Pán Ježíš zmiňuje, pak z 1 kg zasetého budeme mít na konci 25 kg nového zrní!

Pán Ježíš se dívá, co to přinese! Nikoli, co se nepřinese. Je tady v Česku tvrdá půda, plná trní a lítají tady ptáci, kteří nám to systematicky vyzobávají? Ano, ale úroda z toho, co zasejeme, je mnohem větší a mocnější, než to, co uhynulo…!Když má nový Jirka
vlastní prožitek,
už má o čem vyprávět!

Jako náctiletý jsem chodil na brigády do zemědělského družstva. Traktorista nafasuje secí stroj, k tomu třeba 10 q zrní a vyrazí na pole rozsévat. Přijede tam a vidí, že na tom poli je spousta kamení, rostou tam takové ty pichlavé bodláky a nad tím vším se vznáší hejno hladových ptáků. Otočí mašinu a jede zpátky do družstva: „Šéfe, to nemá cenu tam něco sít, to by byla jenom škoda! 75 % by přišlo na zmar…“ Myslím, že takový traktorista by dlouho traktoristou nebyl. Rozvaha kam zasévat a kdy zasévat a jaký z toho bude prospěch, není jeho zodpovědnost! Jeho úkol je prostě sít…
Už máš svoji komunitu nad Biblí,
jejíž součástí jsou
Tvoji nevěřící přátelé?

Nevím, jak ty, já podle obličeje nepoznám, kdo bude mít zájem o Pána Ježíše a kdo nebude. Občas někdo vypadá, že nikdy zájem mít nebude; a přesto se tu a tam ukáže, že to je ten správný člověk, který čeká na moje poselství. Já prostě nemám dovednost rozeznat úrodnou půdu lidských srdcí od neúrodné! Tak mi nezbývá, než − jako ten traktorista − prostě sít, kamkoli jsem poslán. Dívám se, jak tam nalétávají ptáci a zobou mi to. Ano, s radostí se dívám, jak aspoň něco vzklíčilo. Ale o týden později to uschne, protože to nemělo žádnou hloubku. A jiné vzešlé osení uhyne v trní rozmanitých zájmů. Pokud ale ta menšina, která spadla do dobré půdy, přinese to, co Pán Ježíš říká, pak to mnohonásobně stálo za to!
„Jirko, umíš si představit,
že bys to Discovery
příště provázel?

Dovol ještě další část toho podobenství, o níž se moc nemluví (Marek 4,26−29): „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“
My někdy zasejeme a pak jsme v křeči; horečně uvažujeme, co si Jirka pomyslí o mně a o mém poselství a jak zareaguje. Ježíšův rozsévač tady zaseje dobré semeno a − jde spát! Ono samo roste, aniž on tomu procesu rozumí.
To mě nesmírně osvobozuje! Snažím se být jako traktorista, který poslušně projel přes všechny šutry na tom poli, přes všechno trní a pod náletem ptáků, zasel, co měl za úkol, pak zaparkuje v hangáru − a jde spát. Země sama plodí to obilí. Bůh dává vzrůst. Všimni si toho klidu! On splní svůj úkol a jde spát. Až když úroda dozraje vyjede s kombajnem…Svoji identitu se nauč uchopit
a projevovat navenek;
buď pro lidi požehnáním.

Když se díváš na svoje rozhovory s nevěřícími lidmi za uplynulý rok, kam zaměřuješ svůj zrak? Ano, někteří se setkáváme se s přímými útoky ďábla, s posměchem nebo i s nějakou formou pronásledování, případně s nezájmem a špatnými prioritami. Ale ta malá část, která úrodu přinese, vždycky stojí za to!

Pane Ježíši, děkuji Ti, že když vykonáme úkol, který jsi nám svěřil, můžeme podle tvého podobenství jít spát… Ty sám zrnu svého mocného Slova dáváš růst…

C21. Mnoho rozpracovaných

Zástupy ho zdržovaly, aby od nich neodcházel. On jim však řekl: „Také ostatním městům musím zvěstovat evangelium Božího království, neboť k tomu jsem byl poslán.“ (Lukáš 4:42−43)„Sedm let jsme věřili lži,
že musíme nejdřív budovat vztahy
a až pak můžeme sdílet
Dobrou zprávu.“

Lidé kolem Pána Ježíše si přáli, aby s nimi zůstal. Líbilo se jim, jak jim pomáhal a chtěli si Ho nechat pro sebe. On jim ale jasně říká: „Musím jít do dalších měst…“ To nebylo, že by tyhle lidi neměl rád. Jen viděl potřebu i těm dalším ukazovat cestu k záchraně a k novému životu…
Podobně jednal i apoštol Pavel! Po určitou dobu intenzivně a vytrvale pracoval na jednom místě s jednou skupinou lidí. Když mohl, zůstal i rok, dva nebo nejdéle tři. A za tu dobu kolem něho bylo několik generací učedníků. Tedy učedníci, kteří získali další učedníky a ti získali další, a to na dalších a dalších místech.

Tu a tam se někdo z věřících třeba rok, dva, tři věnuje jednomu nevěřícímu kamarádovi. Někdy to přinese ovoce, za které jsme velmi vděčni. Jenže když některý takový kamarád po těch letech namísto přijetí Pána Ježíše dá najevo, že už toho má dost a přeruší kontakt, je otázka, jestli ten dlouhý čas osobní péče a energie byl dobře investován. Jestli to vlastně nebyla ztráta na úkor řady jiných, kteří by se za tu dobu přiblížili Pánu Ježíši mnohem víc.
Ano, někteří potřebují delší chvíli. Nicméně když se u někoho celé měsíce nebo i roky nic neděje a my se stále pokoušíme, může to pro nás být pastí! Pastí pro náš čas, pro naši mentální kapacitu, kterou by jiní využili mnohem lépe, a taky to pro nás může být past z hlediska plíživého pocitu že to evangelium tady nefunguje nebo že lidé u nás nechtějí slyšet. Stalo se Ti něco podobného?Osobní kontakt
a komunikace s Ježíšem
je vzácný poklad mého života,
který každému moc přeji.

U blízkých a příbuzných dává smysl, že „u nich zůstaneme“, že jim sloužíme dlouhodobě a hledáme rozmanité formy. Nicméně ve vztazích všeobecně je dobré pracovat s mnoha lidmi současně. Někteří se zajímají, přibližují, a tak potřebujeme být připraveni přinést jim jasnou Dobrou zprávu, včetně příkladu slov, jak se Pánu Ježíši odevzdat a včetně výzvy, aby to opravdu udělali a začali Ho následovat. Jiní se z nějakého důvodu po čase zase vzdálí, aniž udělali vážnější rozhodnutí. Potřebujeme se tedy věnovat dalším − novým, kteří se mezitím možná přibližují. Právě proto, že některé temperamenty navazují nové vztahy spíše pomaleji a důvěru získávají teprve postupně, potřebujeme rozvíjet více vztahů současně.Překážkou pro moji výzvu není,
co si bude myslet můj Jirka,
ale co si myslím já!

A tak mám kolem sebe několik desítek „rozpracovaných lidí“. Občas ode mě dostanou nějakou otázku, podnět, případně pozvání na Discovery a mezitím vyprávění mého osobního příběhu a jasnou prezentaci Dobré zprávy. Někteří se krůček po krůčku pohybují ve směru k Pánu Ježíši. Zatímco jiní se spíš vzdalují.
Zhruba podle toho se vyvíjejí i moje modlitby. Nového člověka, s nímž mám hluboký duchovní rozhovor, si dám do svého modlitebního seznamu nahoru a nějakou dobu se za něho modlím. Když se s ním podaří další dobrý rozhovor o Pánu Ježíši, jsem nadšen. Když se delší dobu nepotkáme, v mém modlitebním připomínáčku ho předběhnou jiní…
Každý člověk nebo pár nebo rodina má v daném životním období jen určitou „sociální kapacitu“. Tím myslím, že dokážou rozvíjet jen limitovaný počet relevantních vztahů. Někteří lidé nás pokládali za zajímavé a příjemné společníky nebo dokonce za moudré rádce či důvěrné přátele. Ale průběžně se ukázalo, že vnitřně byli velmi pečlivě obrněni vůči duchovním podnětům, které jsme jim přinášeli. Hledali jsme tedy cestu, jak si svoji sociální kapacitu uvolnit pro jiné, kteří jsou Pánu Ježíši otevření.Zkus Ho taky úplně obyčejně oslovit:
„Ježíši, děkuji Ti,
že jsi přinesl takovou oběť…

Lukáš v šesté kapitole píše o zástupu učedníků. (Lukáš 6,17) Řekl bych, že Pán Ježíš měl kolem sebe tisíce „rozpracovaných lidí“. To pak není divu, že − když po ukřižování a zmrtvýchvstání Pána Ježíše přišel o letnicích Duch svatý − hned první den se objeví 3000 lidí, kteří promění své smýšlení, dají se pokřtít a veřejně se připojí k Ježíšovým následovníkům.
Jasně, když jsi včera Boží slovo zasel, a odezva nebyla okamžitá, může to žádat pár dalších dnů nebo i týdnů. A někdo úrodu nepřinese vůbec. Na druhé straně neuvízni příliš dlouho v kontaktu s jediným člověkem, kterému budeš věnovat veškeré svoje úsilí a kvůli němuž pak nebudeš mít kapacitu na jiné, kteří se k Pánu Ježíši můžou přibližovat rychleji.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi mezi svými „rozpracovanými“ lidmi měl i mě.

C20. Šest celých dva a čtyři celé sedm

Kudy chodíš,
tudy žehnej lidem,
které potkáváš.
Ve Spojených státech se mezi obyvatelstvem dělají nejrůznější průzkumy, dotazníky a statistiky. Před lety se nějakého většího reprezentativního vzorku evangelikálních křesťanů ptali, co jim pomohlo, že do svého života přijali Ježíše a začali s Ním žít. Přesné znění otázek z té ankety si − žel − nepamatuji. Ani zdroj jsem si neprozřetelně nepoznačil. Nicméně zůstaly mi v paměti dva pozoruhodné údaje. Z toho průzkumu vyplývalo, že běžný americký křesťan evangelikálního typu, potřeboval slyšet evangelium v průměru 6,2 krát, než o něm začal vážně a osobně přemýšlet i pro sebe. Kromě toho potřeboval před tímto svým vlastním klíčovým rozhodnutím osobně poznat v průměru 4,7 křesťanů, kteří opravdu žili s Ježíšem a bylo to na nich poznat. Až pak mu začalo svítat, že následování Ježíše je něco úplně jiného než nějaké náboženství nebo nauka nebo jen „světonázor“. Nahlédl, že život s Ježíšem způsobuje hlubokou pozitivní proměnu v nitru člověka.
Vytvoř si svůj bleskový příběh
hned, když skončí tohle video.

Šest celých dva a čtyři celé sedm…
Kdyby se tahle statistika dělala u nás, myslím, že by ty cifry vyšly mnohem větší. Na konkrétních hodnotách teď nezáleží. Ale musím připustit, že mi ta myšlenka pomohla k velkému vnitřnímu osvobození. Ukazuje se tím, že v dané chvíli jsem na cestě určitého člověka k Pánu Ježíši jedním dílčím zastavením. U někoho jsem možná teprve druhý, kdo mu řekl Dobrou zprávu. Takže ji potřebuje slyšet ještě zhruba pětkrát, aby se dosáhlo průměru 6,2. Jindy jsem asi byl už pátý z limitního počtu 4,7 křesťanů, protože daný Jirka se za mé přítomnosti rozhodl pozvat Ježíše do svého života.
Mít u sebe parťáka
bývá výbornou autentickou
podporou a zpětnou vazbou.
Snad rozumíš, že nejde o konkrétní čísla. Možná by se ukázalo, že český člověk potřebuje evangelium slyšet 12,6 krát a potřebuje potkat 10,8 živého křesťana. Nicméně z toho pozorování mi vyplývá jedna velká výzva:

Čím víc budou čeští (i slovenští) křesťané radostným a efektivním způsobem sdílet dobrou zprávu o Pánu Ježíši, tím snazší zakrátko pro naše lidi bude Ho opravdu poznat a přijmout.

Proto jsem přesvědčen, že je moc užitečné být dobře připraven! „Polož perlu“ a s úsměvem odejdi. Daný Jirka o ní bude přemýšlet, i když ty už dávno nebudeš na scéně! A až potká dalšího Ježíšova následovníka, možná se mu to spojí! Nebo bude třeba, aby potkal ještě další dva. A co když se pak obloukem vrátí k tobě, že se setkal s dalšími podobnými lidmi jako jsi ty? A požádá Tě, abys mu pomohl vytvořit celistvý obraz, na základě něhož se rozhodne následovat Pána Ježíše.Když lidi nepozvu,
zaručeně nepřijdou!

Pozorně poslouchej, co píše Izajáš (Iz 55,10)
Jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou − dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí − tak bude mé Slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co si přeji, a zdárně dokáže, k čemu ho pošlu.

Díky Pane Ježíši, že takto mocné slovo máme ve svých rukou… A k tomu i zmocnění Tvým svatým Duchem…

C19. Jirka se ztratil

Velmi se radujeme z pozorování, jak někdo přijme Pána Ježíše, dále v Něm roste, oddaně Ho následuje a v brzké době slouží k poznání Ježíše svým kamarádům. Životy proměněné Ježíšem jsou prostě nádhera! Tu a tam se ovšem stává, že některý Jirka se po pár týdnech nebo i měsících od svého uvěření začne vymlouvat, případně úplně přestane komunikovat. Modlím se, přemýšlím, a pokud je to možné, vyhledám ho a ptám se: „Moc bych si přál porozumět, co se v tobě odehrává…“ Odpověď bývá spíš nejasná nebo zjevně vyhýbavá. Jeden mi na příklad řekl, že se potřebuje soustředit na školu, kterou dělal při zaměstnání. Nicméně po roce a půl školu dokončil a stejně na opakované pozvání nereagoval.Nepřijetí nebo odmítnutí
nás nesmí zastavit
ve sdílení Dobré zprávy dalším.

Když se některý Jirka vytratí, na prvním místě přemýšlím, co jsme mohli udělat jinak, v čem jsme mohli být laskavější, účinnější, odvážnější, citlivější. Modlili jsme se za něj dostatečně? Komunikovali jsme jeho jazykem, jazykem jeho srdce? Získali jsme ho pro jasnou a přitažlivou vizi, pro naději dalšího rozvoje jeho vlastního života a vztahu s Pánem Ježíšem? Poskytovali jsme dostatek podnětů a příležitostí nebo jsme naopak očekávali víc, než pro něho bylo motivující? Byli jsme vnímaví na jeho temperament a osobnost? Často v tom bývá vztah (partner nebo partnerka), případně jiné − svým způsobem přirozené − oblasti života, které zahltí jeho pozornost.
Určitě se z každého takového příběhu můžeme poučit. Starat se o nového učedníka totiž znamená nejen přivést ho k Pánu Ježíši a pak ho nechat chodit do shromáždění nebo do mládeže nebo na skupinku. Osobní péče o učedníka je z naší strany investice. Přitom to nemusí být až tak náročné − ani časově ani jinak. Učednictví je téma na celou sérii dalších videí.Jirkové přicházející „zvenku“
obvykle nemluví
naším křesťanským jazykem.

Za těch pár desetiletí máme těchhle posmutnělých zkušeností povícero. Vždycky znovu se modlím a kladu Pánu Ježíši otázky. Trápím se ale jen s mírou. Příhody tohoto druhu se totiž staly i samotnému Pánu Ježíši a mnoha dalším. Jan píše: „Mnozí z jeho učedníků odešli a už s Ním nechodili.“ (Jan 6,66) Apoštol Pavel vzpomíná: „Démas mě opustil, protože více miloval tento svět.“ (2. Timoteovi 4,10)
Určité vysvětlení, proč se někteří Jirkové vytratí, nám poskytuje Ježíšovo podobenství o rozsévači. (Marek 4,2) Ve druhém a třetím prostředí, kam padá zrno, je sice hezké, že zaseté vzešlo, nicméně úroda se tam nedostaví. To je kamenitá půda − čili člověk, který s Pánem Ježíšem nejde do hloubky, a tak je nestálý a snadno podlehne vnějšímu odrazení nebo posměchu; a trnitá půda − tedy dominující „starosti, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech“. Kdybychom zůstali u představy, že zrno Božího slova je do všech čtyř prostředí rozeseto rovnoměrně, pak ve třech sice vzejde, avšak dvě třetiny toho, co vzešlo, nepřinesou další generaci zrn! Až ta poslední část dozraje a přinese opravdovou úrodu. Samotné vzklíčení zrna, ještě není zárukou úrody! Tak se to prostě stává…!Pane Ježíši, děkuji Ti,
že Tvoje panství osvobozuje,
zmocňuje…

Pán Ježíš nás vede, abychom vyhlíželi a podporovali reprodukci! Tedy, že z jednoho zrna je mnoho dalších zrn. Tam má směřovat naše hlavní naší pozornost.

Přemýšlím o příbězích ztrát, které se nám přihodily. Kromě těch, kde další osud daného Jirky je pro nás utajený, máme i takové, že někdo se sice od nás ztratil, ale po roce a půl slyším, že je někde úplně jinde v „CéBéčku“. Prima…! Důležité ale je, že se neztratil Pánu Ježíši. Jan Marek taky od Pavla odešel. Dokonce kvůli němu vznikl mezi Pavlem a Barnabášem závažný spor. (Skutky 15,36−40) Ale na konci Pavel píše: „Marka přiveď s sebou, neboť je mi užitečný ke službě.“ (2. Timoteovi 4,11)
Leckterý Jirka se z naší scény i ztratí. Některý se po čase znovu objeví. Občas sice se šrámy, ale tak už to bývá. Nic z toho nás nesmí zbrzdit v hojném rozsévání a pilné péči o učedníky, které nám Pán Ježíš už svěřil. Cílem naší péče totiž je, aby zdravě žili pro Pána a nesli úrodu. Tedy aby oni sami brzy měli další učedníky, kterým pomohou k získávání jejich učedníků…Radši to udělej špatně než vůbec.
Boží milost je totiž veliká…

Fascinuje mě, Pane Ježíši, − když Ti odešlo „mnoho učedníků“ a už s Tebou nechodili − že ses svých zbylých dvanácti zeptal: I vy chcete odejít? Ztotožňuji se s jejich odpovědí: „Ke komu bychom šli, Ty máš slova věčného života…!“

C18. Jirka neuvěřil

Jirka vyslechl Dobrou zprávu o Záchraně, včetně příkladu, jakými slovy Ježíše pozvat do svého života a taky jasnou výzvu, že by bylo super, kdyby to udělal právě teď… Nicméně zatím se nerozhodl. Co dál?
Pane Ježíši,
prosím za správné zaměření
naší pozornosti na to,
co je v našich kontaktech s lidmi
nejdůležitější.
Za blízké lidi určitě budeme dále zápasit. Rozmanitými způsoby se znovu citlivě pokusíme jim přiblížit živého Ježíše. Nicméně u konkrétních Jirků „tam venku“ potřebujeme naslouchat Pánu Ježíši, do jaké míry komu z nich máme věnovat další péči. Co udělat právě teď, co zítra, co za týden, nebo za měsíc. U někoho se − buď osobně nebo aspoň SMSkou − po pár dnech aktivně zeptám: „Co nového s Ježíšem?“ U jiného Jirky žádnou iniciativu nevyvíjím; jen kdyby se ukázala zjevná příležitost.

Klíčový princip:

Nepřijetí nebo odmítnutí mě nesmí zastavit ve sdílení Dobré zprávy dalším lidem.

Ne vždycky jsem měl
k nevěřícím lidem tenhle vztah.
Kromě těch, kdo teď nepřijímají, zcela nepochybně máme kolem sebe lidi, kteří na naši Dobrou zprávu doslova čekají! Takové hledáme a většinou je nacházíme právě skrze řadu odmítnutí! Zdá se, že těm nepřijetím a odmítnutím se nelze vyhnout. Mnohokrát je prožil Pán Ježíš, apoštol Pavel a všichni ostatní, kdo vycházejí za lidmi…!

Měj na paměti velmi důležitý axiom:

Už každé Tvoje sdílení Dobré zprávy o Pánu Ježíši je ÚSPĚCHEM!

I když se právě teď nesetkalo s přijetím! Každé zaseté zrnko Božího slova je úspěch! Tvoje nitro poslušné Pánu Ježíši je obrovský úspěch…

1. Počítám totiž s tím, že Jirkovo odmítnutí nemusí být konečné! I tvrdý výsměch se může zanedlouho změnit v pokání! Tak se to stalo Saulovi z Tarsu. A máme i soudobé příběhy tohoto typu. Ježíš je v životech lidí aktivní, i když Ho zatím nepřijímají! Takže je nechám. Počkám si, co s nimi Pán Ježíš udělá. A co oni udělají s Ním.

Dotazuji se spíš na kroky,
které nový Jirka udělal,
a na jeho prožitky;
nikoli na teologické chápání věcí.
2. Pokud jde o člověka z mých vlastních okruhů, přemýšlím, jestli je vhodné ho vystavit dalším semínkům Božího slova. Pozvu ho na další sérii Discovery? Možná ano; možná ale raději až za dva měsíce. A co třeba grilovačka s dalšími přáteli? Na rovinu Ti řeknu, že některé Jirky jsem delší dobu nechal „odležet“…

3. Jestli poselství o Ježíši nepřijal ode mě, má Jirka ve svém okruhu jiného křesťana, který by mu mohl přinést stejnou základní zprávu trochu jiným způsobem?

4. Někdy se přímo zeptám: „Jirko, CO TI BRÁNÍ pozvat Ježíše do života?“ A občas slyším odpovědi, které mi naznačí cestu:
a) „Já toho Ježíše ještě natolik neznám, abych Mu otevřel svůj život,“ řekl mi jeden. „Cením, že jsi tak uvážlivý. Co uděláš, abys Ho poznal dostatečně a mohl se rozhodnout? Víš, když jsem se já rozhodoval, taky jsem Ho neznal dokonale. Ale osvědčilo se mi udělat to rozhodnutí…“
Skupinky proměny života
proměňují životy.
b) Nezřídka na otázku, „co ti brání“, slyším: „Přemýšlím, co mi na to řekne manžel/ka, nechci aby to narušilo náš vztah.“ U mladších lidí je to úvaha, „co řeknou rodiče.“ „Řekni jí, co tě na tom přitahuje a co ti to přináší. Nebo co vidíš na mě, že mi to přináší. Zkus si to zformulovat teďka − rád budu přemýšlet s tebou.“
c) „Ještě na to nejsem připravený…“ odpověděl nedávno další. „A můžeš něco udělat abys připravený byl? Rád ti v tom pomůžu − život s Ježíšem je totiž úplně jiná třída!“
d) „Řeknu to Ježíšovi sám,“ slyšel jsem několikrát. „A co Mu řekneš, až budeš sám? Ono bývá dobré si to trochu sesumírovat…“ „No, řeknu Mu, aby přišel do mého života… aby mi odpustil… a tak…“ „To už máš výborně připravené. Řekni mu to klidně teď hned − rád budu u toho!“ Jeden takový Jirka se usmál a na místě poskládal krásnou modlitbu odevzdání.
e) Když někdo přece odolává − že si to nechá na doma − řeknu svoje oblíbené: „Až to Ježíši řekneš, určitě mi pošli SMSku. Moc mě to bude zajímat!“
Je mi líto, ale Ježíšova sláva
se ukáže i na těch,
kdo zůstanou v odsouzení.

Když se tedy Tvůj Jirka pro Pána Ježíše nerozhodne napoprvé, nedej se odradit! Cesta k novým obrácením ve Tvém okolí, může vést řadou odmítnutí. Ale stojí to za to!

Pane Ježíši, děkuji Ti, že každý poslušný krok Tvých učedníků je obrovských úspěch, za kterým stojíš Ty sám…

C17. Jirka pozval Ježíše

Teď budu chvíli předpokládat, že náš Jirka pozval Ježíše do svého života. Je to nádherná a současně docela zvláštní zkušenost. Je přitom cítit jakoby „spojení nebe se zemí“…
Jirkové přicházející „zvenku“ obvykle nemluví naším křesťanským jazykem. Tahle jejich jinakost v některých věřících vyvolává pochybnost, jestli opravdu došlo k „obrácení“. „On to říká tak ‚divně‘.“ Pak mají tendenci Jirku korigovat a poučovat, jak to má říkat „správně“ − po našem. Jiní své pochybnosti o Jirkově nové víře prozrazují tím, že ho „zkoušejí“. Kladou mu otázky, na které Jirka v této fázi ani nemůže mít jasné odpovědi, natož aby jeho odpovědi byly biblické.
Kdyby všechno ostatní zapomněl,
kterou jednu myšlenku
si určitě má odnést?
Ano, moc mě zajímá, co Jirka prožívá a o čem přemýšlí! Teď se ale dotazuji spíš na kroky, které udělal, a na jeho prožitky. Nikoli na jeho „teologické“ chápání věcí. Jestliže jsem u jeho obrácení osobně nebyl, zeptám se: „Co jsi tomu Ježíši vlastně řekl, když jsi Ho pozval do svého života?“ Když mi to můj nový Jirka popovídá, ptám se dál: „A jak jsi vnímal Jeho odezvu?“ „Myslíš, že ti odpustil všechny tvoje špatné věci?“ „Co se tím ve tvém životě změnilo, když jsi Ho pozval?“ „Máš nějaký plán, jak ten kontakt s Ním rozvíjet dál? − Rád Ti v tom pomůžu…“
„Až to Ježíšovi řekneš,
pošli mi SMSku!“

Nový Jirka, který právě přijal Ježíše, potřebuje dvě věci:
      1) Ujištění
      2) Vizi

Biblické UJIŠTĚNÍ je důležité proto, že prožívá věci, jaké nikdy předtím nepoznal. V naší kultuře se nový Jirka dost pravděpodobně setká s lidmi, kteří to celé budou zpochybňovat nebo se tomu dokonce vysmívat. Možná slyšel osobní příběhy, jak jiní pozvali Ježíše, ale jeho vlastní zkušenost se může poněkud lišit. I další věci mohou našeho nového brášku nebo sestřičku poněkud ohrožovat.Těším se na ně,
rád je vidím,
vážím si jich.
Opravdu!

Zkušeňáči ze světových hnutí říkávají: Udělej všechno pro jeho ujištění co nejdřív! Zvládneme další krok ještě teď hned? Tedy vzápětí, co se Jirka Pánu Ježíši v krátké modlitbě odevzdal? To je ideální! − Buď na to připraven! Když to nejde bezprostředně, vyvolej setkání s ujištěním nejpozději na druhý den (úplně v krizi − nejvýš do 48 hodin).
„Ehm, bylo mi hloupé hned na druhý den mu znovu volat,“ vysvětlil mi jeden věřící kamarád své otálení. Ale Božímu Nepříteli vůbec není hloupé nového Jirku obtěžovat okamžitě! A to velmi intenzivně, nejrůznějšími pochybnostmi a pokušeními.
Když v našem zaneprázdněném světě další kontakt opravdu není možný tentýž nebo další den, pošlu aspoň SMSku: „Ahoj Jirko. Jak to jde s Ježíšem? Můžu Ti krátce zavolat?“ A často je z toho hodinový telefonát.

Pán Ježíš byl
lidem své doby tak blízko,
že Ho označovali
za „Přítele hříšníků“.
(Matouš 11,19; Lukáš 7,34)
Kromě ujištění Jirka velmi brzy potřebuje taky jasnou VIZI!
Na příklad: „Jirko, jsem fakt moc rád, že jsi Ježíše pozval do svého života! Myslíš, že by to potřeboval i někdo z tvých kamarádů? A co bys jim řekl, aby taky mohli Ježíše pozvat do svého života? Rád ti v tom pomůžu.“

Nevím, kde jsme vzali navyklou představu, že pro sdílení evangelia musí mít člověk hromady znalostí a odpovědi na všechny těžké otázky nevěřících. Když má nový Jirka vlastní prožitek, už má o čem vyprávět! Začne−li sdílet svoji zkušenost s Ježíšem, nevyhnutelně a hladově tím obvykle roste. Když ho to svým vlastním příkladem naučíme, začíná se i modlit, protože potřebuje pomoc živého Ježíše. Začíná číst Boží slovo − pokud ho to svým vlastním příkladem naučíme. A ze svých rozhovorů venku i z vlastního čtení má milion otázek. S odpověďmi taky přirozeně přijímá i radu a povzbuzení.
Změň, prosím, svůj pohled a zkus si nějak vštípit skutečnost, že Tvůj úplně nově uvěřivší Jirka může svého kamaráda přivést k Pánu Ježíši zítra! Citlivě mu ukaž, že jeho kamarádi taky potřebují a můžou přijmout Ježíše: „Hele Jirko, myslím, že tvůj nejlepší kámoš si brzy všimne, že jsi trochu jiný, nějak spokojenější, klidnější. Co mu řekneš, když se tě zeptá, čím to je?“Což takhle
dvacetiminutový telefonát
s novým Jirkou párkrát týdně?

Pán Ježíš se svými učedníky sdílel svoji vizi úplně od začátku. Když uviděl Šimona a Ondřeje, jak do moře vrhají síť, řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“ (Marek 1:16−18) Pro Pána Ježíše to byly dvě neoddělitelné věci: 1. „Pojďte za mnou a 2. pomůžu vám, abyste se stali rybáři lidí.“

Pane Ježíši, děkuji Ti, že máš pro nás nejen skvělou záchranu, ale taky skvělé poslání…!

C16. Dobrá zpráva a vztahy

Dovol krátký příběh, který popisuje náš přítel a mentor Steve Smith ve své knize nazvané „T4T“ − Training for trainers − česky „Trénink pro trenéry“.
Náš dlouholetý spolupracovník na určitém místě se svým týmem po sedmi letech pilné služby neviděl žádné duchovní ovoce. Žádní noví věřící, žádné nové skupiny. Bylo to pro ně zdrcující! Při jednom setkání s námi sdíleli, že teprve v osmém roce se začaly objevovat lepší výsledky: Několik lidí přijalo Ježíše!
„Co se změnilo?“ ptal jsem se,
− vypráví Steve Smith.Hodnota těch lidí
je pro mě dneska větší
než můj strach,
že mě odmítnou.

Kolega s rozpaky odpověděl: „Začali jsme sdílet Dobrou zprávu o Ježíši.“
„Promiň, co jsi říkal?“
„Začali jsme sdílet Evangelium!“
„A co jste dělali těch předchozích sedm let?“
„Steve, sedm let jsme věřili lži, že musíme nejdřív budovat vztahy a teprve pak můžeme lidem pomalu odkrývat svoji křesťanskou identitu, sdílet Dobrou zprávu a k něčemu je i osobně vyzvat. Pomalu jsme odklízeli kamínky a „připravovali pole pro Dobrou zprávu“. Sdíleli jsme kousky Boží pravdy, ale nikdy evangelium jako takové. Když jsme si s těmi lidmi vytvořili blízké vztahy, měli jsme ještě větší strach sdílet Ježíše: Co když nás odmítnou?
Zbytečné odkládání
bývá zabijákem
dobrých rozhodnutí.
Po sedmi letech bez sebemenšího viditelného duchovního ovoce jsme byli natolik zoufalí, že jsme těm přátelům na rovinu řekli evangelium. Téměř všichni naše poselství odmítli. To byl moment, kdy jsme si uvědomili, že samotné budování vztahů nás nikam nepřivedlo. Jako celý tým jsme se shodli, že od následujícího dne budeme nejdřív sdílet Ježíše a až potom − podle odezvy − se rozhodneme, s kým chceme budovat vztahy. Začali jsme Ježíše sdílet všude. Učili jsme se přecházet na témata s Dobrou zprávou s co největším počtem lidí. Spousta jich nereagovala a mnozí nás i tvrdě odmítli. Nicméně postupně jsme slyšeli občasná ‚ano‘. To jsou noví věřící, skrze které Bůh začíná rozvíjet své království.“

V první fázi
jsem ty duchovní doteky
nepřinášel kvůli nim,
ale kvůli sobě,
abych se to naučil.
K tomuto autentickému vyprávění Steve Smith ještě dodává: „Tihle pilní a Pánu oddaní lidé se po sedm let snažili dělat práci, kterou může vykonat jen Boží Duch. Říkali tomu ‚vybírání kamenů z pole‘. Domnívali se, že budováním vztahů bez evangelia, připraví prostředí v srdcích svých lidí, aby pak mohli Boží slovo zasévat do lepší půdy. I přes dobře vybudované vztahy byli ovšem s Dobrou zprávou odmítnuti. Dnes jsou tito lidé přesvědčenými obhájci sice laskavých a citlivých nicméně velmi rychlých přechodů do duchovních rozhovorů o Ježíši. Koho naše duchovní háčky nezaujmou, toho nezaujmou. Když ale někoho zaujmou, aspoň víme, komu se pak máme naplno věnovat.
Jiný tým pracoval v cílové skupině silně nepřátelské vůči čemukoli křesťanskému. Opozice byla tak silná, že by bylo velice logické nemluvit o Ježíši vůbec; nikdy. Jenže, jak chceš najít připravené lidi bez použití duchovních prostředků? V týmu si proto nastavili „pravidlo pěti minut“: „V každém rozhovoru s nevěřícím člověkem do pěti minut odhalíme, že následujeme Ježíše. Když to někdo odmítne, máme jasno a jsme v pohodě. Když to přijme, nabídneme mu další kroky. Možná jsme našli člověka pokoje, který Božímu slovu otevře i svůj dům − svůj oikos!“
Pane Ježíši, děkuji Ti,
že nás provázíš
při proměně našeho nitra
i našich činů.

Tolik krátké převyprávění zkušeností našeho skvělého rádce Steva Smithe. Tyhle příběhy totiž přesně popisují i naši opakovanou českou zkušenost! Maminky v jednom z našich dřívějších společenství rozjely otevřený klub pro další maminky s malými dětmi. Všechno bylo prima, rozvíjely vztahy, pořádaly zajímavé programy a nevěřící maminky rády přicházely… Když tam organizátorky postupně přidávaly více křesťanských prvků, více zamyšlení a „svědectví“, zvedla se překvapivě silná vlna odporu, proč tam pořád tlačí tu „víru“. Některé se cítily podvedené! A postupně se celá tato aktivita rozpadla…
Rozuměj prosím správně, že to není proti budování vztahů jako takových. Naopak! Vztahy budujeme velmi pilně a oddaně! Ale co nejdřív se snažíme dát najevo čí jsme a kam jdeme. Tím brzy poznáme, kdo s námi půjde dál cestou za Ježíšem a kdo nepůjde…

Pane Ježíši, prosím tě za správné zaměření naší pozornosti na to, co je v našich kontaktech s lidmi to nejdůležitější…

C15. Neredukovatelné minimum

Efezským 4:11-12 On dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova.
Občas jsem potkal věřící, kteří působili dojmem, že mají „dar evangelizace“. Některé jsem poprosil, aby mě to naučili. (To by podle Efezským 4,12 měli ti obdarovaní lidé dělat – „učit ostatní svaté…“) „Co mám tomu kamarádovi říct?“ ptal jsem se. „Modli se a řekni, co ti Pán položí na srdce…“ zněla duchovně vyhlížející odpověď. Někdo jiný mi přímo řekl: „Hlavně si nic nepřipravuj, to by bylo nepřirozené!“Ježíši, děkuji Ti,
že jsi se spoustou lidí
šel přímo na věc.

Co myslíš, že jsem se od takových služebníků naučil? – vůbec nic. Jen jsem odešel s vnitřní výčitkou, že to zase neumím, a tudíž zase nic nedělám. A roky běžely…
Pokud máš jakýkoli dar, Tvým úkolem je nejen tu službu dobře dělat, ale taky ji učit druhé – připravovat svaté k dílu služby. Svou talentovanou improvizací – byť v duchovně vyhlížejícím hávu – svým křesťanským přátelům jen potvrdíš, že oni na to nemají a tudíž pravděpodobně nic praktického nezačnou…
Chceš-li druhé něco opravdu naučit, odlož improvizaci a uveď je do toho, čemu říkáme „NEREDUKOVATELNÉ MINIMUM“. Nástroje, které jsou 1. jednoduché, 2. biblické a snadno 3. předavatelné.
Pokud jde o sadu nástrojů pro službu nevěřícím a novým věřícím, při živém tréninku Mosty k lidem se setkáváme s pozoruhodným spektrem reakcí.
Někteří věřící přicházejí na trénink, aby se něco opravdu naučili. Za chvíli je vidět, jak s radostí a lehkostí zvládají jeden nástroj za druhým. A někteří to ještě tentýž den večer vyzkoušejí s nevěřícími lidmi, které potkají! To je nádhera… 🙂Proč se křesťané
nechávají oklamat,
že pokorné sdílení radosti
je pro nevěřící „tlak“?

Jiní všechno filtrují zkušeností. (Často spíš domnělou zkušeností nebo převzatou jen z doslechu, protože vlastní zkušenosti s nevěřícími evidentně nemají!) Když pak některý nástroj cíleně směřuje k Ježíši, ohýbají to, maskují nebo „okecávají“, protože jim to připadá „příliš moc“.
Další má snahu všechno rozvíjet, komplikovat. Při tréninku sbírá kartičky a na internetu vyhledává další možnosti a variace. Pro vysvětlení evangelia má nejen Most přes propast, ale našel ještě Tři kruhy, Čtyři duchovní zákony, Římskou cestu, EE (Explozivní evangelizaci) a možná další varianty… Když se zeptám, který z těch nástrojů přináší největší odezvu mezi nevěřícími, slyším spíš, která z těch variant se mu nejvíc „líbí“. Otázka který z těch nástrojů použil v uplynulém měsíci s někým nevěřícím, vyvolává odpověď spíš rozpačitou a u některých i uraženou. Když některý nástroj moc neznám a poprosím, ať mi ho předvede, jako bych byl jeho nevěřící známý, většinou má jen povědomost, o čem to asi je; nikoli že by mi ladně a přirozeně ukázal, jak to běžně používá tam venku.
Jsou křesťané, kteří mají tendenci každý nástroj, hned nějak měnit, domněle „vylepšovat“. Mluví o rozdílech nebo i o slabinách. A co hlavně! Žádný z nich v dohledné době s nevěřícími lidmi stejně nepoužijí…
Někdo další má spoustu otázek typu: „A co když zareaguje takto… A když mi řekne tohle…“ To dává smysl; proto nejčastější otázky nebo námitky máme ve scénáři tréninku. Současně s tím, ale očekáváme, že nás Duch svatý povede i v situacích, které se tu a tam, vyskytnou i mimo náš scénář… 🙂Pavel s nimi
vytvořil církev
u nich doma.

Ti, kteří nemají zvláštní obdarování pro evangelizaci, a přesto tam venku začali s nevěřícími, uchopili to „NEREDUKOVATELNÉ MINIMUM“. Tedy minimální počet nástrojů, které jsou jednoduché, biblické a snadno předavatelné i dalším učedníkům.
Ano, abychom to mohli učit další lidi (mám na mysli nově uvěřivší i letité věřící), potřebujeme „NEREDUKOVATELNÉ MINIMUM“: které je jednoduché, biblicképředavatelné.
Reálný příklad: Petr přijal Ježíše a chodil na Discovery. Modlili jsme se za jeho přátele a do pár měsíců od svého obrácení tři ze svých nevěřících kamarádů pozval na své vlastní nové čtení Bible. Všichni pár měsíců chodili a jeden z nich po čase uvěřil! To je obrovská radost…!
Nevím, kde jsme vzali myšlenku, že pro účinné rozhovory s nevěřícími je třeba umět improvizovat a snad ještě mít vystudovanou apologetiku. Praxe nám mnohonásobně potvrzuje, že stačí „NEREDUKOVATELNÉ MINIMUM“, které uchováváme jednoduché, biblicképředavatelné.
Pane Ježíši, děkuji Ti, že na cestě, kterou jsi svojí obětí připravil, ani hlupáci nezabloudí, jak to píše Izaiáš. (Izaiáš 35,8)


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.

C14. Připomínání v Bibli

Jeden věřící kamarád, vzdělaný a úspěšný člověk, mi po několika hodinách na živém tréninku Mosty k lidem řekl: „Kdybys mi to vysvětlení dal hned na začátku, všechno to procvičování bych přijímal mnohem snadněji.“ Tím „vysvětlením na začátku“ myslel téma procvičování a učení čehosi zpaměti. Představil jsem mu totiž hromádku biblických citátů k velmi zajímavému principu připomínání nebo opakování, jak ho nacházíme v Písmu.Mistrovská dovednost
se získává
pravidelným procvičováním
a hojným používáním nástrojů
tam venku.

Dovol velmi úzký výběr, a to jen z Nového zákona:
Jan 14,26 Zastánce, Duch Svatý vám PŘIPOMENE všechno, co jsem vám řekl.
2. Petrova 1,12 Proto vám hodlám tyto věci stále PŘIPOMÍNAT, ačkoli o nich víte a jste utvrzeni v přítomné pravdě.
2. Petrova 1,15 Vynasnažím se, abyste si mohli i po mém odchodu toto všechno pokaždé PŘIPOMÍNAT.
2. Petrova 3,1 Píšu již druhý list, ve kterém PŘIPOMÍNÁNÍM probouzím vaši čistou mysl.
Někdo by to správně vztáhl na učení biblických veršů zpaměti. To je velmi, velmi užitečné! Do Korintu ale Pavel píše:
1. Korintským 15,1 PŘIPOMÍNÁM vám evangelium, které jsem vám zvěstoval a které jste přijali.
Když jim Pavel připomíná evangelium, jde o širší připomínání, než jen o jednotlivé veršíčky. Má jít o připomínání, které promění náš život:
Zjevení 3,3 PŘIPOMÍNEJ si, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání. (A pokání znamená proměnu našeho smýšlení i života.)Někteří to
ještě tentýž večer
vyzkoušejí s nevěřícími,
které potkají.

Příležitostně potkávám celou řadu křesťanů, kteří mají představu, že vedení Duchem znamená odhodit přípravu, nic se neučit, nic nepromýšlet, prostě jít a říkat, co ti přijde na mysl. Někteří se odvolávají na pokyn Pána Ježíše, aby učedníci mluvili bez přípravy. Podívej se ale na kontext, pro který jim to Pán Ježíš navrhuje: Lukáš 12,11-12 Když by vás vedli do synagog a před vlády a vrchnosti, NESTAREJTE SE, jak a čím byste se obhájili nebo co byste řekli. Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“ A v závěru své služby to Pán Ježíš opakuje: Lukáš 21,14-15 Uložte si tedy do svých srdcí, abyste se předem NEPŘIPRAVOVALI, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč a moudrost, které nebudou moci odolat ani ji vyvrátit žádní vaši protivníci.
Tu je řeč o protivnících a pronásledování! A hlavním cílem je, aby se učedníci v takových situacích nestrachovali. Jinak Mistr posílá své učedníky do vesnic a městeček před sebou a vkládá jim do úst velmi konkrétní slova. Lukáš 10,9 Říkejte jim: „Přiblížilo se k vám Boží království.“ Oni tedy přesně vědí, co má být jejich hlavním poselstvím. A když se někde setkají s odporem, mají si vytřást prach ze svých nohou a vyslovit stejnou klíčovou myšlenku, kterou se naučili zpaměti: Lukáš 10,11 Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.Vizuální prvek
je ale pro řadu lidí důležitý
k pochopení Ježíšovy oběti
i k zapamatování.

Podobně apoštol Pavel se nezdráhá stále dokola používat stejné promyšlené a osvědčené přístupy, když podle možností přednostně vstupoval do synagog a přítomným z Písma ukazoval, kým je Ježíš. A do těchto opakovaných „technik“ zapojuje i celou řadu svých spolupracovníků. (2. Timoteovi 2,2)
A apoštol Petr píše: 1. Petrova 3,15 Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte PŘIPRAVENI podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje.
Jinými slovy, mít zpaměti zvládnutý a prakticky NACVIČENÝ základní postup je obrovská pomoc pro naši službu. Zvláště když někdo s touto službou teprve začíná. Tohle jednoduché „zpaměti“ a k tomu hojné PROCVIČOVÁNÍ je pro nás odrazový můstek; základna, kterou si Pán Ježíš znovu a znovu používá.Dozvím se něco
o jeho zdraví,
o vztahových záležitostech
a tak různě.

„Kdybys mi to vysvětlení dal hned na začátku,“ řekl mi věřící kamarád na tréninku, „všechno procvičování bych přijímal mnohem snadněji…“ Sám jsem se kdysi nechtěl učit cokoli zpaměti: „To je nepřirozené, říkat jim něco naučeného.“ Měl jsem naprosto klamnou a především pyšnou představu, že přirozené je to, co právě na místě vymyslím. Mnoha neumělými a hlavně neúspěšnými pokusy jsem si postupně stále znovu ověřoval, jak jsem nepřirozený a jak říkám domněle chytré věci, které ale nikam nevedou. Až po delší době jsem učinil objev, který Ti tady popisuji v jiné lekci: že „Přirozené je pro mě to, co jsem se opravdu dobře naučil!“

Pane Ježíši, je pro mě úžasné pozorovat učedníky, jak po Tvém fyzickém odchodu bravurně citují Písmo, že i jejich urputní a násilní nepřátelé na nich poznávají, že bývali s Tebou. (Skutky 4,13)


Dodatkové odkazy pro inspiraci

Filipským 3,1 Konečně, moji bratři, radujte se v Pánu. Psát vám opět tytéž věci mně není zatěžko a pro vás to bude ujištěním.
1. Korintským 11,2 Chválím vás, bratři, že ve všem na mne pamatujete a držíte se mých pokynů, jak jsem vám je předal.
Jan 8,31 Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Skutky 11,16 Vzpomněl jsem si na Pánův výrok, jak říkal:…
Matouš 16,9 Ještě nerozumíte? Ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik nůší jste nasbírali?Ježíš v jejich životech
už teď pracuje!

Zjevení 2,5 Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Ne-li, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání.
Koloským 1,23 …zůstáváte-li vskutku na víře založeni a v ní pevni a nevzdálíte-li se od naděje evangelia, které jste slyšeli, které bylo hlásáno v celém stvoření pod nebem a kterého jsem se já, Pavel, stal služebníkem…
Jan 15,7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám.
1. Janův 2,24 Ať ve vás zůstává, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás to, co jste slyšeli od počátku, zůstanete také vy v Synu a v Otci.
1.Janův 2,14 Napsal jsem vám, dítky, že jste poznali Otce; napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku; napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a přemohli jste toho Zlého.



C13. Semafor


V našich rozhovorech s lidmi, kteří zatím neznají Ježíše, je moc důležité, abychom s citem průběžně sledovali jejich reakce. Pokud jsme jim projevili opravdový zájem, nestává se často, aby nás někdo uťal, když hned na to jednou větou proneseme kratičkou modlitbu za jeho potřebu. (S pohledem do stropu a bez slova „amen“ na konci…!) Zřetelným rozhraním bývá až reakce na Most přes propast, kde vyjadřujeme jasnou výzvu: Nám už jen zbývá po tom mostě přejít. Řekněte Mu třeba: „Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné a VEĎ mě.“ Řekněte Mu to právě teď…Až k Dobré zprávě
nás v současné době
doposlouchá obvykle
40 až 60 % oslovených.

Zvláště tady pozorujeme různé reakce a připadá nám to jako na SEMAFORU.

1) Když se náš Jirka po vysvětlení Mostu přes propast „pomodlí modlitbičku“ a vypadá to opravdově, moc se radujeme a pokládáme ho za ZELENÉ světlo na semaforu! Takovému předložíme další nástroj zvaný BOSS a Mince a hledáme cestu pro návazná témata Enteru. Pozveme ho na neformální čtení Bible (Discovery) a povzbudíme ho, aby tam s sebou vzal i své přátele

2) ŽLUTÉ světlo (nebo oranžové) znamená, že se k odevzdání Ježíši ještě necítí připraven. Na příklad říká, že o tom potřebuje přemýšlet, chce více informací, vyptává se, naslouchá atd.
Pokračuji s ním tedy v dalším rozhovoru, podle možnosti sdílím vlastní minutový příběh nebo nějakou zkušenost ze života s Ježíšem, pozvu ho na Discovery, a hlavně s ním domluvím příští setkání co nejdřív (ideálně do 48 hodin).Když k lidem přistupujeme
s opravdovým zájmem,
oni v naprosté většině
reagují dobře.

3) ČERVENÝM světlem je ten, kdo výzvu v Dobré zprávě zatím odmítá. I tak ho pozvu na Discovery! A pokračuji v přátelském rozhovoru – třeba o „obyčejných věcech“, které pro něho ale můžou být požehnáním.
Červené světlo v dlouhodobém vztahu vůbec nemusí znamenat konec duchovních témat! Někteří se sami ozvou, když získají další podněty nebo když je jim v životě zle. I odmítaví lidé někdy změnili názor po první zkušenosti s Božím slovem a s živým Ježíšem, kterého poznali skrze malé společenství Jeho radostných následovníků! Typickou reakci lze potom shrnout slovy: „Tož tak jsem si toho Ježíše fakt nepředstavoval…“

4) Občas narazíme na někoho, kdo říká, že ten most už přešel, že Ježíše přijal nebo častěji říká, že je „křesťan“. To v dané chvíli označujeme za MODRÉ světlo. Jak reagovat v takovém případě?
Hm, to je skvělé! A myslíte, že vám Bůh odpustil všechny špatné věci, které jste kdy udělal?
a) Vidím-li pochybnost, ukážu mu znovu Most přes propast a vyzvu ho, aby Ježíši řekl všechny své špatné věci, u kterých si není jistý, jestli jsou mu odpuštěny.
Pokud je to možné přečtu nebo zpaměti cituji 1. list Janův 1,7-9: …Oběť Ježíše, nás očišťuje od každého hříchu. Když své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.
b) Pokud vyjadřuje radostnou jistotu, že je mu odpuštěno, „protože Ježíš“, raduji se s ním a nabídnu mu, že ho tohle sdílení Ježíše rád naučím, na místě mu to ukážu a pozvu ho někam s sebou, aby se mohl dívat a zapojit.
Dám mu odkaz na tento web Mosty k lidem, vyměním si s ním kontakt a pozvu ho na trénink, případně na další příležitost, kdy se chystáme vyjít ven.Abychom tenhle skvělý nástroj
měli přirozeně po ruce,
potřebujeme ho mít
dobře nacvičený.

Tenhle semafor nám pomáhá podle reakce na Dobrou zprávu a výzvu volit adekvátní další postup. U žlutého světla přemýšlíme, jak mu pomoci k poznání Pána Ježíše a k rozhodnutí. Když vidím zelené světlo, neotálím s dalšími kroky (BOSS, mince, Enter). Kde je červené světlo, tam zatím třeba dále neinvestuji, ale vyhlížím, co s ním Pán Ježíš udělá. I v případě modrého světla víme, jak sloužit dál.
Jako se na semaforu mění barvy, tak naši lidé nemusejí dlouhodobě zůstat stejní. I červeného světla se Ježíš může dotknout a změnit jeho srdce. Tak to proběhlo u Saula z Tarsu a u mnoha dalších…

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi na lidi reagoval velmi otevřeně, rozeznal jsi situaci a pro každého jsi měl další kroky, ať už jejich odezva byla jakákoli.
 


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.


C12. Trychtýř – ukázka

Jazykové mutace Trychtýře na tomto webu:  česky   slovensky   polsky   ukrajinsky   rusky   anglicky 

Trychtýř pro tisk
Tiskni oboustranně; jde o ležatý formát A4 přeložený napůl.

Trychtýř pro mobil
Online taháček vhodný i pro mobil! Na plochu si ulož ikonu s odkazem.
A tady je Podrobnější popis Trychtýře.

Aby sis mohl/a trychtýř každý den procvičovat, stáhni si pdf pro tisk nebo si na plochu mobilu ulož ikonku s tímto odkazem. Využívej to třeba před odchodem z domu nebo v rámci svého tichého času s Ježíšem nebo kdykoli jindy…


V případě potřeby se prosím znovu podívej na předchozí popisnou lekci s Trychtýřem. A teď si zkus na hodinkách stopnout, kolik času asi potřebuješ na procvičení těch několika základních nástrojů. 🙂 Samozřejmě vynechávám odpovědi fiktivního kamaráda nebo souseda. Procvičuji si jen to, co bych řekl ze své strany…

Dobrý den.
Jak se vám dneska daří?

a) „ZA NIC TO NESTOJÍ…“
Můžu se zeptat, co vás trápí?
(Naslouchám a doptávám se.)
Hm, to musí být těžké,
já když něco řeším, probírám to s Ježíšem a On vždycky něco vymyslí.Minimální počet nástrojů,
které jsou jednoduché, biblické
a snadno předavatelné

Ježíši, děkuji Ti, že máš tady pana souseda rád, a prosím Tě za pomoc v jeho problému se zádama…

Kladná varianta by byla:
Dobrý den.
Jak se vám dneska daří?

b) „V POHODĚ…“
To je prima. Z čeho máte radost?
(Naslouchám a doptávám se.)
To je skvělé.
Já když se z něčeho raduju, probírám to s Ježíšem a té radosti mám pak dvakrát tolik.
Ježíši, děkuji Ti, že máš tady pana souseda rád a že se mu podařil ten projekt v práci…

Víte, s tím Ježíšem to opravdu funguje!
V mém životě byla doba, kdy jsem se cítil strašně osamělý a byl jsem v depresích.
Pak jsem řekl: „Ježíši prosím, PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné a VEĎ mě.“
Od té doby si s Ježíšem povídám a prožívám Jeho blízkost.
Jak to máte s Ježíšem Vy?
Když si každý den
před odchodem z domu
procvičíš nástroje,
objeví se Ti příležitosti
je použít!

(Počkám si na odpověď.)

Zkoušel jste někdy mluvit s Ježíšem? Nemyslím náboženství ani církev; prostě Ježíše.
Moc mi pomohla jedna ilustrace…
1) Na začátku si Bůh a člověk spolu normálně povídali.
2) Pak se ale člověk na Boha vykašlal a dělal věci, které se Bohu nelíbí. Tím mezi nimi vznikla obrovská propast způsobená našimi špatnostmi.
3) Bez kontaktu s Bohem lidé žijí prázdný život. A tak se odjakživa snaží tu propast nějak překonat. Třeba skrze dobré skutky, náboženství, duchovní zážitky… Ovšem nic z toho k Bohu nedosáhne.
4) Bohu ale na lidech velice záleží. Proto poslal Ježíše, který se svojí obětí stal mostem přes tu propast našich špatností. Všechny naše špatné věci zaplatil na tom kříži. Pak Ho Bůh vzkřísil, takže s Ním i dneska můžeme zase osobně komunikovat.
5) Nám už jen zbývá po tom mostě přejít tím, že Ježíše pozveme do svého života. Řekněte Mu třeba: „Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné a VEĎ mě…“
Řekněte mu to právě teď…

(Most přes propast kreslíme na jakýkoli kousek papíru nebo znázorňujeme gesty. Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek. )

Když se někdo pomodlí modlitbu přijetí, pro bezprostřední další krok se ti bude hodit kartička s tužkou a jakákoli mince. V rámci nácviku si to určitě zkoušej i s psaním…
To je skvělé, že jste pozval Ježíše do svého života!
Ježíš vám teď dává úžasné věci:
Když jste Ho pozval,
a) Stal jste se BOŽÍM DÍTĚTEM.
b) Skrze Ježíšovu oběť jsou vám ODPUŠTĚNY všechny vaše špatné věci!
c) Ježíš je teď stále S VÁMI.Ano, tady v Česku kolem nás
(i na Slovensku)
žijí duchovně připravení lidé.

d) dává vám nový SMYSL ŽIVOTA…
To znamená, že vás chce provázet, bude váš „BOSS“.

Podaří se vám zapamatovat, co jste od Ježíše dostal?
a) Jste Boží dítě
b) Máte Odpuštěné všechny špatnosti!
c) Ježíš je stále S vámi.
d) A dává vám nový Smysl života…
Která z těch věcí, je pro vás osobně nejdůležitější?

(Počkám si na odpověď.)
A jsou ve vašem okolí LIDÉ, kteří by něco z toho potřebovali?
(Počkám si na odpověď.)

Ježíš nám ukazuje, že když Ho následujeme, je to jako MINCE, která má dvě strany:
1) Na jedné straně nás zve, abychom šli s Ním a On bude naším Průvodcem (BOSSem).
2) A druhá strana mince: Chce, abychom i dalším lidem pomáhali Ho poznat.
Dneska by asi řekl: „Sdílej mně s dalšími.“ Každý, komu řeknete o Ježíši a kdo Ho takhle přijme, taky získá tyhle úžasné věci.
Tato mince vám bude připomínat Ježíšovu výzvu:Řekl jsem:
Zde jsem,
pošli mne!
(Izaiáš 6,8)

1) „Pojďte za mnou.“
2) „Sdílejte mně s dalšími.“
PŘIJÍMÁTE obě strany této mince?

Bez ohledu na reakci určitě vyslovím ještě pozvání na Discovery.
Zkoušel jste někdy číst Bibli? Nemyslím náboženství ani církev; prostě Bibli…
Když čteme Bibli s nevěřícími kamarády, ti jsou celí překvapení, jak je to zajímavé a praktické.
Kousek si spolu projdeme, bavíme se o tom a každý tam objeví něco pro sebe.
Někdy to jsou fakt objevy; takové to: „Ty brďo, to je v Bibli, jo?!“
Jsem si jistý, že to pro vás taky bude zajímavé!
Dejte dohromady dva tři kamarády a můžeme to vyzkoušet!
Třeba v čajovně na náměstí? Nebo u vás doma…?
Co říkáte na příští týden v úterý večer, v šest?
V pondělí se vám připomenu, můžu?

Pane Ježíši, děkuji za tyhle jednoduché nástroje. Prosím, abys tady mým přátelům pomohl je ovládnout, aby je přirozeně a často používali s nevěřícími lidmi ve svém okolí…

Na tomto odkazu najdeš tento trychtýř v celku jako text.
Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.

C11. Trychtýř – popis

Jazykové mutace Trychtýře na tomto webu:  česky   slovensky   polsky   ukrajinsky   rusky   anglicky 

Když se s někým nevěřícím spojíš svým úsměvem, pozdravem a projevíš mu zájem, naprostá většina lidí to ochotně přijme a taky odpovídá úsměvem, pozdravem nebo dokonce poděkováním, či jinou iniciativou.
Pro řadu lidí je velmi dobře přijatelné, když na základě potřeby, kterou Ti vyjádřili na Tvoji otázku „jak se jim daří“, jednou větou proneseš kratičkou situační modlitbu za tu jejich zmíněnou potřebu – s očima otevřenýma vzhůru a bez slova amen na konci! Jen výjimečně se stává, že mě někdo ustřihne, když mu vyprávím svůj patnáctisekundový bleskový příběh. Na druhé straně nutno připustit, že těch, kdo vyslechnou nějakou formu prezentace Mostu přes propast, bývá už o něco méně.
Teď asi rozumíš, proč tuhle SADU NÁSTROJŮ vnímáme tak trochu jako TRYCHTÝŘ, po slovensky „lievik“. Na úvodní kontaktní prvky reaguje velká většina lidí a čím více se dostáváme k živému Ježíši a k osobní výzvě, tím méně jich bývá otevřených.Když nemůžu kreslit,
zobrazím Most přes propast rukama.

Pán Ježíš nás posílá mezi lidi, kteří jsou zatím nevěřící. Ale On sám v jejich životech už teď pracuje! My za nimi jdeme s vědomím, že někteří si vezmou víc a jiní méně. S jistotou předpokládáme, že tam někde jsou i ti, kdo tu Jeho Dobrou zprávu opravdu přijmou! To jsou přesně Ti, které hledáme! A někteří – jakožto „lidé pokoje“ – s tím pak jdou dokonce i za dalšími.
Zatím jsme nenašli jiný způsob, jak tyhle otevřené a hledající lidi objevit, než tím, že oslovíme mnohé, které potkáváme. Rozvineme před nimi svoji nabídku mezi námi pracovně zvanou „Trychtýř“ a průběžně sledujeme, jak daleko s námi půjdou.

Jen pro Tvoji informaci… Příležitostně oslovujeme i úplně neznámé lidi na ulici. Asi jsme se v tom naučili být docela přirození, protože až k Dobré zprávě nás v současné doposlouchá obvykle přes 40 % oslovených. Někdy dokonce skoro 60 %! Těch, kdo následně vysloví „modlitbičku“ obsaženou v mostu přes propast, bývá zatím někde kolem 7 %; někdy i víc, ale někdy méně.Pozorujeme různé reakce
a připadá nám to jako na semaforu.

Jasně, samotná „modlitbička“ ještě neznamená celostní obrácení, ale pro řadu lidí to bývá důležitý krok na jejich cestě, že toho Ježíše vůbec oslovili. Proto se snažíme s nimi udržet kontakt a podle možností jim dále sloužit.
Tenhle trychtýř je mnohokrát vyzkoušený soubor dílčích nástrojů jako základní kostra našeho rozhovoru s nevěřícími lidmi, když se s nimi při různých příležitostech spojujeme, žehnáme jim a sdělujeme Dobrou zprávu o Ježíši.

PROCVIČENÍ celého trychtýře Ti nemusí zabrat víc než 5 minut! Když se ho celý naučíš zpaměti a přeříkáš si ho každý den před odchodem z domu nebo cestou v autě, najednou budeš mít dojem, že lidé mají větší zájem, než kdykoli předtím! To je naše zkušenost! Odhaduji, že po nějakých dvou týdnech každodenního procvičování ZPAMĚTI jen tak „sám pro sebe“ účinně oslovíš známé i neznámé a povedeš s nimi rozhovory přímo o Ježíši. Možná někoho z nich i pozveš na své nové Discovery. A v brzké době třeba někoho přivedeš i k Pánu Ježíši! Moc se na to těším!Neredukovatelné
minimum!

Pro připomenutí je na tady webu i shrnující grafika se začátky jednotlivých nástrojů. Ponechej je jednoduché, co nejstručnější. Jednoduchost je moc důležitá. Zvláště, když to pak budeš naučit další věřících přátele nebo úplně nové učedníky, kteří s Tebou právě poznali živého Ježíše. A v další samostatné lekci je tu příklad a textová předloha, jak to můžeš říct celé dohromady.

Pane Ježíši, díky za Tvůj příklad, že jsi svým učedníkům vložil první slova do úst, aby neváhali, co mají různým lidem v různých situacích říct.
 


Trychtýř pro tisk na ležatý formát A4
V následující lekci je zrychlený příklad, jak to může proběhnout prakticky: C12 Trychtýř – ukázka (5:40)
A tady je plný text trychtýře na tomto webu.
Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.


C10. Sada nástrojů

Když pokrývači u nás na domku vyměňovali střešní krytinu, každý z nich měl takový širší opasek a na něm kladívko, štípací kleště, páčidlo na hřebíky, zahnutý nožík, svinovací metr, kapsu s hřebíky, tubu s těsnícím tmelem a ještě něco… Pro strhávání staré krytiny přednostně používali páčidlo, pro pobíjení novou krytinou měli jakési pneumatické kladívko a pro těsnění kolem okrajů a různých spojů používali tubu s tmelem.
Ten opasek se sadou nástrojů se mi moc líbil jako výstižný obraz, co se učíme tady v Mostech k lidem. Postupně Ti tu předkládám jednotlivé nástroje, které se nám velice osvědčily v mnoha kontaktech s českými nevěřícími lidmi.
Mezi těmi osvědčenými nástroji najdeš: křesťanštinu – tedy že ji máme ze svého slovníku odstranit a nahradit ji normální češtinou, když mluvíme se svými nevěřícími přáteli. Doufám, že sis nakreslil/a svoji vztahovou mapu a že si ji průběžně aktualizuješ – když se potkáváš s dalšími a dalšími lidmi.Když si to zkusil pětkrát,
připustil jsem:
„Pomalu vám to začínám věřit…“

Samotný duchovní rozhovor obvykle začínáme pozdravem a projevem zájmu. Tím se brzy a úplně přirozeně dostáváme ke kratičké modlitbě za daného člověka. A pokud se tím otevřenou dveře, následuje bleskový příběh, jímž ukazujeme, že Ježíš mění životy nás obyčejných lidí. Tudy obvykle celkem normálně a snadno přijdeme k mostu přes propast.
Jaká je naše radost, když tu a tam někdo po tom Mostě opravdu přejde, čili svůj život odevzdá Pánu Ježíši! Pak mám na opasku další „nástroje“ a docela přesně vím, jak mu posloužit, aby Pána Ježíše mohl i dále následovat a sám se brzy zapojit do sdílení.
Vzhledem k tomu, že někteří účastníci našeho tréninku často nevěděli, jak od jednoho nástroje přejít k dalšímu, většinou mezi jednotlivými nástroji zdůrazňujeme spojovací věty. Ty se staly vlastně taky jakoby „nástrojem“. Na příklad: Pokud jsem se kratičce pomodlil za potřebu svého kamaráda, přecházím na bleskový příběh větičkou: „Víš, s tím Ježíšem to opravdu funguje! V mém životě byla doba…“ (Asi chápeš, že mu neslibuji zázrak. Jen ukazuji, že Ježíš v mém životě opravdu něco konkrétního změnil!)

Vypozoroval jsem, že pro kvalitní výsledky své práce naši pokrývači potřebovali tři zásadní věci:
      a) kvalitní nástrojeSkupinek proměny života
se účastnili i přátelé,
kteří Ježíše ještě nepřijali.

      b) dovednost s jednotlivými nástroji zacházet a – především pro různé drobné opravy – potřebovali
      c) rozeznání, který z těch nástrojů a kterou dovednost kdy použít.
V průmětu podobenství o pokrývačích do naší služby nevěřícím vidím jako velmi důležitou tu sadu kvalitních nástrojů. Mám na mysli nástroje vyzkoušené venku s opravdovými českými nevěřícími. Na jedné straně je moc dobré mít odzkoušený postup: zájem a modlitba, bleskový příběh, most přes propast a podle reakce dále. To je úplně jiný pocit a průběh takového setkání, když mám jednotlivé prvky přirozeně zmáknuté. (Než když jsem kdysi cosi složitě a hlavně rozpačitě „vymýšlel“ a doufal, že to zabere.) Na druhé straně v některých situacích jsem u některých lidí začal zájmem a přímo pozváním na Discovery. Bleskový příběh a most přes propast jsme připojili až když jsme se sešli nad Božím slovem. Tím chci říct, že z té sady někdy vytáhnu prostě nástroj podle toho, jak vnímám aktuální potřebu nebo otevřené dveře. (Naslouchání živému Ježíši je tu nejlepším vodítkem!)
Ještě jednou ty tři zásadní věci pro účinnou službu nevěřícím:Naše identita
sama o sobě
není zárukou
našeho úspěchu.

      a) vyzkoušené nástroje – ty Ti tu postupně nabízím.
      b) mistrovská dovednost – ta se získává prostým pravidelným procvičováním a hlavně hojným používáním v praxi venku s nevěřícími
      c) průběžné napojení na živého Ježíše.

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že jsi své učedníky vyslal vybavené kvalitními nástroji, aby je prakticky používali tam venku s lidmi. A hlavně jsi je vyslal vystrojené mocí svého pověření: „Kdo slyší vás, slyší mne…“ řekl jsi jim. (Lukáš 10,16)

C09. Most přes propast – gesta

U téhle lekce je důležité, aby ses podíval/a na video!

Pokud můžeme most přes propast svým přátelům spolu s vysvětlením taky nakreslit a nechat jim v ruce kartičku s obrázkem, je to ideální. Někteří mi i po pár týdnech řekli: „Mám to na nočním stolku…“
Někdy ovšem na kreslení není vhodný čas. Třeba stojíme v zimě venku a jen chvíli si povídáme nebo jsme se potkali a kousek cesty spolu jdeme. Vizuální prvek je ale pro řadu lidí hodně důležitý k pochopení principu Ježíšovy oběti i k zapamatování. V takových případech rád používám zobrazení Mostu přes propast gestyrukama.Proto vám hodlám
tyto věci stále připomínat,
ačkoli o nich víte.
(2. Petrova 1,12)

Zkoušel jsi někdy mluvit s Ježíšem? Nemyslím náboženství ani církev; prostě Ježíše.
1) Na začátku si Bůh a člověk spolu normálně povídali.
2) Pak se ale člověk na Boha vykašlal a dělal věci, které se Bohu nelíbí. Tím mezi nimi vznikla obrovská propast způsobená lidskými špatnostmi.
3) Bez kontaktu s Bohem lidé žijí prázdný život. A tak se odjakživa snaží tu propast nějak překonat. Třeba skrze dobré skutky, náboženství, duchovní zážitky… Ovšem nic z toho k Bohu nedosáhne.
4) Bohu ale na lidech velice záleží. Proto poslal Ježíše, který se svojí obětí stal mostem přes tu propast našich špatností. Za všechny naše špatné věci zaplatil na tom kříži. Pak Ho Bůh vzkřísil, takže s Ním i dneska můžeme zase osobně komunikovat.
5) Nám už jen zbývá po tom mostě přejít tím, že Ježíše pozveme do svého života. Řekni Mu třeba: „Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné a VEĎ mě.“ Klidně mu to řekni právě teď?“
V tomhle procesu
rozhodně mají své místo
i ženy, sestry!

Jak se Ti to jeví? 🙂 Když se to dobře naučíš, budeš to mít k dispozici. Já jsem to použil už mnohokrát.
Pojďme si to zkusit ještě jednou SPOLU. Tady je moc důležité, abys to ukazoval/a se mnou.
Zkoušel jsi někdy mluvit s Ježíšem? Nemyslím náboženství ani církev; prostě Ježíše.
1) Na začátku si Bůh a člověk spolu normálně povídali.
2) Pak se ale člověk na Boha vykašlal a dělal věci, které se Bohu nelíbí. Tím mezi nimi vznikla obrovská propast způsobená našimi špatnostmi.
3) Bez kontaktu s Bohem lidé žijí prázdný život. A tak se odjakživa snaží tu propast nějak překonat. Třeba skrze dobré skutky, náboženství, duchovní zážitky… Ovšem nic z toho k Bohu nedosáhne.
4) Bohu ale na lidech velice záleží. Proto poslal Ježíše, který se svojí obětí stal mostem přes tu propast našich lidských špatností. Všechny naše špatné věci zaplatil na tom kříži. Pak Ho Bůh vzkřísil, takže s Ním i dneska můžeme zase osobně komunikovat.
5) Nám už jen zbývá po tom mostě přejít tím, že Ježíše pozveme do svého života. Řekni Mu třeba: „Ježíši, prosím přijď do mého života, odpusť mi všechno špatné a veď mě…“ Řekni mu to právě teď?
Sílu k ovládání
vlastních emocí
už máš!

Jen připomínám, že ta poslední část s výzvou je moc důležitá: „Ježíši, prosím přijď do mého života, odpusť mi všechno špatné a veď mě…“
Jako už mnohokrát jen znovu podotýkám, že abychom tenhle skvělý nástroj měli snadno a přirozeně po ruce, potřebujeme ho mít dobře nacvičený. Zkus si tohle malé cvičeníčko: V následujících dvou týdnech každý den před odchodem do práce. Pokud to s modlitbou uděláš, jsem si docela jistý, že se Ti „překvapivě“ objeví několik příležitostí to použít!

Děkuji Ti, Pane Ježíši, že na naši připravenost reaguješ otevíráním našich očí i srdcí lidí, kteří jsou kolem nás…


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.

C08. Manuální náměty a výzva

K ilustraci mostu přes propast našich špatností Ti teď přidám ještě pár doslova manuálních námětů. Některé malé věci totiž můžou naše kreslení a povídání učinit pro našeho Jirku buď hladkým a jasným nebo taky docela nepohodlným, či úplně odpudivým…
Dobrá zpráva o Ježíši
je víc než jen informace;
nese v sobě taky VÝZVU.

1) Jsi−li pravák, snaž se mít Jirku po své levé ruce. Jde o to, aby Ti do Tvého kreslení po celou dobu dobře viděl.
Jestliže jste se už posadili obráceně − máš−li tedy Jirku po své pravé ruce − nevadí. Jen po každém kroku musíš při svém kreslení dát kreslící ruku pryč.

2) Sedíte−li u stolu při rozhovoru naproti sobě, pootoč se ze své strany mírně doprava. Tady je důležité, aby Jirka Tvůj obrázek neměl vzhůru nohama. Jirka se na protější straně stolu přirozeně natočí ze své strany mírně doleva. V případě leváků to všechno bude obráceně.

3) Ještě mám jednu zdánlivou drobnost, v níž jsou někteří lidé pozoruhodně necitliví. Při kreslení jsi Jirkovi fyzicky blíž než při běžném rozhovoru! Počítej s tím, že někteří lidé mohou mít čichové buňky vyvinuté lépe než ty! Proto navrhuji, abys rozumně dbal na aroma svých úst. Tvoje celkové aroma je součástí emocionálních doprovodných jevů, které se překvapivě silně podílejí na rozhodování lidí, s nimiž komunikujeme. Tady pomáhá žvýkačka. Prostě jich mám vždycky pár s sebou a je to…
Jsem si jistý,
že i když to nebudeš mít dokonalé,
Ježíš si to použije.

Jeden dlouholetý křesťan mi vyprávěl, jak se po delším duchovním rozhovoru svého kamaráda zeptal, jestli má nějaké překážky pozvat Ježíše do života. Jasná a klidná odpověď zněla: „O žádných překážkách nevím…“ „Najednou jsem jaksi nevěděl, co mu mám říct dál,“ přiznal mi letitý věřící.
Nemůžu jinak, než že Ti velmi doporučím, Aby sis svoje kreslení obrázku a povídání několikrát dokola vyzkoušel, procvičil. Vezmi papír a tužku a nahlas to říkej nejdřív sám sobě. A opravdu si to kresli. Pak totéž i s kreslením v těch různých pozicích odvyprávěj svému parťákovi. Možná Ti prozradí, co mu na Tvém povídání připadá dobré, zajímavé a co ho třeba tak nějak spíš odpuzuje…
Svoje vyprávění zkoušej vždycky celé! A pamatuj, že ve Tvé prezentaci Ježíšovy dobré zprávy musí být příklad, jak toho Ježíše pozvat do života!

Lidé u nás netuší, že s Ježíšem mohou mít osobní vztah!

O to méně mají ponětí, jak takový vztah s Ježíšem navázat. − Potřebují jasný návod − prakticky, obyčejně, „neduchovně“. Konkrétní příklad, co mají tomu Ježíši říct…
Jirkův výrok
rozhodně nezpochybňuji!
Jen se nadšeně a povzbudivě
doptávám.

U některých lidí − i když jsem viděl jejich duchovní zájem − jsem si kdysi neuměl představit, že bych jim dal jakoukoli výzvu. Až mnohem později − v některých byznysových kontaktech (když dělám tréninky v komunikaci a ve veřejném projevu) − jsem se to trochu naučil: „Promiňte, pane doktore. Teď jsme si o tom popovídali. Mám pro vás takový zvláštní návrh. Můžeme si to spolu vyzkoušet?“ A pak po něm chci, aby se postavil a daný komunikační prvek mi prostě předvedl, a to hned několikrát! Musím Ti říct, že jsem nikdy nenarazil na žádný odpor! Ani u vlivných byznysmenů, náměstka primátora, ani u děkana univerzitní fakulty…
Od jisté doby stejný princip používám i v duchovních rozhovorech: „Promiňte, pane doktore, dokážete si představit, že byste Ježíši řekl něco takového? A brání něco, abyste to zkusil právě teď…?“ Zjistil jsem totiž, že překážkou pro naši výzvu není, co si bude myslet můj Jirka, ale co si myslím já!

Díky, Pane Ježíši, že nás učíš téhle odvaze jasných výzev. Ty jsi své výzvy vyjadřoval spoustě svých obyčejných současníků, ale taky řadě farizeů, kněží, šéfovi celníků, hodnostáři Nikodémovi a nakonec i Pilátovi…

C07. Provázení přes most

Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.

Pokud jde o různé výmluvy a náplasti, které si lidé představují pro svůj vztah s Bohem, může Ti být inspirací nahlédnutí na www.jesusunseen.cz, zvláště díly 3.23.3.


 
Představuji si, že jsi pro svého Jirku právě dokončil krátkou ilustraci Dobré zprávy včetně příkladu modlitby a výzvy… „Nám už jen zbývá po tom mostě přejít tím, že Ježíše pozveme do svého života. Řekni Mu: ‚Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné a VEĎ mě.‘ Chceš Mu něco takového říct právě teď?“ A teď si prostě POČKÁM na Jirkovu odpověď.Přemýšlej,
co ve Tvém příběhu
být nemusí.

Zvláště povídavé temperamenty moc povzbuzuji, aby OPRAVDU MLČELY! Ticho je v této fázi velmi důležitým nástrojem! Tvůj Jirka o takovýchto věcech nikdy dosud nepřemýšlel! NIC tedy NEŘÍKEJ!
Pokud Jirka váhá a dává najevo, že ho to přitahuje, podívám se do stropu a bez dalšího komentáře ZNOVU řeknu: „Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné a VEĎ mě.“ Některý Jirka se podle mého vzoru sám začne nesměle modlit…

A) Jiný Jirka nejdřív chvíli „okecává“. „To jako teď mám tak nějak říct, jo?“
„Jo! Řeknu Ti to na rovinu: „Ježíš na Tebe čeká, až mu to řekneš…“
Jestliže Jirka na otázku „Chceš něco takového říct Ježíši právě teď?“ odpovídá spíš negativně, bývá čas pro doplňující otázku: „Kde v tomhle obrázku VIDÍŠ SEBE?“ Přitom hned vyslovím dvě varianty a ukazuji je prstem: „Už jsi přešel ten most, kterým je Ježíš? Nebo jsi od Stvořitele ještě daleko?“Každá informace,
kterou jsme vyslovili,
emoce vyjadřuje
a současně emoce vyvolává.

B) Někteří Jirkové ukážou na obrázek vpravo: „Myslím, že jsem s Bohem.“ Jirkův výrok rozhodně NEZPOCHYBŇUJI!
„To by bylo skvělé! Rozumím správně, že jsi Ježíše požádal, aby PŘIŠEL do tvého života, ODPUSTIL ti a VEDL tě?“
Tady se někdy poodhalí závažné omyly, na které pak se vší laskavostí reaguji. Na příklad snaha „žít dobrý život“ – a tím se Bohu zalíbit nebo „za jeden špatný skutek udělat jeden dobrý“ a podobné „NÁPLASTI“, kterým se budeme věnovat v některé z dalších lekcí…
Jirkové z náboženského zázemí občas řeknou: „Takové věci říkám Bohu každý den.“ Míněno je, že žádají o odpuštění… „A myslíš, že Ti Bůh odpustil všechny Tvoje špatné věci?“
„To nevím, snažím se…“ Tohle bývá standardní odpověď náboženských lidí.
Pokud můžu otevřu – nebo zpaměti cituji: 1. list Janův 1. kapitolu, odstavečky 7−9 (Ideálně to nechám jirku přečíst): „Jan svým přátelům píše moc důležité principy, jak to s tím odpuštěním funguje:
‚(7) krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.Každá informace,
kterou jsme vyslovili,
emoce vyjadřuje
a současně emoce vyvolává.
(8) Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. (9) Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.‘

Zvýrazním Ti tady dvě věci: Jednu mohl udělat JEDINĚ JEŽÍŠ: ‚OBĚŤ Ježíše nás očišťuje od každého hříchu.‘
A druhou můžu udělat JEDINĚ JÁ: ‚…Jestliže své hříchy VYZNÁVÁME…‘
Když jsem Mu své špatné věci ‚vyznal‘, je to vše, co jsem mohl pro jejich odpuštění udělat já. Zbytek je na Něm: ‚ON je věrný a spravedlivý, hříchy nám odpouští a očišťuje nás…‘ – protože Ježíš přinesl tu oběť. Tak Mu svoje špatné věci řekni a popros Ho, aby ti odpustil…!“„Poslyš, Jirko,
zkoušel jsi někdy
mluvit s Ježíšem?
Nemyslím náboženství ani církev,
prostě Ježíše…“

C) Po otázce „Kde v tomhle obrázku vidíš sebe?“ se u svých Jirků nezřídka setkávám s odezvou: „Jsem někde mezi“ nebo: „jsem na cestě“, případně: „chvíli jsem tam a chvíli tam“.
„To je zajímavá fáze! Tak tu svoji cestu prostě DOKONČI! Řekni Mu: ‚Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné a VEĎ mě.’“ A pak s Ním dále komunikuj a rozvíjej vztah…“

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi tu úžasnou oběť přinesl i kvůli mně…


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.

C06. Most přes propast

Tady je důležité, aby ses podíval/a na video!
Obrázky pomůžoku pro Tvůj vlastní nácvik kreslení a povídání.
(Modré kurzívou říkám já…)


 

Poslyš, Jirko, zkoušel jsi někdy mluvit s Ježíšem?
Nemyslím náboženství ani církev, prostě Ježíše.

Počkám si na odpověď.
Kreslím OBRÁZEK nebo ukazuji GESTY a stručně vyprávím:

1)

Moc mi pomohla jedna ilustrace...
Na začátku si Bůh a člověk spolu normálně povídali.


2)

Pak se člověk na Boha vykašlal a dělal věci, které se Bohu nelíbí.
Tím mezi nimi vznikla obrovská propast způsobená lidskými špatnostmi.


3)

Bez kontaktu s Bohem ale lidé žijí prázdný život;
a tak se odjakživa snaží tu propast nějak překonat.
Někdo zkouší dobré skutky, někdo náboženství, někdo duchovní zážitky.
Ovšem nic z toho k Bohu nedosáhne.


4)

Bohu ale na lidech velice záleží,
proto poslal Ježíše, který se svojí obětí stal mostem tu přes propast lidských špatností.
Všechny naše špatné věci zaplatil na tom kříži.
Pak Ho ale Bůh vzkřísil, takže s Ním i dneska můžeme zase osobně komunikovat.


5)

Nám už jen zbývá po tom mostě přejít tím, že Ježíše pozveme do svého života.
Řekni Mu:
„Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života,
ODPUSŤ mi všechno špatné
VEĎ mě.“
Řekni Mu to teď hned...


Evangelium
je Boží moc k záchraně.

(Římanům 1,16)
Tohle je podání Dobré zprávy, jak jsme je předložili spoustě svých nevěřících přátel. Vděčně Ti můžu říct, že pro řadu z nich tudy vedla cesta k jejich novému životu s Ježíšem…
Když můžu kreslit ilustraci, je to lepší. Nosím s sebou tužku a kartičky! Nebo poslouží ubrousek v restauraci… Obrázek pak Jirkovi předám. Pokud se Jirka nerozhodne přijmout Ježíše na místě, mám naději, že se k mojí kartičce někdy vrátí.
Jestliže se pro Pána Ježíše na místě rozhodne, povzbudím ho, aby stejný obrázek brzy nakreslil někomu ze svých přátel. Ideální je, když si to se mnou nejdřív zkusí: A co tomu svému kamarádovi nakreslíš, až ho potkáš? Zkus si to.

Podstatou efektivního pozvání
je na prvním místě
moje vlastní nadšení.
Moc prosím, abys tuhle jednoduchou prezentaci slovně nerozvíjel. Abys nevysvětloval nic, na co se Jirka neptá! Jde totiž nejen o Tvoje vysvětlování! Těším se, že do týdne půjde ještě o někoho dalšího, koho k Ježíši přivede Tvůj nový Jirka! K tomu potřebuješ zachovat stručné a zřetelné vyjádření podstaty Dobré zprávy i výzvu.
Aby Tvůj obrázek byl pro Jirku přehledný a účinný, potřebuješ si kreslení a vyprávění dobře nacvičit! Potřebujeme získat rutinu, jak své kreslení rozložit na tom papíru, aby se nám tam vešlo všechno důležité. V rámci nácviku si to prosím nahlas doslova čti a přitom „obkresluj“. Klidně se dívej do textu na webu, až to ovládneš přirozeně a zpaměti.
Naše služba nevěřícím
nemusí znamenat
mnoho času navíc.
Když tvůj Jirka není připraven oslovit Ježíše hned, navrhni mu, ať to udělá co nejdřív, třeba cestou domů. „A až to Ježíšovi řekneš, pošli mi SMSku!“ Když SMSku nepošle do druhého dne, pošlu mu ji já: „Moc mě zajímá, jak dopadlo tvoje povídání s Ježíšem.“
V každém případě v Jirkově přítomnosti oslov Ježíše Ty sám: Ježíši, děkuji Ti, že jsi PŘIŠEL do mého života, že jsi mi ODPUSTIL všechny špatné věci, a že mě teď VEDEŠ životem…


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.

C05. Vyprávěj

Věřícího Adriana, který velmi stál o můj mentoring, jsem trochu přitlačil, aby mi odvyprávěl svůj příběh − jako bych byl jeho nevěřící kamarád. Adrian totiž na ten svůj příběh vůbec nebyl hrdý. Povídání začal nudnou klasikou, že se narodil v křesťanské rodině a tak. Pak tam ale měl moment, že mu zemřel dědeček a mrtvola ještě chvíli byla u nich doma, než dědečka odvezli. Starší brácha si dělal legraci, že teď je děda bude chodit strašit. To všechno Adriana přimělo přemýšlet, jak to vlastně je, když člověk zemře. „A co kdybych umřel já?“ uvažoval jako patnáctiletý…Na současné podobě svého příběhu
jsem pracoval několik týdnů!
„Za tohle bych to chytl,“ povídám! „Tohle rozviň! Ostatní osekej a na tomhle to postav. Výchozí křesťanskou rodinou, nikoho neohromíš. Stručně popiš, co s tebou udělal pohled na zemřelého dědečka a jak tě to nakonec nasměrovalo k Ježíši…“

Za co svůj příběh chytneš Ty? V čem byl tvůj zlomový bod, který tě vedl k Ježíši? Ať si Tvůj parťák projde předchozí dvě videa a pak mu odvyprávěj dosavadní verzi svého příběhu! Jako vnější pozorovatel Ti možná poradí, za co to máš chytnout.
Ještě mám pro Tebe pár poznámek ke způsobu, jak svůj příběh vyprávět.

1. Příprava
Svůj příběh si DOBŘE připrav. Fakt dobře. Aby byl zajímavý a výmluvný z pohledu Tvých nevěřících kamarádů a aby v něm jasně zahlédli Ježíše a jeho vliv na Tvůj život…

Když jsem si sestavil tabulku,
jak mým důležitým slovům
rozumí můj Jirka,
bylo mi jasné, proč o mé poselství
nejeví zájem.
2. Bez křesťanštiny
V hojné praxi s lidmi tam venku se stále znovu ujišťuji, že při prezentaci živého Ježíše jsou naše křesťanská slova naprosto kontraproduktivní. Samozřejmě bez slov „Ježíš“ a „Bible“ se neobejdeme…

3. Emoce
Do svého vyprávění vlož emoce. Dobrá zpráva o Ježíši v sobě nese silnou emoci! Emoce upoutá pozornost. Emoce podporuje přemýšlení, hledání, otázky! Emoce ukazuje naléhavost, potřebu rozhodnutí…

4. Vyzkoušej
Sděluji Ti,
že jejich emoce
už vyvoláváš!
Příběh si s modlitbou propracuj a napiš, ale brzy s ním vyjdi ven a vyzkoušej ho na několika lidech − nevěřících i věřících! A podle jejich reakce na tom dále pracuj. „Jirko, kdysi jsem prožil zajímavou sérii událostí. Bude mě zajímat, co si o tom myslíš. Tvoje zpětná vazba mi moc pomůže!“ Jsem si jistý, že i když to nebudeš mít dokonalé, Ježíš si i tohle použije…

5. Zpaměti
Svůj příběh jsem několik týdnů ladil a po vyzkoušení „tam venku“ jsem se ho naučil zpaměti. Paměťové zvládnutí činí moje vyprávění přirozeným, autentickým. Neodbíhám, nevymýšlím, neplácám… Přesně vím, kam jdu, a mám prostor svého Jirku sledovat.
Jeden nový Honza si svůj příběh se mnou zkusil dvakrát. Podruhé to bylo mnohem lepší! Ale ještě s tím vůbec nebyl spokojený. Tak zkoušel ještě a znovu… A tentýž večer měl příležitost říct to kamarádovi, který Ježíše ještě neznal. To jsi měl vidět tu pohodu a jistotu, s jakou to Honza vyprávěl. A vyloženě vyhlížel, co jeho příběh s tím kamarádem udělá…Za koho nás pokládají naši známí,
kteří ještě osobně neznají Ježíše?

6. Vnitřní nastavení
Moje vyprávění vychází z mého spojení s Ježíšem v danou chvíli. Mluvím normálně, srozumitelně a nenábožensky! Dívám se přitom Jirkovi do očí a zůstávám ve spojení s Ježíšem…

Ještě jednou:
Přijetí zodpovědnosti
za vlastní emoce
mi dává svobodu prožívat,
co prožívat chci.
1. Příběh si dobře připrav.
2. Mluv normálně, tedy bez křesťanštiny.
3. Do svého vyprávění citlivě vlož vhodné emoce.
4. Vyzkoušej ho na několika lidech.
5. Nauč se ho zpaměti.
6. Znovu a znovu kontroluj svoje vnitřní nastavení.

Pane Ježíši, prosím za Tvoje mocné požehnání, když si své příběhy připravujeme a hlavně když je vyprávíme…

C04. Principy pro Tvůj příběh

Projdi si prosím ještě jednou předchozí lekci s mým příběhem. Když se někdo zeptá: „A jak jsi ty přišel k tomu Ježíši,“ vídám řadu křesťanů, kteří jako by vystoupili z reality nebo se jaksi ponoří sami do sebe. Jako by vystoupili z reality. Ano, „můj příběh“ musí být o mně, ale proč ho vlastně vyprávím? Ve vyprávění mého „svědectví“ ve skutečnosti NEJDE O MĚ! Všechno, co říkám, musí být srozumitelné a přijatelné pro mého Jirku! Jinak to nemá smysl nebo je to pro něho dokonce odpudivé.
Dovol pár užitečných principů pro přípravu Tvého vlastního příběhu…
Trvalo mi,
než jsem si probojoval
takovou podobu svého příběhu,
že ho dnes s hrdostí vyprávím
nevěřícím.

1. JÁDRO
Definuj si jádro svého sdělení. Kdyby všechno ostatní zapomněl, kterou jednu klíčovou myšlenku si určitě má odnést? Moje přání je, aby si odnesl představu Ježíšovy bízkosti. Povídám s Ním atd. Jaké je jádro Tvého osobního příběhu?

2. Bod SPOJENÍ
Najdi bod spojení. Vyprávění začni něčím silným, co Tvého Jirku vtáhne, kde může prožít empatii, tedy vcítění, s čím se může ztotožnit. Kde jsi viděl bod spojení v mém příběhu? Lidé většinou reagují na moji první větu: „Můj táta tragicky zemřel, když jsem měl dva a půl měsíce.“ Pod videem Ti přikládám náměty zlomových bodů života různých lidí. Inspiruj se tam.

3. JEŽÍŠ
Jak do toho vstoupil Ježíš? Je to sice Tvůj příběh, ale dovol, ať jasnou dominantou Tvého příběhu je Ježíš! Kde jsi viděl Ježíše v mém příběhu? Poprvé ve větě: „Jako rodina jsme se setkávali s lidmi, kteří znali Ježíše.“ A potom ještě několikrát.Pro většinu z nich
jsem pravděpodobně prvním
a zatím jediným
Ježíšovým dotekem.

4. Příklad MODLITBY
Příklad modlitby, jak jsi svůj vztah s Ježíšem začal. Tohle je extrémně důležitý prvek! Když někdo řekne: „A pak jsem přijal Ježíše,“ český člověk netuší, co to znamená a jak to může udělat on sám! Velmi podstatný je přímý CITÁT – UKÁZKA modlitby, co konkrétně jsem tomu Ježíši řekl.
U mě to bylo: „Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné, VEĎ mě.“
Mimochodem, tohle je formulace, kterou můj Jirka ode mě slyšel už v mém bleskovém příběhu! Říkám mu ji tady úplně stejně – s nadějí, že se mu lépe vštípí do paměti pro případ, že by ji chtěl někdy vyslovit taky.
Na hlubší teologii v minutovém příběhu není prostor, ale je dobré mít tam výslovně otevřené srdce: Ježíši PŘIJĎ do mého života. Samozřejmě „Ježíši, ODPUSŤ mi!“ A taky náznak Ježíšova panství: Ježíši, prosím VEĎ mě…

5. Přínos DNES
Co Ti vztah s Ježíšem přináší DNES, „Svůj život s Ježíšem, pokládám za velmi šťastný a naplněný, i když zdaleka ne vždycky snadný… Přátelství a komunikace s Ježíšem je vzácný poklad mého života…“Rozumíš správně,
i ve svém věku se užitečné prvky
učím ZPAMĚTI.

6. VÝZVA
Dobrá zpráva o Ježíši je víc než jen informace. Nese v sobě taky výzvu, která může mít různé podoby. Někdo má rád formu otázky: „Chtěl bys prožít něco podobného?“ Nebo jako přání: „Ježíš může změnit i tvůj život! Moc ti to přeji.“ Nejvíc se mi osvědčil přímý pokyn: „Požádej Ježíše, aby vstoupil i do tvého života.“
Ve svém příběhu dokonce říkávám: „Osobní kontakt a komunikace s Ježíšem je vzácný poklad mého života, který každému moc přeji. Zkus Ho taky úplně obyčejně oslovit. Řekni mu třeba: Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné, VEĎ mě. Řekni mu něco takového právě teď!“

7. MINUTA!
Celkový rozsah jedna (nejvýš dvě) minuty! Přemýšlej, co ve Tvém příběhu být nemusí! Udělej z něho „neredukovatelné minimum“ směřující k jasnému cíli. Pokud Tvého Jirku něco zaujme, bude se vyptávat!Jak ses u toho cítil,
když jsi mi to říkal
jakoby svému Jirkovi?
A když mu něco nesedne, kvůli minutě osobního povídání se Ti vyhýbat nebude…

Na současné podobě svého příběhu jsem pracoval několik týdnů! Stále jsem něco vylepšoval a vynechával a mezitím se to zkoušel na svých nevěřících kamarádech, až vzniklo toto jádro.
Svůj nejvýš dvouminutový příběh si promodli a vypracuj tak, že ho svým nevěřícím kamarádům budeš vyprávět radostně a vděčně. Jakoby s hrdostí

Pane Ježíši, pomoz nám prosím, abychom svoji nejdůležitější zkušenost s Tebou formulovali tak, že jí naši Jirkové budou rozumět a že v nich vyvolá touhu Tě taky následovat…


BOD SPOJENÍ

Najdi ve svém životě, co Tě duchovně formovalo, co Tě vedlo k setkání s Ježíšem.
Tady je pár příkladů ze života druhých.

UdálostNevěřící Jirka mi moc pomohl:
„Pokud chceš vyjádřit tohle,
měl bys tam raději napsat tohle.“

      −Zajímavá, bolestná, otevřela mi oči
      −Velká změna, stěhování, změna školy / práce
      −Narození dítěte, mimořádný dar
      −Vlastní úraz, nemoc, nehoda, ohrožení zdraví
      −Jiné mezní situace v životě

Krize
      −Rozvod rodičů
      −Krize vlastního vztahu
      −Problémy ve výchově vlastních dětí
      −Nějaké hledání, strádání, pocity strachu, ohrožení
      −Smysl života, proč vlastně žiju, pocit prázdnoty, proč něco dělám
      −Psychická krize, vyhoření, depresivní stavy, sebevražedné úvahy a pokusyCo se na základě mého příběhu
odehrává
v mysli mých nevěřících známých?

      −Těžká nemoc někoho blízkého, úmrtí, fenomén ztráty, smrti
      −Krize vztahová, finanční, bytová, propuštění z práce
      −Slepé cesty náboženství, buddhismus, esoterika…

Lidé
      −Přátelství už v dětství, někdo se o mě zajímal a ukazoval mi cestu
      −Někdo žil jiný život, jaký bych si přál
      −Někdo zajímavý, pozoroval jsem ho, inspiroval mě
      −Někdo mi dodával hodnotu, všímal si mě, povzbuzoval mě
      −Vztahy s rodiči, otcové, prarodiče, čím konkrétně Tě inspirovali, kterou vlastností, příběhem
      −Dobří přátelé, špatní přátelé a kam to vedlo, žádní přátelé, samota
      −Zrada, někdy už v dětstvíNiterné přijetí naší identity
je nesmírně
osvobozující a povznášející.

Další zdroje, které mi otevřely oči
      −Knihy, filmy, videa
      −Kurzy, semináře, tréninky
      −Zážitky, cesty

C03. Můj příběh

Chtěl bych Ti teď vyprávět svůj příběh, jak jsem poznal Pána Ježíše:
Ze všech křesťanských termínů
mi zůstala jen dvě slova,
kterých se fakt zbavit nemůžu:
„Ježíš“ a „Bible“.
Pocházím z věřící rodiny. Od dětství mě maminka vodila do shromáždění a měli jsme tam taky „nedělní besídku“. Tetička byla moc hodná a uměla báječně vyprávět. Každou neděli jsme od ní slyšeli zajímavý příběh z Bible. Jednou nám povídala o dobrém Pastýři a o ovečce, která se zatoulala. Dobrý Pastýř jde, ovečku hledá, najde ji, zachrání a moc se z toho raduje… Ve svých devíti letech jsem porozuměl, že ta zatoulaná ovečka jsem já a že Pán Ježíš mě – jako dobrý Pastýř tu ovečku – zachránil, když za všechny moje hříchy zemřel na kříži. Poprosil jsem Pána Ježíše, aby mě jako tu zatoulanou ovečku přijal, a aby mi odpustil všechny moje hříchy. Prožil jsem radost, která mě i dál provázela.
Tolik první verze mého příběhu…

Když tohle moje „svědectví“ občas slyšely „tetičky ve shromáždění“, bylo to pro ně dojemné. Nicméně tuto podobu svého příběhu jsem nikdy neřekl nikomu nevěřícímu! Vyznělo by jim to naivně, dětinsky. Jako by malému klukovi vypláchli mozek jakýmasi pohádkama z Bible. Přímé otázce nevěřících kamarádů, „jak jsem k tomu přišel“, jsem se prostě vyhýbal. Docela dlouho mi trvalo, než jsem s modlitbou probojoval takovou podobu svého příběhu, že ho dneska nevěřícím kamarádům vyprávím rád, přímo s hrdostí:
Všiml/a sis, že příběhy,
které vyprávěl Ježíš,
obsahovaly množství emocí?

Víš, můj táta tragicky zemřel, když jsem měl dva a půl měsíce.
Vyrůstal jsem v údolí slz své mámy, prošel dětskými depresemi a později dlouhým obdobím těžkého zzz-ajíkání v řeči.
To všechno mě vedlo k hledání mojí vlastní hodnoty, smyslu života a taky dostatečně velkého životního vzoru.
Jako rodina jsme se setkávali s lidmi, kteří znali Ježíše!
A někteří si s Ním povídali, jakoby byl hned vedle nich.
To mě velice inspirovalo.
Tak jsem Ho taky zkoušel oslovit a učil jsem se vnímat Jeho odpovědi.
Když to ve mně uzrálo, řekl jsem: Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné, VEĎ mě.
Nic bych neuměl,
kdybych nebyl tolik pokazil.

Přišlo to jako velká úleva.
A postupně jsem tu Ježíšovu blízkost vnímal víc a víc.
Dneska jezdím autem a povídám si s Ním.
Je mým Rádcem.
Požádal jsem Ho, aby mě vedl.
Svůj život s Ježíšem, pokládám za velmi šťastný a naplněný, i když zdaleka ne vždycky snadný…
Přátelství a komunikace s Ježíšem je vzácný poklad mého života, který každému moc přeji a který je pro každého dostupný.
Zkus Ho taky úplně obyčejně oslovit.
Řekni mu třeba: Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života, ODPUSŤ mi všechno špatné, VEĎ mě.
Řekni mu něco takového právě teď!
Pán Ježíš nehledá učedníky
mimořádně obdarované,
ale oddaně poslušné.

Ujišťuji Tě, že jde o příběh stejného člověka jako na začátku této lekce.

Když si občas povídám s křesťany, kteří hledají cestu k nevěřícím, ptám se: Kdo svým nevěřícím přátelům rád vypráví svůj osobní příběh, jak přijal Ježíše. Zvláště lidé z křesťanských rodin, zvedají ruku s pocitem, že jejich příběh se pro nevěřící prostě nehodí. Je−li to i Tvůj případ – jako byl i můj – ujišťuji Tě, že to tak nemusí zůstat! V dalších lekcích Ti předložím principy, jak si svůj příběh zformulovat, abys ho vyprávěl opravdu rád. A přitom budeš účinně komunikovat to podstatné.

Zabijáci dobrého svědectví

Jako nejdůležitější se mi jeví vyhnout se klíčovým zabijákům, které v různých „svědectvích“ slýchám znovu a znovu…Tihle lidé
nejen soukromě uvěřili v Ježíše,
ale „přidali se“– dali najevo,
že chtějí být součástí Boží rodiny.

  1. Křesťanština, křesťanština, křesťanština!
  2. Celková délka. V osobním rozhovoru Tě tři minuty nikdo poslouchat nebude!
  3. Kdysi se pokládalo za správné dát tam aspoň krátký citát z Bible. Jenže pro českého nevěřícího to představuje spíš odpudivý prvek než argument.

Prostě „měřítkem kvality“ Tvého příběhu nemůže být tvoje vlastní spokojenost ani pochvala křesťanů! Jako „dobré“ můžou Tvoje „svědectví“ vyhodnotit jedině Tvoji nevěřící známí, když se pro ně stane nejen zajímavým, a když jim přitom jasně ukáže na živého Ježíše, jak Ho můžou přijmout oni sami.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsem tehdy mohl prožít úžasné setkání s Tebou a že teď můžu tento příběh s radostí a s jistotou vyprávět dalším lidem.

C02. Bleskový příběh

Děti věřících rodičů si občas nevědí rady, jak si napsat svůj bleskový příběh.
Úplně dole tady najdeš DODATEK, který Ti pomůže.


Víš, mám zkušenost, že s tím Ježíšem opravdu funguje!
Byla doba,„Čteme Bibli, je to fakt super!
Pojď se podívat! Jsem si jistý,
že se Ti to taky bude líbit!“

kdy jsem se cítil strašně osamělý a byl jsem v depresích.
Pak jsem řekl:
“Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života,
ODPUSŤ mi všechno špatné
VEĎ mě.”
Ježíš přišel a od té doby si s Ním povídám a prožívám Jeho blízkost.
Jak to máš s Ježíšem Ty?

Apoštol Petr říká:
„Buďte připraveni!“
Tak jsem připraven…
(1. Petrova 3,15)
Téhle pozoruhodné podobě osobního „svědectví“ říkáme „bleskový příběh“. Když někomu řeknu svoji zhruba patnáctisekundovou variantu, zpravidla vyvolám otázky. A to je přesně to, co chci! Jestliže můj bleskový příběh vyvolá dotazy, vyprávění minutového příběhu může být první přirozenou odpovědí. Když zájem pokračuje, rád načatý rozhovor rozvíjím dál k evangeliu a k výzvě. Moc Ti doporučuji, aby sis tuto bleskovou formu svého příběhu připravil a opravdu DOBŘE nacvičil!

Úvod je docela univerzální pro každého:
1. Mám zkušenost, že s tím Ježíšem opravdu funguje!
Byla doba…

2. Řekni dvě slova – nebo dvě velmi stručná vyjádření, jaké to bylo bez Ježíše. Pro mě ta dvě slova jsou „OSAMĚLÝ“„v DEPRESÍCH“:
Byla doba,Najdi bod spojení.
kdy jsem se cítil strašně OSAMĚLÝ
a byl jsem v DEPRESÍCH.

3. Následuje centrální sdělení o Ježíši. Žádné vysvětlování, jedno krátké souvětí ve formě stručného obsahu modlitby. Nejlépe s pohledem nahoru:
Pak jsem řekl:
“Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života,
ODPUSŤ mi všechno špatnéNikdo nemůže položit jiný základ
nežli ten, který je již položen,
a tím je Ježíš Kristus.
1. Korintským 3,11

VEĎ mě.”

4. Centrální souvětí dokončím dvěma věcmi, které mi do života přinesl Ježíš. Pro mě to bylo:
Ježíš přišel
a od té doby si s Ním POVÍDÁM
a prožívám Jeho BLÍZKOST.

5. Samotný závěr je formulován univerzální otázkou:
Jak to máš s Ježíšem Ty?

My známe cestu,
jak je z toho odsouzení
vysekat!
Zkus si teď hned najít dvě charakteristická slova o svém životě před setkáním s Ježíšem a dvě slova, jak to Ježíš ve Tvém životě změnil. Do jednoduché šablony pod videem si vlož celkem čtyři slova a bleskový příběh máš po ruce.

Důležité kritérium: Bleskový příběh se ti musí vejít do PATNÁCTI SEKUND! (Nebo nejvýš dvaceti.) Vyzkoušej si to! – Změř si svůj čas. Nic víc k tomu nepřidávej, prosím. Jen dvě slova – a dvě slova. V téhle osvědčené jednoduchosti je mnohokrát ověřená SÍLA! Jestliže Tvůj mikro-příběh Jirku inspiruje, víš, kudy jít dál – na svůj promyšlený minutový příběh a na Dobrou zprávu o Ježíši… A když už Tvoje blesková verze po něm sklouzne bez účinku, nic se neděje, nic mu nebudeme tlačit, jdeme dál jako běžní kamarádi. Čas možná přijde jindy.
Na tréninku jsme stále znovu překvapováni, jaký problém je nechat tento nástroj opravdu stručný. V bleskovém příběhu NEJDE O VYPRÁVĚNÍ UDÁLOSTI. Jde o zkratku Ježíšova přínosu pro Tvůj život! Ani to není „evangelium prosperity“ (které slibuje, že s Ježíšem je pak už všechno jen super…). Teď chci pouze ukázat, že Ježíšův vstup do mého života přinesl pozitivní ZMĚNU.Obávám se,
že jen velmi málo českých křesťanů
jako svůj životní rytmus
praktikuje pravidelné sdílení Ježíše.

Potomci věřících rodin, kteří se obrátili v hodně raném věku někdy těžko vzpomínají, co bylo „před“. K tomu najdeš pár námětů v textu úplně dole pod videem. Pročti si to, modli se a vytvoř si svůj bleskový příběh hned teď! Bezprostředně ho budeš mít připravený k použití. Jen Ti doporučím, aby ses ho naučil ZPAMĚTI. Jinak ho totiž připravený mít nebudeš…
Někomu pomohlo ty druhé dva pojmy hledat jako PROTIPÓLY těch prvních dvou. Já tam mám, že bez Ježíše jsem se cítil osamělýv depresích. A druhé dva, když Ježíš přišel, povídám si s Ním – to znamená, že už se necítím osamělý – a prožívám Jeho blízkost – to je jako protiváha zmíněných depresí.
U dětí věřících rodičů někdy pomáhá začít těmi druhými dvěma pojmy, tedy tím, jak to s Ježíšem prožívám TEĎ. A protipóly hledat až potom – jaké to asi bylo bez Ježíše… Nebo jaké BY to bylo.
Zkusíš to?

Víš, s tím Ježíšem opravdu funguje!
Byla doba,Mezi cizími lidmi
někdy narazíme na větší zájem,
než u dlouholetých známých!

kdy jsem se cítil strašně osamělý a byl jsem v depresích.
Pak jsem řekl:
“Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života,
ODPUSŤ mi všechno špatné
a VEĎ mě.”
Ježíš přišel a od té doby si s Ním povídám a prožívám Jeho blízkost.
Jak to máš s Ježíšem Ty?


Šablona pro Tvůj bleskový příběh

(Pokud Bleskový příběh učíš další věřící,
tady si můžeš stáhnout dokument se čtyřmi kartičkami formátu A6 na jedné stránce A4.)

Víš, mám zkušenost, že s tím Ježíšem opravdu funguje!
Byla doba,Věřící, kteří nástroje
s modlitbou zkoušejí s nevěřícími,
jsou překvapeni,
že lidé „tam venku“ mají zájem!

kdy jsem ___________________________________ a ___________________________________.
Pak jsem řekl:
“Ježíši, prosím PŘIJĎ do mého života,
ODPUSŤ mi všechno špatné
VEĎ mě.”
Ježíš přišel a od té doby ___________________________________ a ___________________________________.
Jak to máš s Ježíšem Ty?


Dodatek pro přátele z věřících rodin

Na živém tréninku Mosty k lidem a při dalších příležitostech se mi občas ohlásí upřímný křesťan, který pochází z věřící rodiny. Obrátil se jako docela malé dítě, a tak si na svůj příběh obrácení moc autenticky nepamatuje nebo ho nechtěně kombinuje s tím, co mu o tom říkávali jeho rodiče. Občas je pro něho těžké, aby formuloval své „PŘED“ – tedy jaké to bylo, než přijal Pána Ježíše.
Co s tím?Absolventům tréninku,
kteří slouží nevěřícím lidem,
poskytujeme různé formy
dlouhodobé podpory.

První otázka:

  • Pamatuješ si, že jsi nějakou formou pozval Pána Ježíše do svého života?
  • Že jsi Mu vyznal své hříchy a přijal jeho odpuštění?
  • Že jsi Ho požádal, aby byl Pánem Tvého života?

Pokud jsi to neudělal/a nebo máš-li pochybnosti, UDĚLEJ TO PRÁVĚ TEĎ! Možná to bude částečně znovu, to ale nevadí. Tvoje dávné rozhodnutí se tím potvrdí a Pán Ježíš Tě slyší. Řekni Mu prostě:

  • „Pane Ježíši, PŘIJĎ prosím do mého života,
  • ODPUSŤ mi všechno špatné,
  • VEĎ mě…“

Biblickým cílem není církev
jako osamělá skupinka svatých.
Přidej i poděkování: „Děkuji Ti, že jsi přinesl tak velkou oběť, abys mě k sobě mohl pozvat. S radostí ji přijímám a oddávám Ti svůj život…“

Pro tvorbu svého bleskového příběhu měj stále na paměti HLAVNÍ CÍLE:

  1. Svému nevěřícímu kamarádovi chceš ukázat, že MÍT v životě Ježíše a NEMÍT Ho, je prostě velký ROZDÍL.
  2. A současně mu chceš naznačit, JAK se ten vztah s Pánem Ježíšem začít. (Nejde o detailní soupis Tvých zážitků.)

Když jistě víš, že se to stalo, a jen si nevzpomínáš na podrobnosti:Když menší skupina
naplňuje biblické FUNKCE církve,
je z biblického pohledu církví?

  • Začni tvorbu svého bleskového příběhu „od konce“. Napiš dvě výrazné věci, které Ti Pán Ježíš přináší do života dneska. Klidně to můžou být přínosy v rovině vnitřních doteků, pocitů, radosti, klidu, jistoty, vnitřní opory a tak.
  • Po vyjádření dvou položek, co Ti Pán Ježíš přináší dnes, přemýšlej o opaku. Jaké to asi bylo, dokud Pán Ježíš ve Tvém životě ještě nebyl (nebo jaké BY to asi bylo, kdyby v něm nebyl). I když z raného dětství nemáš vysloveně negativní vzpomínky, řekni ve dvou slovech ty opaky.
  • Možná Ti pomůžou rodiče – pokud byli u Tvého prvotního obrácení; třeba Ti připomenou, že jsi byl ustrašený nebo hněvivý, nejistý, plný pochybností atd.
  • Všechno to ponoř do svých modliteb a Pán Ježíš Ti cestu ukáže…

C01. Zájem a modlitba

Kdysi jsem v rozhovorech s nevěřícími přáteli dlouze promýšlel, jak „přirozeně“ přejít na duchovní téma. Někdy se z toho vyvinulo zajímavé filosofování, ale opravdu jen málokdy jsem se dostal k Bibli nebo k Ježíši.
Dneska se učíme se vší laskavostí a zájmem jít přímo na věc. Když k lidem přistupujeme s opravdovým zájmem, oni v naprosté většině reagují dobře! Způsobem, který Ti teď ukážu, oslovujeme blízké a známé ale i lidi úplně cizí: Prodavačka, spolucestující ve vlaku, opravář v autoservisu… Prostě kohokoli, s kým se na chvíli zastavíme. Pro změnu si to dejme ve formě vykání.Zřetelným rozhraním
bývá až reakce
na Most přes propast

Dobrý den.
Jak se vám dneska daří?

Buď odpovídá kladně nebo záporně.
Jak se vám dneska daří?
a) „ZA NIC TO NESTOJÍ…“
Copak vás trápí?
Teď ho nechám povídat. Dozvím se něco o zdraví jeho vlastním nebo někoho z blízkých nebo o nějakých vztahových záležitostech a tak různě.
Hm, to musí být těžké…
Já když něco řeším, probírám to s Ježíšem a On vždycky něco vymyslí.
Ježíši, děkuji Ti, že máš tady pana souseda rád, a prosím Tě za jeho problém s kolenem…
Víte, s tím Ježíšem to opravdu funguje, v mém životě byla doba…

A přímo přecházím na svůj patnáctisekundový „bleskový příběh“…Modlete se za nás,
aby Pánovo slovo běželo.
(2. Tesalonickým 3:1)

A v případě KLADNÉ odezvy:
Dobrý den!
Jak vám se dneska daří?

b) „Je to DOBRÉ“… Občas někdo řekne, že přímo „SUPER“…
To je prima, z čeho máte radost?
Naslouchám, usmívám se, raduji se s ním.
Hm, to je skvělé.
Já když se z něčeho raduju, probírám to s Ježíšem a té radosti mám pak dvakrát tolik.
Ježíši, děkuji Ti, že máš tady pana souseda rád, že si tak krásně rozumí s vnoučatama…
Víte, s tím Ježíšem to opravdu funguje, v mém životě byla doba…

A opět přecházím přímo na svůj patnáctisekundový bleskový příběh.
Mimochodem, tomuhle úvodnímu nástroji říkáme „zájem a modlitba“.A překvapivě mnozí
připraveni jsou!

Zkusíš si to ještě jednou SE MNOU? Dejme jen tu stranu, co říkám já. Teď v rámci nácviku vynechám, co by odpověděl pan soused…
Dobrý den.
Jak se vám dneska daří?

a) „ZA NIC TO NESTOJÍ…“
A copak vás trápí?
… … …
Hm, to musí být těžké…
Víte, já když něco řeším, probírám to s Ježíšem a On vždycky něco vymyslí.
Ježíši, děkuji Ti, že máš tady pana souseda rád, prosím za jeho problém se žaludkem…
Víte, s tím Ježíšem to opravdu funguje, v mém životě byla doba…
Který z těch nástrojů
přináší největší odezvu
mezi nevěřícími?

A ještě kladnou variantu?!
Dobrý den!
Jak vám se dneska daří, pane sousede?

b) „JO, je to DOBRÉ…“
To je krásné, z čeho máte radost?
… … …
Hm, to je skvělé.
Já když se z něčeho raduju, probírám to s Ježíšem a té radosti mám pak dvakrát tolik.
Ježíši, děkuji Ti, že máš tady pana souseda rád, že se mu podařilo dobře prodat to auto…
Víte, s tím Ježíšem to opravdu funguje, v mém životě byla doba…

Kdybychom spolu byli na tréninku, poprosil bych účastníky, aby si to každý přečetl sám pro sebe, jako by mluvil s fiktivním kamarádem nebo sousedem. Jednou jako že se mu daří dobře a podruhé že se mu daří špatně. Pak si to v obou polohách zkus ještě jednou, už co nejvíc zpaměti!Buďte připraveni
odpovědět každému,
kdo se vás zeptá
na důvod vaší naděje.
(1. Petrova 3,15)

Tenhle nástroj zvaný „Zájem a modlitba“ je moc důležitý začátek různých rozhovorů, abychom pak mohli pokračovat dál…
Jaké bývají reakce nevěřících? Jasně, jsou lidé, kteří mi na moji jednovětou modlitbu za jejich potřebu opáčí, že oni jsou nevěřící nebo tak něco. Ale většina lidí vyjádří spíš něco ve stylu: „Díky“ nebo „To je od vás hezké.“ Jeden kamarád mi řekl: „Ty brďo, mi chodí mráz po zádech.“ „No to si piš, ten Ježíš je tady s námi.“ reagoval jsem. 🙂

Ježíši, děkuji Ti, že jsi se spoustou lidí ve své době šel přímo na věc. Vždyť co je na světě důležitější než Tvoje blízkost, Tvůj dotek, Tvoje záchrana…

B32. Vytřást prach

Pán Ježíš své učedníky otevřeně připravoval na situace, že je lidé odmítnou: A když vás někdo nepřijme a nevyslechne vaše slova, při odchodu z toho domu nebo z onoho města vytřeste prach ze svých nohou. (Matouš 10,14)Cesta k novým obrácením
ve Tvém okolí,
může vést i řadou odmítnutí.
Ale stojí to za to!

Ani v naší době určitá forma odmítnutí není úplně výjimečná. A tak přemýšlím, co to vytřesení prachu může znamenat pro nás. Když pozoruji, co způsobilo v pozdějších učednících, jeví se mi to jako velmi důležitý krok! A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině. Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic. Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia. (Skutky 13,49-51)
Všimni si: V Pisidské Antiochii proti těm odpůrcům vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia. Jinými slovy: když je někde odmítli, oni vytřásli prach a ŠLI DÁL! Oni prach těch odpůrců nenesli s sebou! Nelitovali sami sebe ani se na nikoho nezlobili. Prostě vytřásli prach a svobodně šli jinam! A v dalším verši se píše: Učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým. (Skutky 13,52)Pán Ježíš nás chce
velmi praktickým způsobem vést
a zapojit nás do svého díla!

Potkávám křesťany, kteří za svůj život mají pár negativních zkušeností (nebo taky jen slyšených příběhů o odmítnutí!) a pak už nikdy nikomu nic neřeknou o Ježíši, protože lidé u nás prý „nechtějí slyšet“. Cítíš, jak na sobě nechávají sedět ten cizí prach? Prach odmítnutí nebo třeba i posměchu? Ale často spíš prach domněnek a pocitů? Najednou jsem porozuměl Ježíšovu principu: A když vás někdo nepřijme, vytřeste prach ze svých nohou. (Matouš 10,14) Chápu to ve smyslu: Nenechej to odmítnutí na sobě! Nejdi s ním za dalšími lidmi! Stejné odmítnutí nepředpokládej u jiných. Možná se pouč, co příště udělat srozumitelněji a lépe. Ale hlavně hned vyjdi za dalšími do dalších vesnic, sídlišť, městeček. Pak budeš stále naplňován/a radostí a Duchem Svatým (Skutky 13,52).Někdo rozevlátě improvizuje
a klíčové prvky zůstanou
neurčitě rozmáznuté.

Kde je sdílení Dobré zprávy o Ježíši, tam obvykle přicházejí problémy! A když k tomu sdílení přibude ovoce v podobě nových následovníků Pána Ježíše, problémy zpravidla podstatně narůstají. Tak to bylo v Ježíšově službě, za Jeho apoštolů a mnohokrát potom až do dneška. Problémy „zvenku“ – tedy od nevěřících – většinou očekáváme víc, než kolik jich v našich časech reálně přichází. Některým lidem se nelíbí, že máme jiný názor a že jsme si jím tak jistí. Dokonce ani to se jim nelíbí, že máme v srdci takový klid. Což teprve, když Ježíšův pokoj a radost přijmou i další lidé a začnou Ježíše nadšeně následovat?! Prostě je to štve!Každý kvalitní vztah
potřebuje rytmus!
Musíme spolu být,
pravidelně komunikovat.
Jinak se odcizíme…

Pozoruhodné ale bývá, že při rozvoji nové služby nevěřícím někdy i Ježíšovi následovníci vytáhnou bojovné karty. Jeden mladík začal pravidelně jezdit do nedalekého města, kde se mu otevřelo misijní pole a uvěřilo tam pár nových lidí. Když se sdílel ve svém sboru a žádal o modlitby, jeden starší mu se zjevným znepokojením řekl: „Máš dost práce tady! Nezanedbávej službu ve svém sboru.“ Slyšela to jedna sestra a o něco později mladíkovi pošeptala: „Ber to jako protivenství pro evangelium! A hlavně se nenech odradit. Modlím se za Tebe.“ Hm, i to se stává. Kde se sdílí Dobrá zpráva, tam přijdou problémy! Problémy zvenku i problémy zevnitř – ano, někdy dokonce i problémy v církvi.
Pán Ježíš je připraven
dát nám hojné ovoce,
když se rozhodneme
pravidelně a hojně rozsévat…
Apoštol Pavel k tomu všemu píše: To naše nynější lehké soužení nám působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné. (2. Korintským 4,17-18) Budiž nám to povzbuzením, abychom „vytřásli prach“ případných nepříjemných zážitků, vzpomínek i aktuálních pocitů. V Ježíšovu zmocnění pak půjdeme dál za dalšími lidmi, kteří potřebují záchranu!

Pane Ježíši, děkuji ti, že ses vůbec ničím nenechal zastavit. Svoje dílo záchrany jsi dokonal! A děkuji ti i za generace Tvých následovníků, kteří to životodárné poselství donesli až ke mně – k nám!

B31. Nemyslím náboženství ani církev

Povětšině se pohybuji v prostředí ateistů nebo spíš „něcoistů“ ve smyslu, že „něco“ je asi nad námi. Docela hodně s nimi rozmlouvám a opakovaně pozoruji, že jakmile mezi těmito lidmi někdo z křesťanů zmíní církev, „sbor“ nebo křesťanskou akci, tihle „něcoisté“ to vnímají jako agitaci: „Ty mě chceš někam dostat, co?!“ A velmi podobně zpravidla reagují i lidé, kteří vyšli z náboženského zázemí! Pro ně je naše pozvání „přetahováním“ nebo „lanařením“.Pokud jsi k Pánu Ježíši
zatím nikoho nepřivedl/a,
stále máš mnoho možností!

Jestliže pozvání do shromáždění nebo na zajímavé akce někde občas funguje, je to prima! V některých obcích a menších městech se to bere tak trochu jako místní kultura dokonce se tam ukáže i starosta! Jasně, proč z naší strany nevyužít ke sdílení dobré zprávy jakoukoli vhodnou příležitost?!
Nicméně současná kultura u nás celkově se vůči náboženským institucím a jejich akcím docela jasně a negativně vyhraňuje. V kontextu hnutí ale tohle jejich vymezování nemusí být na závadu! Stačí, když to, co lidé vnímají jako „agitaci“, v rozhovorech s nimi nahradíme zájmem, nasloucháním a přirozeným osobním sdílením. Podle naší velmi hojné zkušenosti můžeme pak celkem brzy přejít k neformálním menším skupinkám přátel, na příklad k Discovery nebo k Boží rodině, která se schází v kavárně nebo u někoho doma. „Jirko, dej dohromady dva tři kamarády a můžeme to s tou Biblí zkusit. Jsem si jistý, že to pro tebe bude moc zajímavé a užitečné. Bude mě zajímat tvůj názor!“ Tohle jsou snadné věty, které nám s nevěřícími známými stále znovu fungují! Ve smyslu, že mnozí přijdou a zapojí se!Kdy jsme někoho z nevěřících
oslovili naposledy?
A kdy se to chystáme udělat
příště?

Jednoho pastora jsem se ptal na odhad, kolik členů u nich ve sboru by asi tak umělo osobně vysvětlit Dobrou zprávu a přivést k Pánu Ježíši člověka, který je zjevně duchovně otevřený. Odpověď mě překvapila: „Nevím a nezajímá mě to!“ Když jsem se tvářil nechápavě, bratr pastor mi svůj pohled dovysvětlil: „Stačí, když je přivedou do shromáždění nebo na jiné setkání, tam se dozvědí všechno potřebné.“ Je mi známo, že u nich ve sboru pořádají aktivity, kam věřící rodiny zvou nevěřící rodiny. To je skvělé! Rozumím i myšlence, že když nevěřící člověk vycítí kvalitu nějakého společenství tedy přátelskou podobu hlubších vztahů bývá to klíčem k jeho návratům. Je mu s námi totiž dobře! Zarazila mě ale představa, že hlavní formou získávání lidí pro Ježíše má být jakoby pouze pozvání do církve nebo na nějaké setkání. Až do té míry, že věřící snad ani nepotřebují vlastní dovednost vysvětlit evangelium a vést člověka k Pánu Ježíši. Tak to pastorovo vysvětlení vyznělo!Pokud běžnou součástí
aktivit církve
nejsou nevěřící lidé,
pak takové církvi
něco hodně důležitého chybí.

A není náhodou tahle – celkem vžitá – představa, jedním z velkých důvodů, proč evangelikální církev u nás vypadá, jak vypadá?! Tedy že je tak málo početná a při pohledu na běžné věřící uprostřed nevěřících i docela uťápnutá, přestože kolem je tolik lidí, kteří duchovně hledají a jsou velmi otevření?! Mnozí věřící přitom ani netuší, že tam venku nějací otevření lidé vůbec jsou!

Z kontextu celého webu Mosty k lidem je snad jasné, že si velmi vážíme biblické podoby církve a spolupracujeme s řadou současných evangelikálních věřících. Nicméně nehlásím se k představě, jakou má o církvi můj zatím nevěřící Jirka! Pro něho je církev: středověk, zneužívání, restituce, vymývání mozků a tak dále. Tato jeho představa o církvi je příčinou, proč mu opakuji důležitou hlášku: „Nemyslím náboženství ani církev.“
Zkoušel jsi někdy číst Bibli? Nemyslím náboženství ani církev, prostě Bibli.“ A následuje osobní pozvání na moc zajímavé neformální Discovery s několika kamarády. Nebo: „Zkoušel jsi někdy mluvit s Ježíšem? Nemyslím náboženství ani církev, prostě Ježíše.“ A následuje vysvětlení Mostu přes propast s příkladem modlitby, jak sám Jirka může Ježíše pozvat do svého života.Pro ty, kdo pravidelně
slouží lidem venku,
pořádáme trénink o zakládání
neformálních společenství.

V kontextu duchovního hnutí chci zdůraznit, že vymezování nevěřících vůči náboženství a instituci vůbec nemusí být na závadu! Jestliže se naučíme lidem účinně sloužit tam, kde jsou, a tam s nimi taky vytvářet malá neformální společenství kolem Božího slova, oni se s námi velmi rádi spojí. A někteří se Pánu Ježíši oddají a začnou Ho následovat!

Pane Ježíši, děkuji Ti za stovky zkušeností, že i úplně nevěřící lidé k Božímu slovu přijdou, naslouchají a někteří Tě po čase i pozvou do svého života!


Pro častější použití si pořiď Most přes propast jako trhací sešitek.


B30. Mojžíšův syndrom

„Víš Pavle, já na tu evangelizaci fakt nejsem,“ řeklo mi už několik věřících. „Já taky ne,“ odpovídám dnes většinou…
Znáš ten příběh, jak Hospodin povolává Mojžíše? Sestoupil jsem, abych svůj lid vysvobodil z moci Egypťanů… Nuže Mojžíši, pojď, pošlu tě k faraonovi, abys vyvedl můj lid. (Exodus 3,8 a 10) Přečti si to celé v Exodu 3 a 4!

  1. Pochybnosti o soběLidé u nás zatím netuší,
    jaké bohatství se skrývá
    v Božím slovu.

    ALE Mojžíš Bohu řekl: Kdo jsem já, abych šel k faraonovi? (3,11) Mojžíš tu vlastně říká: „Víš, Hospodine, já na tu evangelizaci fakt nejsem. A Hospodin tam Mojžíšovi shovívavě odpovídá: Vždyť já budu s tebou! (3,12)
  2. Pochybnosti o Bohu
    Jenže Mojžíšovi se opravdu nechce. A tak následuje druhé ALE: Ale Mojžíš Bohu odvětil. (3,13) „Víš Hospodine, já ani nevím, jak se jmenuješ, nevím, kdo vlastně jsi. Oni mi budou klást otázky a já nevím, co jim na to mám říct.“ Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM. Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Toto řekneš synům Izraele… (3,14‑15) A následuje podrobný návod, co má Mojžíš říkat, a přesný scénář, co se stane, a jak krásně to všechno dopadne, když vyjdou s Egyptskými poklady v rukou!
  3. Pochybnosti o lidechTvůj postoj úcty a laskavého zájmu
    se Jirkova nitra dotkne víc,
    než vymakaná apologetická odpověď.

    Budeš překvapen, že za těmito Hospodinovými přísliby následuje třetí Mojžíšovo ALE? Mojžíš však odpověděl: Co když mi neuvěří a neposlechnou mě? Vždyť řeknou: Neukázal se ti Hospodin! (4,1) Dosud Mojžíš vyjádřil pochybnosti o sobě samém, a o Hospodinu, kterého zatím moc neznal. Teď je tu pochybnost o posluchačích: Neuvěří mi a neposlechnou mě. Připadá Ti to povědomé? U nás mnozí křesťané taky docela hojně říkají: „Ti naši nevěřící mi neuvěří a neposlechnou mě.“ Šokuje mě Hospodinova trpělivost. Dává Mojžíšovi zázračná znamení, aby si je na místě vyzkoušel a získal vlastní jistotu a taky aby se jimi mohl prokázat jak svým bratřím, tak následně i faraonovi a Egypťanům! „Co víc můžeš chtít, Mojžíši?! Hospodin bude tvoji osobní nejistotu zaštiťovat svojí přítomností. Teď už víš, jaké jméno Hospodin má a co máš říkat. A taky disponuješ nástroji, které Boží doprovod prokážou i všem ostatním! Takže jdeme na to, ne?!“
  4. Pochybnosti o poselstvíNevěřící padne na tvář,
    pokloní se Bohu a vyzná:
    Vskutku, mezi vámi je Bůh!

    1. Korintským 14,23‑25

    Mojžíš Hospodinu odpověděl: Dovol, Panovníku, nikdy jsem nebyl výmluvným člověkem, protože jsem těžkopádných úst a těžkopádného jazyka. (4,10) Mimochodem, s „těžkopádným jazykem“ mám dlouhodobou a silnou vlastní zkušenost ve smyslu t‑t‑těžkého z‑z‑zadrhávání v řeči! Je to fakt blbé…! A Hospodinova reakce? Hospodin mu však řekl: Kdo dal člověku ústa? Či kdo učiní němého nebo hluchého, vidícího nebo slepého? Zdali ne já, Hospodin. (4,11) To je přemáhající Hospodinova laskavost a pokus o přesměrování Mojžíšovy pozornosti: „Víš, kamaráde, ta Tvoje ústa, o kterých říkáš, že jsou těžkopádná, jsem stvořil já Hospodin, a mám s nimi svůj svrchovaný plán!“ Nyní tedy jdi a já budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit. (4,12) Jakoby tu Hospodin říkal: Mojžíši, nic z toho není o tobě, všechno je tu o mně! Já budu s tvými ústy a já tě budu učit, co máš mluvit. Ty buď jen poslušný a uvidíš, co se bude dít…!“ Co na to Mojžíš?
  5. Celkové odmítnutí službyJen výjimečně slyším,
    že někdo křesťany prakticky
    vyučuje dovednostem
    pro osobní kontakt s nevěřícími.

    Dovol, Panovníku, pošli prosím, někoho jiného. Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: Cožpak není levita Áron, tvůj bratr? Vím, že on umí dobře mluvit! Nadto hle, vychází ti naproti a když tě uvidí, bude se ze srdce radovat. (4,13‑14) A pak jsou tam pokyny, jak budou s Áronem fungovat společně. Celé si to přečti ve 3. a 4. kapitole biblické knihy Exodus!

Taky jsem Ti kdysi říkával, Pane Ježíši: „Já na tu evangelizaci fakt nejsem, pošli prosím někoho jiného.“ Děkuji za Tvoji odpověď; tehdy jsi mi řekl: „To vůbec nevadí, že nejsi na tu evangelizaci! Jen jim řekni, jak to máš se mnou…“